Související článek: Hankeho speditérství - zasílatelství lidí do neznáma
Ivan Motýl
„O hromadném pohřebišti ostravských Němců nic nevím. Na radnici působím dvanáctý rok, ale nepamatuji, že by se o případu někdy jednalo", přiznává Milan Weber, nejstarší radní ostravského magistrátu. ,,Jako kluk jsem něco slýchával o perzekuci německých sousedů. Ale ne o jejich vraždění", dodá radní narozený roku 1943.
Ale Ostrava svůj poválečný skandál má. A to i historicky doložený. Spíše to vypadá, že ho řešit nechce. Zatímco brněnská kriminálka v nedávných dnech objasnila okolnosti 65 let starého masakru Němců v Dobroníně u Jihlavy, na severu Moravy se nic podobného nechystá. Dobronínská aféra ukázala, že v masovém hrobě leželo patnáct Němců, v Ostravě je ale podle pramenů situace mnohem tragičtější. V zemi přímo v parku před hejtmanstvím leží 231 mrtvol. Na jejich tragédii neupozorňuje kolemjdoucí žádná cedule či pomník, jako je tomu na jiných místech země, třeba v Postoloprtech.
Kraj neználků
Přímo z oken úřadu hledí do parku s hroby utýraných civilistů ostravský krajský radní Zdeněk Jirásek, zároveň historik a děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Otázku na bolestné téma odmítá telefonicky zodpovědět, osobní rozhovor prý může poskytnout až na konci září. Pro bývalého člena KSČ je to opravdu komplikovaný dotaz, v minulosti totiž Jirásek působil ve Slezském ústavu Slezského zemského muzea, jenž byl prošpikován spolupracovníky StB, kteří se mimo jiné věnovali „německému revanšismu". Tamní rozvědčík StB Dan Gawrecki však i po roce 1989 šéfoval pod Jiráskem mnoho let historickému ústavu nově zřízené Slezské univerzity.
„Kdybych byl radním na krajském úřadě, tak se při pohledu z okna minimálně stydím. Přitom by to vyřešil malý památník", uvažuje za německou menšinu Hans Mattis, který bude od října předsedat Shromáždění Němců, nejvyššímu orgánu stávající čtyřicetitisícové německé komunity v Česku. Právě ta se snaží dosáhnout toho, aby místo bylo alespoň pietně označeno.
Pod rouškou noci
Zabití Němci byli v parku (dříve městský hřbitov) pohřbíváni tajně u hřbitovní zdi a pod rouškou noci. „Máme kontakt se svědkem, který mrtvoly musel do těch jam házet", tvrdí Mattis. Činovník v německé komunitě vlastní i další důkazy o existenci hrobů. Třeba plánek pohřebiště nakreslený jedním z odsunutých Němců, „Podle kresby zkoumat místa i německý spolek z Kasselu, který pečuje o hroby vojáků", vysvětluje Mattis. Spolek však nemůže exhumovat hroby civilistů, mezinárodní dohody povolují, aby se staral jen o uniformované oběti (nedávno vystavěl německý vojenský hřbitov v Chebu).
„S poválečnými oběťmi se musejí vyrovnat sami Češi", míní Mattis. ,,Naštěstí se o excesy zajímá stále více mladých lidí“, připomíná jihlavského žurnalistu, který v létě inicioval vyšetřování případu v obci Dobronín. „V Ostravě by zatím stačilo. aby na hromadné hroby nadále nečurali psi. Informační cedule, plot, to jsou investice za pár tisíc", vyzývá Mattis město i kraj.
Mattis není první, kdo se o případ zajímá. Před pár lety to byl i Walter Moller, jeden z posledních ostravských Němců. Jeho otec býval školníkem na dívčím gymnáziu, o politiku se prý nezajímal, přesto byl krátce po válce umučen v lágru a zahrabán u zdi městského hřbitova, který se později změnil v park. Molleruv syn chystal trestní oznámeni, které mělo kriminalisty přimět k exhumaci hrobu a vyšetření zločinu. „Bohužel, pan Moller zemřel a trestní oznámení podat nestačil. Snad to ale brzy uděláme za něho", slibuje Mattis.
Sadistický masér
Exhumace těl z hromadných hrobů by měla potvrdit fakta dochovaná v archivech. Ta dosvědčují, že na německých civilistech v ostravském internačním táboře Hanke byla od 18. května do konce června 1945 páchána skutečná zvěrstva. Vyšetřovatelé revolučních gard organizovali hromadná znásilňování zajatkyň či mučení elektrickým proudem. Internované nutili ke společným sexuálním orgiím, zaživa je připravovali o zlaté zuby, lámali jim prsty a žebra, načež je popravovali oběšením, zastřelením či je utloukli kladivy. Na popravách se paradoxně podílel i Heinrich Gloss, bývalý masér z Vítkovických železáren a člen nacistické SA. Často se ale museli vězni vraždit navzájem.
„Místo na zemi jsem polil vodou, popravovaný se vysvlékl do naha a lehl si na zem. Drát jsem mu přidržel na hlavě a za ušima. Kůže se mu počala škvařit, avšak smrt to nezpůsobilo. Když přišel k sobě, byl pověšen", popsal jednu z vražd přímo popravčí Gloss. Dokument našel v archivu ministerstva vnitra historik Mečislav Borák a již v roce 1997 ho zveřejnil v archivním sborníku, společně se seznamem 231 umučených ostravských civilistů. Drastická fakta však z odborné publikace podnes nepronikla k ostravským politikům, k policii ani k veřejnosti. Ostrava o vraždách svých sousedit prostě nechce slyšet.
Převzato z http://www.cs-magazin.cz/
Vyšlo původně v časopise TÝDEN
