Odsun 2

Franz Chocholatý Gröger

Koncem listopadu 2010 spatřil světlo světa druhý svazek dokumentace Odsun - Vyhnání sudetských Němců. Je věnován období od zřízení „Protektorátu Čechy a Morava“ v březnu 1939 do oficiálního ukončení vyhnání na konci roku 1946. Období započaté dokumentem č. 001, jimž jsou zápisky z deníku Thomase Manna datované 14. 3. 1939 ve vlaku do Chicaga a končící dokumentem č. 516, totiž Vánočním projevem presidenta E. Beneše z 25. 12. 1946 „Letošní Vánoce jsou poprvé bez Němců“. Zatímco se dokumentace v prvém svazku vydaném v roce 2000 zabývá vývojem českého a německého nacionalismu v letech 1848 -1938 probíhajícího za vzájemného působení. Toto nelze říci o vývoji během druhé světové války, nyní jde o více než o pouhou politickou a kulturní sebezáchovu. Nacionalisté na obou stranách hledali vždy pomoc u velmocí, aby s jejich pomocí prosadili své zájmy.

Aktualizace článku o promítání filmu „Žid Süss“ v Protektorátu

Lukáš Beer

Dora Komarová a Willi Forst ve filmu "Opereta" (1940), který
na přelomu let 1940/41 stejně jako film "Žid Süss" zaznamenal
silnou návštěvnost českého publika.

Právě byl textem doplněn článek (ZDE), který se loni koncem listopadu na těchto stránkách věnoval sedmdesátému výročí slavnostní premiéry propagandistického filmu „Žid Süss“ v kinech na území Čech a Moravy. Konkrétně jde o část příspěvku, kde je řeč o celkové úspěšnosti tohoto snímku u českého publika. Jak je v textu uvedeno, navštívilo film díky častým reprízám během prvních čtyř týdnů po slavnostní premiéře 21. listopadu 1940 více než 50.000 Pražanů. V dalších českých a moravských městech se začal tento filmový snímek promítat až později, jako např. teprve od ledna 1941 v Brně.

Das Wiesbadener Abkommen zwischen dem Tschechischen Nationalausschuss und der Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen

Franz Chocholatý Gröger
(Übersetzung: Mathilde Najdek)
Ursprünglicher Text auf tschechisch: hier

Der sudetendeutsch-tschechische Föderativausschuss tagt
in London (ca. 1951). Auf dem Bild (v.l.n.r.): Eugen de Witte,
Dr. Karel Locher, Dr. Rudolf Lodgman von Auen, General
Lev Prchala, Richard Reitzner und Hans Schütz.

General Lev Prchala gründete 1940 zusammen mit dem Journalisten Petr Přídavek den Tschechoslowakischen Nationalausschuss als Form einer Opposition gegen den tschechoslowakischen Widerstand, der von der Londoner Regierung und dem Präsidenten Dr. E. Beneš geführt wurde.
(1) Die spätere Tschechische nationale Einheit baute Prchala Ende 1944 zum Tschechischen Nationalausschuss um. Nach dem Februarputsch in der ČSR entstand im März 1948 die Tschechische nationale Gruppe für Westdeutschland. Im Februar 1949 wurde der Rat einer freien Tschechoslowakei (RSČ) gegründet, der zum Interessensvertreter der Tschechen und Slowaken im Exil wurde.

Zabíjení po česku

Franz Chocholatý Gröger

Ke konci loňského roku vyšla kniha rozhovorů Josefa Mlejnka, v minulosti redaktora Revue Střední Evropa, s režisérem Davidem Vondráčkem. David Vondráček vstoupil do povědomí diváků filmy odvysílanými ČT, které se věnovaly poválečnému osídlení českého pohraničí - dokument Do země (ne)zaslíbené, zániku české menšiny v Kladsku, po roce 1945 obsazeném Polskem, v dokumentu Sbohem český koutku. Co se týče poválečného etnického čištění starousedlého německého obyvatelstva provázeného vražděním a excesy ve fázi „divokého odsunu“- vyhánění – vybaví se každému Zabíjení po česku. Za tento film obdržel David Vondráček na Mezinárodním festivalu v Jihlavě cenu časopisu Respekt za nejlepší televizní snímek roku 2010 a Mezinárodní cenu Franze Werfela za počin v oblasti lidských práv.

Bývalý rakouský vicekancléř o prezidentských volbách v Bělorusku: Nebyl jsem svědkem žádných nesrovnalostí

Hubert Gorbach poskytl jako přímý pozorovatel prezidentských voleb v Bělorusku rozhovor listu "Wiener Zeitung"

Hubert Gorbach byl v letech 2003-
2007 rakouským vicekancléřem.

Jsou tomu téměř čtyři roky, co se britský tisk královsky kochal nad anglicky (nebo spíše „němglicky“) psaným dopisem bývalého rakouského vicekancléře Huberta Gorbacha, který byl adresován britskému ministru financí Alistairu Darlingovi. Gorbach se tehdy svou nemotornou angličtinou nejenže parádně ztrapnil doma i v zahraničí, ale navíc mu hrozilo soudní stíhání, protože svůj dopis sesmolil na úřední dopisní papír, který předtím směl používat pouze ve své funkci jako spolkový vicekancléř, a podepsal se pod něj jako „vicekancléř mimo službu“. Háček byl přitom v tom, že svůj dopis posílal do Velké Británie v červenci 2007, ale mezitím již půl roku už dávno nestál ve funkci rakouského vicekancléře.

Hubert Gorbach jako člen tehdy ještě Haiderovy FPÖ od roku 2003 vykonával ve vládě lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela funkci ministra pro dopravu, inovaci a technologii a o něco později navíc i funkci vicekancléře.

Obhajovací spisy K. H. Franka (8. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část - 7. část
Státním ministrem
(Obhajovací spis III)

V půlce srpna 1943 jsem byl opětovně povolán do hlavního stanu ve Východním Prusku. Hitler mi sdělil, že se rozhodl odvolat Daluegeho z úřadu zastupujícího říšského protektora, definitivně uvolnit ze svého úřadu dřívějšího říšského protektora von Neuratha na jeho přání a místo toho jmenovat říšského ministra vnitra dr. Fricka říšským protektorem. Mne Hitler jmenoval Německým státním ministrem pro Čechy a Moravu v postavení říšského ministra. Dosavadní plnomoci říšského protektora tím byly dalekosáhle přeneseny na mne. Směl jsem podrobně přednést mou koncepci o politické situaci v Protektorátě a mohl jsem při této příležitosti probrat několik více zásadních otázek. Adolf Hitler byl pozorným posluchačem. Ukázal se v nejlepší náladě a byl si naprosto jistý vítězným ukončením války.

„Privilegovaní a asociální“

Část české veřejnosti před 70 lety ze sociálního hlediska schvalovala zákroky proti legionářům, požívajícím protekce a privilegií za první republiky. Češi však nepochybovali o legionářské myšlence jako takové.
Lukáš Beer

Čeští legionáři, kteří se vrátili z Francie, přebírají stráž na Pražském hradě.

Zatímco před Vánocemi roku 1940 ovlivňovaly nálady českého obyvatelstva v Protektorátu v první řadě starosti hospodářského charakteru, dostaly se těsně před koncem roku do popředí zájmu opět politické záležitosti. Byly to především aktuální italské neúspěchy na bojištích severní Afriky a také různé projevy amerického prezidenta Roosevelta, které budily naděje širokých vrstev obyvatelstva v brzkou porážku zemí Osy. Úspěšný postup Angličanů v severní Africe, boje o Tobruk a novoroční projev prezidenta Roosevelta na sebe přitáhl opět větší zájem veřejnosti o politické dění. Rooseveltův novoroční projev byl podle zpráv pražského Sicherheitsdienstu mnohými Čechy vykládán jako „nejkrásnější novoroční dárek všem těm, kdo touží po porážce mocností Osy“ – ti si totiž mnohé slibovali od brzkého vstupu USA do války. Tato víra v brzkou porážku Německa se v dané době podepsala na životě v Protektorátu také v tom smyslu, že na jedné straně mnozí, doposud loajální Češi začali být opatrnější a zdráhavější, aby na sebe v novém poválečném Československu případně nepřivolali nenávist svých spoluobčanů, a na druhé straně tento optimismus posiloval sebevědomí pro tzv. pasivní rezistenci vrstev protektorátního obyvatelstva.

Mutters Verwandtschaft

Mathilde Najdek

Veronika, die Schwester meines Großvaters mütterlicherseits, entstammte wie auch mein Großvater einem tschechischen Elternhaus aus der Umgebung von Podersam. Sie heiratete einen deutschen Bauern und war somit Deutsche. Für Bauern herrschte früher das ungeschriebene Gesetz, dass den elterlichen Hof ein Sohn erben sollte, aber Veronika gebar nur Töchter, es wurden immer mehr. Erst das dreizehnte Kind war ein Junge, der Josef.

Smějeme se s Pepíčkem - Edvard Beneš

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození - Rudý Joe, Čurča a spol.

Dyž jsme jeli z koňskejch parníkem do Prahy, tedy nátřesk byl prima, tak některý lidi mluvili taky vo tom, jak to vlastně teďkonc je s tím Benešem. Abych Vám pravdu řek, taxem radši vo tomhle zástoji nikoho neintervívoval, anžto sem z toho úplnej magor. Všude říkali, že Beneš je našim presidentem. Teďkonc zase prasklo, že prej neni presidentem, anžto ňáká Česká Národní Unie, kterou prej vede jenerál Prchala (to je ten, vo kerom jednou říkají, že vobsadil Podkarpatskou Rus, jednou zasejc, že vede regimenty rudej armády a jednou dokonce taky už hrdinně padnul, dyž eště byla válka Poláků z Němcema) prohlásila, že tenhlecten Beneš vlastně něni žádným presidentem, anžto za 1. dobrovolně v osmatřicátom roce toho ouřadu nechal a po strašně dojemnom rozloučení v radiu, v kerom nám slavnostně slíbil, že se nebude míchat do našich věcí, vobětavě s prachama vodletěl do Londýna.

Izraelitská obec v Rakousku se díky „nové cestě“ FPÖ dostává do vnitřní názorové rozpolcenosti

Lukáš Beer
Kdo byl skutečným iniciátorem Stracheho prosincové cesty do Izraele? Co s tím měli společného zástupci dalších politických stran, jejichž podpisy stejně tak stojí pod společným „Jeruzalémským prohlášením“? Do jaké míry H. C. Strache svou náhle objevenou náklonnost k Izraeli myslí skutečně upřímně a vážně? Na tyto otázky si jednoznačně nedokáže odpovědět ani Claus Pándi, novinář masového rakouského deníku Kronen-Zeitung, který byl po celou dobu několikadenního pobytu delegace FPÖ na Blízkém východě u všeho a který výpravu doprovázel na každém kroku a pořídil o tom dokonce i krátký filmový dokument. (Ke shlédnutí ZDE.) Stejně tak nad těmito otázkami více nebo méně tápají i přední novináři dvou velkých deníků, které se jako jedny z několika málo médií (veřejnoprávní televizí a rozhlasem ORF byla událost naprosto ignorována) záležitostí zabývaly (Der Standard a Die Presse). Ostatně i takové vedení izraelitské obce v Rakousku dalo na sobě znát určitou nejistotu v tom, jaký si má o celé věci vlastně učinit obrázek, a hodlá nějakou dobu vyčkávat, jak se tato Stracheho „nová cesta“ bude dále vyvíjet.

„Protest gegen Provokation“

Tschechische Kommunisten-Presse berichtet über Seehofers Besuch in Prag (Auszüge im Wortlaut):

PRAG – Die patriotische Bürgervereinigung Slawische Gemeinde, der Klub des tschechischen Grenzlandes, die Patriotische-Antifaschistische Vereinigung, der Linke-Frauenklub sowie die Julius Fučík-Gesellschaft protestieren nachdrücklich gegen den Empfang der Delegation der Regierung des Bundeslandes Bayern durch die Regierung der Tschechischen Republik.

Nedokončená pouť Kuratoria (XVIII.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl
Lukáš Beer
Březen 1944

Dne 27. března 1944 navštívilo vedení Kuratoria vůdcovskou školu Hitlerovy
mládeže v Klecanech u Prahy. Na snímku Emanuel Moravec, František
Teuner a vpravo HJ-Gebietsführer Fritz Knoop.

Dříve než se v jedné z příštích kapitol pokusíme zhodnotit celkový stav výstavby práce Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a úspěšnosti či neúspěšnosti jeho aktivit z pohledu celkové situace na jaře roku 1944, pohlédneme dnes nejprve konkrétněji na bohatou veřejně politickou činnost Kuratoria v březnových dnech roku 1944, která byla v první řadě ve znamení připomenutí si pátého výročí vzniku Protektorátu, a zmíníme se také podrobněji o sociální stránce práce organizace, ztvárněné zřizováním tzv. Domovin mládeže. Poté poněkud v chronologickém popisu událostí a aktivismu odbočíme a zaměříme se na charakteristiku hlavních rysů duchovně-výchovné práce Kuratoria a na samotnou podobu průběhu hodinek povinné služby mládeže.

Haider a Češi

Lukáš Beer

Nezdá se, že by nedávné „soustředění“ čelních představitelů „pravicově populistických“ stran v Izraeli všeobecně vyvolalo mimořádnou odezvu v českých mainstreamových médiích. Ale takové Lidové noviny přeci jen citovaly agenturu Reuters („Evropské krajně pravicové strany stupňují svou protimuslimskou rétoriku, navazují vztahy napříč hranicemi, a dokonce pozdravují Izrael jako baštu proti militantnímu islámu.“). I středně informovaný čtenář zmiňovaného periodika při snaze pochopit spletitost a souvislosti některých na první pohled nelogických spojenectví musí zákonitě ztrácet orientaci. Narazí totiž na problém s tím, jak a koho kam zařadit. Jsme totiž zvyklí vidět záležitosti pokud možno v těch nejjednodušších, bipolárních souvislostech. Krom toho není dnes v České republice neobvyklé označit hned kohokoliv nadávkou za „nácka“, fašistu či „bolševika“ v takových souvislostech, které mají sotva oprávnění k tomu, dát se spojovat se zmíněnými výrazy. Mimochodem, vyplatí se přečíst i několik málo příspěvků v diskusi pod tímto článkem v citovaném deníku.

Das Wiedersehen

Aus den Erinnerungen von Mathilde Najdek

Alteingesessene tschechische Prager Unternehmer lieβen in deutschsprachigen
Zeitungen und Zeitschriften Prags eigene Inserate schalten.
(Bild: Anzeigenteil der "Prager Wochenschau", 1940)

Sie saß ganz hinten, wollte noch nicht dazu gehören und hatte deshalb diesen Platz gewählt. Ich betrat die Klasse und merkte natürlich sofort, daß dort in der letzten Bankreihe ganz abseits von den anderen Kursteilnehmern jemand Platz genommen hat, der mir offensichtlich auf diese Art so schnell wie möglich seine noch nicht bestätigte Zugehörigkeit andeuten wollte. Mein Blick fiel selbstverständlich auf sie, und sie lächelte verlegen. Sie war ungefähr in meinem Alter, trug eine kurze Pelzjacke und hatte einen sportlichen Kurzhaarschnitt und sehr harte Gesichtszüge, ein Gesicht in dem die Falten tiefe Furchen hinterlassen haben. Ihr Äußeres hat sie nur mit einem Lippenstift aufgebessert.

Povede Stracheho cesta do křesla spolkového kancléře přes Jeruzalém? Takový je zřejmě plán.

Izraelský viceministr A. Kara na pozvání H. C. Stracheho ve Vídni: „Program FPÖ je košer“
Lukáš Beer

H. C. Strache a Rabbi Nissim Zeev z izraelské strany Shas
během nedávného pobytu představitelů FPÖ v Izraeli.
(Snímek: youtube)

Sotva mnozí stačili rozdýchat spoluúčast vedoucích představitelů Svobodných (FPÖ) na nedávném několikadenním pobytu politiků z řad evropských "pravicově populistických" politických stran v Izraeli, stihl se předseda strany Heinz-Christian Strache postarat o další dvě překvapení. Pro ty, kteří přece jenom ještě přechovávali malou naději, že každým dnem může světlo světa spatřit nějaké to stranické tiskové prohlášení Svobodných, které bude předcházející slova a skutky, vykonané v rámci návštěvy v Izraeli, alespoň z části relativizovat, to však nebyla v žádném případě překvapení příjemná.

Modrooká Markétka a hnědooká Bětka

Rasová nerovnost v rámci německého národa? Tři čtvrtě století stará příručka nechtěně staví některé rasové teorie ad absurdum
Lukáš Beer

Dobová literatura prezentovala příslušníky němec-
kého národa jako "rasově smíšené" - zde např.
obyvatele Švýcarska, Jižních Tyrol, Vídně a Bambergu.

V květnu roku 1934 vydává v nacionálněsocialistickém Německu dr. Hermann Paull (narozen 1867) ve dvou útlých svazcích svou publikaci „Německá rasová hygiena“ (Deutsche Rassenhygiene). Jak už samotný titul práce tohoto městského medicinálního rady v Karlsruhe (od roku 1893 doktor lékařtsví) naznačuje, zaměřilo se toto počteníčko na dvě dceřiná odvětví nauky o dědičnosti, konkrétně na eugeniku a také na „rasovou péči“ - abychom zde použili soudobý terminus technicus. Obě tato odvětví se tehdy zahrnovala pod pojem „rasová hygiena“. Paull chtěl svou publikací oslovit nejširší vrstvy německého obyvatelstva a oblékl za účelem „národní osvěty“ svá pojednání proto do „všeobecně srozumitelného hávu“, jak to sám v úvodu knihy formuloval, protože se prý jedná o problematiku spíše obtížněji srozumitelnou pro nevědecké čtenářské publikum. Německý občan měl na základě této publikace pochopit hlavní zásady rasové nauky, které byl od roku 1933 poskytován dosud nebývalý prostor z pozice státní „lidové osvěty“.

Obhajovací spisy K. H. Franka (7. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část
(dokončení kapitoly "Rozprava o Lidicích" - výslech z 20. 4. 1946)

Pohled na účastníky manifestace českého obyvatelstva na brněnském Zelném
trhu, která se uskutečnila 12. června 1942 v rámci série propagandistických
shromáždění po českých a moravských městech, organizovaných protekto-
rátní vládou jako odpověď na atentát na R. Heydricha.

Otázka soudce: „Vlastníme důkazy toho, že jste rozkaz proti Lidicím znal už prostřednictvím kladenského Gestapa před Vaším odcestováním do Berlína.“
Odpověď K. H. Franka: „Je nemožné, že by mi podřízené místo mohlo zprostředkovat takový důležitý rozkaz. Takovýto úřední postup neexistoval.“
Otázka soudu: „Ze záznamů Böhmeho také vyplývá, že s Vámi musel o Lidicích hovořit už 9. června.“
K. H. Frank: „Böhme se musel mýlit!“
Otázka: „Böhme doslova napsal: 9. června 1942 v 19 hodin 45 minut mně SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank telefonicky sdělil z Berlína, že na základě porady s Vůdcem se má s obcí Lidice zacházet následovně …“

Obhajovací spisy K. H. Franka (6. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část
Rozprava o Lidicích

Přísahou věrnosti Říši byl ukončen výjimečný civilní stav,
vyhlášený v den atentátu na Reinharda Heydricha (3.7.1942).

Následující text je přepisem části soudního přelíčení s K. H. Frankem, které se uskutečnilo dne 20. dubna roku 1946 v soudním sále vězení na Pankráci. Jedná se o tu část odpovědí obžalovaného Franka, která se vztahovala k lidické tragédii. Tento text se svým obsahem poněkud liší od běžně rozšiřovaných textových podob, které byly uváděny v československé poválečné literatuře (pojednání k těmto pramenům nalezne čtenář v odkazech pod nadpisem tohoto článku). Autorem následně zveřejněné podoby výpovědi je bratr obžalovaného, Ernst Frank, který ve svém komentáři k výpovědi svého bratra uvedl, že ji na třech místech musel doplnit o pasáže, které údajně nebyly v literatuře přebírány v plné podobě resp. byly vynechány, aby se tak zatajily před českou veřejností určité Frankovy úvahy. Ernst Frank neměl možnost nahlédnout do soudních aktů, ale použil prý všechny dostupné podklady a využil všech dostupných zveřejnění.

Cesta představitelů FPÖ do Izraele vyvolala i uvnitř strany iritaci a debaty

Tzv. „Jeruzalémské prohlášení“ protiřečí stranickému programovému dokumentu z ledna 2008
Lukáš Beer

V textu "My a islám" z ledna 2008 se parlamentní klub FPÖ vyjadřoval v duchu
odporujícím "Jeruzalémskému prohlášení" a samotnému účelu nedávné cesty.

Poté, co i „český“ portál Eurabia.cz přispěchal s několikadenním zpožděním s doslovným zněním tzv. Jeruzalémského prohlášení, které minulý týden podepsalo několik představitelů předních evropských pravicových populistických stran, je třeba uvést na pravou míru několik skutečností, které by mohly naznačit, že jásání v táboře zastánců jakési „záchrany Evropy před islamizací s Izraelem v čele“ by přeci jenom mohlo být poněkud předčasné. Důležité je věnovat se těmto jevům i proto, že budou mít do určité míry a s určitým časovým odstupem vliv i na českou politickou scénu, resp. na její formování, ačkoliv se jí dnes zdánlivě vůbec netýkají.

Asimilovaný vídeňský Čech horlivým německým nacionálem

Malá exkurze do historie vídeňských buršáckých spolků
Lukáš Beer

Georg von Schönerer (1842-1921), horlivý
rakouský "německý nacionál" a antisemita
měl na vídeňské akademické půdě svůj
"český" pendant v osobě Jaromira Tobiascheka.

Před několika málo dny se zde psalo o podivné cestě předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho s doprovodem do Izraele. Veřejnoprávní televize (a rozhlas) ORF tuto cestu naprosto ignorovala, ale zpravodajství o ní se zato objevilo v řadě deníků. H. C. Strache prohlásil během a po absolvování této cesty několik pozoruhodných věcí, jako například to, že si prý hluboce cení odkazu Theodora Herzla (1860-1904), nejvýznamnějšího představitele sionismu a „duchovního otce“ státu Izrael, pocházejícího z Rakousko-Uherska a působícího jako novinář ve Vídni. Na své stránce na Facebooku o tom H. C. Strache před několika dny mj. napsal: „Na pozvání izraelských pravicových politiků pobývám touto dobou při příležitosti jednoho jednání v izraelském městě Ashkelon. Už mnoho let pěstuji přátelské vztahy k zástupcům Izraele. Mám také mnoho společného s patriotem a buršákem Theodorem Herzlem.“ V jednom oficiálním tiskovém prohlášení FPÖ její předseda zase konkrétněji uvedl toto: „Jako Rakušan jsem si vědom toho, že to byl Theodor Herzl, kdo svými spisy připravoval založení Izraele, především svou programatickou knihou „Židovský stát“ a svým utopickým románem „Staronová zem“. Herzl byl uvědomělým německým buršákem se židovskými kořeny. Na tomto základě rozvinul sionismus, byl kosmopolitou a duchovním zakladatelem státu. To nejsou žádné protiklady.“ A na jiném místě zase Strache prohlásil: „Neboť ten, kdo miluje svůj vlastní národ, umí také projevovat ocenění vůči národům jiným. Theodor Herzl nám může být ve své duchovní velikosti a schopnosti pro nadchnutí dnes také velkým vzorem.“

26 bývalých vedoucích evropských politiků apeluje, aby Evropa radikálně změnila svou politiku vůči Izraeli

„Jsou ve hře peníze a věrohodnost EU“, praví se v jejich dopise

Výzvu 26 politiků podepsal také bývalý
spolkový prezident SRN v letech 1984-
1994, křesťanský demokrat Richard von
Weizsäcker.

Rakouský deník Der Standard a švýcarský internetový zpravodaj 20 Minuten online přinášejí dnes zprávu o dopise, který byl adresován vedoucím osobnostem EU a 27 státním a vládním šéfům jejich členských zemí. Konkrétně 26 bývalých vedoucích a významných evropských politiků v této výzvě požaduje ostrá opatření proti Izraeli kvůli jeho osadnické politice a zdráhání se dodržovat mezinárodní právo. Noviny Der Standard citují z izraelského listu Haaretz, podle kterého mezi iniciátory tohoto dopisu patří například bývalý německý spolkový prezident Richard von Weizsäcker, dále také bývalý španělský premiér Felipe Gonzáles, bývalý pověřenec EU pro zahraniční vztahy Javier Solana, bývalý prezident komise EU a bývalý italský ministerský předseda Romano Prodi a bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová. Citovaný švýcarský portál kromě zmíněných osobností jmenuje na prvním místě i bývalého německého spolkového kancléře Helmuta Schmidta.

Nová obrazová aktualizace dosavadních dílů seriálu o Kuratoriu

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl

V 9. dílu seriálu nyní naleznete dohromady 85 snímků, mezi nimi i pět nových:
jako například tento ze slosování soutěže Kuratoria dne 17. 12. 1943.

Právě byla dokončena další aktualizace některých dosavadních dílů seriálu Nedokončená pouť Kuratoria. Bylo celkově doplněno 18 kvalitních snímků. 6. díl byl doplněn celkem o 5 fotografií, zejména v podkapitole o slavnostním oficiálním zahájení činnosti Kuratoria dne 13. března 1943 ve Slaném u Prahy nyní naleznete nové snímky, které dokreslují průběh slavnosti na ulicích města Slaný. Je zde ovšem i možno najít záběr do hlediště sálu, kde se manifestace konala. V běžné české historiografii se k tomu téměř vždy s oblibou recyklovaně doplňuje poválečné svědectví jednoho pamětníka, který se jako žák manifestace zúčastnil. V jednom československém deníku vyšel totiž těsně po válce článek s jeho svědectvím, ve kterém se tvrdí, že někteří žáci měli během projevu ministra Emanuela Moravce skandovat hlasitě heslo "Eman je vůl!". Je nutno však zvážit, do jaké míry lze tento vyzdvihovaný incident chápat jako "reprezentativní".

Podivný výlet představitelů FPÖ do Izraele

Na světě je „Jeruzalémské prohlášení“ evropských pravicově populistických politických stran
Lukáš Beer

Krajně pravicový německý časopis přišel
v roce 2009 s tezí o "Israel-Connection".
Je to pouze bláznivá konspirační teorie?
Přinejmenším jisté jevy ji zřejmě potvrzují.

Soudě podle aktivit předních evropských pravicově populistických politických stran by člověk snadno mohl dospět k závěru, že snad někteří jejich představitelé nemají nic bohulibějšího a důležitějšího na práci, než podnikat časté cesty do Jeruzaléma a viditelně demonstrovat svojí solidaritu se státem Izrael a jeho „právem na existenci“. Co je k této zálibě vede? Kdyby to byl ojedinělý jev, dalo by se nad tím možná udiveně mávnout rukou, ale vzhledem k tomu, že opakované ujišťování podpory Izraeli se mezitím stalo takřka standardním módním programem představitelů politických stran a občanských hnutí jako např. Vlaams Belang, Front National, Alleanze Nationale, holandské PVV či německé PRO-Bewegung a nedávno založené „Die Freiheit“, lze za touto podivnou mánií vidět určitý systematický postup. Zásluhou předsedy rakouských Svobodných (FPÖ) Heinze Christiana Stracheho se od nyní může jeho strana považovat už také za právoplatného člena mezitím již početné evropské rodinky pravicově populistických stran, které pojí tři konkrétní společní jmenovatelé – „protipřistěhovalecká“ politika, více nebo méně vyvinutý antiislamismus a bytostná solidarita s Izraelem. Přičemž ten poslední jmenovatel se nějakým záhadným způsobem vkradl mezi prvně dva jmenované, zcela legitimní jmenovatele, které mají alespoň co do činění s evropskou "patriotskou" politikou (nahradíme-li ovšem principiální antiislamismus pouze konstruktivní kritikou islamizačních projevů v evropských zemích, která se štvaním proti světovému islámu a arabskému světu nemá nic společného - a to je "nepatrný" rozdíl, který si mnoho našinců běžně neuvědomuje).

Američtí diplomaté si podle Wikileaks stěžovali na „vzpurné“ rakouské politiky

Die Presse: „Rakousko jako galská vesnice, která se paličatě vzpírá přáním světové velmoci“

U amerických diplomatů nejsou v oblibě: ministr obrany Norbert
Darabos a ex-ministryně zahraničí Ursula Plassniková. Ta před
3 roky prohlásila: "Nejsme žádným 51. spolkovým státem USA".
Foto: Österreichs Bundesheer

Minulou neděli citoval německý zpravodajský magazín Der Spiegel poprvé z té části dokumentů Wikileaks (většina z nich zatím ovšem není všeobecně přístupná), ve kterých se američtí diplomaté „frustrovaně“ vyjadřovali o rakouských politicích. Okolo 1700 zpráv amerického velvyslanectví ve Vídni přitom dokazuje, že americko-rakouské vztahy byly v posledních letech poněkud napjaté. Americkým diplomatům se kupříkladu nelíbil výrok bývalé lidovecké ministryně zahraničí Ursuly Plassnikové, která v roce 2007 v rakouském parlamentu pronesla v určité souvislosti větu, že „Rakousko není žádným 51. spolkovým státem USA“. Američané následně referovali do Washingtonu, že u rakouské političky se projevuje „narůstající populistická rétorika“.

Zloděj křičí „chyťte zloděje!“

Názorný příklad oblíbeného triku s počty českých obětí – tentokráte v podání Ondřeje Ryčla v časopise Reflex
Lukáš Beer

Člověk by mohl konstatovat, že je vlastně marné a více méně otravné, poukazovat neustále a donekonečna na jeden z nejrozšířenějších triků, ke kterému se uchyluje mnoho samozvaných expertů na českou národní historii, aby tím bylo jaksi podrženo a zviditelněno utrpení „českého národa“ v letech 1939-1945 ve srovnání s fyzickými ztrátami obyvatelstva Čech a Moravy německého původu od období května roku 1945. A aby tím mohlo být vše, co se odehrávalo po květnu 1945 na našem území, bagatelizováno a ospravedlňováno.

Je smutné, že si okolnosti vyžadují neustále se k téhle tématice vracet a poukazovat na zásadní nepravdivost jistých obvyklých tvrzení. Na velice ohraný a oblíbený trik s vydáváním židovských obětí za oběti na životech „Čechů a Slováků“ tu bylo dostatečně často reagováno a proto čtenáře dnes raději ušetříme notorického opakování stejných argumentů a čísel. (Na toto téma se psalo např. zde, zde, zde a zde.)

Aféra Jurij Moravec

Záhada: Proč nebyla Londýnem propagandisticky využita skutečnost, že syn Emanuela Moravce se octl ve spojeneckém zajateckém táboře?
Lukáš Beer

Emanuel Moravec se svými syny v lednu 1942: vlevo Jurij, později příslušník
Wehrmachtu, uprostřed Emanuel Pavel, vzorný žák elitní školy NAPOLA, a
vpravo Igor, bojující později u Waffen-SS.

Hned na počátku je nutné předeslat, že až do loňského roku dosud ještě nebyla publikována žádná důkladná studie, která by se přímo zaměřila na životy tří synů protektorátního ministra školství a ministra lidové osvěty, Emanuela Moravce. Do roku 2009 se životem Emanuela Moravce zabýval především historik Jiří Pernes (Až na dno zrady, 1997) a poté historik a samostatný vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze, Jan. B. Uhlíř (Emanuel Moravec. Český nacionální socialista, časopis Historie a vojenství, 2006).

Noční můra Washingtonu: Čína a Rusko zintenzivňují hospodářskou spolupráci

Německý informační portál KOPP-Online zveřejnil článek amerického ekonoma a publicisty F. Williama Engdahla (po studiích v USA a ve Švédsku působil opět ve Spojených státech a v Evropě, nyní žije v Německu), věnující se aktuálnímu tématu, které poněkud zapadlo do pozadí zájmu mainstreamových médií vzhledem k současné zpravodajské posedlosti vším, co se točí kolem skandálů ohledně Wikileaks.

Obhajovací spisy K. H. Franka (5. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank
Rozmluva s Hitlerem o střílení Čechů
(další pasáž obhajovacího spisu č. 2)

Delegace moravských rolníků před katafalkem Reinharda Heydricha (7.6.1942).

Nato došly stovky oznámení. Ta přinesla ale jen poukázání, která nás ovšem přiměla vydat 13. června novou vyhlášku, kterou se zajišťovalo omilostnění každému, kdo do 18. června podá vhodné údaje, které povedou k vypátrání pachatelů, a to i v případech, kdy byl dotyčný spoluviníkem. To stejné platilo i pro jeho rodinné příslušníky. Teprve toto zajištění prominutí trestu přineslo úspěch, který vedl z vystopování pachatelů.

Pět publicistických zásad německého mediálního mamuta – aneb Když se jednostrannost stane programem

Lukáš Beer

BILD-ZEITUNG, nejvíce citovaný německý list, deník s největším nákladem,
se nikdy netajil svým jednostranně proizraelským kurzem, který vyplývá i z
oficiálních "publicistických směrnic" otcovského koncernu Axel Springer AG.

Nedávný příspěvek k novému oživení „případu Barschel“ z roku 1987, který byl zde, na těchto stránkách v českém překladu přetištěn, si následně vyžádal jednoduchý test s vyhledávačem, který ukázal, že mu - alespoň co se internetu týče - česká média nevěnovala vůbec pozornost.

Německá tabu

Podivné vynechávky nad tribunálem s válečnými zločinci – Nová výstava
Konrad Badenheuer

Přes čtyři milióny EUR si nechávají německý stát a Bavorsko stát novou trvalou výstavu o norimberských procesech. Tehdejší Mezinárodní soudní dvůr si tuto pozornost v každém případě zasluhuje, ale v oficiálních projevech při otevření zůstalo mnohé nevyřčeno.