Po nedobrovolném vyhnání Němců z Československa bylo rozhodnuto, že obce s německými názvy budou bez výjimky přejmenovány. A právě město Aš bylo jen jedním ze tří obcí na Ašsku, které mělo kromě historického německého i název český. Přesto, že bylo rozhodnuto z nejvyšších míst o přejmenování provokativního německého názvu, (jako například u nedalekého města Sokolov, které se česky dříve nazývalo Falknov nad Ohří), město novému jménu uniklo o pomyslný vlásek. Aš se měla jmenovat »Dukla«, po známém slovenském průsmyku, kde se odehrála, podle některých vojenských historiků, zbytečně krvavá, nic neřešící bitva …
Nebude na škodu, připomenout si několik údajů z historie města. Do roku 1000 patřilo ašské území do takzvaného regia Slavorum (z latiny: země Slověnů). Aš byla pravděpodobně založena německými osadníky v 11. nebo 12. století.
V roce 1270 získal ašský kostel řád německých rytířů. Je to také první zaznamenaná zmínka o Aši. Město samotné, je ale v historických pramenech zmíněno o něco později, v roce 1281, kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburským fojtu Heinrichu z Plavna. V roce 1331 byla Aš i město Selb zastaveno králem Janem Lucemburským znovu pánům ze saského Plavna (ti ovšem měli své hlavní sídlo v nedalekém hornickém Schlaggenwaldu v Bohemii – dnešním Horním Slavkově, podrobnosti v článku Našeho směru "Osud první české porcelánky trochu jinak", zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Neubergové chtěli pravděpodobně mezi lety 1335 až 1355 oddělit Aš od Chebska, protože Chebští páni se dožadovali krále Jana Lucemburského privilegií, podle nichž by k tomuto dojít nemohlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové. V roce 1422 došlo k tomu, čeho se Chebští obávali. Císař Zikmund předal celé Ašsko Zedtwitzům jako mužské léno, čímž bylo definitivně Ašsko odděleno od Chebska, a stalo se fakticky autonomií. Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více jak dalších 500 let.
V 16. století provedli Zedtwitzové na Ašsku reformaci, luteránství se stalo dominantní konfesí. Roku 1629 bylo Ašsko obsazeno císařskými vojsky a zdejší evangeličtí duchovní byli vyhnáni. Avšak vzhledem k zvláštnímu postavení Ašska potvrdil vestfálský mír Ašsko jako protestantské území, nebyla zde provedena rekatolizace, takže Ašsko zůstalo jediným »českým územím«, kde byl protestantismus nejen povoleným, ale dokonce výhradním náboženstvím, zůstal jím i poté, co část rodiny Zedtwitzů přestoupila ke katolicismu.
V roce 1775 bylo celé Ašsko definitivně připojeno k Bohemii, která tvořila jednu z korunních zemí Rakouska-Uherska, ale díky tzv. „Temperamentním bodům“, které vydala Marie Terezie, si zachovalo politickou a soudní správu, která také Zedtwitzům zaručila ochranu, vlastní soudní aparát, osvobození od daní a svobodu vyznání. Toleranční patent z roku 1781 se na Ašsko vztahoval v tom smyslu, že zaručil toleranci především »katolické menšině«. Dovedete si, Vážení čtenáři, alespoň na „prahu moderní doby“ představit toleranční patent, jenž by zaručoval podobné svobody nebo historická práva našich bývalých sudetoněmeckých spoluobčanů v „demokratickém“ Československu respektive našim současným (!) spoluobčanům, hlásících se v ČR, například k moravské národnosti? (631.754 obyvatel v r. 2012. Já tedy ne! (A že to není problém pouze unitárněnacionální ČR, můžeme v plné míře sledovat na Ukrajině …).
Textilní průmysl v regionu rychle sílil, a koncem 18. století se z Aše a Ašska stalo jedno z nejvýznamnějších průmyslových center Rakousko-Uherské monarchie. Bohužel, roku 1814 vypukl v Aši ohromný požár, který zasáhl oba dominantní vrchy podél hlavní cesty; Mikulášský i Radniční. Požár zničil celé zámecké sídlo Zedtwitzů, historickou radnici, a vzal s sebou 167 domů, a dalších 80 staveb mezi těmito vrchy.
Na závěr jsem si už tradičně neodpustil malou perličku: Víte, že v roce 1834 byl v Aši vyroben slavný, dnes už legendární, Jacquardův tkalcovský stroj? Že nejste zrovna příliš technicky nadaní a ve škole jste – při vší smůle – schytali na fyziku »mladičkou paní učitelku«?
Nevadí. Dobrá, koneckonců i já mám rád legraci. Zmíním se pouze okrajově – mimochodem – byl to vůbec první programovatelný a plně automatizovaný tkalcovský stav na světě! Pomocí tzv. „děrovaných karet“ se ve stroji nastavovaly různé soustavy nitěnek, což umožnilo vytkávání velmi složitých vzorů …
A vážně se stále domníváte, vy »nevěřící Tomášové«, že i tato, téměř »státně utajovaná informace«, figuruje v českém, vysoce „objektivním“ prostředí na čelném místě mezi vynálezy, jež změnily svět? (Připomeňme si jen namátkou donekonečna se opakující, značně trapnou a vylhanou reklamu, o tzv. českém původu Plzeňského piva, silonek či vynálezu automobilu Tatra, která běží ve všech komerčních stanicích, o státních kanálech ani nemluvě?).
Ale no tak, kde žijete…? My Češi se přece na svět díváme jinak!
O třicet let později, roku 1864 v Aši vznikla první mechanická tkalcovna v Rakousku-Uhersku. V té době žilo v Aši už přes 6000 tkalců. V květnu roku 1877 došlo k velké stávce v textilní výrobě. Ta skončila střelbou a smrtí jednoho z dělníků. V roce 1880 se Aš se svými třinácti tisíci obyvateli stala desátým největším českým (samozřejmě bez Moravy a Slezska) městem. 2. srpna 1872 byla Aš právně konečně povýšena z městyse na město.
Poměrně skoupou zprávičku můžete dohledat v magazínu březnové Historie 2011, na straně 15, podobně kusou informaci „dychtivým čtenářům“ poskytuje i portál Wikipedie.
