Tomáš Krystlík
 |
| Srpen 1944: České dívky v letním táboře zotavovací akce odkazu Reinharda Heydricha, které pořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Foto: archiv Lukáše Beera |
V Novém Veselí dezinformoval Miloš Zeman své posluchače takto: „Nevěřícího je potřeba buď zotročit nebo vyhladit (stojí prý v islámských textech)… Vracíme se tak k tomu, o čem jsme před chvílí mluvili, k vyhlazení Čechů hitlerovským režimem, které naštěstí nenastalo. Bohužel život není tak pohodlný, aby byl prost nebezpečí. Musíme bojovat proti islámskému radikalismu, protože v opačném případě můžeme mít stejný osud, jako nám plánoval Reinhard Heydrich“.
Pomiňme, že v koránu to tak nestojí. Mnohem fatálnější pro způsob českého uvažování a nazírání na svět jsou nepravdivá klišé o Heydrichových plánech prezentovaná nejen nyní prezidentem republiky, nýbrž již po 70 let českými historiky a vzdělanci. Nejfrekventovanější je tvrzení: 1/3 Čechů měla být poněmčena, 1/3 vybita, 1/3 vyhnána na východ, příkladem budiž Václav Žák v TV-debatě.
Co vlastně Heydrich s Čechy zamýšlel?
V tajné řeči z 2. 10. 1941 v Černínském paláci kategorizoval Čechy následovně: „Jedni mají dobrou rasu a dobré smýšlení, tady je to úplně jednoduché, ty můžeme poněmčit. Pak tu máme jejich protipól: vadná rasa a vadné smýšlení. Tyhle lidi musím dostat pryč. Na východě je místa dost. Uprostřed pak zůstává středová vrstva, kterou musím podrobit důkladným zkouškám. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé vadné rasy a vadně smýšlející lidi dobré rasy. U dobře smýšlejících lidí vadné rasy – tak tady to bude pravděpodobně třeba udělat tak, že budou nasazeni někde v říši nebo tak nějak a bude postaráno o to, aby už neměli děti, protože v tomto prostoru si je dále pěstovat nechceme… Pak zbývají vadně smýšlející lidé dobré rasy. To jsou ti nejnebezpečnější, neboť to je elita s dobrou rasou. U části vadně smýšlejících lidí dobré rasy bude zbývat jediné, že se totiž pokusíme je usídlit v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a názorově je vychovat anebo, když to nepůjde, s konečnou platností je postavit ke zdi“. Tento pasus bývá českými historiky zdůrazňován, většinou se však již nezmiňují o tom, že Heydrich ve svém projevu též prohlásil: „Ale nenaštvat! Vždyť je to všechno jen teoreticky!“ [The Speech of the Reich Protector Reinhard Heydrich on the Elimination of the Czech Nation, The Seat of the Reich Protector (i. e. Nazi Governor and Hitler´s Representative in Czech Lands). Czernin Palace, Prague October 2, 1941. (legalized transciption of the original text incl. original errors)].
Heydrich měsíc a půl později jím přednesené způsoby zacházení s Čechy značně oslabil, když 17. 11. 1941 prohlásil, že „Čech může v soukromí říkat, co chce, ale v hospodářství… musí mít Německo primérní platnost“ [Gebhart, Jan; Kuklík, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české XV. b. Paseka, Praha 2007].
Při pozornější četbě textu Heydrichova textu projevu laskavý čtenář nahlédne, že smrt hrozila pouze některým Čechům, nejvíce paradoxně právě těm z nacistického hlediska rasově nejcennějším, nejvhodnějším pro přenárodnění, a to pouze v případě, že by selhaly pokusy o změnu jejich negativního politického smýšlení vůči Německu. Takoví odpůrci německého nacionálního socialismu by vlivem svých volních vlastností mohli Čechy někdy sešikovat a vést je k odporu. Rasově nevhodní a současně svým protiněmeckým smýšlením nevyhovující Češi měli být vystěhováni do Generalgouvernementu a do dobytých území Sovětského svazu; rasově vadní, ale z nacistického hlediska dobře smýšlející měli být v rámci všeobecné pracovní povinnosti pracovat ve staré říši. S ostatními se nic dít nemělo.
Pozdější zkoumání Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS v Praze (Rasse- und Siedlungshauptamt der SS, RuSHA) mezi únorem 1943 a únorem 1945 zjistilo, že 87,54 % Čechů je vhodných pro přenárodnění. Nevhodní k přenárodnění, byli zastoupeni 12,45 % a osoby rasově nežádoucí podílem 0,015 %. Lidem z poslední kategorie hrozilo vystěhování do Generalgouvernementu, ale jak nastínil Heydrich, měli být vystěhováni jen ti z nich, kteří by nezměnili svůj negativní postoj k říši. Kdyby do jednoho všichni z této skupiny nezměnili své negativní smýšlení, jednalo by se přibližně o tři osoby z 20 000. Skandál je, že se o tomto rozdělení péčí českých historiků má běžný obyvatel Česka možnost dovědět až 70 let po válce z překladu díla Detlefa Brandese s asi záměrně zavádějícím českým názvem Germanizovat a vysídlit [Brandes, Detlef: Umvolkung, Umsiedlung, rassische Bestandsaufnahme. NS-„Volkstumspolitik“ in den böhmischen Ländern. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 125. Oldenbourg Verlag, München 2012; česky: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015]. Tolik k termínu „vyhlazení“ z prezidentova projevu.
Zbývá terminus technicus „zotročení“. Češi nasazení v rámci pracovní povinnosti v říši dostávali stejné mzdy a platy jako Němci, měli stejné povinnosti jako oni, trávili svůj volný čas jako Němci bez jakéhokoli omezení, nemuseli ale jako oni přispívat na jakékoli sbírky a dobročinné akce, dostávali odlučné, měli delší dovolenou o dny strávené cestou domů a zpět a stejné lístkové příděly jako Němci. Takové podmínky neměli příslušníci jiných okupovaných národů nasazených k práci v říši. V protektorátu se tučně platily přesčasové hodiny, dělníci dostávali zvláštní příděly, zejména lihovin, tuků a tabákových výrobků a ve velkých továrnách, jako příklad nechť poslouží plzeňské Škodovy závody, se pořádaly každý pátek po pracovní době zdarma zábavné estrády pro české zaměstnance, kam jezdili známí čeští kabaretiéři a herci, podávala se tam večeře a pivo bez potřeby utratit za to potravinové lístky. V čem spatřujete, pane Zemane, ono „zotročení“?
Ach, zapomněl jsem, pane prezidente, jako kdybych vás slyšel namítat: „Zavřeli nám přece vysoké školy, copak to není znak zotročení?“ České vysoké školy byly sice zavřeny, ale Češi měli možnost studovat na univerzitách a vysokých školách v Německu. 2. 3. 1941 vyšlo v protektorátním tisku oznámení, že bývalým posluchačům lékařství a technických vysokých škol bude povoleno pokračovat ve studiu na některé vysoké škole na území Velkoněmecké říše. Tématu se propagandisticky zmocnilo československé vysílání BBC z Londýna a následkem se hbitě vyrojila šeptanda, že požadavek znalosti němčiny znamená, že po příchodu do říše budou studenti germanizováni, a zjišťování jejich zdravotního stavu je pro potřeby Wehrmachtu, kam budou po příjezdu do říše neprodleně povoláni, dále že po konci války, kdy Německo bude poraženo, nebudou absolventům německých univerzit jejich vzdělání a tituly uznány. 5. 3. 1941 v českém vysílání z Londýna dokonce nepravdivě zaznělo, že čeští studenti budou v Německu úmyslně rozmístěni do měst, která jsou nejvíce bombardována. Mělo to kýžený účinek. Ačkoliv si studenti vyzvedli 1350 k tomu určených formulářů, přihlásil se jich jen 221 (podle jiného zdroje 233). Ti, kteří přihlášky podali, byli svým okolím nazýváni zrádci národa a uráženi. Na poslední chvíli odřekli i další. Bylo vybráno 70 studentů a z nich 36 přijato – dvě třetiny ke studiu lékařství, jedna třetina ke studiu technických oborů. 23. 10. 1942 bylo oznámeno, že „čeští studenti smějí studovat na říšských vysokých školách bez jakéhokoliv omezení počtu“, že mohou studovat i zcela nemajetní, kterým bude poskytnuto stipendium. Pro studijní rok 1942/1943 bylo z 3500 zájemců vybráno 380. K. H. Frank by jich nechal studovat větší množství, ale po jejich uvolnění pro studium by hrozily potíže s chodem válečné výroby v protektorátu. S ohledem na chod válečné výroby zastával Frank názor, že každoročně je i tak třeba poslat minimálně 800 českých studentů na univerzity do říše. Pro zimní semestr 1943/1944 si Berlín kladl za cíl získat pro studium ve staré říši 1000 českých studentů. Koncem roku 1943 studovalo v říši ale jen 600 Čechů. Studijní výsledky měli lepší než studenti němečtí. Gebhart s Kuklíkem [výše citované dílo] odhadují, že za války prošlo vysokými školami v říši asi 3000 českých studentů. Československý stát jim roky studia, případně ukončené vzdělání po válce neuznal.
Ale ani toto nevypadá na „zotročení“, že pane prezidente?
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
