Po zmanipulované výroční zprávě pražská židovská obec opět polarizuje – její vrchní rabín bagatelizuje zabíjení civilistů v Gaze

Česká televize mezitím nadále kryje podvod ŽOP v její „zprávě o antisemitismu“. Tomáš Pecina ve stížnosti Radě ČT píše: „Z hlediska zpravodajské významnosti je odhalení nepoctivého jednání židovské obce v její výroční zprávě patrně ještě významnější, než ona samotná zpráva“. Poslanec Vladimír Koníček označuje manipulace židovské obce za „děsivé“.

Za „možná nejobscénnější text, jaký vyšel v českých médiích za poslední čtvrtstoletí“, označuje aktuálně na Britských listech publicista a šéfredaktor Jan Čulík rozhovor s nově jmenovaným vrchním pražským rabínem Davidem Peterem, který byl před několika dny zveřejněn v Lidových novinách. Přesněji řečeno jde o některé výroky, které Peter v interview pronesl. Redaktorka LN se v rozhovoru s ním odkazuje nejprve na „zprávu o vzrůstajícím antisemitismu“, jehož vlna se podle ní zvedá od roku 2011, a ptá se rabína, „proč se tomu děje“. Peter odpovídá, že dnešní antisemitismus plyne z „přehlcení holocaustem“ u lidí, kteří se „raději podívají na válečné filmy o tom, jak sovětská armáda zabíjela Němce“. Současný impuls antisemitismu podle rabína dávají „muslimští představitelé“, kteří „umějí narafičit dobré záběry“ pro zahraniční reportéry a novináře v Gaze: „Naranžují kečup, přivedou reportéry: ,Jaká hrůza! Izraelská armáda zase zabila civilní obyvatelstvo!' Pak se ti figuranti provětrají a už zase přichází nová skupina reportérů… Potom vycházejí články, jak izraelská armáda ničí a zabíjí ty chudáky. Nikdo se moc neptá, zda do toho domu, který vybouchl, volala předem izraelská armáda, ať jej vyklidí, že za hodinu bude bombardovaný. Ale pánové z Hamasu zamkli dveře a to už reportér nevidí, nebo nechce vidět. Pak svět volá: ,Podívejte se na ty Židy, na ten apartheid!‘ “

Hrách na stěnu aneb Znovu ke zprávě židovské obce

Tomáš Pecina 

Stávám se obsedantním kverulantem, což je zřejmé z toho, že místo, abych se spokojil s odpovědí předsedy Rady České televise Jaroslava Dědiče (jakožto bývalého televisního revolucionáře osoby pro tuto posici nadmíru kvalifikované) na svou stížnost ve věci podvodů ve výroční zprávě židovské obce, jíž jsem byl nepokrytě poslán do háje, případně do míst popsatelných terminologií lidské anatomie, píšu Radě znovu. Proboha, proč?

Jak to bylo s československým „betonem“?

Václav Junek 

Spisovatel, režisér, scénárista a dramaturg Václav Junek
(*1950), zabývající se středoevropksou historií, vydal před
nedávnou dobou knihu, která vzbudila polemiku. Její podti-
tul zní: Polemika o realitě jednoho velkého snu (Česko-
slovenské stálé opevnění z let 1935-1938 – jeho cena,
osud a smysl.)

Letos v září uplyne sice nekulatých, nicméně pořád nadjiné významných sedmdesát šest let od událostí, v nichž měly sehrát pevnosti československého Hlavního obranného postavení svou velkou, ne-li přímo dominantní úlohu. Současně s tím to však také bude naopak symbolických pětasedmdesát roků od okamžiku, kdy byly poslední z jejich drtivé většiny rozstříleny dynamitem, rozkopány a srovnány se zemí napřítelem, který je porazil. Je totiž nezvratnou skutečností, že toto opevnění bylo k dispozici necelý rok. Ale vlastně ani to ne, jak si nyní řekneme.

Přitom vše kolem československých pevností začalo původně nenejvýš nadějně a především mělo svůj smysl. Protože v první polovině třicátých let dvacátého století mělo pro uvažovanou obranu Republiky československé máloco jiného pádnější opodstatnění než záměr vybudovat při ohrožených hranicích státu co možná nejpevnější stálá opevnění.

Nedělní chvilka humoru

Informace ZDE

Generační změna u Svazu vyhnanců: Steinbachová odchází a přichází Fabritius

Erika Steinbachová (71) byla po celá léta "oblíbeným"
terčem zájmu polských médií.

Je to významný předěl v historii Svazu vyhnanců v Německu (Bund der Vertriebenen, BdV) založeného v roce 1957, historie, která je už beztak plná proměn. (Členem BdV je i Sudetoněmecké krajanské sdružení – pozn. překl.) V listopadu postoupí na přání svého spolkového výboru křesťansko-sociální poslanec Spolkového sněmu, Bernd Fabritius (49) do čela svazu. Promovaný právník s kanceláří v Mnichově tak vystřídá svou stranickou kolegyni Eriku Steinbachovou (CDU), která předsedala BdV od roku 1998 a svou myšlenkou „Centra proti vyhánění“ dala impuls k vybudování dokumentačního a upomínkového místa spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření“, nacházejícího se v Berlíně. Pokud delegáti budou následovat doporučení odevzdat hlas ve prospěch Fabritia, o čemž není třeba pochybovat, bude to znamenat, že poprvé v historii převezme vedení BdV pozdní vysídlenec (člověk, který do Německa přišel z německojazyčného území až mnoho let po roce 1945 – pozn. překl.). Určený následník Eriky Steinbachové (71), která se narodila v západopruském Rahmelu (dnes nese polské jméno Rumia – pozn. překl.), je už spolkovým předsedou Svazu sedmihradských Sasů v Německu, prezidentem Federace sedmihradských Sasů na celém světě a od roku 2010 jeden z viceprezidentů BdV. Ve Spolkovém sněmu Fabritius, který se do Německa přistěhoval roku 1984 se svou rodinou, sedí od podzimu 2013. Dále disponuje místem a hlasem v nadaci „Útěk, vyhnání, smíření“, zatímco Steinbachové bylo v období koalice CDU/CSU-FDP bráněno ve vstupu do tohoto grémia.

Mé zážitky z nucené práce v uhelných dolech

Maximilian Elsner 

Důl Hubert - Stachanov v Ostravě-Hrušově. Zde musel pat-
náctiletý Max tvrdě pracovat v uhelných dolech 15 měsíců
pouze proto, že je Němec. Foto: Hornictví.info

Max Elsner z Malé Morávky (Klein Mohrau) v následujícím článku líčí své zážitky z doby po Druhé světové válce, kdy musel v rozmezí let 1945/46 jako mladík vykonávat nucené práce v jednom českém uhelném dolu. Čeho se měly dopustit děti, když jako patnáctileté a šestnáctileté byly zavlečeny jako nucené pracovní síly do uhelných dolů, aby tam vykonávaly těžké a nebezpečné práce, které se jinak obvykle vyžadují pouze po dospělých mužích?

Těmito řádky začínám své líčení o útrapách v období nucených prací od června 1945 do září 1946 v uhelných dolech v Hubertově šachtě v Moravské Ostravě. Jmenuji se Maximilian Elsner a narodil jsem se 10. března 1930 v Malé Morávce na úpatí Hrubého Jeseníku. Navštěvoval jsem pět tříd obecné školy v Malé Morávce a poté chlapeckou základní školu v Bruntálu. Byli jsme sice chudou, ale šťastně žijící devítičlennou rodinou. Můj otec byl jako poslední z naší vesnice oveden na frontu k armádě a zemřel 12. prosince 1945 v ruském zajetí a byl zakopán východně od Berlína v jednom masovém hrobě. Toto místo se mé sestře Hedi podařilo po převratu vypátrat.

Znovu David Navara

Tomáš Pecina 

Nikoli s nadšením nebo potěšením, víceméně jen z povinnosti zveřejňuji dnešní korespondenci s Davidem Navarou: druhá (a, jak vyzyvatelem slibně naznačováno, poslední) výzva a moje odpověď. (Článek o předchozí výzvě zde – pozn. red.)

Wikipedie, jak uvedeno při minulém Navarově vstupu, o recurring characters praví, že "The character's return is often based on popularity and liking from fans". O míře oblíbenosti této postavy mezi svými čtenáři mám důvodné pochybnosti, ba domnívám se, že v rámci zde provozované justiční telenovely by byl David Navara předním diváckým kandidátem na brutální vraždu v příštím díle, a pevně proto doufám, že onen doporučovanou konsultaci absolvuje a poté napře své úsilí jiným směrem.

Život jako v kultovním „gay“ seriálu

O televizním seriálu, ve kterém jsou zdravě sexuálně orientovaní jedinci menšinou 
Lukáš Beer 

Putina se musí při pohledu na tuto zdatnou "gay bojůvku" zmocnit strach...

Když jsem několik let nazpět „varoval“ před tím, že jakmile se jednou pořadatelům homosexualistických veřejných akcí v České republice stabilně podaří pevně zahnízdit, bude malér, netušil jsem ještě, že česká veřejnost v tomto ohledu takto brzy upadne do stavu lhostejnosti a zjevné agonie – sama netušíc, že tím uvolnila jednu z dalších hrází silám, vedoucích v konečném efektu ke své vlastní národní genocidě. Čechům ale nelze nic vyčítat – na západ a na jih od našich hranic je situace v tomto ohledu ještě mnohem horší.

Coco jde k přestupkové komisi

Tomáš Pecina

Jak dnes oznámil Úřad městské části Brno-Bystrc, případ psí výběh svémocně opustivšího a na státního zástupce zaštěkavšího ratlíka Coco bude projednán dne 23. září 2014 od 8.15 hod. Téhož dne od 10.00 hod. bude projednáno rovněž jednání státního zástupce Jana Petráska, v němž přestupkový orgán spatřuje přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.

Jelikož Coco neumí mluvit ani psát, od plánované tiskové konference spojené s autogramiádou jsme byli nuceni upustit, avšak zájemci si přesto budou moci Coco, Chanel a Petráska po jednání prohlédnout, vyfotografovat a případně i pohladit. Pejsek je milý, společenský a štěká zásadně, jen má-li k tomu dostatečný důvod.

Normalita

Manfred Maurer 

Svět kolem nás v rostoucí míře začíná působit chaoticky. Na Blízkém Východě jsou revoluční naděje zbořené islamistickým hororem. Dramatické události na Ukrajině nabádají Evropu, že sto let po První světové válce nelze vyloučit opakování dějin. Téměř každodenní odhalení o pletichách tajných služeb otřásají transatlantickým partnerstvím. A kdo ví, co nám nepřekonaná krize zadluženosti ještě nadělí za příkoří?

Německé mírové návrhy Anglii

Doplněk k recenzi knihy historika Petera Padfielda o Hessově letu do Anglie (Text ZDE) 
Tomáš Krystlík

Podle britského historika Martina Allena převzal 14. listopadu 1940 britský vyslanec Samuel Hoare od papežského nuncia v Madridu tyto německé mírové podmínky:

„Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie a Francie budou nezávislé svobodné státy, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu; musí však být vyloučena opozice vůči Německu a poskytnuty záruky, že neproběhnou odvetné akce. Německo stáhne své vojenské síly, nebude na tyto země uplatňovat vojenské nároky, a je připraveno jednat o formě reparací za škody způsobené během záboru.

Všechny útočné zbraně budou zničeny a pak budou ozbrojené síly zredukovány tak, aby odpovídaly ekonomickým a strategickým potřebám každé země.

Německo požaduje navrácení svých bývalých kolonií, ale nevznese již žádné další územní nároky. Jihozápadní Afrika by nemusela být nárokována. Německo je ochotno uvažovat o vyplacení odškodného za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918, a o odkoupení majetku od současných vlastníků, kteří by projevili přání odejít.

Historik Jan B. Uhlíř o Rusku: Zlikvidovat „hladového a nenažraného vlka“ až na vlastních hranicích, nebo raději zaútočit na Moskvu preventivně už nyní?

Historik Jan B. Uhlíř vypovídal
9. července u Městského soudu
v Brně. Dne 8. září proces po-
kračuje. Foto: T. T. Palko

Vojenský historik a nyní i soudní znalec pro otázky „pravicového extremismu“ Jan B. Uhlíř (autor „odborného vyjádření“ k vydané knize Hitlerových projevů, kvůli které je veden proces s vydavateli) nedávno poskytl rozhovor pro Parlamentní listy. (Uvádíme zde tuto skutečnost pro případ, že by někomu unikla či Parlamentní listy nenavštěvuje.) Znalec, který se veřejně doposud vyjadřoval pouze k otázkám českomoravské resp. československé historie, až překvapivě otevřeně prozrazuje své politické postoje k aktuálnímu dění. Na otázku, zda by se Evropská unie a NATO měly vměšovat v rámci dění na Ukrajině, Uhlíř odpovídá: „Povinností NATO a EU je chránit především členské země. Je však samozřejmě otázkou, zda se pokusit o likvidaci hladového a nenažraného vlka až na vlastních hranicích, nebo tak činit preventivně a ve větší vzdálenosti.“ A vzápětí dodatkem naznačuje, která verze „likvidace“ Ruska je mu bližší, když podotýká, že „anexe Krymu“ mu připomíná anšlus Rakouska: „Tehdy chyběl do vypuknutí velkého konfliktu pouze rok a půl.“ Historik se staví skepticky k názoru, že by USA samy provokovaly k incidentu na Ukrajině kvůli vlastním zájmům, ale říká: „Naprosto však nepochybuji o tom, že iniciátorem neklidu na Ukrajině je Rusko a že právě Moskva zažehla plamen, který nyní pohlcuje východ této země.“ Jako řešení konfliktu vidí „pád Vladimíra Putina“ a pokus o „prozápadní kurs“ v Rusku. Uhlíř spatřuje analogii s událostmi před Druhou světovou válkou, protože tehdy Londýn a Paříž nechaly Hitlerovo Německo „nejen vzniknout, ale především zesílit natolik, že se jim stalo rovnocenným soupeřem“. Evropa podle něj v současnosti stejně tak „naivně a trestuhodně“ zavírá oči před „nebezpečím bojového islámu“. Našemu kontinentu prý proto hrozí ještě větší temnota, než za doby existence Třetí říše. (Celý rozhovor: ZDE).

Videodebata: "Můj vztah k Čechům"

Tomáš Krystlík a Radek Velička v Debatním klubu 

Tomáš Krystlík a Radek Velička v Debatním klubu

Pohledy některých osobností na český národ se značně liší. Alois Jirásek viděl v národu českém většinou jen pozitiva a důrazně tento svůj postoj vtěloval do řady knih, které napsal. Češi tak byli většinou stateční, hrdí, bojovní a nepoddajní. Naproti tomu Václav Havel v rozčilení označil Čechy za pokrytce, když mu byl veřejně vytýkaný prodej jeho podílu paláce Lucerna agentu StB Václavu Junkovi. Je to asi nejtypičtější příklad, který ilustruje situaci, kdy etické a mravní normativy definují s velikou oblibou lidé, kteří rádi kázali vodu a přitom pili víno. Jsou takoví všichni Češi? Tedy, že na ostatních vidíme jen to špatné a sami na sebe nahlížíme jako na ideální představitele dokonalosti?

Pochvala a důtka za Seehoferovu čtvrtou návštěvu Prahy

Mnoho pochvaly v německých sdělovacích prostředcích a nejednu rozhněvanou námitku z řad sudetských Němců sklidil bavorský ministerský předseda Horst Seehofer kvůli své poslední návštěvě v Praze. Šéf CSU se začátkem července poprvé setkal s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou. Oba podepsali dohodu o zesílené spolupráci v oblastech výzkumu a vědy. Seehofer oznámil, že plánované bavorské zastoupení v Praze bude otevřeno ještě tento rok. Sobotka potvrdil dosavadní pozici Prahy k otázce vyhnání. Sociální demokrat poukázal na Česko-německou deklaraci z roku 1997, ve které česká strana vyjádřila „politování“ nad skutečností, že vyhnáním bylo způsobeno utrpení a bezpráví nevinným lidem. Zrušení Benešových dekretů Česko nadále odmítá a považuje to za „uzavřenou věc“, kterou by se měli zabývat už jen historikové. Seehofer hovořil o „kontinuitě na velmi přátelském základě“ a už jen málo o tom, co zajímá sudetské Němce. Noviny Augsburger Allgemeine k tomu napsaly: „Od roku 2010 existuje pouze jedna věta, kterou Seehofer pronáší k staré sporné tématice. A sice: ,Co se týče Benešových dekretů, tak existují rozdílné právní postoje na obou stranách.‘ Také nyní v Praze tu větu opakuje, akorát jen po opakovaném dotazování.“ Deník to konstatuje bez zjevné kritiky, ale naopak příznivě nakloněným tónem.

Druhá světová válka nebyla příčinou vysídlení Němců z ČSR

Tomáš Krystlík 

Prognózy časopisu Ejhle z roku 1944.

Oblíbená lež českých historiků a politiků se dá celkem snadno vyvrátit.

1. Beneš v březnu 1936 při přijetí představitelů Asociace zahraničního tisku: „Vypukne-li válka a menšiny se ukáží jako nespolehlivé, tak po válce dojde „k etnografické depuraci… asi po způsobu úpravy této otázky za války řecko–turecké… Brutálně řečeno, kdo by prohrál, toho lid by musel prohrané území vyklidit."

2. Týdeník Demokratický střed z 24. 8. 1938, článek V. Ostrého: „Přáním většiny Čechů by odpovídalo vystěhování celé německé menšiny."

3. Pátý plán Edvarda Beneše z poloviny září 1938: Československo by odstoupilo Německu území o rozloze 4000–6000 km2 s podmínkou, že Německo přijme dohromady 1,500.000 až 2,000.000 Němců z ČSR. Jelikož v odstupovaném území in spe tolik Němců nežilo, vyplývá z toho, že zbytek by se musel donutit k vystěhování z území Německu neodstupovaných.

Video: Americký archiv zveřejnil historické záběry letního tábora „German-American Youth“

Americký národní archiv nyní veřejnosti zpřístupnil zajímavý filmový materiál z léta 1937, na kterém jsou zachyceny momentky z letního tábora „Windham“ (New York), pořádaného pro mladší ročníky chlapců „Jungenschaftu“ stejně jako zvlášť pro dívky („Mädchenschaft“). Jednalo se o mládež německého původu žijící v USA, organizovanou Německoamerickým spolkem (DAB, Amerikadeutscher Bund, German-American Bund) podle vzoru říšskoněmecké Hitlerovy mládeže a Svazu německých dívek. Mládežničtí vůdci z „German-American Youth“ jezdili také na školení do Německa. K těmto nyní zveřejněným záběrům doposud veřejnost neměla přístup. Po celých Spojených státech bylo zřízeno 27 rekreačních stanových táborů DAB, jako např. „Camp Sutter“ nebo „Camp Siegfried“ na Long Islandu, nebo „Deutschhorst“ v Pensylvánii, „Efdende North“ v Michiganu, „Nordland“ v Andoveru a „Camp Bergwald“ v Riverdale (New Jersey), stejně jako „Hindenburg“ ve Wisconsinu a „Windham“ ve spolkovém státě New York, které však byly zvenčí často napadány a v některých spolkových státech i zakázány.

Zastavení nezákonného rozšiřování aneb David Navara se vrací

Tomáš Pecina 

Wikipedie praví: "A recurring character is a fictional character, usually in a prime time TV series, who often and frequently appears from time to time during the series' run. Recurring characters often play major roles in more than one episode, sometimes being the main focus. The character's return is often based on popularity and liking from fans." 

Ačkoli jen těžko posoudit, jakou oblibu příznivců si získala opakovaně se vracející postava mých blogů David Navara, neměl bych smlčet, že mi onen, objeviv se na posledním hlavním líčení v kause Hitlerových projevů, zaslal výzvu a co jsem mu na ni odepsal.

Hess, Hitler & Churchill (Opravdový mezník Druhé světové války – tajný příběh)

Recenze knihy "Hess, Hitler and Churchill. The Real Turning Point of the Second World War – A Secret History"

Renomovaný anglický historik námořnictva Peter Padfield zveřejnil pod nahoře uvedeným názvem v roce 2013 knihu, o které se intenzivně diskutuje v britských sdělovacích prostředcích. The Telegraph a The Daily Mail důkladně referovaly o těchto senzačních odhaleních. Podílel se na tom i izraelský zpravodajský portál Ynet. Jedná se o odhalení, která by mohla vést k tomu, že oficiální historický výklad o letu Rudolfa Hesse v Messerschmittu Me 110 ze dne 10. května 1941 do Skotska s mírovými návrhy Anglii v zavazadlech by musel být posuzován pod úhlem nových aspektů. Samozřejmě včetně toho, co se odehrávalo po této události.

Již deset let předtím se touto tématikou kriticky zabýval britský publicista a historik Martin Allen v knize Churchills Friedensfalle („Churchillova mírová past“), která vyšla v německém jazyce. Tvrdil v ní, že Churchill nese zodpovědnost za pokračování války, což bylo ze strany bádání vědecké historie odmítnuto jako mylné a revizionistické.

Lety u Písku

Pravda o dalším z oficiálně nařizovaných omylů
Václav Junek

Zpráva z Lidových novin, ze dne 16. února 1939.

Nikoli jen v poslední době. S tématem tzv. koncentračního tábora, zřízeného a provozovaného za druhé světové války v Letech u Písku, se setkáváme zejména už brzy po roce 1989 a pak dál zhusta, zpravidla podle aktuální politické potřeby jistých, zdaleka ne jen českých kruhů. Zarazí však také to, že v časech totalitní diktatury (rozuměj: „když se to ještě nesmělo“) tento námět zdaleka tolik frekvenovaný nebyl. Ba co víc, příliš se o něm nevědělo. Jestli vůbec.

Bylo tehdy s těmito místy něco jinak než dnes? Anebo zde nebyli ti co diskusi, anebo spíš politicko-aktivistickou hádku, kterou dnes kolem bývalého letského tábora slýcháme, tolik potřebují?

Mám se stydět!

Tomáš Krystlík 

Žatec / Saaz. (Foto: archiv L. Beera)

Jeden z diskutérů pod blogspotem Zpravodajství z Gazy mi napsal:

George Boehm, 31. července 2014, 6:17

Vy nikdy nepripustite ze Cesi byli vyhnani ze Sudet Nemeckou luzou! Presto ze jsou svedecke dukazy lidi kteri nemeli jinou moznost nez odejit. Tomu se rika Demagogie.

Otec se v Sudetach narodil tak jako matka a pozdeji musel v Protektoratu dokazat ze nemame zadnou zidovskou krev podle krestnich a oddacich listu. Ten papir jeste mam! Najednou v Sudetech se sousedi bali nas navstivit, pod natlakem a vyhruzkami nemeckych ordneru.

Prijmout Nemecke obcanstvi znamenalo narukovat na vychodni frontu! Nemci nemuseli vydavat zadne uredni listiny k odsunu Cechu, kdo si chtel zachranit zivot tak musel odejit. Testament o tom jak s nimi bylo nakladano je verejne pristupny, a vy to pane Krystlik vite!!!

Kausa ratlík jde ke krajskému státnímu zastupitelství

Tomáš Pecina 

Incidentu se aktivně účastnil pouze
ratlík Coco (vlevo), zatímco druhý
pes (fenka Chanel) pouze přihlížel.

Přiznávám to nerad a jen pod tlakem okolností, ale když jsem přebíral kausu knihy projevů Adolfa Hitlera, měl jsem za to, že se budu zabývat ústavněprávní argumentací nejvyšší možné úrovně a budu hájit právo na svobodu projevu v jeho nejčistší podobě, pročež tím, že se případ posunul do roviny ratlíka, který zaštěkal na opilce, jsem lehce rozladěn. Ne snad, že bych měl něco proti ratlíkům nebo jiným psím rasám, to už spíš proti opilcům, ale komunikační vrstva, do níž shora popsaný ústavněprávní diskurs proti mé vůli sklouzává, jeví se mi prostě a jednoduše nepatřičnou.

Přesto mám za povinnost své čtenáře o dalším vývoji na tomto poli informovat, tudíž tak ve zkratce činím.

Deportace a nucené práce německých obyvatel okresu Stříbro v ČSR po II. světové válce

Fundovanou regionální studii vydává nyní guidemedia etc 

Nakladatelství guidemedia etc nyní přišlo s novým titulem – důkladnou vědeckou studií Reinharda Schmutzera, vycházející z jeho chystané disertační práce, která má ilustrovat jeden z méně známých aspektů vyháněčské politiky po Druhé světové válce v českomoravském prostoru, a sice na příkladu okresu Stříbro. Jedná se o velmi podrobnou regionální studii o deportacích německého obyvatelstva z tohoto okresu po roce 1945 a o nucených pracech, kterým bylo německé etnikum pouze na základě národnostní příslušnosti vystavováno. Jako doplněk k této studii, pečlivě podložené prameny, obsahuje kniha i dobová svědectví, názorné mapky o deportacích a několik zajímavých faksimilií dobových dokumentů. Autor studie Reinhard Schmutzer říká: „Ačkoliv se zde jedná o regionální studii, stejně tak by se výsledky mohly aplikovat i u jiných sudetoněmeckých oblastí, kde probíhaly deportace.“

Video: Soud s vydavateli – den druhý (9.7.2014)

Vydavatelé Pavel Kamas a Lukáš Novák hovoří o svých dojmech. Krátké interview se státním zástupcem Janem Petráskem.

Produkce: guidemedia etc

Němečtí poslanci v prvním československém parlamentu

Rudolf Vinzenz Maria Lodgman von Auen
Foto: Kohoutí kříž.org

Koncem května roku 1920 (ve skutečnosti se jedná o zasedání z 1. června 1920 – zde je údaj Sudetenpost mylný – pozn. překl.) se v Praze sešel poprvé zvolený parlament „Československa“. Sudetoněmečtí poslanci poskytli prostřednictvím svého poslance Lodgmana von Auen (který byl během konference v Paříži-Saint Germain vězněn na ostnatým drátem) následující „Státoprávní prohlášení“:

„Jako zvolení zástupci německého národa, utiskovaného v československém státě, slavnostně prohlašujeme při našem vstupu do československého parlamentu před obyvatelstvem tohoto státu, před celou Evropou a před celým světem: Mírovým diktátem ze Saint Germain en Laye vznikl uprostřed Evropy stát, který vedle asi šest a půl miliónu Čechů zahrnuje mezi jiným i téměř čtyři milióny Němců. Marné byly naše představy, které jsme vznášeli před začátkem a během mírových jednání, marná byla naše pokorná snaha, abychom si sami určovali osud našeho sídelního území. Marně jsme poukazovali na to, že takto uspořádaný stát neodpovídá čtrnácti bodům Wilsona a pojmu demokracie, že nikdy nemůže nalézt klidu a je už díky svému nemožnému složení ohrožením evropského míru. My, zástupci německého lidu v československém státě, konstatujeme, že podmínky a zásady, kterými se spojené mocnosti nechaly vést při vytváření mírových smluv, byly mylné také dle názorů Německé sociálnědemokratické dělnické strany (DSAP), že tento stát vznikl na úkor dějinné pravdy a že rozhodující velmoci byly uvedeny v omyl o opravdové podstatě věci.

Nesmírně pozitivní odezva na akci „Sudetenpost“ ohledně otázky vlastnictví

Jednatel Sudetenpost a předseda hornorakouského SLÖ (Sudetoněmecké kra-
janské sdružení v Rakousku) Peter Ludwig se těší z bohaté pošty. V posledním
vydání zveřejnila Sudetenpost dotazník, kterým se má zjistit, zda se vyhnanci
chtějí vzdát svého majetku, který jim byl uloupen po válce v tehdejším
Československu. Odezva je značná. Dorazil velký počet vyplně-
ných dotazníků a denně přibývají nové. Ludwig slibuje, že nezůstane pouze u
vytváření si obrázku o veřejném mínění, ale že s výsledkem bude konfronto-
vána i politika. (Barevné foto: dům v Dolním Žandově / Sandau na prodej.)

Iniciativa směřující k zaostření vyhnanecké politiky na otázku vlastnického práva, která byla zahájena při příležitosti letošního Sudetoněmeckého dne, otázku, jež se poslední dobu dostala poněkud do pozadí, má naprostý úspěch. Jak ze strany předplatitelů „Sudetenpost“, tak i návštěvníků Sudetoněmeckého dne byly vesměs pozitivní reakce. Pomocí dotazníku má být zjištěno, jak se sudetští Němci stavějí k právu na svůj majetek v Sudetech, který byl na základě Benešových dekretů po válce konfiskován československým státem. Předseda SLÖ v Horním Rakousku (SLÖ: Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku) a jednatel „Sudetenpost“ Peter Ludwig se snaží získat obrázek o postojích k vlastnictví, aby bylo možné z toho vyvodit úkoly pro další na vlast orientovanou politickou aktivitu. Konkrétně jsou sudetští Němci v rámci zahájeného průzkumu mínění dozatováni, zda chtějí, aby bylo zachováno jejich právo na majetek. Ten, kdo na tuto otázku odpoví kladně, je dále dotazován, zda by chtěl své vlastnické právo, a s tím spojené odškodnění, přenést na jinou osobu popř. na nějakou sudetoněmeckou instituci.

Seehofer, Posselt a pražský beton

Gernot Facius 

Tak 65. Sudetoněmecký den je už minulostí. Pozitivním poselstvím velkého svatodušního setkání v Augsburgu je, že národnostní skupina žije. Téměř sedm desetiletí, která uplynula od vyhnání, nedokázala zlomit jejich vitalitu, i když v halách, kde se konalo setkání, nejeden stůl zůstal prázdný. Na generaci, hlásící se ke svému odkazu, je stále více kladena zodpovědnost. Že je to doprovázeno změnou mentality, spočívající v tom, že se ti mladší a mladí artikulují v názorovém boji jinak než ti staří, tuto zkušenost prodělávají všechny organizace a instituce. To je průběh doby. Proti tomu také nelze nic namítat. Rozhodujícím faktorem zůstává to, aby si byl programově člověk zajedno, že dobře odůvodněné právní pozice, jako například v otázce vlastnictví, nebudou odklízeny nebo relativizovány. Přesně zde se začínají objevovat pochybnosti.

Pirinçci ante portas*!

*ante portas = latinsky „před branami“ 

Dva muži, kteří vyvolali nevoli vedoucích činitelů Sudetoněmeckého
krajanského sdružení: podobně jako loni v případě vydavatele Pavla Kamase
se letos "establisment" snažil zamezit vystoupení tureckého
spisovatele Akifa Pirinçciho na Sudetoněmeckých dnech v Augsburgu.

Jako každý rok, pořádal Witikobund také při příležitosti 65. Sudetoněmeckého dne přednáškovou akci. Hostem byl tentokrát spisovatel Akif Pirinçci, který ve své poslední knize „Deutschland von Sinnen“ (Německo smyslů zbavené) ostře kritizoval chybný vývoj v Německu. Podobně jako Thilo Sarrazin tím zjevně naskočil na aktuální téma doby, protože jeho kniha šla během jediné poloviny roku 200.000krát přes knižní prodejní pulty. Witikobund tedy mohl počítat s tím, že odpovídajícím způsobem osloví publikum.

Kde je vůle...

Manfred Maurer 
Je přeci do jisté míry zahanbující, že se rakouská státní občanka musela obracet na německý soud, aby se tam dožadovala diplomatické ochrany prostřednictvím Spolkové republiky Německo, tedy země, kde má tato žena místo bydliště. Je možné, že to z právního hlediska bylo v pořádku, když tato dáma před dvěma a půl lety nepochodila na vídeňském ministerstvu vnitra se svou žádostí o podporu v boji o rehabilitaci v České republice. Protože rakouské státní občanství v období „škodné události“ – což je eufemismus, použitý úřední němčinou pro vyhnání – je předpokladem pro poskytnutí diplomatické ochrany, nemá většina sudetských Němců žádnou šanci, i když jsou celá desetiletí Rakušany. Takto jednoduše se tedy stát může vykroutit z aféry, která by – jak lze vyvodit z taktéž odmítavého rozhodnutí berlínského ministerstva zahraničí – mohla způsobit rozvíření diplomatických vod.

Obhájce chtěl objasnit znalcovu „rodinnou averzi vůči pravicovému extremismu“, soud mu to zatrhl

Soudní přelíčení odročeno na 8. září 

Soudní znalec a státní historik Jan B. Uhlíř v rozhovoru s
médii. Foto: T. T. Palko

Ve středu pokračoval proces s vydavateli Hitlerových projevů před Městským soudem v Brně. Ačkoliv byla atmosféra mezi některými ze zúčastněných na protilehlých "stranách barikády" na osobní rovině poněkud napjatá, na samotný průběh soudního přelíčení to nemělo vliv. Jak jsme informovali, v předvečer přelíčení došlo v městské části Brno-Bystrc k náhodnému incidentu mezi podavatelem žaloby, státním zástupcem Janem Petráskem, který byl v podnapilém stavu, a přítelkyní obžalovaného vydavatele Pavla Kamase. Oba dva totiž shodou okolností bydlí ve stejném domě. K místu incidentu byla přivolána i policie, která případ prošetřila. Petrásek na druhý den popíral, že by ženu, která venčila psy, v opilosti fyzicky napadl.

Samotné zasedání soudu se pak během dopoledních hodin nejprve neslo v duchu pokračování předčítání kompletních předmluv v knize Adolf Hitler: Projevy, jejichž autorem je Lukáš Beer a které mají dle obžaloby vyjadřovat souhlas s Hitlerovými názory. Předsedou soudního senátu Martinem Hrabalem byla také oznámena účast soudního znalce Jana B. Uhlíře na přelíčení, jehož příchod byl ohlášen na popolední a byl zjevně s napětím očekáván. Uhlíř je autorem dvou „odborných vyjádření“ k obsahu knihy s Hitlerovými projevy a také „posudku“, který vypracoval pro policii o internetových stránkách Náš směr.

Opilý státní zástupce Petrásek napadl přítelkyni Pavla Kamase

Tomáš Pecina 

Státní zástupce Jan Petrásek v rozhovoru pro Českou televizi.
Foto: screenshot "Události v regionech (Brno)", 9.7.2014.

Pro těžce zkoušené kombatanty bojující demokracie je třeba mít pochopení, a to i v podnapilém stavu. Jeden z nejpřednějších, brněnský státní zástupce Jan Petrásek, takto indisponován, včera ve večerních hodinách v blízkosti svého bydliště v Brně-Bystrci fysicky napadl přítelkyni obžalovaného vydavatele Hitlerových projevů Pavla Kamase, která tam venčila své psy. Řečení neprokazovali Petráskovi dostatek úcty a jak bývá u psů zvykem, na opilce štěkali.

Petrásek, jehož rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vlivem požitého alkoholu notně oslabeny, přivolal policii a majitelku psů se pokusil zadržet. Ta arci cokoli s opilcem na místě řešit odmítla a chtěla odejít domů (bydlí ve stejném vchodě jako Petrásek; ano, Brno je, navzdory tvrzení místních, opravdu malé město). Státní zástupce takový projev neúcty ke svému úřadu nesnesl a před svědky ženu fysicky napadl.