Následující text jsem před dvěma dny zaslal šéfredaktorovi internetového deníku Britské listy Janu Čulíkovi, kde se rozvinula diskuse na téma údajné plánované likvidace Čechů po případném vítězství Německa ve 2. světové válce. Nesouhlasím totiž se zkreslujícími příspěvky Lukáše Kantora a Štěpána Kotrby a cítil jsem potřebu na některé nesmysly reagovat. Od pana Čulíka jsem neobdržel žádnou reakci, tedy ani negativní odpověď, takže není zcela vyloučeno, že příčina nulové odezvy může být i technického charakteru. Nepřipouštím si tedy, že by tomu mohlo být i jinak... Rozhodně nepovažuji za vhodné se Britským listům nějakým způsobem vnucovat. Článek zveřejňuji zde. Mezitím se přes víkend se na Britských listech objevily další dva tendenční články Petra Urbana a Richarda Seemanna. (Urban tvrdí, že v kramatoriích koncentračních táborů by skončila asi třetina českých matek a Seemann zaměňuje pojmy fyzické likvidace a odnárodnění.)Sleduji se zájmem diskusi, která vznikla na Britských listech v souvislosti s výrokem Štěpána Kotrby o Češích, „kteří by v případě Hitlerova vítězství patrně skončili v pecích krematoria“. Lukáš Kantor nařkl krátce na to Tomáše Krystlíka, který reagoval na nesmyslný Kotrbův článek, z „(opětného) manipulování“. Ve skutečnosti se ale k manipulování – v tomto případě zcela konkrétně Heydrichových slov - uchýlil sám Lukáš Kantor, a to hned z několika důvodů, které si za chvíli názorně ukážeme. Než se přesně podíváme na konkrétní pasáže z dvou pověstných projevů Reinharda Heydricha týkajících se konceptů poněmčení českomoravského prostoru, na které se kdekdo často odvolává jako na svatou bibli „vyhubení českého národa nacisty“, chtěl bych poukázat už na samotný nesmysl plynoucí z toho, že nadpis článku pana Kantora – totiž „Většinu Čechů by v případě Hitlerova vítězství čekala likvidace“ – naprosto nekoresponduje s tím, co se pak pod ním (navíc nesprávně) uvádí.
Lukáš Kantor píše, že by němečtí nacisté „přinejlepším“ (?!) poněmčili „pouze část Čechů“ a že „ostatní by čekal mnohem horší osud“, aniž by definoval, jaký osud konkrétně má na mysli. V rozporu s tím však už v nadpisu suverénně píše, že by šlo o LIKVIDACI. Tím už od začátku sugeruje něco, co není pravda a co koneckonců popírají samotná Heydrichova slova v projevech. Autor také cítil potřebu velkými tiskacími písmeny zrelativnit počet poněmčitelných Čechů na co možná nejmenší procento slovíčkem „přinejlepším“, aniž by se přitom opíral o skutečná fakta či o konkrétní Heydrichova slova.
Autor pak uvádí částečně nepřesně přeložený citát z Heydrichova projevu z 4. února 1942. Zde narážíme opět na další rozpor s emotivně působivým vylhaným nadpisem, kde hovoří o VĚTŠINĚ Čechů. Pokud umím dobře počítat, tak už samotný kompromis mezi 40 a 60% poněmčitelných by činil 50%, tedy POLOVINU, rozhodně ne menšinu. Pokud by měl nadpis článku odpovídat tomu, co se pod ním píše, muselo by v něm vlastně správně stát: „Asi polovina Čechů by v případě Hitlerova vítězství nebyla poněmčitelná“. Z obou Heydrichových projevů totiž jasně vyplývá, že neponěmčitelní Češi v žádném případě neměli být zlikvidování ale „evakuováni“, tedy přesídleni k Ledovému moři, kde měli zastávat výsostné postavení mezi tamními národy.
Podívejme se nejprve na první Heydrichův projev, který se této problematice podrobněji věnoval. Byl přednesen 2. října 1941 a Heydrich v něm dělil český národ do několika kategorií. Tou první kategorií byli podle něj Češi „dobré rasy“ a „dobře smýšlející“. Zde neviděl žádný problém v otázce poněmčení. Další kategorie byla jakýsi protipól. To byli Češi „špatné rasy“ a zároveň „špatně smýšlející“. K těmto lidem Heydrich prohlásil: „Diese Menschen muss ich hinausbringen. Im Osten ist viel Platz.“ („Tyto lidi musím dostat ven. Na východě je místa dost.“) Tedy žádná slova o likvidaci! A to se jednalo o kategorii českého národa, kterou považovali nacionálně-socialističtí rasoví hygienici za „nejméně kvalitní“. Tedy žádná fyzická likvidace, žádné pece krematorií, jak velmi působivě uváděl ve svém článku Štěpán Kotrba.
Za další kategorii označoval Heydrich v tomto projevu z roku 1941 jakousi „střední vrstvu“ (Mittelschicht), „kterou musím přesně ozkoušet.“ Sem zahrnoval dvě podkategorie, totiž Čechy „dobře smýšlející špatné rasy“ a „špatně smýšlející dobré rasy“. U první podkategorie navrhoval, že by měli být přestěhováni někam do nitra Říše s tím, že by v budoucnu neměli mít vlastní děti, ale dodával k tomu ještě zároveň „Es ist dies ja alles nur theoretisch gesehen“, jak správně ve své reakci na Kotrbův článek poznamenal Tomáš Krystlík.
Nakonec zůstávali ještě „špatně smýšlející DOBRÉ rasy“. Tato skupina Čechů byla v Heydrichových očích skutečně problémem. K nim Heydrich prohodil: „To jsou ti nejnebezpečnější, protože to je vedoucí vrstva dobré rasy.“ Tyto lidi navrhoval Heydrich převychovat nebo je například za tímto účelem přesídlit do čistě německého prostředí, ve kterém by mohli i duchovně asimilovat. Heydrich ale odmítal tyto lidi „deportovat“ (jak to Češi v tomto směru nazývají) někam na východ, protože by tam mohli vytvářet vedoucí vrstvu, která by mohla v budoucnu organizovat odpor proti Říši. A proto doslovně řekl, že „wenn das nicht geht“, tedy až by tato zmiňovaná převýchovná opatření „nezabrala“, musel by tyto lidi postavit ke zdi.
Z prvního Heydrichova projevu vyplývá tedy jasný závěr: „ke zdi“ měli být postaveni „pouze“ Češi „dobré rasy“, a to pouze v případech, že by selhaly všechny pokusy o duchovní převýchovu těchto lidí. Tento závěr je tedy překvapující a pro mnohé Čechy velmi paradoxní, ale přitom se objektivně opírá o to, co Heydrich skutečně prohlásil. Lukáš Kantor tedy hrubě překrucuje Heydrichova slova, na které se zároveň tak úzkostlivě odvolává.
Nyní ale přejděme k projevu z 4.února 1942. Zde Heydrich mj. podtrhl, že poněmčení se mělo týkat pouze těch Čechů, kteří k poněmčení hodí. Zde Kantor správně cituje. K tomu, aby se určilo, kdo z Čechů se k poněmčení hodí, měla být provedena „völkische Bestandsaufnahme“, tedy jakýsi skrytý rasový průzkum. Heydrich řekl:„Vždyť je to vcelku jasné: když chci poněmčovat, musím předtím nejprve vědět, kdo je poněmčitelný. Stále počítám s počtem kolem 40-60%. Nyní bude tedy následovat národovecká inventura, a sice, předpokládaně, cestou rozeznávacích karet… Tímto způsobem kontrolou poznávacích karet budeme pravděpodobně moci vytřídit asi třetinu těch, kteří už dopředu nejsou poněmčitelní, dále budeme moci vyloučit další třetinu, těch, které povrchově považujeme za poněmčitelné. Pak by ještě zůstala jedna třetina, která musí být ještě proceděna krátkým průzkumem.“ Čtenář si zajisté všiml určitých rozdílů v textu, který uvádím já a v textu, který uvádí Lukáš Kantor. Já čerpám a překládám z přetisku německého originálu, který je uváděn v publikaci „Protektorátní politika Reinharda Heydricha“ (Miroslav Kárný, Praha 1991). Není mi známo, odkud citoval onu část pasáže Lukáš Kantor, každopádně jde spíše o volný překlad německého textu. Můj překlad je doslovný (možná by se dalo diskutovat o ideálním českém překladu slova „eindeutschbar“).
V další části tohoto projevu Heydrich zdůraznil, že evakuace (ne likvidace!) k poněmčení se nehodícího „elementu“ nesmí proběhnout brutálním a násilným způsobem, neboť „kdybych sáhl k opatřením, která by jasně ukazovala, že část (lidí) nechci nechat v prostoru, tak bych za krátkou dobu sklidil revoluci, která by nám dělala těžkosti. V této míře jsme uvažovali o pozdější klidné (friedliche) evakuaci tohoto národa (rozuměj: této části národa), těch, kteří nejsou poněmčitelní..“ Tato skupina měla být „evakuována“ později a tak, aby zároveň nenarušila celkový dojem, že definitivního začlenění do Říše se mělo navenek týkat úplně všech Čechů. Tato evakuace, jak to Heydrich nazýval, měla proběhnout prostřednictvím pracovního nasazení těchto lidí v dobytých územích na východě. Toto pracovní nasazení mělo být spojeno s výhodou („Vergünstigung“), že by se do nového prostoru mohly později přestěhovat i rodiny této skupiny Čechů. Jako teoreticky vhodnou oblast Heydrich navrhoval oblast Ledového moře, kterou mimochodem označil za „ideální otčinu 11 miliónů Židů z Evropy“. Češi nehodící se k poněmčení by tam mohli v rámci „proněmeckého úkolu“ fungovat jako dozorci a dělničtí předáci.
Resumé z obou projevů: 1. kategorii „dobře smýšlejících Čechů dobré rasy“ poněmčit (a tím 100%ně postavit do naprosto rovnocenné roviny s Němci); 2. kategorii „dobře smýšlejících Čechů špatné rasy“ poněmčit (a tím postavit do stejné roviny jako Němce až na omezení, že bylo třeba „se postarat“ o to, aby tito neměli potomky – vzniká ale záludná otázka jak to efektivně uskutečnit); 3. kategorii „špatně smýšlejících Čechů dobré rasy“ se pokusit za každou cenu poněmčit (a teprve pokud by se tato snaha míjela účinkem „postavit ke zdi“) a konečně 4. kategorii „špatně smýšlejících Čechů špatné rasy“ přesídlit zřejmě k Ledovému moři (kde by měli vyšší postavení nad jinými národy).
Závěrem je nutno říct, že tyto extrémní teorie řešení „české otázky“ byly a zůstaly vždy pouze extrémními teoriemi vyprodukovanými Reinhardem Hyedrichem. Ale tyto ani v náznacích nerealizované extrémní teorie nikdy nehovořily o „likvidaci“ Čechů tak, jak to ve svém hrubě zkreslujícím článku podává Lukáš Kantor. Nesmysl o spalování Čechů v krematoriích artikulovaný Štěpánem Kotrbou považuji navíc za nestoudný pokus o šíření národnostní nevraživosti na základě vylhaných obviňujících tvrzení.
