1. Historický vývoj Sudet až do roku 1945
Dr. Franz Jesser nalezl doklad, že jeden z delegátů parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem v letech 1848/49 použil slovo sudetský. Asi tak do roku 1900 se používalo pro sudetská území označení Deutsch-Böhmen, Deutsch-Mähren a Slezsko (někdy též Rakouské Slezsko). Dr. Jesser jako první použil označení sudetské země pro Čechy, Moravu a Rakouské Slezsko a sudetští Němci pro Němce žijící v sudetských zemích. (2)
Po 1. světové válce očekávalo německé obyvatelstvo v Československu připojení k Rakousku, případně k Německu. Tato část obyvatelstva představovala potenciální ohnisko nepokojů v nově založeném Československém státě. Na konci 20. let 20. století vlivem těžké světové hospodářské krize vládla mezi německým obyvatelstvem velká nezaměstnanost, a to byla voda na mlýn německých nacionalistů. Dne 1. října 1933 založil Konrad Henlein (3) Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu (Sudetendeutsche Heimatfront). Nejdříve vystupoval Konrad Henlein velice umírněně. Ve svém projevu 21. října 1934 v České Lípě se distancoval od nacionálního socialismu, požadoval ale od československé vlády uznání sudetoněmeckého životního prostoru, v roce 1935 se toto hnutí přeměnilo v Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei – SdP), která v parlamentních volbách v roce 1935 získala 44 mandátů a tím se stala druhou nejsilnější politickou stranou v ČSR. (4) Konrad Henlein v těchto volbách nekandidoval, vůdce parlamentní frakce se stal Karl Hermann Frank, zastánce tvrdého kurzu vůči Československu, později se politika strany dostávala pod stále větší vliv národně-socialistického Německa. Dne 24. dubna 1938 byl vyhlášen Karlovarský program na sjezdu SdP, který byl pro československou vládu nepřijatelný. (5) Rostoucí tlak německé vlády na vládu československou podnítil sudetoněmecká přepadová komanda k útokům na československé policejní stanice a vojenská zařízení. (Pozn. redakce: Pojednání tohoto článku se soustředí na heraldickou tematiku, redakce proto ponechává historicko-politický rámcový úvod v původním znění tak, jak vyšlo původně v periodiku Heraldika a genealogie.) Dne 13. září 1938 vyhlásila československá vláda v některých německých okresech stanné právo (srovnatelné s výjimečným stavem). Němečtí vyjednavači přerušili svá vyjednávání s československou vládou. Už jim nešlo pouze o autonomii, která byla požadovaná v Karlovarském programu, nýbrž o přímé připojení k Německé říši. Sílící ozbrojené nepokoje v sudetoněmeckých oblastech vedly vládu v Praze k zákazu Sudetoněmecké strany, jejíž vedení uprchlo do Německa. Situace se stávala pro československou vládu neudržitelnou a její spojenci Velká Británie a Francie ji nepodporovaly, vše vyvrcholilo na konferenci v Mnichově dne 29. září 1938, kde zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie rozhodli o odstoupení sudetoněmeckých území Německu. Zástupci Československa se jednání nesměli zúčastnit, což bylo hrubým porušením mezinárodního práva. Československá armáda dostala lhůtu vyklidit tato území mezi 1. a 10. říjnem 1938. Tím ztratilo Československo nejen 29.000 km2 a asi 3,5 miliónu obyvatel, ale i důležitá hraniční opevnění. Rovněž byla přerušena významná silniční a železniční spojení.
Dne 25. března 1939 byla zřízena Říšská župa Sudety (Reichsgau Sudetenland) (6), kterou tvořila většina území obývaných převážně etnickými Němci, zbytek byl začleněn do jiných žup. Vytvořením geografického útvaru byla tato území vyčleněna z historických zemí Čech, Moravy a Slezska, jak byla chápána jako země Koruny české. Takto vyčleněný region byl značně nesourodý konglomerátem a to nejen geograficky (obklíčením ze tří světových stran Čech a Moravy), ale i etnicky (saští, lužičtí, bavorští a rakouští Němci hovořili odlišnými dialekty). [Pozn. redakce: “rakouští Němci” byli územně přičleněni k Říšským župám Niederdonau a Oberdonau ] Bylo opuštěno bývalé administrativní členění a vytvořena zvláštní centrální správa, do jejího čela postavn komisař a poté místodržící. Toto opatření vyvolalo potřebu vytvoření regionální vlajky, znaku a pečeti, jejíž motiv byl převzat do úředních razítek. Po skončení 2. světové války, odsunu všech obyvatel, kteří se předtím převážně administrativním aktem stali říšskými občany, bylo teritorium Sudety zrušeno a veškerá předtím spojená sudetoněmecká území se opět stala součástí československého státu. Zajímavé je, že zatímco společenské vědy přestaly pojem Sudet užívat, zůstalo trvalým označením v geografii, geologii a botanice (např. Sudetské pohoří, Sudetikum v členění geologických útvarů, lesních a rostlinných společenstev). (7b)
2. Sudetoněmecká vlajka
Vznik sudetoněmecké vlajky souvisí s historií německé vlajky. Barvy čevená a černá doplněné zlatou se objevují již na praporu Jenského Burschenschaftu, jehož popis byl dne 12. června 1815 začleněn do stanov tohoto spolku. (7) Obě tyto barvy nalezneme take na první německé válečné a obchodní vlajce ze dne 12. listopadu 1848, kterou tvoří tři stejně široké vodorovné pruhy v barvách černé, červené a žluté.
Čechy a Morava byly až do roku 1806 součástí Svaté říše římské národa německého. (8) Po 1. světové válce proklamovaly Deutsch-Böhmen a Deutsch-Mähren svoji příslušnost k Německému Rakousku. (9) Dne 4. března 1919 došlo ke střetu mezi německou národní skupinou na jedné straně a českou policií a armádou na straně druhé, přitom bylo asi 50 lidí zabito a zraněno. Jako výraz smutku nad touto událostí nechtěli Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vice používat barvy černou, červenou a žlutou. Dolní žlutý pruh na německé vlajce byl nahrazen pruhem černým. (10) Proč je prostřední pruh sudetoněmecké vlajky dvakrát širší než pruhy krajní, se nepodařilo zjistit. Eventuálně měl být takto vyjádřen jasný rozdíl od německé vlajky, poprvé byla tato vlajka představena na veřejnosti v roce 1927 v Pasově při vzpomínkové slavnosti za oběti událostí z roku 1919 (11), který zorganizoval Sudetoněmecký vlastenecký svaz (Sudetendeutscher Heimatbund). (12)
Jediné zákonné nařízení, týkající se sudetoněmeckých barev, nacházíme ve stanovách medaile ke vzpomínce na 1. říjen 1938. (13) V článku 1 stanov čteme: Medaile ke vzpomínce na 1. říjen 1938 bude propůjčena osobám, které se obzvláště zasloužily o znovusjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší. Článek 2 se týká barev: Medaile, na černo-červeno-černé, bile lemované stužce budiž nošena na levé straně prsou.
Dnes používá vlajku Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) při svých shromážděních a výročních zasedáních. Někdy se na vlajce objevuje take znak Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
3. Znak Říšské župy Sudety
Říšská župa Sudety byla první župou Německé říše, které byl propůjčen župní znak (14) nařízením ministerstva vnitra ze dne 9. září 1940. Text nařízení zní: Propůjčuji Říšské župě Sudety právo používat znak. Znak představuje podle vyobrazení přiloženého k této udělovací listině z poloviny polcený a dělený štít. Na znaku je nahoře vpravo v červeném černá orlice se stříbrnou zbrojí (Čechy), nahoře vlevo na stříbře a v černém polcená orlice, vpravo černá s červenou zbrojí a stříbrným půlměsícem (Slezsko), vlevo červeno-stříbrně šachovaná se stříbrnou zbrojí (Morava), dole v červeném stříbrná mříž (Cheb). Berlín, 9. září 1940. Říšský ministr vnitra, v zastoupení podepsán Pfundtner. (15)
Autorem znaku je Dr. Heribert Sturm. Autorem oficiálně přijaté kresby znaku je Franz Moser z Liberce. Graficky se znak dělí na tři díly (vlevo, vpravo a dole), přičemž jednotlivé části symbolizují, kde sudetští Němci žijí – Čechy, Moravu a Slezsko, Chebsko (protože Chebsko se stalo součástí Čech teprve později, je zastoupeno vlastním symbolem). (16)
V prvním poli je znak Čech ve své nejstarší formě, orlice svatého Václava (symbolizuje lenní závislost Čech na Německé říši), byla údajně používána již od 1. poloviny 13. století. Za vlády Přemysla Otakara II. byl tento znak nahrazen znakem novým – bílým lvem na červeném poli. Druhé pole je polceno. Přední část s černou orlicí a na ní položeným stříbrným půlměsícem na stříbrném poli (původní zlatá barva pole byla změněna) symbolizuje Slezsko. Zadní část s červeno-stříbrně šachovanou orlicí na černém poli symbolizuje Moravu. Také zde byla původní modrá barva pole změněna. Dolní část znaku je převzata ze znaku města Cheb (z jeho dolní části). Na červeném poli je stříbrná šikmá mříž se stříbrnými nýty. Tato mříž se skládá ze čtyř šikmých a čtyř kosmých, jakož i jednoho vodorovného pásku. (17)
Chebsko připadlo poprvé Království českému 4. prosince 1314, když Ludvík Bavorský zastavil tuto zem Janu Lucemburskému. Později byla zem vyplacena, ale již o 8 let později, 4. října 1322, byla opět zastavena. De facto připadlo Chebsko 4. září 1723 Království českému s konečnou platností. (18)
Ve znaku Sudet nacházíme tři barvy (správně dvě barvy a jeden kov), červenou, černou a stříbrnou. Tyto byly od roku 1871 barvy Německé říše a také barvy německé vlajky s hákovým křížem v období Třetí říše. Změna barev jednotlivých zemských znaků měla z tohoto pohledu jednoznačně politický důvod. Takto byla vyjádřena nová politická situace v Sudetech (dle oficiální propagandy na 1000 let, měřeno délkou platnosti trvání tohoto znaku však pouze pět let). Barvy červená, černá a stříbrná dávají tomuto znaku kromě jiného velmi agresivní charakter. Převaha barev červené a černé ovšem není nikterak překvapivá, neboť sudetoněmeckou vlajku tvoří právě tyto barvy a dohromady s bílou (stříbrnou) je najdeme na stužce sudetoněmecké vzpomínkové medaile. (19)
Umístění černé orlice na červeném poli je však heraldickou chybou, neboť nerespektuje pravidlo, že se neklade barva na barvu a kov na kov. V aktuální české a slovenské vexilologické a heraldické literatuře se tímto znakem zabýval, byť jen okrajově, Milan Hlinomaz. (20) Přestože měl k disposici příslušnou literaturu (21), je jeho popis znaku chybný. (22) Dr. Karel Müller ve svých pracích z let 1994 (23) a 1996 (24) toto uvedl na správnou míru. Zajímavé je, že vyobrazení znaku ani jeho popis nebyly uveřejněny ve Věstníku pro Říšskou župu Sudety. (25)
4. Pečeť říšského komisaře pro sudetoněmecká území
§1: Obsazením sudetoněmeckého území německými vojenskými jednotkami přebírá Německá říše správu těchto území.
§2: V čele správy stojí říšský komisař pro sudetoněmecká území….
§6: Říšským komisařem pro sudetoněmecká území se stává dosavadní vůdce sudetských Němců Konrad Henlein.
Zákonné nařízení ohledně pečetě říšského komisaře je odvozeno z nařízení o říšské pečeti ze dne 7. března 1936. (27) V §1, odstavec 3 tohoto nařízení je stanoveno, že v příloze uvedené vzory jsou závazné. Jako pečeť pro státní správu byla stanovena malá státní pečeť o průměru 30-35 mm. Všechny velikosti, které se od předepsaných různí, musel povolit říšský úřad. Průměr služební pečetě (služebního gumového razítka) říšského komisaře pro sudetoněmecká území byl 39 mm. Zda pro tuto pečeť bylo vydáno zvláštní povolení, není autorovi známo.
Pečeť je orámovaná kružnicí, v jejím středu se nachází říšský výsostní znak (státní znak). Výsostním znakem je orlice s roztaženými křídly držící ve svých pařátech dubový věnec, v jehož středu je postaven na špici stojící svastika (hákový, skobový kříž). Kolem tohoto znaku je opis v jazyce německém, provedený lámanými gotickými písmeny – Der Reichskommissar für die sudetendeutschen Gebiete (tzn. Říšský komisař pro sudetoněmecká území). Mezi začátkem a koncem opisu je umístěna malá čtyřcípá hvězdička. (28)
Dnem 30. dubna 1939 funkce Říšského komisaře pro sudetoněmecká území oficiálně zanikla, od následujícího dne byla nahrazena funkcí Říšského místodržícího v říšské župě Sudety.
5. Pečeť místodržícího v říšské župě Sudety
Používání pečetě místodržícího bylo stanoveno výnosem ze dne 11. května 1933 (33), toto nařízení zní: Na návrh říšské rady nařizuji: Místodržící používají říšskou pečeť. na slavnostních ověřeních, obzvláště při přijímání zákonů a při jmenování používají velkou říšskou pečeť.
Již v roce 1936 byl tento výnos nahrazen novým. (34) pro státní správu, ke které patřili i říšští místodržící, bylo předepsáno používání malé státní pečeti. Ta obsahuje výsostný znak státu a opis označující úřad, který tuto pečeť používá, pečeť se používala jako vyražená pečeť, pečetítkem nebo razítkem (z kovu nebo gumy). Výsostný znak a opis jsou na vyražené pečeti provedeny zvýšenou ražbou, na pečetkách taktéž zvýšenou ražbou na zvýšeném pozadí a na razítkách plošným vybarvením.
Pečeť říšského místodržícího v říšské župě Sudety tedy odpovídala podobným pečetím jiných funkcionářů a úřadů v Německu. Kolem německého výsostného znaku se nachází opis v jazyce německém, provedený gotickými písmeny: Der Reichsstatthalter im Sudetengau (tzn. Říšský místodržící v župě Sudety). Mezi začátkem a koncem opisu je malá stylizovaná šestibodová hvězdička. (35) pečeť je orámovaná kružnicí. Pečeť byla zavedena mezi 1. a 8. květnem 1939. Měla průměr 34 mm.
Poznámky:
(1) W. Pleyer, Zur Geschichte des Namens „Sudetendeutsch“; in: Sudetenland – heimatland, Nr. 4, 23.2.1950
(2) Adam Kraft: Sudetenland, Augsburg 1958, s. 43
(3) Narodil se 6.5.1898. zemřel 10.5.1945 (spáchal sebevraždu v americkém zajetí). od 20. let 20. století byl cvičitelem a funkcionářem tělovýchovného hnutí v Čechách. V letech 1933-35 byl vůdcem Sudetoněmecké vlastenecké fronty, 1935-38 Sudetoněmecké strany. Měl významný podíl na územním rozpadu Československa v září 1938. Od října 1938 byl říšským komisařem pro sudetoněmecká území, od května 1939 do kocne 2. světové války byl říšským místodržícím v župě Sudety.
(4) Vítězem voleb se stala Republikánská strana zemědělského lidu se 45 mandáty. Ve volbách kandidovalo celkem 7 německých stran, 3 z ich žádné mandáty nezískaly, zbývající získaly dohromady 22 mandátů. (Pozn. Lukáše Beera: Sudetoněmecká strana ovšem obdržela absolutně nejvyšší počet hlasů občanů tehdejšího Československa.)
(5) Bundeszentrale für politische Bildung: Informationen zur politischen Bildung, Folge 132: Deutsche und Tschechen 1848-1948, Bonn 1969, s. 14
(6) Reichsgesetzblatt (RGBl.), Teil I, Jg. 1939, nr. 74, s. 780, Gesetz über den Aufbau der Verwaltung im Reichsgau Sudetenland (Sudetengaugesetz) vom 14.3.1939, Berlin 19.3.1939
(7) viz Harry D. Schurdel, Flaggen & Wappen Deutschland, Augsburg 1995, s. 31
(7b) František Skřivánek, zeměpisná jména Československa, Praha 1985
(8) Dne 6. srpna 1806 rezignoval rakouský císař František II. na německou císařskou korunu. To znamenalo záni Svaté říše římské národa německého. od r. 1804 používal titul rakouského císaře.
(9) Tak zněl oficiální název tohoto nového státu po rozpadu rakousko-uherské monarchie.
(10) Karl Gröger, Das Wappen der Sudetendeutschen, in: Egerer Zeitung, Jg. 3b, Nr. 11/1985, s. 187-188
(11) Sudetendeutsche Zeitung, 10.4.1987, s fotografií, München 1987
(12) přesné datum slavnosti se nepodařilo zjistit
(13) Reichsgesetzblatt (RGBl.), Teil 1, Jg. 1938, stránka 1528, Satzung der Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 vom 18.10.1938, Berlin 1.11.1938
(14) Deutsches Reich, Sudetenland, in: Der Herold für Geschlechter, Wappen- und Siegelkunde (Neue Folge der Vierteljahresschrift des Herold), Band 2, Heraldische Rundschau, Görlitz 1941, str. A1-A2
(15) Dr. Heribert Sturm: Die Wappen der Heimat, Band 15 der Reihe: Bücher der Egerländer, Geislingen an der Steige 1955, bez udání stran
(16) Dr. Heribert Sturm: Das Wappen des Reichsgaus Sudetenland, in: Sudetendeutsche Monatshefte, Herbstmond, Neupaulsdorf bei Reichenberg 1941, str. 361-363
(17) O. Neubecker: Wappen für den Sudetengau, in: Uniformenmarkt vom 1.11.1940, Berlin 1940, s. 171
(18) Aleš Zelenka, Tony Javora: Sudetendeutsches Wappenlexikon, Passau 1985, s. 93. Zde je podaná vyčerpávajícím způsobem historie znaku Chebu od středověku až do konce 2. světové války.
(19) Reichsgesetzblatt (RGBl.), Teil 1, Jg. 1938, Nr. 179, s. 1528, Satzung der Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 vom 18.10.1938, Berlin 1.11.1938
(20) Milan Hlinomaz: Vývoj československé státní symboliky v letech 1918-1990, in: Sborník archivních prací, ročník XLII, číslo 1, Praha 1992, s. 112-113
(21) Např. Der Neue Tag, 4.10.1940 aj.
(22) viz pozn. 20. Tam uvedený popis zní: Dělený štít. horní pole polcené, vpravo ve zlatém poli černá říšská orlice se stříbrnou zbrojí. Vlevo ve stříbrno-červeném polceném poli polcená orlice. Její pravá polovina černá se stříbrným perisoniem, levá stříbrno-červeně šachovaná. Dolní pole je červené se stříbrnou mříží z chebského znaku.
(23) karel Müller: Znak sudetské župy z roku 1940, in: Heraldická ročenka 1994, Praha 1994, s. 135-137
(24) Karel Müller: Ještě jednou ke znaku sudetské župy, in: Heraldická ročenka 1996, Praha 1996, s. 92-93
(25) Verordnungsblatt für den Reichsgau Sudetenland, Reichenberg 1939-1945
(26) Reichsgesetzblatt (RGBl.), Teil I, Jg. 1938, Nr. 175, s. 1331, Erlaβ des Führers und Reichskanzlers über die Verwaltung der Sudetendeutschen Gebiete vom 1.10.1938, Berlin 1.10.1938
(27) Reichsgesetzblatt (RGBl.), Teil I, Jg. 1936, Nr. 21, s. 147, Erlaβ über die Reichssiegel vom 7.3.1936, Berlin 11.3.1936
(28) Otisk této pečeti se nalézá na dopise zástupce Říšského komisaře pro sudetoněmecká úzmí adresovaném vládním presidentům v Karlových Varech, Ústí nad Labem, Opavě, řezně a Opole, jakož i zemským zástupcům v Linci a ve Vídni ze dne 12. 1. 1939. Kopie dopisu je v archivu autora.
Článek k přetisku poskytl autor. Jedná se o separát z periodika Heraldika a genealogie, ročník 39, číslo 1-2. Praha 2006
