Spolupráce mezi Hlinkovou a Hitlerovou mládeží

Výpis informací z knihy "Hlinkova mládež 1938 - 1945" autora Michala Milly.
Fotografie (3-10), popisky k nim a zpracování: Lukáš Beer
Související text: Evropský kongres mládeže 1942 a účast české delegace na jednáních

Alojz Macek (na snímku vpravo s Matúšem Čermákem), narozen 9. dubna
1909 v Borském Sv. Mikuláši, byl hlavním organizátorem slovenské mládeže
v Hlinkově mládeži v období existence slovenského státu v letech 1938 až
1945 a jako takový stál v čele snah o navazování spolupráce s Hitlerovou
mládeží. Zemřel roku 1975 v Římě.

Vyvíjení činnosti na poli zahraničních mládežnických organizací, navazování kontaktů a a spolupráce mezi Hlinkovou mládeží a jinými organizacemi mládeže mimo hranice Slovenské republiky životně souviselo s vládní politikou slovenského státu. Slovenská republika se ve čtvrtém bodě Ochranné smlouvy, kterou podepsala 23. března 1939 s Německem, zavázala vést zahraniční politiku ve shodě s politikou Německa. Stejně tak přislíbila slovenská vláda vést svou vnitřní politiku v přátelském duchu k Německu. Posláním Hlinkovy mládeže bylo poskytovat chlapcům celistvou mravně-náboženskou, národní, kulturní, osvětovou, technickou, tělesnou, pohotovostní, obrannou a sociálně-zdravotní přípravu. Výchova byla zaměřená jako organická příprava na společenský, občanský a také vojenský život v nové Slovenské republice.

„HM podnikne všechno, aby se dostala na vysokou úroveň podle vzorů německé a italské mládeže... V tomto ohledu máme před sebou vzory vyspělejších organizací mládeže, které mají už dvě desetiletí zkušeností..“, napsal tiskový vůdcovský orgán Hlinkovy mládeže Stráž ve svém prvním číslem v roce 1942. Nesoučinnost s hodnotovým systémem německého národního socialismu bylo možné udržet i s politickou a a rétorickou ekvilibristikou vedení HM, ale také například úsilím vymanit se z německého vlivu udržováním a pěstováním si přístupných kontaktů s neněmeckými organizacemi mládeže, tj. s organizacemi mládeže Chorvatska a Itálie. Hlavní velitel Hlinkovy mládeže Alojz Macek zosobňoval samostatný vývoj této organizace a ani působení německých poradců při HM ho nevyvedlo z generální linie výchovy mládeže v křesťansko národním duchu. Podle charakteristiky německé bezpečnostní služby Sicherheitsdienst byl Macek ukázkovým příkladem jezuity v uniformě, kterého silné přesvědčení o vedení mládeže v křesťanském a národním duchu bylo hlavní překážkou výchovy slovenské mládeže v intencích německého národního socialismu. Podtrhnutí náboženských hodnot a důležitosti duchovní výchovy v Hlinkově mládeži stálo v přímém rozporu se snahami a ideovou podstatou německé Hitlerovy mládeže, jejímž explicitním cílem bylo úplně vytlačit náboženskou dimenzi z výchovy a organizace mládeže.

Hlavní velitel Hlinkovy mládeže Alojz Macek (na snímku vlevo).

Jedním z okamžitých zásahů do slovenské suverenity po salcburskcých jednáních v červenci 1940 bylo jmenování německých poradců do důležitých politických, administrativních a hospodářských institucí Slovenska. Pro Hlinkovu gardu působil na Slovensku poradce Viktor Nageler. Poradcem slovenské vlády pro otázky Hlinkovy mládeže byl Oberbannführer Heinz Förster. Jeho nástupcem se z pověření říšského vůdce Hitlerovy mládeže Artura Axmanna stal Hauptbannführer SD Rudolf Henkel. Němečtí poradcové podléhali německému vyslancovi na Slovensku a o své činnosti odevzdávali písemné zprávy adresované zejména německé bezpečnostní službě. Oboustranně odevzdávali zprávy, tlumočili rozhodnutí hlav německého politického života a odevzdávali těmto také situační hlášení. Rudolf Henkel se zdržoval buď v Berlíně u svého sekčního šéfa Axmanna, a nebo pracoval v Bratislavě na hlavním velitelství Hlinkovy mládeže jako poradce hlavního velitele HM Alojze Macka. Doprovázel jej na důležitých cestách doma i v zahraničí, na různých jednáních, zájezdech sportovců a reprezentantů Hlinkovy mládeže na závody a soutěže v Německu a Itálii a sprostředkovával mu setkání s Axmannem a dalšími významnými muži Říše.

V roce 1941 se naplno odstartovala celá plejáda navazování kontaktů se zeměmi a mládežnickými organizacemi bloku pod německo-italským vlivem. Navázáním své politiky na Německo ztratilo Slovensko svou suverenitu a jeho styky se omezovaly na zahraničněpoltické pole působnosti svého „patrona“. Z toho vyplývalo navazování spolupráce s mládežnickými organizacemi spřátelených evropských národů, tedy spojenců Osy. Říšské vedení Hitlerovy mládeže usilovalo o isntitucionalizaci mezinárodní spolupráce a společné směřování mládežnických organizací – a to na rozdíl např. od Hlavního úřadu SS, který měl výhrady proti široko koncipované mezinárodní spolupráci a neměl zájem o přímý vývoz národněsocialistické ideologie mezi mládež mimo okruh „germánských národů“. Vyvrcholením těchto snah říšského vedení HJ bylo pak založení Evropského svazu mládeže.

V lednu 1941 se 54 členů Hlinkovy mládeže setkalo v Koru-
tanech s padesáti kolegy z Hitlerovy mládeže.

Styky Hlinkovy mládeže se zahraničními organizacemi mládeže určoval a osobně koordinoval s souladu se státní politikou hlavní velitel HM Alojz Macek. Rok 1941 vyhlásila samotná Hlinkova mládež za rok sbližování HM s organizacemi mládeže spřátelených národů. První oficiální kontakt slovenské a německé mládeže se uskutečnil na společných táborech HM a HJ v Oravském Podzámku a v Párnici ve dnech 19. července až 10. srpna 1940, na kterých Hlinkova mládež hostila celkem 100 členů Hitlerovy mládeže pod vedením Hauptbannführera O. Webera. Ještě v srpnu tohoto roku vyrážela spojená 12-členná výprava Hlinkovy mládeže a Slovenského leteckého sboru, aby se zúčastnila kursu instruktorů modelového létání v německém Lauenburgu (11. 8. 1940 – 1. 9. 1940). Tuto záležitost organizovala berlínská říšská škola modelového létání z jednotek německého národněsocialistického leteckého sboru (NS-Fliegerkorps).

Společný lyžařský kurs Hitlerovy a Hlinkovy mládeže se
konal ve dnech 5. - 13. ledna 1941 u Faaker See v Korutanech.

V průběhu následujících měsíců obdržela Hlinkova mládež pozvánku do vůdcovské školy u Faaker See v Korutanech na lyžařský kurs, který se konal ve dnech 5. - 13. ledna 1941. První oficiální návštěvu Říše tedy uskutečnili vrchní zástupci Hlinkovy mládeže v čele s Mackem v lednu 1941. Ještě před odjezdem výpravy doporučoval Alojz Macek účastníkům výpravy nasbírat „..zkušenosti, které poslouží k budování lepší budoucnosti slovenského národa pod vedením nejvyššího velitele HM pana prezidenta Republiky dr. Jozefa Tisa a spolu s budováním nové Evropy pod vedením Vůdce německého národa“. 54-členná výprava Hlinkovy mládeže absolvovala společný tábor HJ a HM u Villachu, kde se Slováci setkali s padesáti vedoucími Hitlerovy mládeže, dále pak osmidenní zimní vůdcovský kurs a lyžařskou školu, navštívila Berchtesgaden, Mnichov a 14. ledna 1941 i Berlín. Účastníci výpravy slovenské mládeže byli pečlivě vybraní jedinci z nejlepších a nejosvědčenějších pracovníků Hlinkovy mládeže z celého Slovenska. Macek se setkal na oficiálních jednáních s říšským vůdcem HJ Arturem Axmannem a zástupcem říšského štábu HJ Helmutem Möckelem. Výsledek rozhovorů shrnul A. Macek následovně: „Rádi jsme přišli do Německa, abychom se důkladně seznámili s ideami Hitlerovy mládeže. Této zkušenosti chceme využít pro blaho svého národa. Jsme odhodláni přispět vlastním podílem na výstavbu nové Evropy.“ Na této první návštěvě proběhly důležité rozhovory o spolupráci HJ a HM, které se kromě jiného týkaly výstavby domovů a útulků pro mládež, vůdcovských škol, speciálních výcvikových škol, využití propagandy, tisku a filmu. Na cestě domů se výprava 19. ledna 1941 zastavila ve Vídni a po návratu na Slovensko si prezident Tiso povolal Macka na osobní audienci. Macek oznámil prezidentovi slovenského státu „uzavření srdečného kamarádství mezi HM a HJ“.

V únoru 1941 se v Garmisch-Partenkirchenu konaly 6. zimní hry Hitlerovy
mládeže, kterých se také zúčastnili sportovci z Itálie, Maďarska, Bulharska,
Norska, Rumunska, Finska, Španělska a Slovenska. Slováci měli celkově
třetí nejúspěšnější tým po Němcích a Italech.

V únoru 1941 se sportovci Hlinkovy mládeže zúčastnili 6. zimních her Hitlerovy mládeže v Garmisch-Partenkirchenu. Výpravu vedl opět hlavní velitel HM Alojz Macek. Slovenští sportovci se vrátili do vlasti s významnými úspěchy hokejových a lyžařských reprezentantů, kteří se umístili na 1. místě v hokeji a na 3. místě v lyžování a celkově na třetím místě z celkového množství devíti zúčastněných zemí (Německo, Itálie, Maďarsko, Bulharsko, Norsko, Rumunsko, Finsko, Španělsko a Slovensko). Stejně tak tuto soutěž navštívila celá řada oficiálních zahraničních hostů. Slováci se velmi úspěšně zařadili jako národní tým ihned po vítězné sestavě Německa a Itálie.

Záběr do čestné lóže tribuny zimního stadionu v Garmisch-Partenkirchenu během utkání mezi mužstvy Sudetenlandu a
Kolína nad Rýnem/Cách. Na snímku z leva: říšský sportovní vedoucí von Tschammer und Osten, zástupce Itálie, říšský
ministr Rudolf Hess, zástupce Maďarska, říšský vůdce mládeže Artur Axmann, říšská referentka Svazu německých dívek Jutta Rüdigerová.

Výprava Hitlerovy mládeže Čech a Moravy a Sudet  byla na zimních soutěžích v Garmisch-Partenkirchenu od začátku považována za "outsidera", přesto však mladí sportovci z Čech a Moravy nakonec dosáhli dobrých výsledků v určitých disciplínách. Na snímku úspěšné dívky ze Sudet: v pravo říšská vítězka alpinské kombinace Lisbeth Langová, uprostřed Gertrud Böhnischová, vlevo Gretel Goldmannová.

Mužstvo Hitlerovy mládeže z Čech a Moravy zvítězilo na soutěžích v únoru 1941 v přespolním běhu. Na snímku z leva do pr. vítězové Hawelka (Jihlava), Struzer (Brno), Walenta (České Budějovice), Zischka (Brno), trenér Kussy a Ripper (Jihlava).

Artur Axmann ještě v témže roce zopakoval návštěvu Hlinkovy mládeže v Německu a přijal pozvání hlavního velitele HM Alojze Macka na návštěvu Slovenska. Do Bratislavy přicestoval 17. května 1941. Během cesty říšského vedoucího vůdce HJ po Slovensku mu byl přidělen první pobočník hlavního velitele Hlinkovy mládeže, Belo Kuttner. Kromě okružní cesty po Slovensku, na které ho vítaly špalíry Hlinkovy mládeže, a návštěvy dočasně umístěných německých dětí na Slovensku přijal Axmanna dne 18. května 1941 také prezident Slovenské republiky Josef Tiso, který se nechal informovat o detailech organizace říšské mládeže.

V roce 1941 odjíždí Hlinkova mládež do Německa ještě jednou, a to na letní hry Hitlerovy mládeže v Breslau (29. 8 – 3. 9. 1941). Výpravu sportovců vedl Alojz Macek a jeho hlavní pobočník Belo Kuttner. Intenzivní spolupráce pak pokračovala i v následujícím roce. V dubnu 1942 vyráží výprava vůdců HM v čele s Ladislavem Moškem na školení do Říšské vůdcovské školy v Postupimi a o měsíc později je následují do vůdcovské školy Hitlerovy mládeže v Babelsbergu vůdkyně Hlinkovy mládeže. Oběma školením předcházela v březnu 1942 návštěva hlavního velitele HM Alojze Macka se svým poradcem v Německu, kde se mimo jiné dohodlo i dočasné umísťování německých dětí na Slovensku.

Budování bloku evropské mládeže ze spřátelených zemí vrcholilo v polovině roku 1942. Nový pořádek znamenal zavrhnutí starých způsobů a zvyků ve výchově a sdružování mládeže v duchu "věčně platných hodnot": Bůh, náboženství, rodina, národ, hrdinství, oběť, práce, zdraví, bojovnost, umění. Důkazem měla být kulturní manifestace evropské mládeže ve Weimaru a Florencii, která měla pod taktovkou Německa a Itálie demonstrovat pokoj a mír v srdci Evropy. Tyto dva státy byly garantem a nositelem tzv. duchovních hodnot „kulturní Evropy“, které bojovaly proti společnému nepříteli - komunismu a liberalismu. Své zástupce vyslaly organizační země manifestu Německo a Itálie, kromě nich své zařazení do formujícího se bloku potvrdilo Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Dánsko, Finsko, Norsko, Valonsko, Holandsko a Vlámsko. První část programu se uskutečnila ve Výmaru (Weimar) ve dnech 18. až 24. června 1942 a později se účastníci přesunuli do italské Florencie, kde se připojili k už probíhajícím kulturním slavnostem a soutěžím (24. 6. - 1. 7. 1942). Do Weimaru, města Goetheho a Schillera, se vydala 31-členná výprava Hlinkovy mládeže, která se pak napojila na dalších 10 členů HM, kteří se nacházeli mezitím ve Florencii. Na kulturní manifestaci se vedle uměleckých soutěží mládeže vytvářely pracovní skupiny zástupců jednotlivých organizací, které si vyměňovaly zkušenosti a rozpracovávali společný postup v oblasti využití divadla, hudby, filmu, rozhlasu, propagandy, tisku, knih a časopisů v práci jednotlivých národních organizací mládeže.

Mládež 13 národů pochoduje po vídeňské Ringstrasse během konání
Evropského kongresu mládeže v září 1942.

Kulturní manifestace Weimar-Florencie byla generální přípravou na vytvoření bloku zemí proklamujících ideu nové mládeže. Z iniciativy Hitlerovy mládeže a italské fašistické mládeže byl 14. září 1942 na konferenci ve Vídni (14. - 18. září 1942) založen Evropský svaz mládeže. (Podrobné informace o konání Evropského kongresu mládeže a obrazový materiál.) Zastoupené národy (celkem 13) měly vytvořit frontu proti bolševismu a materialistickému světonázoru. V protikladu k demokracii, antimilitarismu a kosmopolitismu měly stát ideály ducha a pravdy, spravedlnosit a hrdinství, práce, disciplíny a služby národu. Vedení Evropského svazu mládeže připadlo německé a italské organizaci, v čele kterých stál říšský vůdce HJ Artur Axmann a generální tajemník fašistické strany a vedoucí činitel italské mládežnické organizace GIL, Aldo Vidussoni. Ihned po založení svazu se vytvořily pracovní odbory, které měly přistoupit k řešení problémů mládeže. V čele každé pracovní skupiny stál zástupce členské národní organizace. Předsednictví odboru „Lidovost a zvyky“ převzal hlavní velitel HM Alojz Macek, který na konferenci také prohlásil: „Už před desetiletími se velcí slovenští básníci postavili ve svých dílech proti židomarxistickému světu... Nová slovenská mládež pokračuje v tradicích A. Hlinky – tak zapojujeme my, nová slovenská mládež, svoje síly v Evropském svazu mládeže, do výstavby nové Evropy ve smyslu nacionálního a sociálního pořádku.“ Hlinkova mládež měla pak ještě vždy po jednom zástupci také v dalších pracovních skupinách. Jednotlivé pracovní skupiny jednaly 3 až 4 dny a na konci byly sepsány rezoluce, které určovaly budoucí směr práce jednotlivých tématických skupin. Mimo to se jednotlivé pracovní skupiny setkávaly samostatně, většinou v té zemi, kde sídlil předseda dané skupiny. Další kongres Evropského svazu mládeže byl předběžně plánovaný na 14. říjen 1943 a jednání se měla uskutečnit v Itálii. Těsně po konání kongresu ve Vídni se uskutečnilo setkání pracovní skupiny Tisk, film a rozhlas v Římě (27. - 30. 10. 1942), jehož výsledkem bylo i rozhodnutí o vydávání časopisu Nová Evropa, který měl vycházet každý druhý měsíc ve všech jazycích zúčastněných národů, tedy i ve slovenštině.

Otevřená zůstává otázka zapojení slovenské mládeže do organizace Hitlerovy mládeže a do poslední obrany území Říše v době totálního nasazení během prvních měsíců roku 1945. Zdokumentované je zapojení příslušníků Hlinkovy mládeže do bojů pod německým vedením na území Slovenska a také do speciálních výcvikových kursů na území Slovenska, Moravy, Čech a Rakouska. Kromě udržování pořádkové služby a rekrutování dobrovolníků z řad HM do Pohotovostních oddílů Hlinkovy Gardy v době od září 1944 a jejich zapojení do potlačení „Slovenského národního povstání“ se také vytvářely Pohotovostní jednotky HM, z nichž některé byly zařazeny do německé armády Mitte.

Zdroj: Milla, Michal: Hlinkova mládež 1938-1945, Ústav pamäti národa, Bratislava 2008, ISBN 978-80-89335-04-6.