Lukáš Beer
Roku 1985 se Waldheim rakouskými lidovci nechal nominovat na post spolkového prezidenta a zveřejnil také svou knihu, která pojednávala o jeho funkčním období jako generální tajemník OSN v letech 1972-1981. V knize však chyběly autobiografické údaje o období let 1942 až 1945, kdy Kurt Waldheim působil u Wehrmachtu.
To dalo podnět k tomu, že se několik novinářů začalo v tomto jeho utajovaném životním úseku náležitě „šťourat“. Především rakouský zpravodajský týdeník „Profil“, noviny „New York Times“ a v neposlední řadě Světový židovský kongres od března roku 1986 nastartoval kampaň proti osobě bývalého generálního tajemníka OSN. Waldheimovi bylo kladeno za vinu, že byl veden jako člen SA a nacionálněsocialistického studentského svazu a že byl aktivní v armádních jednotkách, které se měly podílet na těžkých válečných zločinech. Podezření, že se Waldheim podílel na páchání domnělých zločinů, bylo dlouholetým středem zájmu rakouských a mezinárodních sdělovacích prostředků, které průběžně přinášely stále více detailů k Waldheimově válečné minulosti a z části je mísily i s nepravdivými tvrzeními, lžemi a jednoznačnými podvrhy. Waldheimovi příznivci a rakouští lidovci (ÖVP) tehdy v souvislosti se snahami Světového židovského kongresu hovořili o „špinavé kampani“. A skutečně, nálady vyvolávající pocit solidarity všech Rakušanů vůči „vměšování do vnitřních záležitostí ze zahraničí“ přispěly k definitivnímu úspěchu Kurta Waldheima v užších přímých volbách v červnu 1986, kdy zvítězil nad kandidátem sociálních demokratů Kurtem Steyrerem.
Mnozí Rakušané také chápali jako vyloženou otevřenou výhružku své zemi ze strany Světového židovského kongresu slova jeho představitele Israela Singera adresovaná Waldheimovi, která byla zveřejněna 24. března 1986 v magazínu „Profil“: „Pokud [Waldheim] do svého zvolení nevyjasní neúprosně a nezvratně svou minulost, bude to následující roky pronásledovat jeho a každého Rakušana… Akce proti Waldheimovi budou trvat šest let.“ Dva dny na to zveřejnil masový list „New York Post“ článek se lživým titulkem „Papers show Waldheim was SS Butcher“. Také rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky, ač sám židovského původu, označil Singerovo interview za „zlé vměšování“ a „ohromnou podlost“. Dokonce i mnozí rakouští Židé tehdy kritizovali postup Světového židovského kongresu. Tak například Paul Grosz zpochybňoval v květnu 1986 na zasedání Evropského židovského kongresu právo někoho na to, „aby nás někdo poučoval, jak máme u nás doma čelit antisemitismu.“
Zmiňovaná „Kancelář pro zvláštní šetření“ (OSI), která byla Světovým židovským kongresem požádána o přiřazení Waldheima na Watchlist, však musela postupovat opatrněji, aby tím nevznikl dojem vměšování do vnitřních záležitostí Rakouska, obzvlášť v období před prezidentskými volbami. Mimoto ještě před „případem Waldheim“ zaznamenala OSI několik blamáží a neúspěchů. Při bližším zkoumání různých případů se totiž často ukázalo, že u osob podezřelých ze spáchání válečných zločinů šlo často o níže postavenou ostrahu v koncentračních táborech. Tak musel být například zastaven proces proti Polákovi Franku Walusovi. Dalším neúspěchem byl případ Ukrajince Johna Demjanjuka, který byl nesprávně „vypátrán“ jako „Ivan Hrozný“ z koncentračního tábora Treblinka. Po roce 1945 našlo v USA úkryt mnoho osob obviňovaných ze spáchání válečných zločinů. A zdaleka se nejednalo pouze o příslušníky německého národa, ale i o příslušníky baltských národů, Poláky a Ukrajince. V roce 1978 se podařilo teprve poslankyni americké Sněmovny reprezentantů Elisabeth Holtzmanové, která zastupovala volební okrsek Brooklyn s většinovým židovským obyvatelstvem, že byla přijata novela zákona, podle níž mohl být vstup na území Spojených států odepřen osobám podezřelým z „nacionálněsocialistických zločinů“.
A nyní přišel na řadu Kurt Waldheim. Nový ředitel OSI Neil Sher se tentokráte chtěl vyvarovat chyb, ale přesto formuloval záležitost již předem takto: „Skutečnost, že Waldheim byl jako válečný zločinec obviněn z vraždy, ho nutně činí případem pro Watchlist.“ Předčasná mediální kampaň Světového židovského kongresu, která byla zahájena, aniž by se vyčkalo seriózních výsledků důkladné rešerše, vyvolávala svého času pochopitelně i odpovídající nevoli.
