Podle čeho bylo ale možné rozeznat, jakou politickou příslušnost mělo mnoho lidí z několika málo stovek přihlížejících na vystoupení zženštilého „umělce“? Inu, v Bruselu v těchto dnech poměrně často poprchává a návštěvníci si před koncertem opatřili deštníky v kancelářích svých politických frakcí a tyto deštníky jsou vždy vybaveny patřičným stranickým logem... Ale pozastavilo se i pár kolemjdoucích a z budovy parlamentu se na „show“ přišlo krátce podívat i několik praktikantů a dalších spolupracovníků z administrativy. Těžko usoudit, zda to bylo ze zájmu o zpěvecký výkon interpreta, nebo zda těmto divákům leželo spíše na srdci politické poselství této akce – ale jisté je, určitá fascinace panoptikovými zjevy nevymřela v lidském pokolení ani na počátku 21. století. A „Conchite Wurst“ nemůžeme tyto atributy při notné dávce objektivity přeci upřít.
„Zpěvačka“ Conchita Wurst tedy zadarmo obdarovala Brusel svým koncertem. Financovala jej rakouská „bojovnice za práva LGBT“, politička Zelených Ulrike Lunacek, od nedávna vicepředsedkyně Evropského parlamentu, a několik jejích kolegů. „Poselstvím Choncity Wurst je to, že lidem můžeme vyjasnit, že Evropa stojí za hodnotami, díky kterým v květnu zvítězila“, říká Lunaceková, a tyto hodnoty také konkretizuje: „Stejná práva, právo na život bez strachu. Tato práva platí také pro homosexuály a lesbičky.“ Dodejme jen politicky korektně, že pro transsexuály a „transgender“ přeci také. Neměli bychom nikoho opomínat.
Je docela překvapivé, když samotná Lunaceková nikterak netají, že vítězství "Conchity" na zpěvácké soutěži Eurovision bylo čistě politicky motivováno (protiputinovská vlna v období počátků ukrajinské krize se nepokrytě hodila k demontrativní kritice Moskvy a údajného utlačování práv homosexuálů v Rusku). Pěvecký přednes mladého exhibicionistického homosexuála zde hrál vedlejší roli – a hraje vedlejší roli i nadále. Už celé měsíce se jej jeho fanoušci ptají, kdy už konečně přijde s novým hudebním titulem – píseň, se kterou vystoupil na soutěži v Kodani přeci jenom nudí i ty nejotrlejší. Conchita Wurst ale uklidňuje: „Nebojte se, to, že ode mne nic nového dlouhou dobu neslyšíte, neznamená, že nic nedělám. Na něčem se pracuje, ale neslibuji, že přijdu s novou věcí už před Vánoci.“ Ani v Bruselu nepředvedl nic nového – zapěl svůj vítězný hit a posléze přednesl písně jiných slavných interpretů. Pro české čtenáře ještě zajímavá poznámka, která možná do zdejších médií nepronikla – poprvé v mnohaleté historii rakouská veřejnoprávní televize ORF nominovala Neuwirtha na mezinárodní soutěž bez mandátu svých diváků – ti totiž neměli výjimečně možnost sami hlasovat, jakého reprezentanta své země chtějí na soutěž do Kodaně vyslat. Pozoruhodné je, že nedávno vedení televize rozhodlo, že příští rok budou moci Rakušané opět „demokraticky“ hlasovat, jakého kandidáta si přejí na Song-Contest 2015 ve Vídni vyslat. Zlé jazyky tvrdí, že Neuwirth byl do soutěže původně nominován na objednávku a jinak by neměl šanci se prosadit.
Samotný koncert byl příznačně zahájen dvacetiminutovým politickým žvaněním – koneckonců oněch pět poslanců Evropského parlamentu, kteří toto vystoupení homosexuální „hvězdy“ zorganizovali, neměli pouze onen šlechetný úmysl obohatit Brusel nějakým uměleckým zážitkem, jak by k tomu za své peníze také přišli. Lunaceková prohlásila, že pozvání „umělkyně“ do sídla Evropského parlamentu je oceněním jejího vítězství na soutěži Eurovision. Zároveň má být „její“ vystpupení energickou pobídkou poslancům europarlamentu: „Velkolepé znamení otevřenosti a nediskriminace, jež lidé v Evropě dali svými hlasy Conchitě Wurst, musí být politikou v EU a v členských státech v rámci zákonných a společenských podmínek uvedeny pro všechny do praxe pro život a milování beze strachu.“ Zmanipulovaná nominace „zpěvačky“ veřejnopránou televizí, která vyústila „jejím“ vítězstvím na soutěži, jež se otevřeně řídila politickými motivy, má být tedy podle „bojové lesby“ Lunacekové vyjádřením smýšlení Evropanů.
Jako doplněk pro české čtenáře se hodí následující informace. „Conchita Wurst“ je „zadaná“ a rakouská média nedávno prezentovala i „jejího manžele“: Je jím čtyřiatřicetiletý Jacques Patriaque, jehož koníčkem je „boylesque“, což má být homosexuální varianta „burlesque“ – něco jako striptýzová šou muže v ženském převleku. Jak jinak, mohla tato obnažená obtloustlá rádobyhvězda předvést své schopnosti opět na prknech veřejnoprávní televize v „talentové šou Velká šance“ ve hlavním vysílacím čase. Ve šlépějích své maželky (nebo manžela?) Conchity se mu však jít nepodařilo – německo-rakouská porota jej sice díky zeleným pluskám protlačila do dalšího kola, ale pak jej ze soutěže „vyšoupli“ diváci svými hlasy. Tolik hnusu najednou bylo pak už asi moc i pro politicky korektní veřejnoprábní televizi ORF.
