Manfred Kees
 |
| Mapka znázorňující hlavní velké skupiny německých nářečí na území Čech, Moravy a Slezska. V rámci těchto základních skupin rozlišujeme další regio- nální a místní nářečí, skupiny a podskupiny. Popis (ve směru hodinových ruči- ček počínaje na jihu): Mittelbairisch (středobavorština), Nordbairisch (severo- bavorština), Ostfränkisch (východofrančtina), Obersächsisch (hornosaština) a Schlesisch (slezština). Repro z: Badenheuer, Konrad: Die Sudetendeutschen. Eine Volksgruppe in Europa. Sudetendeutscher Rat, München 2007. |
PhDr. Armin R. Bachmann referoval o „Atlasu německých nářečí v Česku“ (Atlas der deutschen Mundarten in Tschechien). Vyjadřoval se také o postavení německy hovořící menšiny v současnosti. Z důvodu věkového rozvrstvení jejich příslušníků by dnes už nebylo možné provést nové vydání podobného výzkumu, protože v současnosti je naživu už jen málo dobových svědků.
Atlas historických německých nářečí na území České republiky je společným mezinárodním projektem vědců a univerzit v ČR, Německu a v Rakousku. Bezprostředním cílem projektu je průzkum a dokumentace německých nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Dotazovány byly osoby, náležící k německy hovořícímu obyvatelstvu, které zde zůstaly po Druhé světové válce, a se zvláštním zohledněním českých vlivů na německé dialekty, a tím vznikla jazyková dokumentace společného života Němců a Čechů.
Podílelo se na tom asi padesát spolupracovníků, 480 místních nářečí bylo prozkoumáváno většinou přímo na místě a s velkým vynaložením sil během výzkumu bylo vše detailně dokumentováno. Přednášku měl interní vedoucí činitel tohoto projektu, který sám "vyslýchal" některé dialekty, mezi jinými jako první dialekt z Plané (Plan) v roce 1991 a jako poslední nářečí z Osoblahy (Hotzenplotz) v roce 2011. Dotazované osoby byly jednak překvapené, ale tejně tak i nadšené ze zájmu o německá a česká nářečí.
V České republice žije už jen málo příslušníků německé menšiny. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 to bylo dle vlastních údajů kolem 18.700 osob. To není ani jedno procento celkového obyvatelstva. Před Druhou světovou válkou a před následujícím vyhnáním Němců z tehdejšího Československa činil tento podíl asi 30 procent, tedy okolo 3,3 miliónů.
Přes 90 procent německého obyvatelstva uprchlo nebo bylo vyhnáno. Pouze malý počet lidí, kteří zde zůstali, nacházeli partnery ke komunikování, se kterými by mohli hovořit v německém jazyce. Komunikačních partnerů stále ubývalo. Do vesnic, které byly mhohdy téměř vyprázdněny, se přistěhovvávali jiní lidé, kteří hovořili pouze česky. K tomu se přidávala skutečnost, že německý jazyk měl špatnou prestiž a byl dokonce nežádoucí. Příslušníci německé menšiny museli po Druhé světové válce počítat s některými represáliemi a rodiče se proto často rozhodli, že svůj jazyk už nebudou předávat svým dětem.
Přesto v Česku žije ještě několik málo potomků německy hovořící menšiny, kteří rozumí nějakému dialektu německého menšinového jazyka a nebo jím dokonce dokážou komunikovat. Výsledky z tohoto dotazování byly poté systematicky zachyceny a zaneseny do četných mapek (jazykový atlas).
Bachmann to ilustroval na příkladu jednotlivých předmětů a na označení žebřinového vozíku na seno.
Přitom lze rozlišit čtyři velké nářeční oblasti: Středobavorština (jižní Morava, dolní a střední Šumava, Hřebečsko, jazykové ostrůvky České Budějovice, Vyškov, Brno a Olomouc), severobavorština nebo hornofalčtina (západní Čechy, jihlavský jazykový ostrov), východofrančtina (nejmenší jazyková oblast, které se táhne od severozápadních Čech přes Krušné hory až do oblasti Bambergu a je zastoupena také na Hřebečsku a na střední Moravě). (Pozn. redakce: ZDE si můžete vyslechnout velké množství ukázek krušnohorského nářečí z Abertam – jsou zde ukázky textů ve formě krátkých povídek v němčině a v češtině, které můžete porovnávat, a i velcí znalci německého jazyka, kteří nepochází z těchto končin, budou mít značné problémy textům porozumět.)
Ze zkoumaných příkladů nářečí lze vyvodit jak původ německého obyvatelstva, tak i přebírání mnohých pojmů do českého jazyka. To také dokumentuje pokojnou koexistenci Němců a Čechů.
Referent: PhDr. Armin R. Bachmann se narodil roku 1960 v Bronnu, v bývalém zemském okresu Pegnitz. Studoval afrikanistiku, fonetiku a dějiny na hamburské univerzitě. V období mezi zářím 1989 a prosincem 1996 byl vědeckým zaměstnancem na univerzitě v Bayreuthu v rámci projektu „Jazykový atlas severovýchodního Bavorska“. V letech 1997 až 2001 se věnoval průzkumu německých nářečí v západních Čechách, který byl financován svobodným státem Bavorsko. Od března 2001 je vědeckým zaměstnancem na univerzitě v Řeznu a koordinátorem projektu „Atlas historických německých nářečí v České republice.“
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 5. června 2014.
