Tomáš Krystlík
V přístupu k Janu Husovi a k husitství se často objevují nacionalistické nebo marxistické bludy. Kritická bádání však vidí Husa především jako reformátora tehdejší církve, nečiní z něj jakéhosi českého protikatolického svatého nebo dokonce protiněmeckého myslitele. Komunisté uměle vytvořili mýtus o husitství jako o povstání lidu proti církvi, jež bylo jakousi protokomunistickou utopickou revoltou, nevedenou však revolučním předvojem dělníků a rolníků, komunistickou stranou, a proto odsouzenou k neúspěchu. Jelikož žoldnéři křižáckého vojska pocházeli často z německých zemí a křížové výpravy pronikaly do Čech z Bavorska a přes jižní Moravu z Rakouska, vznikl další blud, tentokrát nacionalistický, o národnostním boji Čechů proti Němcům, který byl prezentován tvrzením o odvěkém boji s Němci Čechy ohrožujícími. Je to tvrzení nepravdivé, protože šlo o boje, které měly náboženské a politické, nikoliv národnostní pozadí. Navíc křížové výpravy byly poskládány z různých národností, nejen z německy hovořících. Do stejné kategorie bludů patří i české nacionalistické tvrzení, že husité byli vlastně první demokraté ve střední Evropě – v době, kdy o demokracii neměl ještě nikdo ani tušení. Za komunisty pokládal husity již před první světovou válkou i Tomáš Masaryk. Přestože tehdy ještě ruský bolševický teror nenastal, jsou jeho slova velmi na pováženou: „Není náhodou, že první komunism novodobý byl český – naši Táboři jsou první novodobí socialisté. Socialism jest čistě český."
O husitské éře se vyjádřil Josef Jungmann kriticky: „Češi té doby byli postrachem všech národů, ale kvůli svým náboženským novotám se jevili tak odporní, že byli po dlouhý čas považováni za nejhorší národ na světě“. Masaryk ale husitství glorifikoval, vytyčil heslo „Tábor je náš program“ navzdory faktu, že běsnění husitských vojsk a bojůvek zlikvidovalo ve střední Evropě většinu kulturních statků budovaných pracně po staletí. Odhaduje se, že husité vrhli dotyčné země v jejich vývoji asi o dvě století zpět. Například v Chomutově táborité vyvraždili 2500 mužů a všechny ženy a děti upálili. Havlíčkův Brod úplně zničili, vše žijící zmasakrovali, v Prachaticích a v Ústí nad Labem taktéž nenechali nikoho naživu. Mnoho dalších měst zplundrovali a vypálili.
Odhaduje se, že husité vybili asi třetinu obyvatelstva českých zemí, přičemž ztráty v bitvách byly zanedbatelné. Celkem jimi bylo v Čechách vypáleno přibližně 170 klášterů a několik stovek kostelů. K tomu se musejí přičíst i zvěrstva během jejich spanilých jízd do okolních zemí, kde se chovali mnohdy ještě hůře než v českých zemích. Jan Žižka, podle dnešní terminologie masový vrah, se stal národním hrdinou a je s podivem, že Masaryk, vyzdvihující při každé příležitosti humanismus, převzal nelidské husitství do svého národního programu. A co je nejhorší, nikdo s výjimkou historika Josefa Pekaře se nad tím dodnes nepozastavil.
Projížděje Deggendorfem, přístavním městem na Dunaji v podhůří Bavorského lesa (Šumavy), byl jsem jednou spolucestujícím upozorněn, že město husité vypálili a to třikrát. Ještě za dob bolševických jsme si s kolegou odskočili ze služební cesty na prohlídku kláštera ve Zlaté Koruně poblíž Českého Krumlova a průvodce vykládal a vykládal, ale o vypálení kláštera husity se nezmínil. Kolega, který se zajímal o českou historii, se ho na to přímo zeptal a on to připustil. Po prohlídce nám sdělil, že se o tom nesmí ve svém výkladu zmiňovat. Takto český stát prostřednictvím svých historiků dezinterpretuje dějiny.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.