Andreas Mölzer
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYplWEWZyBnptZYyCGeMW_T0qh26wU2P8pBa5NLfozEwUhqt81DOmfkvmJ3P8f_vBaVB4ZaUDxArpSMz2Qkoupz_UXrbAMSr-K8Z1tePqAUsqFpvysLgAz8VRYGBuTPHSvWl3PX_lmD2gh/s320/Die+Presse+Reuters.jpg)
Porážka, s kterou se dá počítat, porážka ve válce na Hindúkuši započaté v roce 2001 – a tím také ve válce, která už dlouho trvá déle než 1. a 2. světová válka dohromady – bude mít nedozírné následky pro zahraničněpolitickou a bezpečnostní akceschopnost Evropské unie. Nehledě na hrozící ztrátu už stejně tak mizivé světově politické reputace budou Evropské unii chybět finanční a lidské zdroje, kterých je naléhavě třeba v jiných regionech jako například na Balkáně. Přitom je v nejvlastnějším zájmu Evropy postarat se ve svých okrajových oblastech o pořádek a bezpečnost. V Bosně se kupříkladu může situace každou chvíli zhoršit - a pokud by takováto vážná situace nastala, pak musí být EU schopna naprosto jiným způsobem, než tomu bylo v 90. letech, zakročit bez nějakého předcházejícího volání o pomoc do Washingtonu.
Plán přeměnit Afghánistán na alespoň jakžtakž fungující stát, je vznášen více politickým přáním než smyslem pro realitu, přičemž Evropané chtějí převzít vedoucí úlohu. Koneckonců se mezinárodní konference o Afghánistánu konají téměř v jednoročním rytmu a EU nebo její členské země mávají šekovými knížkami a vystupují jako velcí mistři v placení. Úspěchů však tato velkorysost z nákladů daňových poplatníků přinesla jen málo. Protože Afghánistán stále stejně jako dříve korupcí zužovanou zemí, ve které nerozhoduje ústřední vláda v Kábulu, ale různí vůdci klanů.
.
Přeloženo a zveřejněno se souhlasem autora. Andreas Mölzer je spoluvydavatelem magazínu ZUR ZEIT.