 |
| V prosinci roku 1941 přijal u sebe zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich delegaci zástupců českých zemědělských stavů a tak vzniklo toto společné foto s usmívajícím se K. H. Frankem. (Foto: archiv Lukáše Beera) |
O případu L. Vaňka píši samostatnou studii. O odpovědnosti K. H. Franka za Lidice jsem až do přečtení Pannwitzova záznamu nepochyboval. Dobře si pamatuji na poválečný Mimořádný lidový soud. Frankova osobní iniciativa a velení lidickému masakru od samého počátku patřily mezi nejzávažnější body obžaloby. Frank symbolizoval nacistické plány na likvidaci Československé republiky a českého národa. Jako většina Čechů jsem považoval Frankovu popravu za spravedlivý trest. Pannwitzovo tvrzení mě ponouklo prostudovat okolnosti, které vedly k lidské tragédii. Kdo má pravdu? Státní žalobce nebo bývalý vysoký úředník gestapa?
Od lidického běsnění uplynulo 42 let. Je to dostatečný odstup potřebný k nezaujatému pohledu na minulost? Zahojil čas zraněná srdce? Utišil pudy a vášně? Nebude předčasná snaha vypátrat pravdu považována oběťmi nacistického barbarství za koketování se stanoviskem nepřítele? Během žurnalistické činnosti jsem, bohužel zjistil, že veřejní vyznávači hesla z prezidentské standarty Pravda vítězí se zlobí na ty, kdož je objevením nových faktů připravil o iluze. Komu však nakonec a natrvalo prospěje předstíraná či skutečná lhostejnost k falšování dějin? Nemáme-li odvahu se pravdě do očí, pomoci jí vytrysknout jako zlatu ve strusce tendenčně zkreslených tvrzení, máme právo vyčítat politickým a národním odpůrcům málo vyvinutý smysl pro spravedlnost?
Dr. Jaroslav Drábek, hlavní veřejný žalobce, obvinil K. H. Franka před Mimořádným lidovým soudem (MLS) v Praze 15. 3.-22. 5. 1946, že „ráno přijel osobně a dal rozkaz k zahájení akce. Ženy a děti odvezeny do Kladna. Nato byla obec vypálena, zatímco na zahradě Horákova statku bylo celkem 173 mužů zastřeleno a mrtvoly ponechány na místě.“ (2) Na jiném místě obžaloby dr. Drábek opakuje: „Frank je osobně ničení přítomen 10. června v doprovodu vysokých esesáckých důstojníků a prohlašuje tam slavnostně rozkaz ohledně zavraždění všeho mužského obyvatelstva a srovnání obce se zemí. Zda to bylo v tu dobu, jak tvrdí Frank, či dříve, jak tvrdí Felkl a Wiesmann, to je již vlastně otázka podřadná. Jisto je, že viděl Lidice hořet na všech stranách a že mrtvoly zastřelených u Horákova statku nebyly v době jeho návštěvy ještě odklizeny. Ba, je pravděpodobné, že ještě ani popravy nebyly skončeny.“ (3)
Mám k dispozici pouze zprávu o soudu K. H. Franka, kterou vydalo v roce 1946 ministerstvo informací. Nemám možnost zjistit, zda text v publikaci Český národ soudí K. H. Franka je totožný s úředním soudním zápisem. Tvrzení obžaloby o „slavnostním rozkazu“ bylo přijato MLS za prokázané a jako nepopíratelný historický fakt dáno do oběhu úřední publikací ministerstva vnitra Lidice (1946). Kapitola K. H. Frank na scéně začíná větou: „Asi k sedmé hodině ranní přijíždí do Lidic ve své černé limusině K. H. Frank v doprovodu vyšších důstojníků SS. Jeho příjezd je znamením k zahájení závěrečné tragédie. Frank prohlašuje na návsi ke shromážděným představitelům německé ,spravedlnosti´: ,Rozkaz vůdcův! Lidice budou srovnány se zemí a muži ve stáří od 16 let budou zastřeleni!“ (str. 41)
Podobný „fakt“ byl předložen mezinárodní veřejnosti v Československé úřední zprávě pro stíhání a souzení hlavních německých válečných zločinců pro Mezinárodní vojenský soudní dvůr v Norimberku, která byla zveřejněna v publikaci ministerstva informací v roce 1946 Československo a Norimberský proces. Na str. 130 čteme: „Z Prahy ráno ve 3:30 přijela popravčí četa 30 četníků. Zahájila své ukrutné dílo v 7 hodin ráno, když tam přijel K. H. Frank.“
K. H. Frank vypověděl v předběžných vyšetřováních a před MLS, že byl 9. června 1942 v Berlíně, kde se s Heydrichovými syny účastnil pohřbu R. Heydricha. „Přiletěl jsem (10. června, v den lidické tragédie) na pražské letiště asi před polednem a odvezl jsem děti k jejich matce. Myslím, že Befehlshaber der Sicherheitspolizei Böhme mne již očekával na místě a podal mi hlášení, že exekuce byla provedena. Opodál leželo ještě asi 10 nebo více zastřelených lidických mužů... Vesnice hořela, pro žár, kouř a padající zdivo nebylo možno viděti dovnitř. Vzpomínám si tak, že při výstupu z auta jsme uslyšeli nějaký výbuch v některém z hořících domů a že nato Böhme řekl, že tam pravděpodobně byly ukryty třaskaviny. Matně si vzpomínám, že jsem mohl být v Lidicích odpoledne, aniž mohu přesně říci v kolik hodin. Böhme mi hlásil pouze výkon exekuce, neřekl však, kdy byla provedena.“ (4)
Frankova výpověď byla otřesena dokumentem z tzv. štěchovického archivu, Výše zmíněný H. Böhme napsal z neznámých důvodů dvě hlášení o akci proti Lidicím datovaná 12. červnem 1942. V úvodním odstavci Böhme hlásí: „Dne 9. 6. 1942 v 19.45 hod. mi nařídil telefonicky SS-Gruppenführer Frank z Berlína, že na základě rozhodnutí vůdce má být obec Lidice vypálena. Dospělí muži mají být zastřeleni, ženy přijdou do koncentračního tábora a děti mají dostat v vhodnou výchovu...“ (5)
Druhá verze Böhmova hlášení zní: „9. 6. 1942 v 19.45 hod. sděluje SS-Gruppenführer Frank telefonicky z Berlína, že podle rozhovoru s vůdcem se mají v obci Lidice ještě téhož dne provést tato opatření:
1. všechny dospělé muže zastřelit,
2. všechna ženy převézt do koncentračního tábora,
3. děti shromáždit, a pokud jsou schopné poněmčení, dát SS-rodinám do říše. Zbytek bude určen k jiné výchově...“ (6)
Z další věty druhé verze Böhmova hlášení vyplývá, že až po telefonickém rozhovoru s K. H. Frankem prý začal organizovat akci proti Lidicím. To odporuje výpovědím po válce zatčených členů kladenského gestapa, jehož šéf Harald Wiesmann svědčil před MLS s K. H. Frankem m. j.: „Dne 9. června 1942 jsem dostal zprávu, že toho dne se stane v okrese něco mimořádného... a že Böhme a Geschke z pražského gestapa přijedou odpoledne do Kladna“.
Vyslýchaný člen kladenského gestapa Ewald Hartge upozornil, že už dopoledne 9. června vstoupil do jeho kanceláře Wiesmann s Thomsenem a sdělil mu, že dojde k nevídané věci. Asi ke 4. hod. odpoledne se dostavili do kladenského gestapa Böhme a Geschke, vedoucí pražského gestapa. Podle Wiesmannovy výpovědi seznámil už tehdy přítomné s Frankovou informací. (7)
Dr. J. Drábek obvinil K. H. Franka, že měl na svědomí Lidice, a to na základě druhé verze Böhmeho hlášení, které měl MLS k dispozici. Dr. J. Drábek nevzal na vědomí velice důležitou větu hlášení, která svědčila v prospěch obžalovaného: „Okamžitě po svém návratu z Berlína 10. 6. 1942 v 11 hod. si prohlédl místo SS-Gruppenführer K. H. Frank a zařídil pak ihned z Prahy nasazení dvou rot ženistů z Drážďan.“ Podle Böhmeho hlášení však akce proti Lidicům byla ukončena kolem 10. hodiny ranní. K. H. Frank přijel do Lidic vykonat inspekci provedeného masakru, nikoliv aby akci od samého počátku komandoval.
Hlavní žalobce MLS často použil slovo pravděpodobně. Ani největší, ani 99% pravděpodobnost nepřeváží na vážkách spravedlnosti jedno jediné procento jistoty. Ani údajný telefonický rozhovor mezi Frankem a Böhmem v 19.45 hod. 9. června neměl být usvědčujícím důkazem, neboť rozhodnutí a osudu Lidic bylo učiněno pře 9. červnem. MLS a československým orgánům byly známé nejen výpovědi kladenských gestapáků, nýbrž i další svědectví. Někdo z pražského gestapa zařídil už během 9. června přípravy k filmování „něčeho mimořádného“. (8) Úřední publikace o Lidicích dokonce tvrdí: „Je zajímavé, že již týden napřed bylo v táboře (Ravensbrücku) známo, že přijede z Čech větší transport, což nasvědčuje tomu,že již po první prohlídce Lidic (ve spojitosti dopisu A. Maruščákové) dne 4. června 1942 bylo o osudu obce definitivně rozhodnuto.“ (9)
Václav Král zveřejnil dvě důležité informace:
1. Gestapo nasadilo do akce proti Lidicům svého konfidenta Augustýna Přeučila, aby nastrčil na půdu jednoho lidického statku dřevěnou krabičku s jakýmisi cívkami. Měla to být vysílačka, kterou gestapo objevilo později.
2. Zpráva o připravovaném vyhlazení Lidic kolovala již 6. června v pražském kursu pro gestapáky. (10)
Také H. Pannwitz se dověděl o připravované akci proti Lidicím. Pokusil se ji zastavit intervencí u šéfa pražského gestapa dr. Genschkeho. Na str. 24 rukopisu z roku 1959 popisuje svou snahu m. j.: „Varoval jsem před vytvořením mučednických symbolů. Hovořil jsem o vlně nepřátelské propagandy, která bude následovat. Upozornil jsem, že za takových podmínek je kriminalistické vyšetření atentátu nemožné. Všechno bylo marné. Tento muž (Genschke) byl prostě příliš zbabělý a Böhma se obával. Mezitím už bylo rozhodnuto. Himmler prý udělal Hitlerovi přednášku o Lidicích - a tak Böhme jednal se zplnomocněním vůdce.“
V tomto článku jsem uvedl několik údajů, které poukazují na zaujatost vedoucího státního žalobce před MLS s K: H. Frankem. Byla československá poválečná objektivnější než „spravedlnost“ nacistických lidových soudů? Nepovažuji K. H. Franka za přítele českého národa. Jeho podíl ve vývoji okolností, které skončily v lidické tragédii, může být předmětem dohadů. Faktem však je, že přijel do Lidic až po odvlečení žen a dětí, po popravách mužů a po zažehnutí budov. Frankova domnělá zodpovědnost za Lidice hrála důležitou roli v poválečné propagandě, která ospravedlňovala vyhnání a vystěhování Němců z Československa. Prezident dr. E. Beneš prohlásil na tryzně v Lidicích: „Celý německý národ je zodpovědný za Lidice... Nesmíme zapomínat, že hlavními tvůrci, spolupracovníky a vykonavateli tohoto činu byli čeští Němci.“ (11) Proto dr. J. Drábek vybral z dokumentů a svědectví jen ty věty a pasáže, které - alespoň pokud jde o údajnou roli K. H. Franka v lidické tragédii - zapadaly do obludné teze tzv. kolektivní zodpovědnosti všech Němců říšských i sudetských, za zločiny nacistického režimu.
Prameny a poznámky:
1. To potvrzuje článek prokurátora dr. Č. Klapala v Hlasu revoluce, č. 28, 15. 7. 1972, z něhož cituji: „Z originálních nacistických dokumentů vyplývá jednoznačně, že Böhme osobně organizovala řídil veškeré teroristické akce a dával pokyny k jednotlivým opatřením. Podle výpovědi svědků se osobně z účastnil i na akci proti Lidicím a dokonce ji z převážné části i řídil. Je také odůvodněn - na základě jím podepsané zprávy ze dne 30. 5. 1942 - že od něho vyšla iniciativa, aby za tzv. schvalování atentátu byl ukládán trest smrti. V uvedené zprávě totiž mezi řadou opatření, která nařídil, uvádí také, že budou předány stannému soudu všechny osoby, které se pozitivně vyjádří o atentátu.“
2. Český národ soudí K. H. Franka, 146, str. 68
3. tamtéž, str. 131
4. Zpověď K. H. Franka, 1946, str. 143
5. Čestmír Amort: Heydrichiáda, 1965, str. 212
6. Zločiny nacistů za okupace, 1961, str. 43-44
7. Miroslav Ivanov: A hořel snad i kámen, 1975, str. 34
8. tamtéž, str. 36 Výpověď Miroslava Wágnera ze dne 11. 6. 1945
9. Lidice, 1946, IV. vydání, str. 63
10. Václav Král: Pravda o okupaci, 1962, str. 264
11. Právo lidu, Praha, 12. 6. 1945
(původně publikováno: Nedělní hlasatel, Berwyn, Illinois, 24. 02: 1985)
Převzato z: http://www.cs-magazin.com/
UPOZORNĚNÍ: NÁŠ SMĚR přinese příští měsíc v rámci pokračování seriálu Obhajovací spisy K. H. Franka také skutečnou podobu výpovědi K. H. Franka, týkající se jeho údajné iniciativy při vyhlazení Lidic.
