Miloš Zeman však toto nejvyšší státní vyznamenání předal in memoriam také bývalému britskému premiérovi Winstonu Churchillovi. Za tuto historickou postavu převzal ocenění jeho vnuk, britský poslanec Nicolas Soames, který při poděkování za celou rodinu prohlásil, že Churchill by byl na vyznamenání hrdý: „Winston Churchill byl oddaným podporovatelem a obdivovatelem této země v době míru i války.“ Sice se zdá, že se pan Soames – stejně jako jeho hostitelé – jakoby nedopatřením zastavil v čase někdy v roce 1992, protože jím zmíněný stát už (brzy) celé čtvrtstoletí neexistuje. Nicméně o tom, že byl Churchill „oddaným podporovatelem“ Československé republiky již v době míru, rozhodně není pochyb – nemalou roli v tom ovšem hrály finanční injekce z Prahy.
Ve zprávě ČTK se o postavě Winstona Churchilla uvádí, že „byl jednou z klíčových postav druhé světové války“ a že „v kritických dobách vrátil Britům víru ve vítězství a s dalšími spojeneckými politiky se zasloužil o vojenskou porážku Německa“. Charakter cesty, kterou se Churchill „zasloužil“ o porážku Německa, při této slavnostní chvíli zmíněn nebyl – jisté ale je, že Churchill (nejen) za 2. světové války realizoval své starší návrhy vést válku metodami hromadného vraždění civilistů. I když „pouze“ bombardováním obytných čtvrtí německých měst zápalnými bombami, a nikoli zplynováním civilního obyvatelstva, které také navrhoval. Smrt milionů indických obyvatel, či zavedení koncentračních táborů na likvidaci civilistů v Keni – a sice10 let po konci Druhé světové války – zůstávají také nadále mementem Churchillovy reálné politiky.
Říká se, že ryby smrdí od hlavy – takže se nad zmíněnými okolnostmi nijak nepodivujme, tím spíš, že už samotná okolnost, kdy hlava státu rozdává nejvyšší státní vyznamenání České republiky v den oslav založení nějakého jiného, již dávno neexistujícího a zkrachovalého státu, jenž trval v tisícileté historii domácího etnika pouze nepatrný zlomek a nikdy nebyl schopen se sám udržet při životě, také dvakrát „normálně nevoní“.
