Je tomu už nějaký ten pátek, co jsem při zcela náhodném přepínání televizních kanálů zpozorněl, když se na obrazovce v záběru kamery vynořily obrysy brány do koncentračního tábora Osvětim. Přidal jsem zvuk a ze slov a doprovodných titulků pochopil, že se jedná o odpolední regionální zpravodajství nějaké české televizní stanice (bohužel si už nepamatuji které). V krátkém příspěvku se referovalo o jednodenním poznávacím výletu studentů jedné brněnské střední školy. Ti si měli na vlastní oči udělat představu o tom, jak fungovala ničící mašinerie v nejznámějším nacionálně socialistickém koncentračním táboře. Reportérka brněnského studia dala slovo i několika studentům, kteří se rozvyprávěli o svých dojmech z prohlídky. Lze předpokládat, že v krátkém zpravodajském šotu byly odvysílány jen ty nejpodstatnější dojmy studentů a že redakce dávala tedy při výběru dobrý pozor na to, co se do konečné odvysílané podoby dostane a co ne – to už jenom z praktického důvodu, aby mohla rozhovory se studenty do krátkého příspěvku nějak rozumně vtěsnat. Tuším, že byly odvysílány asi čtyři krátké komentáře studentů, kteří popisovali, že žádnému z nich nebylo po prohlídce zrovna dvakrát do smíchu, že byli ještě dlouho potom zádumčiví a mlčenliví a že celou cestu domů do Brna panovalo v autobuse nezvyklé ticho. Jedna ze studentek prohlásila něco v tom smyslu, že ti Němci byli opravdu velmi zvrácení, když usilovali o to, aby na světě žili pouze modroocí blonďáci, a že všechny ostatní chtěli postupně zlikvidovat. Další studentka zase byla rozrušená z toho, že ve skladišti „odložených“ věcí viděla na fotografii zavazadla spousty lidí "od nás z Brna, byly na nich dokonce vidět i adresy jejich domovů“…
.
Kde se stala chyba vskutku nevím. Nevím, jestli studentům poskytla nedostatečný výklad paní profesorka, z jejíž iniciativy se exkurze konala, jak bylo uvedeno v reportáži. Na to už nikdy nepřijdeme. Chtěl bych spíš poukázat na fakt, že dnes zpravidla nikoho příliš nevzrušuje, konstatuje-li někdo ve sdělovacích prostředcích o nacionálním socialismu bohapustý nesmysl či polopravdu, a to tím spíš, když tak trochu vědomky či nevědomky hraje na notu našim šovinistům. Existuje jakýsi konsens, že se vyloženě nemusí korigovat každá přestřelka pronesená na účet zavrženíhodného nacionálního socialismu. „Nacismu“ se přeci není třeba nikterak "zastávat", tak proč studentku opravovat. Říkáte, no a co, že to co říkala studentka o modrookých blonďácích zas tak úplně nebyla pravda, ale že to v konečném efektu stejně není až zas tak důležité? Že se v těchto záležitostech zas tak nemusí hrát na přesnost a na detaily, že už na tom nesejde?
To je bohužel omyl a pro české prostředí to platí dvojnásob. Na konto národního socialismu se s přimhouřením oka smí sem tam bez zpětné korekce něco přibásnit, zvlášť pokud se tím ve vlastních očích vlastní národ znázorní jako okupací více poškozený a v souvislosti s poválečnými excesy a s vyhnáním co možná nejvíce morálně očištěný. Likvidace a vyhlazení Čechů je vždy emocionálně nanejvýš účinným a osvědčeným receptem, který logicky zabírá na publikum více než „pouhá“ obyčejná germanizace. Ale i ve velmi citlivých otázkách rasové politiky národního socialismu panují v laické veřejnosti z velké části nesmyslné představy. Nemluvím zde o „zainteresovaných“ a zvídavých jedincích, kteří si něco přečetli a kteří mají v problematice více méně jasno. Ale jinak si stačí na internetu pouze vygooglovat několik textů zadáním spojení „čistý árijec“ nebo „germánská rasa“ a jsme doma. A to je na internetu podchycena jenom část zkreslenin a nesmyslných výplodů, které se v našich zemích vyprodukovaly v druhé polovině minulého století a žijí v mylných hluboce zakořeněných představách široké veřejnosti.
Kde se stala chyba vskutku nevím. Nevím, jestli studentům poskytla nedostatečný výklad paní profesorka, z jejíž iniciativy se exkurze konala, jak bylo uvedeno v reportáži. Na to už nikdy nepřijdeme. Chtěl bych spíš poukázat na fakt, že dnes zpravidla nikoho příliš nevzrušuje, konstatuje-li někdo ve sdělovacích prostředcích o nacionálním socialismu bohapustý nesmysl či polopravdu, a to tím spíš, když tak trochu vědomky či nevědomky hraje na notu našim šovinistům. Existuje jakýsi konsens, že se vyloženě nemusí korigovat každá přestřelka pronesená na účet zavrženíhodného nacionálního socialismu. „Nacismu“ se přeci není třeba nikterak "zastávat", tak proč studentku opravovat. Říkáte, no a co, že to co říkala studentka o modrookých blonďácích zas tak úplně nebyla pravda, ale že to v konečném efektu stejně není až zas tak důležité? Že se v těchto záležitostech zas tak nemusí hrát na přesnost a na detaily, že už na tom nesejde?
To je bohužel omyl a pro české prostředí to platí dvojnásob. Na konto národního socialismu se s přimhouřením oka smí sem tam bez zpětné korekce něco přibásnit, zvlášť pokud se tím ve vlastních očích vlastní národ znázorní jako okupací více poškozený a v souvislosti s poválečnými excesy a s vyhnáním co možná nejvíce morálně očištěný. Likvidace a vyhlazení Čechů je vždy emocionálně nanejvýš účinným a osvědčeným receptem, který logicky zabírá na publikum více než „pouhá“ obyčejná germanizace. Ale i ve velmi citlivých otázkách rasové politiky národního socialismu panují v laické veřejnosti z velké části nesmyslné představy. Nemluvím zde o „zainteresovaných“ a zvídavých jedincích, kteří si něco přečetli a kteří mají v problematice více méně jasno. Ale jinak si stačí na internetu pouze vygooglovat několik textů zadáním spojení „čistý árijec“ nebo „germánská rasa“ a jsme doma. A to je na internetu podchycena jenom část zkreslenin a nesmyslných výplodů, které se v našich zemích vyprodukovaly v druhé polovině minulého století a žijí v mylných hluboce zakořeněných představách široké veřejnosti.
.
Proto neuškodí poněkud reálnější pohled na to, co taková rasová nauka v dané době obnášela, se zvláštním zřetelem na vztahy Čechů a Němců. Jsem si samozřejmě vědom, že se zde pohybuji na tenkém ledě. V prvé řadě podotýkám, že mi nejde o propagaci rasových teorií či jejich oživování. Považuji ale ze shora uvedených důvodů za nanejvýš potřebné oponovat některým do éteru občasně vpouštěným a bez kritiky ponechaným tvrzením. Jiný nad tím „detailismem“ mávne pouze rukou, druhému se taková polopravda může hodit i do krámu. Já bych ale přeci jenom uvedl věci alespoň částečně na pravou míru.
Není zajisté žádnou novinkou, že v období Protektorátu vycházela celá řada ostře protižidovsky zaměřených titulů, z velké části určených široké veřejnosti. Ty však zpravidla neposkytovaly jakýsi ucelený přehled „rasové nauky“ uplatňované v rámci nacionálního socialismu, můžeme-li takto zaměřenou tématiku tímto způsobem nazvat. Takových publikací bylo v českém prostředí spíše poskrovnu.
Ale i Češi měli být s rasovou problematikou důkladně seznámeni. Koncem května 1943 publikuje protektorátní tisk krátké oznámení, že právě vyšly dvě „populární brožury“ o rase:
„Současná doba přivodila značný zájem širokých vrstev o otázky rasové, které nejsou již jen otázkou bádání úzkého okruhu vědců, nýbrž stávají se předmětem lidovýchovy. Často slyšíme o rasových otázkách tam, kde řešení určitých, zeměpisně-politických otázek přihlíží k povaze obyvatelstva, které obývá to či ono území. (…) Vědecké publikace nejsou pak pro svůj vědecký ráz přístupné nejširším vrstvám, ač právě rasový problém pro svoji závažnost si zaslouží, aby byl chápán obecně.“ (Lidové noviny, 26. května 1943.)
Není zajisté žádnou novinkou, že v období Protektorátu vycházela celá řada ostře protižidovsky zaměřených titulů, z velké části určených široké veřejnosti. Ty však zpravidla neposkytovaly jakýsi ucelený přehled „rasové nauky“ uplatňované v rámci nacionálního socialismu, můžeme-li takto zaměřenou tématiku tímto způsobem nazvat. Takových publikací bylo v českém prostředí spíše poskrovnu.
Ale i Češi měli být s rasovou problematikou důkladně seznámeni. Koncem května 1943 publikuje protektorátní tisk krátké oznámení, že právě vyšly dvě „populární brožury“ o rase:
„Současná doba přivodila značný zájem širokých vrstev o otázky rasové, které nejsou již jen otázkou bádání úzkého okruhu vědců, nýbrž stávají se předmětem lidovýchovy. Často slyšíme o rasových otázkách tam, kde řešení určitých, zeměpisně-politických otázek přihlíží k povaze obyvatelstva, které obývá to či ono území. (…) Vědecké publikace nejsou pak pro svůj vědecký ráz přístupné nejširším vrstvám, ač právě rasový problém pro svoji závažnost si zaslouží, aby byl chápán obecně.“ (Lidové noviny, 26. května 1943.)
Tomuto požadavku „lidovosti“ měly vyhovovat dvě přednášky vydané tiskem ve formě brožury, jejichž autorem byl „zmocněnec Národního souručenství pro rasové otázky“ RNDr. Vladimír Teyrovský (* 15. 3. 1898 - † 29. 10. 1980) z Brna.
Jméno tohoto pána je českým etologům zcela určitě pojmem, poněvadž je významně spjato s počátky tohoto odvětví v našich zemích, stejně jako s dobovou zoopsychologií. Druhou stránkou této významné osobnosti české vědy jsou jeho politické aktivity. Teyrovský se již v polovině 20. let výrazně podílel na činnosti moravských fašistů soustředěných kolem týdeníku „Národní republika“. V jeho pozadí byl zřetelný vyhrocený český nacionalismus zaměřený proti Němcům, proti internacionalismu socialistů a zejména komunistů, proti "národně vlažnému" Hradu a stále silněji proti světovému Židovstvu.
Teyrovského protiněmecké zaměření bylo za Protektorátu zřejmě pardonováno. Podívejme se nejdříve jen povrchně na tu spíše nevinnou publikaci z roku 1943 od jmenovaného autora, která měla sloužit „lidovýchově“. Nesla název Gregor Johann Mendel, zakladatel nauky o dědičnosti a měla „osvětlovat život a studium velkého brněnského učence, jeho pokusy a výsledky“. Středem zájmu brožury byla ale ve skutečnosti otázka vlivu míšení ras na povahu národního celku.
V jistém smyslu závažnějším ve svém dopadu byla Teyrovského brožurka pojmenovaná Význam rasy a vydaná Zemským ústředím osvětových sborů v Praze ve dvou jazykových mutacích – v češtině a němčině. Brožurka byla koncipována jako tištěná přednáška určená po důkladném prostudování k předčítání kompetentní osobou před publikem. Měla posloužit jako vzor přednášky v rámci „lidoosvěty“ a na jejím začátku autor upozorňoval, že přednášející se od vzoru může pouze mírně odchylovat. Tak například připouštěl „případnou úpravu některých vět se zřetelem k velmi prostému posluchači“ apod.
Teyrovský nejprve vysvětluje pojem rasy a rasových znaků a zdůrazňuje, že „je jasné, že rozdíly jazykové, jak je pozorujeme mezi jednotlivými národy, nejsou znaky rasovými v tom smyslu, aby bylo možno mluviti o nějaké ´rase slovanské´, o ´rase germánské´ atd.; jinými slovy: není nějaké ´slovanské´, ´germánské´, ani nějaké ´anglické´či ´francouzské´rasy či pod., nýbrž jsou jen národy, které mluví jazyky slovanskými, germánskými atd.; tyto národy pak, i když mluví příbuznými jazyky, mohou se velmi lišiti svým rasovým složením, a naopak: svým rasovým složením mohou si býti velmi příbuzny národy, které se jazykově třeba velmi od sebe liší.“
Posléze přechází k oblasti třídění ras:
„V tom směru všimněme si tu zvláště ras, které v (...) evropském lidstvu rozlišujeme podle jednotlivých z oněch dalších dědičných znaků, jakými tu jsou vzrůst těla, barva vlasů a očí a odstín pleti, tvar a poměr rozměrů hlavy, tvar různých jednotlivých částí těla, například nosu, brady atd. Podle rozdílů v těchto jednotlivých znacích rozlišujeme ve vlastním evropském lidstvu těchto šest ras: 1. nordickou; 2. falskou; 3. východobaltickou; 4. mediterranní (čili středozemskou; v německých pojednáních označovanou zpravidla „westisch“); 5. alpinskou (v německých pojednáních označovanou zpravidla „ostisch“); 6. dinarskou.
Rasy nordická, falská a východobaltická mají světlé vlasy a oči a světlou pleť; rasy mediterraní, alpinská a dinarská mají tmavé vlasy a oči a snědou pleť. – Nordická, falská a dinarská se vyznačují proti ostatním třem vysokým vzrůstem; nordická, mediterranní a dinarská jsou postavy štíhlé, proti falské, východobaltické a alpinské, které jsou postavy rozložité až zavalité. – Při pohledu shora jest hlava u rasy nordické, falské a mediterranní dlouhá proti krátké hlavě rasy východobaltické, alpinské a dinarské. (...)
Rasy světlé, tj. nordickou, falskou a východobaltickou nacházíme zastoupeny převahou v obyvatelstvu severní části Evropy; naproti tomu evropské rasy s tmavými vlasy a očima a se snědou pletí, tj. rasu mediterranní, alpinskou a dinarskou převahou v obyvatelstvu jižní části Evropy; - dlouhohlavé rasy: nordickou, falskou a mediterranní převahou na západě, krátkohlavé rasy, to jest východobaltickou, alpinskou a dinarskou převahou na východě Evropy. Podle toho jsou rasa nordická a falská rasami, které shledáváme převahou v severozápadní Evropě, východobaltická rasou, zastoupenou převahou v severovýchodní Evropě, mediterranní rasou převážně se vyskytující v Evropě jihozápadní, alpinská hlavně ve střední Evropě a na jihovýchod od ní rasa dinarská. Znovu a znovu bylo tu v tomto stručném a spíše schematickém vylíčení rozšíření oněch šesti evropských ras užito slova „převahou“: to znamená: jak v obyvatelstvu severní části Evropy se objevuje v různém stupni příměs jižnější, tj. tmavších ras, tak i naopak v jižní části Evropy shledáváme v obyvatelstvu různý stupeň příměsi světlých ras severních; a obdobně tomu jest v poměru západ-východ, pokud jde o rozšíření jmenovaných ras dlouhohlavých na jedné a krátkohlavých na druhé straně. Z toho všeho ovšem vyplývá, že není v Evropě národa, který by byl ve všech svých příslušnících naprosto čistým představitelem některé z ras zde uvedených.“
Jméno tohoto pána je českým etologům zcela určitě pojmem, poněvadž je významně spjato s počátky tohoto odvětví v našich zemích, stejně jako s dobovou zoopsychologií. Druhou stránkou této významné osobnosti české vědy jsou jeho politické aktivity. Teyrovský se již v polovině 20. let výrazně podílel na činnosti moravských fašistů soustředěných kolem týdeníku „Národní republika“. V jeho pozadí byl zřetelný vyhrocený český nacionalismus zaměřený proti Němcům, proti internacionalismu socialistů a zejména komunistů, proti "národně vlažnému" Hradu a stále silněji proti světovému Židovstvu.
Teyrovského protiněmecké zaměření bylo za Protektorátu zřejmě pardonováno. Podívejme se nejdříve jen povrchně na tu spíše nevinnou publikaci z roku 1943 od jmenovaného autora, která měla sloužit „lidovýchově“. Nesla název Gregor Johann Mendel, zakladatel nauky o dědičnosti a měla „osvětlovat život a studium velkého brněnského učence, jeho pokusy a výsledky“. Středem zájmu brožury byla ale ve skutečnosti otázka vlivu míšení ras na povahu národního celku.
V jistém smyslu závažnějším ve svém dopadu byla Teyrovského brožurka pojmenovaná Význam rasy a vydaná Zemským ústředím osvětových sborů v Praze ve dvou jazykových mutacích – v češtině a němčině. Brožurka byla koncipována jako tištěná přednáška určená po důkladném prostudování k předčítání kompetentní osobou před publikem. Měla posloužit jako vzor přednášky v rámci „lidoosvěty“ a na jejím začátku autor upozorňoval, že přednášející se od vzoru může pouze mírně odchylovat. Tak například připouštěl „případnou úpravu některých vět se zřetelem k velmi prostému posluchači“ apod.Teyrovský nejprve vysvětluje pojem rasy a rasových znaků a zdůrazňuje, že „je jasné, že rozdíly jazykové, jak je pozorujeme mezi jednotlivými národy, nejsou znaky rasovými v tom smyslu, aby bylo možno mluviti o nějaké ´rase slovanské´, o ´rase germánské´ atd.; jinými slovy: není nějaké ´slovanské´, ´germánské´, ani nějaké ´anglické´či ´francouzské´rasy či pod., nýbrž jsou jen národy, které mluví jazyky slovanskými, germánskými atd.; tyto národy pak, i když mluví příbuznými jazyky, mohou se velmi lišiti svým rasovým složením, a naopak: svým rasovým složením mohou si býti velmi příbuzny národy, které se jazykově třeba velmi od sebe liší.“
Posléze přechází k oblasti třídění ras:
„V tom směru všimněme si tu zvláště ras, které v (...) evropském lidstvu rozlišujeme podle jednotlivých z oněch dalších dědičných znaků, jakými tu jsou vzrůst těla, barva vlasů a očí a odstín pleti, tvar a poměr rozměrů hlavy, tvar různých jednotlivých částí těla, například nosu, brady atd. Podle rozdílů v těchto jednotlivých znacích rozlišujeme ve vlastním evropském lidstvu těchto šest ras: 1. nordickou; 2. falskou; 3. východobaltickou; 4. mediterranní (čili středozemskou; v německých pojednáních označovanou zpravidla „westisch“); 5. alpinskou (v německých pojednáních označovanou zpravidla „ostisch“); 6. dinarskou.
Rasy nordická, falská a východobaltická mají světlé vlasy a oči a světlou pleť; rasy mediterraní, alpinská a dinarská mají tmavé vlasy a oči a snědou pleť. – Nordická, falská a dinarská se vyznačují proti ostatním třem vysokým vzrůstem; nordická, mediterranní a dinarská jsou postavy štíhlé, proti falské, východobaltické a alpinské, které jsou postavy rozložité až zavalité. – Při pohledu shora jest hlava u rasy nordické, falské a mediterranní dlouhá proti krátké hlavě rasy východobaltické, alpinské a dinarské. (...)
Rasy světlé, tj. nordickou, falskou a východobaltickou nacházíme zastoupeny převahou v obyvatelstvu severní části Evropy; naproti tomu evropské rasy s tmavými vlasy a očima a se snědou pletí, tj. rasu mediterranní, alpinskou a dinarskou převahou v obyvatelstvu jižní části Evropy; - dlouhohlavé rasy: nordickou, falskou a mediterranní převahou na západě, krátkohlavé rasy, to jest východobaltickou, alpinskou a dinarskou převahou na východě Evropy. Podle toho jsou rasa nordická a falská rasami, které shledáváme převahou v severozápadní Evropě, východobaltická rasou, zastoupenou převahou v severovýchodní Evropě, mediterranní rasou převážně se vyskytující v Evropě jihozápadní, alpinská hlavně ve střední Evropě a na jihovýchod od ní rasa dinarská. Znovu a znovu bylo tu v tomto stručném a spíše schematickém vylíčení rozšíření oněch šesti evropských ras užito slova „převahou“: to znamená: jak v obyvatelstvu severní části Evropy se objevuje v různém stupni příměs jižnější, tj. tmavších ras, tak i naopak v jižní části Evropy shledáváme v obyvatelstvu různý stupeň příměsi světlých ras severních; a obdobně tomu jest v poměru západ-východ, pokud jde o rozšíření jmenovaných ras dlouhohlavých na jedné a krátkohlavých na druhé straně. Z toho všeho ovšem vyplývá, že není v Evropě národa, který by byl ve všech svých příslušnících naprosto čistým představitelem některé z ras zde uvedených.“
Zde se dostáváme do oblasti pro naše účely zajímavé:
„Všechny výše uvedené rasy jsou zastoupeny např. jak v německém, tak i v českém národě; rozdíl je jen ten, že v německém národě má převahu severní světlá rasová složka, v nichž podle německého rasového badatele Günthera rasa nordická, dlouhohlavá, štíhlá, sama vykazuje podíl asi 50% v součtu podílů všech šesti výše uvedených ras, kdežto naopak v českém národě má převahu krátkohlavá, tmavá (tj. tmavovlasá, tmavooká a snědá) složka alpinsko-dinarská proti ostatním vyjmenovaným rasám (z toho podle zesnulého českého anthropologa profesora Matiegky připadá na alpinskou rasu asi 33%, na dinarskou asi 20% v součtu podílů všech uvedených ras v českém národě); tyto rozdíly mezi německým a českým národem vyplývají už z onoho výše připomenutého rozdílného rozšíření jednotlivých těchto ras v Evropě. Důsledek tohoto rozdílného rozšíření je ovšem na druhé straně patrný také v rasovém složení oné části německého národa, která žije v českých zemích a v zemích v jejich bezprostředním západním a jižním sousedství (Bayern, Ostmark). V těchto zemích, tedy v jižnější části Německé říše, se totiž uplatňuje opět ona alpinská a dinarská rasa značnějším podílem u srovnání s poměry na severu. Od těchto bezprostředních sousedů německé národnosti jest tudíž český národ mnohem více odlišen jazykem nežli rasovým složením.“
Ještě jednou připomínám, že Teyrovského text vyšel v doslovném německém překladu a prošel samozřejmě i německou cenzurou, tudíž byl přístupný i každému „sudeťákovi“, řečeno lidovou češtinou. Řekl bych, že tu je také nejvhodnější chvíle s citací přednášky dr. Teyrovského přestat, protože v druhé polovině už skutečně začíná pomalu „přibírat na obrátkách“.
V kapitole „Duše rasy a duše národa“ ještě přisuzuje jednotlivým rasám typické povahové vlastnosti – rase nordické „klid, odměřenost, přímost, vytrvalost, nadání organisátora, důslednost v konání, jdoucí často až na úkor osob. prospěchu“. Rase dinarské „živnost, nenucenost, družnost“, rase alpinské „opatrnost, rozvážnost, usedlost, lpění na hmotném blahobytu“ atd. Po části, kde se rozepisuje o případech chybné interpretace pojmu „arijská (jazyková) skupina“ ale přichází řeč na „cizí plemena“ rozšířená v Evropě, přičemž není potřeba disponovat obzvláštním důvtipem, aby čtenář pochopil, co resp. koho tím Teyrovský konkrétně myslel. Z četby pasáží v kapitolách „Smysl protižidovských opatření“ a „Společenská a biologická isolace Židů“ už skutečně jde místy mráz po zádech. Autor srovnává společenskou a biologickou izolaci Cikánů a Židů s izolací „duševně úchylného individua“. Věřím, že po přečtení těchto řádků by brněnská studentka byla zamlklá stejně jako po návštěvě koncentračního tábora v Osvětimi, ale možná by si o věci učinila trochu reálnější přehled a možná by jí nesmysl o modrookých blonďácích nenapadl a nepletla by si jablka s hruškami.
Přes – z lidského hlediska – otřesné závěry prezentované v citované brožurce se domnívám, že to, co jsem tu z této zapomenuté příručky českého vědce ocitoval, bylo třeba zmínit. Ne proto, že by bylo nějak nutné se rozdělením evropského obyvatelstva (a tedy i německého národa a Germánů vůbec) do šesti základních rasových typů důkladně zabývat a vyvádět z toho pro náš život dnes nějaké důsledky. To už rozhodně ne. Můžeme Teyrovského text odložit a nevracet se k němu. Je smutné, že za účelem objasnění některých skutečností bylo třeba z brožurky od Teyrovského vůbec citovat, ale dokud se budou v médiích a nebo i jen na internetových diskusních fórech vyskytovat nesmyslné názory zakládající se často na zkreslených polopravdách o „nacistických teoriích čisté rasy“, o „germánské“ a „slovanské“ rase, směřované do oblasti emocionálně nabitých česko-německých vztahů, tak je bude třeba poopravovat, i když je to matérie nanejvýš nepříjemná. Tím spíš, že těchto pokřivených mýtů stavějících v drtivé většině případů na skutečné neznalosti nacionálně-socialistické rasové nauky šikovně využívá nejeden náš šovinista k prosazování žádoucích nálad veřejnosti a národa.
Přes – z lidského hlediska – otřesné závěry prezentované v citované brožurce se domnívám, že to, co jsem tu z této zapomenuté příručky českého vědce ocitoval, bylo třeba zmínit. Ne proto, že by bylo nějak nutné se rozdělením evropského obyvatelstva (a tedy i německého národa a Germánů vůbec) do šesti základních rasových typů důkladně zabývat a vyvádět z toho pro náš život dnes nějaké důsledky. To už rozhodně ne. Můžeme Teyrovského text odložit a nevracet se k němu. Je smutné, že za účelem objasnění některých skutečností bylo třeba z brožurky od Teyrovského vůbec citovat, ale dokud se budou v médiích a nebo i jen na internetových diskusních fórech vyskytovat nesmyslné názory zakládající se často na zkreslených polopravdách o „nacistických teoriích čisté rasy“, o „germánské“ a „slovanské“ rase, směřované do oblasti emocionálně nabitých česko-německých vztahů, tak je bude třeba poopravovat, i když je to matérie nanejvýš nepříjemná. Tím spíš, že těchto pokřivených mýtů stavějících v drtivé většině případů na skutečné neznalosti nacionálně-socialistické rasové nauky šikovně využívá nejeden náš šovinista k prosazování žádoucích nálad veřejnosti a národa.
