Charta 77 jako disent byla složena téměř výhradně z levičáků – jediní mně známí nonlevičáci byli Václav Benda, Bohumil Doležal a Jiří Vaněk. Je to logické, protože zpět do politiky se snažili dostat především bývalí komunisté vyhození po prověrkách v roce 1970 z KSČ. S nimi se nechali do disentu zlákat umělci, kterým tzv. schvalovací komise nepovolily vystupovat nebo svá díla předvádět. Jejich alkoholické výstřelky nechme stranou, i to, jak byli čelní chartisté z ciziny finančně podporováni, poznamenejme však smutný fakt, že sice chtěli převzít moc, ale nikdo je nenaučil vládnout nebo to s nimi nenacvičil.
Gorbačovova perestrojka, glasnosť a neochota nechat zasahovat sovětskou armádu ve prospěch bolševických satrapů ve státech sovětského bloku byla příčinou, že se všechny pravověrné komunistické režimy, v té době s výjimkou ČSSR a Rumunska, kde se je ještě nikdo nepokusil svrhnout, zhroutily. Členové ÚV KSČ se až na výjimky svých postů vzdát nehodlali a hrozilo, že v případě nepokojů by mohli k jejich potlačení použít i armádu. Jednotlivým správám StB bylo jasné, že by tomu měly nějak předejít. Zejména v rozvědce (I. správa SNB) byli chytří lidé, kteří si dokázali spočítat, že bez podpory SSSR režim v dohledné době tak jako tak padne a že by eventuálně mohl hrozit, jako v NDR, státní bankrot.
Jak tedy v tomto vyšachovat vedení KSČ a přimět jejich členy k rezignaci? Někoho zřejmě napadlo, že kdyby světové veřejné mínění řeklo: „A už dost násilí!“, že by stranická a státní moc couvla a tím se vyloučilo velké krveprolití. Tak se zrodil nápad s usmrceným studentem Šmídem, kterého zahrál Ludvík Zifčák, příslušník StB a agent provokatér ve studentském hnutí, který měl vliv na trasu demonstrujících studentů, ostatní zařídila StB uzavřením postranních ulic, bitím a odvlékáním demonstrantů z Národní třídy. Informace o smrti Šmída byla přihrána Chartě 77, která ji předala do vysílání RFE z Mnichova. Zprávu pak převzaly tiskové agentury, dověděla se o tom světová veřejnost a komunisté v čele státu byli tak zatlačeni do defenzívy s tím, že budou muset, coby odpovědní za vývoj v zemi, ze svých postů odejít. Kdo dává přednost spikleneckým teoriím o Mossadu, by zde musel nejdříve vysvětlit, jakým mechanismem se Mossadu zdařilo do detailu řídit Zifčáka a s ním i celou StB.
Nejasnější je to ale s nepřímým vlivem KGB. Zda předtím proběhly ve vídeňském Schwarzenbergově hotelu jednání mezi KGB a československým disentem či nikoliv, nelze potvrdit ani vyvrátit. Pravděpodobné jsou rozhovory KGB s Václavem Havlem po 17. 11., které se zřejmě týkaly zacházení s členy KSČ a jeho budoucího postavení ve státě. Existují svědectví, že se konaly, ale o čem se jednalo, věrohodně doložit nelze. Kdo dává ve svých spikleneckých teoriích přednost Mossadu, nechť si nejdříve odpoví na otázku, proč by měl Mossad vyvolávat převrat jen v ČSSR a ne například v Maďarsku, Polsku, v NDR?
Když se 19. 11. chystal vznik Občanského fóra, nebyli předáci Demokratické iniciativy, jediného seskupení, které požádalo před listopadovými událostmi, 11. 11. 1989, Ministerstvo vnitra ČSSR o registraci jako politická strana, o tomto kroku informováni a celé vedení DI bylo s výjimkou Karla Štindla a tuším ještě jednoho člověka, které estébáci nezastihli, po dobu ustavující schůze Občanského fóra zadrženo, odvezeno, zřejmě na žádost samotného Havla, do příslušných služeben SNB a po několika hodinách, po skončení ustavení OF bez vysvětlení propuštěno. I tak se odrovnává nepohodlná politická konkurence. Pan Junek tvrdí o chartistech, že „sofistikovaný, vzdělaný a cílevědomý Klaus… celé tohle neblahé panoptikum relativně rychle a především s úspěchem vrátil zpět k tak oblíbeným nálevním pultům“, což je názor povrchní, protože nepostihuje příčinu. Václav Klaus si z Občanského fóra, kam ho uvedla Rita Klímová, jako první uvědomil, že v politice se dá něco prosadit pouze regulérní politickou stranou a založil ODS. Občanské fórum se rozpadlo, takže tím mohl nastat „návrat k oblíbeným nálevním pultům“.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.
