(s využitím článků Jana Tichého)
Na webu města Nový Bor se 15. 12. 2009 na žádost zastupitele Kalouse (jiný zastupitel mezi uvedenými jmény není) objevilo níže uvedené prohlášení nesouhlasící s umístěním pamětní desky Němcům popravených v červnu 1945. Prohlášení se mělo projednávat na zastupitelstvu 16. 12. 2009. Na zastupitelstvo v 17 hodin opět dorazila Doškářova skupina s transparentem proti nacismu..
Nejdřív se projednával a schválil rozpočet jako nejdůležitější bod. Jednání zastupitelstva bylo klidné až do vystoupení občanů. Začala "diskuze" k návrhu na odstranění pomníku, které požadovalo ono prohlášení. Pan Uksa měl opět příspěvek o "esesákovi a nacistovi" MUDr. Trägerovi, rozdal i nějaké dokumenty, které mají dokazovat pravdivost jeho slov. Pak vystoupil Josef Doškář a veřejně napadl místního a krajského zastupitele za SOS Jaromíra Dvořáka slovy: „Vy jste nacista.“ Nato se zvedla vlna nevole jak přítomných občanů, tak i zastupitelů. Někteří zastupitelé kvalifikovali vystoupení Doškáře jako verbální napadení veřejného činitele a vyzvali starostu, aby na Doškáře podal trestní oznámení.
Starosta Jindřich Mareš vyhlásil přestávku a po ní bylo jednání ukončeno na protest proti takovým útokům.
.
Prohlášení k pamětní desce popravených nacistů
.
Se souhlasem zastupitelstva a za nesouhlasu většiny občanů Nového Boru instalovala rodina nacisty a esesáka Trägera na čestném místě Lesního hřbitova pamětní desku. Jsou na ní jména osmi nacistů, kteří byli v červnu 1945 popraveni na základě tehdy platného práva. Devátý nacista a esesák Träger unikl trestu útěkem .
Od samého počátku prosazují občané, kteří nesouhlasí se zvěčněním památky nacistů, aby byl pomník odstraněn. V demokratické a lidsky slušné společnosti s křesťanskými zásadami má každý občan právo protestovat proti propagaci nacismu. Má právo ohradit se proti překrucování dějin. Má právo ohradit se proti pokusům glorifikovat zastánce bezpráví a totalitní zvůle, což se umístěním pamětní desky na novoborském hřbitově bezpochyby stalo. Už z respektu k milionům těch, kteří žádné hroby, žádné pamětní desky se svými jmény nemají, z respektu k těm, kteří zmizeli v koncentračních táborech, na válečných polích, při obraně civilizace před fašistickým běsněním, je požadavek na odstranění tohoto pomníku zcela oprávněný.
To, že zpupnost překrucovatelů dějin nemá mezí, ukázal i seminář, na kterém se většina přítomných postavila proti setrvání ostudného pomníku na veřejném místě. Namísto respektu k přáním občanů však rozhodlo zastupitelstvo města těmito občany zvolené, aby pamětní deska nadále otravovala vztahy mezi Čechy a Němci. Aby přinášela nové bolesti rodinám obětí nacistů, a jejich potomků.
Památník nelze chápat jako příspěvek k usmíření Čechů a Němců. Naopak. Jde o pokus jitřit atmosféru, znovu zkoušet vydávat viníky za oběti a oběti za viníky. Jsme toho názoru, že usmiřovat národy tímto způsobem je cynická snaha o pravý opak. S Němci jsme po staletí žili a bez problému s nimi umíme žít, spolupracovat a se vzájemnou úctou rozvíjet nové vztahy aniž by nám měli potomci nacistů klást nějaké usmiřovací podmínky.
Odstraněním pomníku tyto snahy o vzájemnou úctu a nové principy soužití jenom posílíme.
Nový Bor prosinec 2009
Kalous Luboš, Danys Pavel, Doškář Josef, Uksa Robert a další podepsaní občané na petičních listinách. ("Prohlášení k pamětní desce popravených nacistů").
O co jde. 3. června 1945 byla slunečná letní neděle. V novoborském kostele měly společnou svatbu tři smíšené páry – bratři R. a další mladý Čech si brali své německé snoubenky. Povinné ohlášky proběhly urychleně, byla to teprve čtvrtá neděle od osvobození ČSR. Když svatebčané dopoledne přicházeli ke kostelu, v protějším rohu novoborského náměstí leželo na chodníku osm mrtvých civilistů, které v sobotu před radnicí zastřelili českoslovenští vojáci.
.
Velitel pěšího pluku 47. podplukovník dělostřelectva Josef Sekáč vydal rozkaz k zastřelení sedmi zdejších tzv. porušitelů nařízení stanného práva veřejně na borském náměstí a k ponechání 24 hodin pro výstrahu. V sobotu 2. června byl tento rozkaz vykonán u východní zdi radnice..., když byli předtím odsouzení nuceni provádět před zraky veřejnosti různé fyzické úkony do vysílení. Osmý Němec byl zastřelen při panickém pokusu o útěk, když měl přihlížet popravě svého bratra. Devátý, byl to národním výborem dosazený primář místní nemocnice, byl sice podle rozkazu „vypovězen“, ale zmizel beze stopy cestou na hranice 3. června ráno a německý soud ho později prohlásil za mrtvého. Podle svědectví bývalých členů národního výboru byl během popravy držen městský orgán pod dohledem vojenských stráží v izolaci v budově radnice. O událostech píše podrobně Jan Tichý na http://mail.centrum.cz/redir?http://www.i-noviny.cz/ - http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18152, http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18153 , http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18188, http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18189 a také v doslovu knihy Třicet dva hodin mezi psem a vlkem (Akropolis 2007).
.
Při oslavách v květnu 2005 představitelé města poprvé připomenuli také zastřelené Němce. Jménem pozůstalých potom napsal Hans Träger dopis zastupitelům se žádostí o vztyčení pamětního kamene:
... Coby někdejšího občana Nového Boru a syna Alfreda Trägera mě toto oficiální gesto dnešních zastupitelů města hluboce dojalo. Velmi si toho vážím a pociťuji vděčnost za takové gesto a jakýsi nový druh sounáležitosti s mým rodným městem.
Od onoho bolestného rozkolu mezi Čechy a Němci, kteří spolu předtím po staletí pokojně žili, uplynula dlouhá doba, během které ale bohužel zůstalo mnoho bolestných otázek a problémů otevřených. Proto se coby bývalí obyvatelé Vašeho města chápeme Vámi podané ruky s o to větší radostí!
Vzhledem k tomu, že ti, kteří byli zastřelení 2. června 1945, leží dosud v masovém hrobě bez náhrobku mimo lesní hřbitov a místo posledního odpočinku mého otce je navíc neznámé, dovoluji si... iniciovat vztyčení pamětního kamene. ... Náklady na zhotovení rád se svými sourozenci převezmu.
Tímto dopisem bychom chtěli město Nový Bor zdvořile požádat o povolení ke vztyčení takového pomníku.
.
Zastupitelstvo města projednalo žádost 25. ledna 2006 a nejtěsnější většinou 11 hlasů schválilo (jediný zastupitel za KSČM hlasoval proti). Konečné české znění dvojjazyčného textu bylo – kromě osmi jmen obětí s letopočtem narození – dohodnuto takto:
.
2. června 1945 bylo proti vůli Místního národního výboru zastřeleno před radnicí osm obyvatel Nového Boru, Sloupu a Janova.
Tito občané byli pohřbeni do hromadného hrobu za tímto hřbitovem.
Následujícího dne přišel o život MUDr. Alfred Träger * 1897 na neznámém místě.
Nový Bor 2006
.
Symbolický hrob vysvětil 12. srpna 2006 Pater Angelus Waldstein za přítomnosti skupiny pozůstalých, místního faráře a několika Čechů.
Tehdy protestovala jen MO KSČM dopisem starostovi. Teprve o dva roky později, v Novoborském měsíčníku 10/2008, zveřejňuje první celostránkovou kritiku Josef Doškář: ...tyto články znovu otevírají nenávist a zášť na české i německé straně, které již čas a nové nezatížené generace poválečně narozených Čechů a Němců zahojily. Považuji články pana J. Tichého za zkreslující. Výpovědi svědků považuji za nevěrohodné... a sudetoněmecky laděné. ...největším problémem denacifikace je povýšenost a nadřazenost německého národa, která mu byla vštěpována nacistickým hnutím, a ona se Němcům tak zalíbila, že se jí sami nemohou zbavit... nejsou schopni svůj úděl přijmout a pokorou, ale hrají si na hodné, ukřivděné Němce. ... Novoborský měsíčník je Městský zpravodaj a ne Sudetoněmecký hlasatel.
.
Následovala bouřlivá polemika. J. Doškář se nejdřív snažil úředně zabránit prodeji listopadového měsíčníku a pak podal na autora jednoho z článků i na celou redakční radu žalobu pro pokus o podvracení republiky. Neuspěl však. (Novoborské měsíčníky 2008-2009 jsou dostupné na stránkách http://www.novy-bor.cz/)
.
K protestům se připojily okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a Klubu českého pohraničí. Ty pak spolu s J. Doškářem vydaly dvě osmistránkové brožury „Nepřipustit zkreslování dějin!“, které se zjara objevily v novoborských poštovních schránkách:
.
Velitel pěšího pluku 47. podplukovník dělostřelectva Josef Sekáč vydal rozkaz k zastřelení sedmi zdejších tzv. porušitelů nařízení stanného práva veřejně na borském náměstí a k ponechání 24 hodin pro výstrahu. V sobotu 2. června byl tento rozkaz vykonán u východní zdi radnice..., když byli předtím odsouzení nuceni provádět před zraky veřejnosti různé fyzické úkony do vysílení. Osmý Němec byl zastřelen při panickém pokusu o útěk, když měl přihlížet popravě svého bratra. Devátý, byl to národním výborem dosazený primář místní nemocnice, byl sice podle rozkazu „vypovězen“, ale zmizel beze stopy cestou na hranice 3. června ráno a německý soud ho později prohlásil za mrtvého. Podle svědectví bývalých členů národního výboru byl během popravy držen městský orgán pod dohledem vojenských stráží v izolaci v budově radnice. O událostech píše podrobně Jan Tichý na http://mail.centrum.cz/redir?http://www.i-noviny.cz/ - http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18152, http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18153 , http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18188, http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=18189 a také v doslovu knihy Třicet dva hodin mezi psem a vlkem (Akropolis 2007).
.
Při oslavách v květnu 2005 představitelé města poprvé připomenuli také zastřelené Němce. Jménem pozůstalých potom napsal Hans Träger dopis zastupitelům se žádostí o vztyčení pamětního kamene:... Coby někdejšího občana Nového Boru a syna Alfreda Trägera mě toto oficiální gesto dnešních zastupitelů města hluboce dojalo. Velmi si toho vážím a pociťuji vděčnost za takové gesto a jakýsi nový druh sounáležitosti s mým rodným městem.
Od onoho bolestného rozkolu mezi Čechy a Němci, kteří spolu předtím po staletí pokojně žili, uplynula dlouhá doba, během které ale bohužel zůstalo mnoho bolestných otázek a problémů otevřených. Proto se coby bývalí obyvatelé Vašeho města chápeme Vámi podané ruky s o to větší radostí!
Vzhledem k tomu, že ti, kteří byli zastřelení 2. června 1945, leží dosud v masovém hrobě bez náhrobku mimo lesní hřbitov a místo posledního odpočinku mého otce je navíc neznámé, dovoluji si... iniciovat vztyčení pamětního kamene. ... Náklady na zhotovení rád se svými sourozenci převezmu.
Tímto dopisem bychom chtěli město Nový Bor zdvořile požádat o povolení ke vztyčení takového pomníku.
.
Zastupitelstvo města projednalo žádost 25. ledna 2006 a nejtěsnější většinou 11 hlasů schválilo (jediný zastupitel za KSČM hlasoval proti). Konečné české znění dvojjazyčného textu bylo – kromě osmi jmen obětí s letopočtem narození – dohodnuto takto:
.
2. června 1945 bylo proti vůli Místního národního výboru zastřeleno před radnicí osm obyvatel Nového Boru, Sloupu a Janova.
Tito občané byli pohřbeni do hromadného hrobu za tímto hřbitovem.
Následujícího dne přišel o život MUDr. Alfred Träger * 1897 na neznámém místě.
Nový Bor 2006
.
Symbolický hrob vysvětil 12. srpna 2006 Pater Angelus Waldstein za přítomnosti skupiny pozůstalých, místního faráře a několika Čechů.
Tehdy protestovala jen MO KSČM dopisem starostovi. Teprve o dva roky později, v Novoborském měsíčníku 10/2008, zveřejňuje první celostránkovou kritiku Josef Doškář: ...tyto články znovu otevírají nenávist a zášť na české i německé straně, které již čas a nové nezatížené generace poválečně narozených Čechů a Němců zahojily. Považuji články pana J. Tichého za zkreslující. Výpovědi svědků považuji za nevěrohodné... a sudetoněmecky laděné. ...největším problémem denacifikace je povýšenost a nadřazenost německého národa, která mu byla vštěpována nacistickým hnutím, a ona se Němcům tak zalíbila, že se jí sami nemohou zbavit... nejsou schopni svůj úděl přijmout a pokorou, ale hrají si na hodné, ukřivděné Němce. ... Novoborský měsíčník je Městský zpravodaj a ne Sudetoněmecký hlasatel.
.
Následovala bouřlivá polemika. J. Doškář se nejdřív snažil úředně zabránit prodeji listopadového měsíčníku a pak podal na autora jednoho z článků i na celou redakční radu žalobu pro pokus o podvracení republiky. Neuspěl však. (Novoborské měsíčníky 2008-2009 jsou dostupné na stránkách http://www.novy-bor.cz/)
.
K protestům se připojily okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a Klubu českého pohraničí. Ty pak spolu s J. Doškářem vydaly dvě osmistránkové brožury „Nepřipustit zkreslování dějin!“, které se zjara objevily v novoborských poštovních schránkách:
"Vážení spoluobčané, po dobu uplynulých pěti let jsme byli zkresleně informováni Janem Tichým v Novoborském měsíčníku a internetových i-novinách o událostech v Novém Boru v květnu a červnu roku 1945... ". V dalším textu se čtenář dočte o Mnichovu 1938, o 15. březnu 1939, o válce a koncentračních táborech, o nacistických zločinech v květnu 1945, o sebevraždách místních nacistů po kapitulaci – ale o borském excesu se nic nového nedozví: "...byly u nich nalezeny zbraně... Byli zatčeni a dne 2. června 1945 popraveni. Po popravě ponecháni 24 hodin na místě pro výstrahu."
. A závěr? "...všichni provinilci byli zločinci a byli by tvrdě potrestáni i kdyby u nich nebyly nalezeny zbraně. ... V současné době je právě v Novém Boru snaha, prapodivně myslících lidí, zlehčit příčiny a důsledky nacistického řádění na jedné straně a hanobit a znevažovat činy československých bezpečnostních sil a armády v době těsně po válce... Proti této jejich aktivitě... vystupují občané Nového Boru v poslední době podporovaní vlasteneckými organizacemi Českolipska. ... Pieta vůči nacistům je výlučně osobní záležitostí jejich potomků, kteří se nemají čím chlubit."
(Obě brožury „Nepřipustit zkreslování dějin“ viz http://www.klub-pohranici.cz/liberecky_CL.htm.%20 )
.
Dne 10. října 2009 se konal v Novém Boru seminář k těmto událostem (http://www.novy-bor.cz/ ) v adresáři BOR 1945 SEMINÁŘ a v podadresáři SVĚDECTVÍ je shromážděno víc než 50 podkladů k semináři včetně sborníku přednesených příspěvků, mají být ale přístupné jen do konce roku). Na seminář přišlo asi 120 lidí. V úvodu vystoupili odborníci, historik mgr. L. Smejkal mj. řekl:
(Obě brožury „Nepřipustit zkreslování dějin“ viz http://www.klub-pohranici.cz/liberecky_CL.htm.%20 )
.
Dne 10. října 2009 se konal v Novém Boru seminář k těmto událostem (http://www.novy-bor.cz/ ) v adresáři BOR 1945 SEMINÁŘ a v podadresáři SVĚDECTVÍ je shromážděno víc než 50 podkladů k semináři včetně sborníku přednesených příspěvků, mají být ale přístupné jen do konce roku). Na seminář přišlo asi 120 lidí. V úvodu vystoupili odborníci, historik mgr. L. Smejkal mj. řekl:
.
...Nacházíme se před znovu otevřeným případem popravy sedmi občanů Nového Boru dne 2. června 1945 a k tomu jednoho záhadného zmizení končícího smrtí v souvislosti s předešlým činem. ... Podotýkám také, že určité povědomí odpovědnosti, citu pro právo a spravedlnost a přihlášení se k ideálům humanitním mohlo být brzdou tlumící podrážděnou, hněvem rozhořčenou mysl a touhu po pomstě. Kdo v sobě neměl minimum uvědomělé lidskosti, nechal se strhnout k nemístnému jednání uspokojujícímu jen nízké pudy. ... Případné činy borských zatčených měly být vyšetřeny příslušnými civilními orgány, které by rozhodly o případném potrestání. Nic takového nenastalo. Lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol. Obviněným nebyl sdělen rozsudek a ani na jakém základě by byl postaven. Nabízí se tedy jiný výklad, k němuž historik nikdy nenajde skutečné vysvětlující motivy. Jednalo se o mstu, odvetu nebo výstrahu. Všechny tyto možnosti nemají rozumný základ, nedají se konkrétně vysvětlit, protože vycházejí z prudkého hnutí citů nejen těch, kteří čin vykonali, ale také případného publika. Aktéři událostí mohli za války prožít trauma vlastního utrpení a ztrátu rodinných příslušníků a těžce to nesli. Byli však v uniformě a měli být pod přísahou... Nebyli oprávněni k provedení exekuce tím spíše, že již bylo po válce. Kdyby policista sám trestal zločince, k čemu by byl soud a spravedlnost. Pochopitelně se nabízí ještě jeden výklad tragických událostí. Totiž, že nebyl žádný podstatný důvod zákroku, že šlo o výstřelek a ukázku toho, kdo má moc nad životem a smrtí a může tudíž jednat jako Bůh. Po šedesáti čtyřech letech asi nezjistíme, jaká byla minulost aktérů této události, čím se dali strhnout a zda svého činu někdy litovali.
.
Naopak, J. Doškář považoval za nutné zopakovat útoky proti zastřeleným i proti J. Tichému: Pan Tichý svým naivním přístupem (nebo prací na objednávku?) oklamal novoborskou veřejnost. Oklamal písemnými podklady i představitele města a rozhodně nepřispěl k USMÍŘENÍ. Opačné názory likvidovala cenzura. Pravdou je, že VŠICHNI zastřelení byli nacisté. Před válkou, během války i při zatýkání se chovali povýšeně a hrubě uráželi Čechy. ...autorem záměrného zkreslení dějin je jedna osoba a tou je J. Tichý. Autorem scénáře je J. Tichý. Zpracoval úřednici Loveckou, která položila na hřbitově u centrálního kříže kytici se stuhou: Obětem 2. světové války a vzpomněla i na osm popravených. Korespondenci mezi familií Träger a Loveckou opět zařídil J. Tichý, vypracování podkladů za Loveckou pro zastupitele zařídil J. Tichý, neodkladné a trvalé podsouvání neodkladného řešení do Zastupitelstva zařídil J. Tichý. Samostatnou kapitolou je lživé zpracování borských událostí v knize „Třicet dva hodin mezi psem a vlkem“, kde z prokazatelně největších nacistů města udělal Jan Tichý beránky a z československých vojáků zločince.
...Nacházíme se před znovu otevřeným případem popravy sedmi občanů Nového Boru dne 2. června 1945 a k tomu jednoho záhadného zmizení končícího smrtí v souvislosti s předešlým činem. ... Podotýkám také, že určité povědomí odpovědnosti, citu pro právo a spravedlnost a přihlášení se k ideálům humanitním mohlo být brzdou tlumící podrážděnou, hněvem rozhořčenou mysl a touhu po pomstě. Kdo v sobě neměl minimum uvědomělé lidskosti, nechal se strhnout k nemístnému jednání uspokojujícímu jen nízké pudy. ... Případné činy borských zatčených měly být vyšetřeny příslušnými civilními orgány, které by rozhodly o případném potrestání. Nic takového nenastalo. Lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol. Obviněným nebyl sdělen rozsudek a ani na jakém základě by byl postaven. Nabízí se tedy jiný výklad, k němuž historik nikdy nenajde skutečné vysvětlující motivy. Jednalo se o mstu, odvetu nebo výstrahu. Všechny tyto možnosti nemají rozumný základ, nedají se konkrétně vysvětlit, protože vycházejí z prudkého hnutí citů nejen těch, kteří čin vykonali, ale také případného publika. Aktéři událostí mohli za války prožít trauma vlastního utrpení a ztrátu rodinných příslušníků a těžce to nesli. Byli však v uniformě a měli být pod přísahou... Nebyli oprávněni k provedení exekuce tím spíše, že již bylo po válce. Kdyby policista sám trestal zločince, k čemu by byl soud a spravedlnost. Pochopitelně se nabízí ještě jeden výklad tragických událostí. Totiž, že nebyl žádný podstatný důvod zákroku, že šlo o výstřelek a ukázku toho, kdo má moc nad životem a smrtí a může tudíž jednat jako Bůh. Po šedesáti čtyřech letech asi nezjistíme, jaká byla minulost aktérů této události, čím se dali strhnout a zda svého činu někdy litovali..
Naopak, J. Doškář považoval za nutné zopakovat útoky proti zastřeleným i proti J. Tichému: Pan Tichý svým naivním přístupem (nebo prací na objednávku?) oklamal novoborskou veřejnost. Oklamal písemnými podklady i představitele města a rozhodně nepřispěl k USMÍŘENÍ. Opačné názory likvidovala cenzura. Pravdou je, že VŠICHNI zastřelení byli nacisté. Před válkou, během války i při zatýkání se chovali povýšeně a hrubě uráželi Čechy. ...autorem záměrného zkreslení dějin je jedna osoba a tou je J. Tichý. Autorem scénáře je J. Tichý. Zpracoval úřednici Loveckou, která položila na hřbitově u centrálního kříže kytici se stuhou: Obětem 2. světové války a vzpomněla i na osm popravených. Korespondenci mezi familií Träger a Loveckou opět zařídil J. Tichý, vypracování podkladů za Loveckou pro zastupitele zařídil J. Tichý, neodkladné a trvalé podsouvání neodkladného řešení do Zastupitelstva zařídil J. Tichý. Samostatnou kapitolou je lživé zpracování borských událostí v knize „Třicet dva hodin mezi psem a vlkem“, kde z prokazatelně největších nacistů města udělal Jan Tichý beránky a z československých vojáků zločince.
Z. Stehlík kritizoval všechny odmítače Benešových dekretů, mezi nimi V. Havla, E. Mandlera, B. Doležala a J. Mlynárika. Mnohé příspěvky se podrobně zabývaly historií česko-německých vztahů od roku 1933 nebo dokonce od roku 1914! Přiléhavě to popsal místostarosta mgr. S. Valdman v článku pro Českolipský deník: ...v aule se sešlo i dosti osob, pro které historie po roce 1989 nemá pokračování a za našimi hranicemi pro ně končí svět a není sjednocující se Evropa, která vznikla a šíří se i jako jakési memento toho, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Šedesát čtyři let je dosti dlouhá doba na zapomínání, vzpomínání a možná poučení. To je však svobodná vůle každého z nás, co s tím ve své mysli učiníme.
O chabé informovanosti diskutujících svědčí například závěr příspěvku R. Uksy:
Mám-li vyslovit svůj názor na pomník, ...jsem jednoznačně pro jeho odstranění. ... Nikdo přeci nebrání tomu, aby si potomci popravených provinilců nezakoupili místo pro hrob a na něj umístili náhrobek s vhodným textem. - Ale přesně to se přece se souhlasem zastupitelstva stalo! Jak je vidět, bolševické vymývání mozků a zkreslování historie započaté už za Třetí národně socialistické republiky Benešovy zanechalo své plody.
.
Odpůrci „pomníku nacistů“ docházejí na všechna podzimní zasedání zastupitelstva a snaží se prosadit odvolání souhlasu a odstranění památníku. Na zasedání 14. října zazněly např. tyto výroky zastupitelů:
.
Odpůrci „pomníku nacistů“ docházejí na všechna podzimní zasedání zastupitelstva a snaží se prosadit odvolání souhlasu a odstranění památníku. Na zasedání 14. října zazněly např. tyto výroky zastupitelů:
.
p. Kuric - ...myslím si, že p. Tichý buď to vědomě nebo nevím jaký důvod měl pro to, ale uváděl tam vyloženě nepravdy, jedna paní povídala z doslechu, jenom z německé strany. Tím, že je členem redakční rady, tak si myslím, že mu byl dán mnohem větší prostor než těm ostatním... tak dávám návrh na odvolání p. Tichého, aby nemohl dále ovlivňovat redakční radu. ...já jsem se tam ještě nebyl podívat(?!), ten pomník je údajně vedle Rumb. hrdinů, proti tomu jsou velké námitky... Dokonce jsem dostal takový návrh, že dobře, když už ti Němci do toho investovali peníze, tak proč ne, ať si ten pomník dají, že je tam zdevastovaná hrobka od Hantycha, nevyužívaná... Dokonce vím o lidech, kteří by byli ochotni jim tam dát ještě mříž, aby jim to někdo nerozbil a dát peníze i do konstrukce té hrobky. Ať je to někde jinde, ať to není u Rumb. hrdinů, když už jsme jim to tedy povolili.
p. Kalous – ...Dnes dostáváme na stůl dokumenty, že tito němci byli členy SS, NSDAP, SD, zločinecké organizace, odsouzené v Norimberském procesu. Jak říkal p. Kuric, dnes mají pamětní desku vedle Rumburských hrdinů, pro mě je to naprosto nepřijatelné.
.
Kritika pokračovala na jednání zastupitelstva 11. listopadu:
p. Kalous – ...jak řekl p. doktor Coufal a velice dobře se v ten moment ptal: „a nejsou ti lidé fašisti?“ Přesně takto bych se zeptal. A dnes se nám náckové a příslušník SS dívá z pietního místa – vy tomu nechcete rozumět – na pietní místo Rumb. hrdinů. Nic jiného jsem tím neřekl.
.
Bez ohledu na výsledky semináře je to polemika bez konce. Podle kritiků památníku Němec, který byl členem NSDAP nebo SS, si ani po letech nezaslouží spravedlivý soud, jeho zastřelení bylo oprávněné a nesmí mít ani náhrobek. Jeden z členů NSDAP byl ale zastřelen při pokusu o útěk, druhý zmizel cestou na hranice, o nálezu zbraní proto u nich nemá smysl mluvit. Jen jediný z popravených byl členem nacistické strany. O ostatních šesti, o jejichž postojích nebo členství dodnes nevíme prakticky nic, se kritici raději nezmiňují (zápisy z jednání ZM viz http://www.novy-bor.cz/).
.
Skupina zastupitelů zveřejnila 25. listopadu na stránkách města toto prohlášení, které tedy úvodní petici předcházelo:
Pamětní deska zastřelených
Se souhlasem zastupitelstva Nového Boru instalovala v srpnu 2006 skupina pozůstalých z Německa na hřbitově pamětní desku. Jsou na ní jména osmi německých civilistů, kteří byli v červnu 1945 zastřeleni na náměstí, devátý zmizel beze stopy cestou na hranice.
V poslední době prosazují někteří občané odstranění památníku se zdůvodněním, že zastřelení byli nacisté.
V demokratické a lidsky slušné společnosti s křesťanskými základy má každý právo na spravedlivý soud. To nelze upírat ani třem ze zastřelených, kteří byli členy nacistických organizací. Mrtvý člověk má také mít svůj hrob. V tomto případě je pamětní deska hrobem symbolickým, protože zastřelení leží na neoznačeném místě za hřbitovem.
Událostem z léta 1945 byl věnován veřejný seminář za účasti historiků a koncem roku vyjde sborník všech přednesených příspěvků. Dobové dokumenty jsou ale neúplné, úplnou a nezpochybnitelnou pravdu už nebude nikdy možné zjistit. Proto nemá smysl neustále se k případu vracet.
Nechme mrtvé odpočívat v pokoji. Odstranění pamětní desky by nikomu bolest nevyléčilo, naopak by způsobilo jen novou bolest pozůstalým.
Památník chápeme také jako symbol usmíření Čechů a Němců ve společné Evropě.
Prohlášení podepsalo 12 z celkového počtu 21 zastupitelů Nového Boru.
.
Jsme zvědavi, jak dopadne další jednání zastupitelstva - zda bude v duchu posledního prohlášení, anebo zda převládne duch pohrdání a nenávisti jako například v projevu Anděly Dvořákové k 28. říjnu.
p. Kuric - ...myslím si, že p. Tichý buď to vědomě nebo nevím jaký důvod měl pro to, ale uváděl tam vyloženě nepravdy, jedna paní povídala z doslechu, jenom z německé strany. Tím, že je členem redakční rady, tak si myslím, že mu byl dán mnohem větší prostor než těm ostatním... tak dávám návrh na odvolání p. Tichého, aby nemohl dále ovlivňovat redakční radu. ...já jsem se tam ještě nebyl podívat(?!), ten pomník je údajně vedle Rumb. hrdinů, proti tomu jsou velké námitky... Dokonce jsem dostal takový návrh, že dobře, když už ti Němci do toho investovali peníze, tak proč ne, ať si ten pomník dají, že je tam zdevastovaná hrobka od Hantycha, nevyužívaná... Dokonce vím o lidech, kteří by byli ochotni jim tam dát ještě mříž, aby jim to někdo nerozbil a dát peníze i do konstrukce té hrobky. Ať je to někde jinde, ať to není u Rumb. hrdinů, když už jsme jim to tedy povolili.
p. Kalous – ...Dnes dostáváme na stůl dokumenty, že tito němci byli členy SS, NSDAP, SD, zločinecké organizace, odsouzené v Norimberském procesu. Jak říkal p. Kuric, dnes mají pamětní desku vedle Rumburských hrdinů, pro mě je to naprosto nepřijatelné.
.
Kritika pokračovala na jednání zastupitelstva 11. listopadu:
p. Kalous – ...jak řekl p. doktor Coufal a velice dobře se v ten moment ptal: „a nejsou ti lidé fašisti?“ Přesně takto bych se zeptal. A dnes se nám náckové a příslušník SS dívá z pietního místa – vy tomu nechcete rozumět – na pietní místo Rumb. hrdinů. Nic jiného jsem tím neřekl.
.
Bez ohledu na výsledky semináře je to polemika bez konce. Podle kritiků památníku Němec, který byl členem NSDAP nebo SS, si ani po letech nezaslouží spravedlivý soud, jeho zastřelení bylo oprávněné a nesmí mít ani náhrobek. Jeden z členů NSDAP byl ale zastřelen při pokusu o útěk, druhý zmizel cestou na hranice, o nálezu zbraní proto u nich nemá smysl mluvit. Jen jediný z popravených byl členem nacistické strany. O ostatních šesti, o jejichž postojích nebo členství dodnes nevíme prakticky nic, se kritici raději nezmiňují (zápisy z jednání ZM viz http://www.novy-bor.cz/).
.
Skupina zastupitelů zveřejnila 25. listopadu na stránkách města toto prohlášení, které tedy úvodní petici předcházelo:
Pamětní deska zastřelených
Se souhlasem zastupitelstva Nového Boru instalovala v srpnu 2006 skupina pozůstalých z Německa na hřbitově pamětní desku. Jsou na ní jména osmi německých civilistů, kteří byli v červnu 1945 zastřeleni na náměstí, devátý zmizel beze stopy cestou na hranice.
V poslední době prosazují někteří občané odstranění památníku se zdůvodněním, že zastřelení byli nacisté.
V demokratické a lidsky slušné společnosti s křesťanskými základy má každý právo na spravedlivý soud. To nelze upírat ani třem ze zastřelených, kteří byli členy nacistických organizací. Mrtvý člověk má také mít svůj hrob. V tomto případě je pamětní deska hrobem symbolickým, protože zastřelení leží na neoznačeném místě za hřbitovem.
Událostem z léta 1945 byl věnován veřejný seminář za účasti historiků a koncem roku vyjde sborník všech přednesených příspěvků. Dobové dokumenty jsou ale neúplné, úplnou a nezpochybnitelnou pravdu už nebude nikdy možné zjistit. Proto nemá smysl neustále se k případu vracet.
Nechme mrtvé odpočívat v pokoji. Odstranění pamětní desky by nikomu bolest nevyléčilo, naopak by způsobilo jen novou bolest pozůstalým.
Památník chápeme také jako symbol usmíření Čechů a Němců ve společné Evropě.
Prohlášení podepsalo 12 z celkového počtu 21 zastupitelů Nového Boru.
.
Jsme zvědavi, jak dopadne další jednání zastupitelstva - zda bude v duchu posledního prohlášení, anebo zda převládne duch pohrdání a nenávisti jako například v projevu Anděly Dvořákové k 28. říjnu.
.
Franz Chocholatý Gröger, prosinec 2009
(s využitím článků Jana Tichého).
Franz Chocholatý Gröger, prosinec 2009
(s využitím článků Jana Tichého).
Seznam zastřelených(zpracoval Jan Tichý)
(a) Popraveni z rozkazu podplukovníka dělostřelectva Josefa Sekáče, velitele pěšího pluku 47, v sobotu 2. června 1945 po 17. hodině před východní zdí radnice na borském náměstí (viz také dokument Rozkaz z 2. června 1945):
Hortig Eduard, narozen 9. 9. 1865 v Janově (Johannesdorf);
katolické vyznání, ženatý, malíř skla;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 314 (dnes B. Němcové, před křižovatkou u „Karla“)
Langer Johann, narozen 28. 1. 1873 v České Kamenici (Bőhmisch Kamnitz);
katolické vyznání, ženatý, obuvník;
bydliště Bor u Č. Lípy, předměstí Nový Sloup č. p. 182 (pod internátem, dům už neexistuje)
Podbira Eduard, narozen 26. 12. 1865 ve Skalici (Langenau);
katolické vyznání, svobodný, majitel rafinerie skla;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 341 (dnes TGM, naproti Sokolovně)
Rachmann Heinz (Heinrich), v rozkazu Jindřich, narozen 17. 6. 1919 v Boru u Č. Lípy
(Haida); katolické vyznání, svobodný, obchodník a spolumajitel strojírenského závodu;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 130 (dnes Sloupská, rohový dům naproti faře)
Richter Herbert Franz, Ing., narozen 31. 10. 1916 v Chomutově (Komotau);
katolické vyznání, ženatý, vedoucí provozu;
bydliště Janov (Johannesdorf) č. p. 156 („hájenka“ vpravo u rybníčku hned pod kopcem)
člen NSDAP
Wernerová Ilsa, narozena 2. 12. 1915 v Boru u Č. Lípy;
katolické vyznání, svobodná, účetní sklářské firmy Artur Schöler KG;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 263 (dnes Česká, v místech firmy „Vodenka“)
Wernerová Martha (rozená Lacheová), narozena 3. 2. 1904 v Lindavě (Lindenau);
katolické vyznání, rozvedená, pracovnice ve sběrně čistírny oděvů,
spojené s předprodejem vstupenek do kina;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 63 (dnes Purkyňova, v místech restaurace „Haida“);
matka nezletilého syna Herberta, narozeného 14. 2. 1930 v Lindavě
(b) Zastřelen 2. června 1945 na borském náměstí při panickém pokusu o útěk z hloučku přihlížejících zadržených Němců:
Rachmann Albert, narozen 8. 6. 1910 v Boru u Č. Lípy;
katolické vyznání, svobodný, obchodník a spolumajitel strojírenského závodu;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 130 (dnes Sloupská, rohový dům naproti faře);
pravděpodobně člen NSDAP; spolupracovník Bezpečnostní zpravodajské služby (SD)
(c) Podle svědectví pamětníků během transportu na hranice 3. června 1945 „zmizel v lesích a mohlo se mu pravděpodobně stát cokoliv“. V říjnu 1948 soudem ve Wolfratshausenu prohlášen za mrtvého:
Träger Alfred, MUDr., narozen 8. 4. 1897 v Lesné (Schönwald) u Tachova;
katolické vyznání, ženatý, vojenský chirurg, v zimě 1944 ze zdravotních důvodů propuštěn
z wehrmachtu, nastoupil do nemocnice ve Frýdlantu, od poloviny května 1945 primář
nemocnice v Boru u Č. Lípy (ve stejné funkci zde působil před válkou);
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 263 (Egermannova, v domě je mateřská školka);
otec tří nezletilých dětí – Waltera, Hanse a Christiny;
člen NSDAP, příslušník SS
Seznam shrnuje údaje podle hřbitovní knihy města (Haida 1945, strana 127), doplněné údaji zprávy ministerstva vnitra „Porevoluční události v Boru u Č. Lípy“ a zpřesněné podle sdělení rodáků a pamětníků. Albert a Heinz Rachmannovi byli bratři, u žen jde pouze o náhodnou shodu jmen.
Hortig Eduard, narozen 9. 9. 1865 v Janově (Johannesdorf);
katolické vyznání, ženatý, malíř skla;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 314 (dnes B. Němcové, před křižovatkou u „Karla“)
Langer Johann, narozen 28. 1. 1873 v České Kamenici (Bőhmisch Kamnitz);
katolické vyznání, ženatý, obuvník;
bydliště Bor u Č. Lípy, předměstí Nový Sloup č. p. 182 (pod internátem, dům už neexistuje)
Podbira Eduard, narozen 26. 12. 1865 ve Skalici (Langenau);
katolické vyznání, svobodný, majitel rafinerie skla;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 341 (dnes TGM, naproti Sokolovně)
Rachmann Heinz (Heinrich), v rozkazu Jindřich, narozen 17. 6. 1919 v Boru u Č. Lípy
(Haida); katolické vyznání, svobodný, obchodník a spolumajitel strojírenského závodu;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 130 (dnes Sloupská, rohový dům naproti faře)
Richter Herbert Franz, Ing., narozen 31. 10. 1916 v Chomutově (Komotau);
katolické vyznání, ženatý, vedoucí provozu;
bydliště Janov (Johannesdorf) č. p. 156 („hájenka“ vpravo u rybníčku hned pod kopcem)
člen NSDAP
Wernerová Ilsa, narozena 2. 12. 1915 v Boru u Č. Lípy;
katolické vyznání, svobodná, účetní sklářské firmy Artur Schöler KG;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 263 (dnes Česká, v místech firmy „Vodenka“)
Wernerová Martha (rozená Lacheová), narozena 3. 2. 1904 v Lindavě (Lindenau);
katolické vyznání, rozvedená, pracovnice ve sběrně čistírny oděvů,
spojené s předprodejem vstupenek do kina;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 63 (dnes Purkyňova, v místech restaurace „Haida“);
matka nezletilého syna Herberta, narozeného 14. 2. 1930 v Lindavě
(b) Zastřelen 2. června 1945 na borském náměstí při panickém pokusu o útěk z hloučku přihlížejících zadržených Němců:
Rachmann Albert, narozen 8. 6. 1910 v Boru u Č. Lípy;katolické vyznání, svobodný, obchodník a spolumajitel strojírenského závodu;
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 130 (dnes Sloupská, rohový dům naproti faře);
pravděpodobně člen NSDAP; spolupracovník Bezpečnostní zpravodajské služby (SD)
(c) Podle svědectví pamětníků během transportu na hranice 3. června 1945 „zmizel v lesích a mohlo se mu pravděpodobně stát cokoliv“. V říjnu 1948 soudem ve Wolfratshausenu prohlášen za mrtvého:
Träger Alfred, MUDr., narozen 8. 4. 1897 v Lesné (Schönwald) u Tachova;
katolické vyznání, ženatý, vojenský chirurg, v zimě 1944 ze zdravotních důvodů propuštěn
z wehrmachtu, nastoupil do nemocnice ve Frýdlantu, od poloviny května 1945 primář
nemocnice v Boru u Č. Lípy (ve stejné funkci zde působil před válkou);
bydliště Bor u Č. Lípy č. p. 263 (Egermannova, v domě je mateřská školka);
otec tří nezletilých dětí – Waltera, Hanse a Christiny;
člen NSDAP, příslušník SS
Seznam shrnuje údaje podle hřbitovní knihy města (Haida 1945, strana 127), doplněné údaji zprávy ministerstva vnitra „Porevoluční události v Boru u Č. Lípy“ a zpřesněné podle sdělení rodáků a pamětníků. Albert a Heinz Rachmannovi byli bratři, u žen jde pouze o náhodnou shodu jmen.
.
Článek místostarosty Nového Boru Stanislava Valdmana:
Článek Českolipského deníku:
Jednání borských zastupitelů ukončily osobní urážky
