Bernd Posselt zatajil před svými krajany a českými politiky zamítnutí registrace nových stanov mnichovským soudem. Jaký to bude mít dopad na česko-bavorské vztahy?

„Fantom Evropského parlamentu“, který loni ve volbách přišel o své poslanecké křeslo, se nadále účastní s poslanci zasedání a řeční před nimi v Štrasburku, jako kdyby se žádné volby nekonaly

Bernd Posselt prezentoval změnu stanov SL jako hotovou věc nejen na 
Sudetoněmeckém dni v Augsburgu, ale i zde před budovou brněnského 
gymnázia před německými novináři na snímku z 30. května. Mnichovský 
rejstříkový soud přitom zamítl registraci nových stanov již 19. května. 
Foto: Lukáš Beer

Těsně před zahájením letošních Sudetoněmeckých dnů v Augsburgu (23. května) – totiž pouhé čtyři dny před tím, 19. května – zaslal mnichovský rejstříkový soud vyrozumění o žádosti na registraci kontroverzní změny stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení z konce února. Protlačení této změny tzv. spolkovým shromážděním sudetských Němců vyvolalo v březnu nejen protesty ve vlastních řadách, ale i pozitivní reakce českých politiků na změnu formulace stanov, ve kterých se již explicitně neuvádí cíl usilování o navrácení majetku, který byl vyhnancům zabaven po Druhé světové válce. V novém znění stanov, které SL přijalo, se místo toho mlhavě hovoří o odsouzení nezákonných vyvlastňování kdekoli ve světě a o vytvoření spravedlivého uspořádání, v němž bude garantováno právo národů na sebeurčení. „Za skutečně historickou a za velký krok směrem do budoucnosti považuji také rezignaci sudetských Němců ohledně restituce a odškodnění“, prohlásil v reakci na tyto změny svého času bavorský ministerský předseda Horst Seehofer. Podle českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka změna usnesení vytvořila výhodnější podmínky pro zlepšení vztahů: „My jsme dávali mnohokrát najevo, že tento článek je překážkou komunikace založené na větší důvěře. Dobře to zapadá do zlepšování vzájemných vztahů a toho, že se nemusíme obávat budoucnosti.“ Stejně tak předseda ODS Petr Fiala rozhodnutí SL tehdy přivítal: „Zbavuje nejistoty lidi, kteří mají majetek po sudetských Němcích a mohli mít pocit, že jejich zájmy jednou nebudou dostatečně ochráněny. Vypouštění démonů nejspíše skončí.“ Tato oslavná prohlášení politické reprezentace Česka a Bavorska byla, jak naznačují dosud zatajovaná fakta, ovšem předčasná.

Odpůrci změny stanov mezi sudetskými Němci, zastoupení právníkem Heinzem Veauthierem, podali následně totiž žalobu u zemského soudu Mnichov I. Bylo navrženo ustanovení, podle nějž je ono únorové usnesení spolkového shromáždění neplatné a krajanské sdružení musí odvolat veřejnou informaci o změně stanov. Žaloba to odůvodňovala odůvodněno paragrafem 33 německého Občanského zákoníku, podle nějž je změna účelu spolku přípustná pouze za souhlasu všech členů.

Mnichovský rejstříkový soud změnu stanov neakceptoval

Redakci Našeho směru bylo aktuálně zpřístupněno vyrozumění mnichovského rejstříkového soudu z 19. května, ve kterém se registrace změny stanov odmítá s odůvodněním, že by k ní bylo nutné schválení všemi členy spolku, přičemž dosaženo nebylo ani vota tříčtvrtinového. Soud argumentuje právě oním paragrafem 33, o který se opírají žalobci. „Ačkoli je dokument datován 19. května, Posseltovo vedení se jím opomnělo pochlubit: asi aby nic nekalilo radostnou atmosféru augsburského sněmu“, poznamenává k tomu zakladatel Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tomáš Pecina.

Zarážející je skutečnost, že Bernd Posselt, který o rozhodnutí rejstříkového soudu musel být obeznámen ještě před svým vystoupením v Augsburgu, tuto skutečnost před svými krajany zatajil. A lze vycházet z toho, že tato informace by zajímala i české politiky. Ve svém slavnostním projevu v Augsburgu 24. května prezentoval mluvčí SL změnu stanov jako hotovou věc a doslovně řekl: „Předevčírem se mne Severoněmecký rozhlas ptal, jak se vyrovnávám s tím, že náš kurs podporuje pouze 71 procent spolkového shromáždění, a co je s ostatními třiceti procenty? A pak jsem Severoněmeckému rozhlasu naprosto jasně řekl, že sto procent existuje pouze v diktatuře. 71 procent je na demokracii dostatečně mnoho, milí krajané.“

I kdyby v tomto momentu svého vystoupení v Augsburgu rozhodnutí mnichovského rejstříkového soudu z 19. května nebylo ještě známo, sotva by s obsahem vyrozumění nebyl obeznámen během následujícího týdne. Bernd Posselt totiž právě citovaná slova o tom, že dosáhnout sto procent je možné pouze v demokracii, zopakoval před novináři o týden později, a sice 30. května před budovou gymnázia na Vídeňské ulici v Brně, kam odpoledne dorazili účastníci „pochodu smíření“. Redakci není známo, zda tato slova německá televize posléze skutečně ve svém programu odvysílala, může ale doložit, že je Posselt na místě pronesl.

„Dobrovolník v Evropském parlamentu“

Konzervativní list Münchner Merkur přinesl před několika dny zajímavý článek o Berndu Posseltovi, který před rokem neuspěl při volbách do Evropského parlamentu. „Vzal to na vědomí. Ale rozhodl se, že to bude ignorovat“, konstatuje o počínání politika list, který jej tituluje jako „fantom parlamentu“ a všiml si jej, jak vysedává v parlamentní kavárně u kávy: „Zde sedí Bernd Posselt ve své plné fyzičnosti. To jediné strašidelné na něm je, že je na místě, kde by vlastně být nesměl. Hlídaná kavárna ,member only‘ je přísně vyhrazena pro poslance a jejich hosty. Posselt už nepatří ani k první skupině, ale ani k té druhé. A přesto je tady.“

Posseltovi křesťanští sociálové (CSU) při posledních volbách do Evropského parlamentu ztratili mnoho hlasů a propadli se na 40 procent, což neočekávali ani největší pesimisté v jejich řadách. To mělo za následek, že do parlamentu se dostalo už jen 5 kandidátů z CSU. A Posselt se na kandidátní listině nacházel až na šestém místě. Přesto nadále navštěvuje všechna zasedání parlamentu ve Štrasburku a dokonce zde i příležitostně promlouvá a diskutuje. Posselt se rozhodl, že výsledek voleb bude jednoduše ignorovat. „Posselt není hloupý člověk, naopak. Jeho nefotogenický zevnějšek někdy zakrývá vysoce inteligentního, komunikativního člověka, nadšeného Evropana, který také jako mluvčí sudetských Němců usiluje o porozumění národů a usmíření. Je to člověk, který se ale nenechá zastavit tímto historickým omylem voličů“, píše Münchner Merkur. A tak jako vždy, se vší samozřejmostí zasedá mezi řadami poslanců v parlamentu a jeho spolupracovníci mu jakoby nic předávají žlutou složku s podklady do ruky. Vedoucí zasedání po deseti minutách uděluje „váženému kolegovi Berndovi“ slovo a Posselt – horlivý zastánce protiruských sankcí – pronáší vášnivý projev o ruské zahraniční politice a sklízí aplaus a poklepávání po ramenu. Moskva jej mimochodem nedávno uvedla v seznamu nežádoucích osob. Posselt se o tom dozvěděl ještě při své návštěvě v Brně 30. května a někdo z účastníků mu ukázal článek z německých bulvárních novin Bild, kde byl ruský seznam 89 nežádoucích politiků otištěn. Oficiální mluvčí sudetských Němců vítězoslavně fotografům pózoval s vystaveným článkem Bildu a bylo na něm vidět, že se v kůži „persony non grata“ cítí dobře, jako kdyby byl na ni hrdý.

Jediné co Bernd Posselt v Evropském parlamentu nemůže, je hlasovat. Münchner Merkur líčí tyto aktivity „dobrovolníka v Evropském parlamentu“ na vlastní náklady (a je nutno podotknout, že svou aktivitou překonává nejednoho placeného poslance onoho parlamentu) jako jeho zálibu: „Jeho známí říkají, že by stejně jinak ani nevěděli, za co by měl vydávat peníze. Kdekoliv se člověk ptá, tak se nikde nedozví nic o jeho koníčcích nebo něco o soukromém životě. Mnozí o něm ani neví, kde bydlí a zda vůbec někde bydlí. To, že nemá mobilní telefon, se ví, ale on nemá mimo kancelář ani pevnou linku.“ Posselt pro Münchner Merkur říká: „Pracoval jsem 40 let. Jsem sám a relativně nenáročný. Díky bohu si to mohu dovolit.“ (-lb-)