„Nevím jestli se mám cítit pobaven nebo spíše znepokojen amatérskostí práce ÚOOZ, pokud si jeho pracovníci nejsou schopni ověřit ani údaje o mém povolání a spoléhají se slepě na texty, které zveřejňuje Antifa na internetu“, komentuje znění zprávy ÚOOZ obžalovaný Lukáš Beer. Do listopadu 2011 byl zaměstnancem dopravní firmy Zoši Trans v Nových Bránicích u Brna, kde pracoval jako disponent a dispečer vozového parku. „Někdy v průběhu roku 2012 se na jednom málo frekventovaném anonymním blogu přívrženců Antify objevil článek, ve kterém dotyčný popisuje, jak slídil po mé identitě. Posloužil si některými staršími fotografiemi zveřejněnými na Našem směru pořízenými mým služebním telefonem. V článku se uvádělo, že pod uvedeným telefonním číslem se ozval řidič kamionu mezinárodní dopravy, který byl zrovna na cestě po Rakousku. Autor zmíněného článku se podivoval nad tím, jak si obyčejný řidič kamionu Beer může pořídit takovou drahou značku telefonu, kterou si ,špion' zjistil ověřením vlastností fotografie pořízené mým telefonem“, komentuje Beer a doplňuje, že jeho bývalé služební číslo po jeho odchodu zřejmě přešlo na jednoho z jeho kolegů-řidičů. Touto informací stránek Antify se pravděpodobně „inspiroval“ i ředitel ÚOOZ Šlachta, který se ve své zprávě zamýšlí nad tím, jak si obžalovaní mohli finančně dovolit vydat Hitlerovy projevy „s ohledem na finanční náročnost ediční činnosti“, a tudíž že „okolnosti vydání publikací“ jsou „značně podezřelé“. Ve Šlachtově zprávě se totiž uvádí, že Beer je „řidičem z povolání“.
Ve zprávě se také obšírně rozebírají aktivity obžalovaného Pavla Kamase na půdě Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Po výčtu jednotlivých akcí, kterých se Kamas v uplynulých letech zúčastnil, uvádí Šlachta nepravdivě, že „při Sudetoněmeckém dni v Augsburgu vystupoval Kamas na programu zajišťovaným uskupením Witikobund“. Ve skutečnosti ale vydavatel Kamas vystoupil s přednáškou organizovanou Pracovním společenstvím sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů, které mělo vlastní program. „Program Witikobundu proběhl až po akci zmíněného společenství učitelů, na které přednášel kolega. Akce Witikobundu se konala ve stejné místnosti, kolega jí přítomen nebyl, já jsem zůstal v hledišti a poslechl si přednášku dalšího hosta, kterým byl Konrad Badenheuer na pozvání Witikobundu“, koriguje nepravdivou informaci ÚOOZ Beer.
Šlachta také neopomněl zmínku o Witikobundu doplnit upřesňující poznámkou pod čarou, ve které se uvádí: „Uskupení je dle veřejně dostupných informací BKA a BvF považováno za ultrakonzervativní, nacionalistické, šovinistické a extremistické od roku 2001. Zakládající členskou základnu tvořili vesměs členové NSDAP odsunutí v roce 1945.“ Faktem je, že Witikobund byl do roku 1967 spolkovým ministerstvem vnitra hodnocen jako „pravicově extremistický“. Šlachtou uváděný posudek z prosince 2001 se opírá o odpověď německé spolkové vlády na dotaz postkomunistické PDS. Tehdy Spolkový úřad pro ochranu ústavy konstatoval, že údajně zjistil u organizace „zhuštění důvodů pro podezření z pravicově extremistických úmyslů“. Takovým důvodem mělo být například „kupení protižidovských textových pasáží“ v publikaci Witikobrief. Ve zprávě ÚOOZ ovšem nestojí nic o novějším stanovisku ministerstva vnitra spolkové země Bádensko-Württembersko z března 2009 k dotazu jednoho sociálnědemokratického poslance zemského sněmu, ve kterém stojí, že ohledně Witikobundu nejsou k dispozici „žádné poznatky“ ve smyslu pravicového extremismu a že spolek nespadá pod pozorování tajných služeb („kein Beobachtungsobjekt“, viz údaje na německé Wikipedii). „Jedná se o laciný pokus ředitele ÚOOZ kriminalizovat obžalované – již uvedené tvrzení ve zprávě o účasti na akci Witikobundu neodpovídá pravdě a o pokusech kriminalizace Witikobundu ani nemluvím. Čtenáři Našeho směru již měli možnost seznámit se s některými články Witikobriefu a připravujeme pro ně v současnosti další. Nic nenávistného, šovinistického či extremistického nebo protižidovského v nich nenajdou“, uvádí k tomu Beer. (Vlastní zpráva k odvolání státního zástupce bude následovat.) (-lb-)
