Lukáš Beer
 |
| V roce 2006 vydává Nakladatelství Pavel Mervart knihu "Rozmluvy s Hitlerem" a prezentuje ji jako autentický materiál, ilustrující Hitle- rovo smýšlení a skutečné cíle nacionálního socialismu. |
Toto „jedinečné svědectví o nástupu nacistů k moci a jejich způsobu myšlení a jednání“, z něhož Hlavatý poskytl ve vysílání ukázky, považují v České republice někteří jedinci patrně za určitou a spolehlivou vědeckou bibli, odhalující „pravou tvář nacismu“. Malá exkurze do internetového vyhledávače Google omezená na hledání v českém jazyce naznačuje, že knihu Hermanna Rauschninga „Mluvil jsem s Hitlerem“ má zde velký počet lidí, publikující na internetu nejrůznější články, za významný a spolehlivý zdroj informací. Těžko usoudit, jak tomu je v případě komentátora Českého rozhlasu Richarda Seemanna – ten nejspíš ani nemá tušení, že jeho citát údajného výroku o Češích z úst Hitlera byl opsaný právě z této Rauschningovy knihy. Jednoduše proto, že si nejspíš tento citát okopíroval z Wikipedie. Anebo o původu tohoto citátu moc dobře ví (což by bylo pravděpodobné, protože je zběhlý v německojazyčném mediálním světě) – v tom případě českému publiku z manipulativních důvodů tuto informaci raději zamlčuje a moc dobře ví, proč tak činí.
Kniha „Mluvil jsem s Hitlerem“ byla v češtině poprvé vydána v roce 1946 (v nakladatelském družstvu Nová osvěta v Praze). O šedesát let později vydává tuto knihu pod novým názvem "Rozmluvy s Hitlerem" nakladatelství Pavla Mervarta sídlící v Červeném Kostelci. V anotaci k tomuto vydání z roku 2006 nakladatel píše o autorovi Hermannovi Rauschningovi, že se roku 1936 musel uchýlit do emigrace, a posléze pokračuje: „Ihned začíná psát a kriticky se vyrovnává s nacismem. V roce 1940 vychází ve Švýcarsku jeho kniha Rozmluvy s Hitlerem, v níž zcela otevřeně popisuje své rozčarování z bezohledných mocenských ambicí Hitlera a jeho spolupracovníků a jejich bezskrupulóznost. „Vytvářím si sféru vlivu. To je vše, ale také to stačí. Politické úspěchy, o něž usiluji, se dostaví jen plánovitou korupcí vlivných osob“, čteme Hitlerův výrok, zachycený znechuceným Rauschningem bezprostředně po osobní schůzce mezi čtyřma očima… Varování světa před nacismem zaznívá z každé věty této knihy..“
Toto nové vydání se od toho z roku 1946 liší pouze tím, že z něj byla vypuštěna předmluva stvořená jistým V. Feldsteinem, v níž se podtrhuje, že tato kniha „je pro nás především významným dokumentem o Hitlerovi, o nacismu a o fašismu vůbec“. Při pročítání Feldsteinovy předmluvy z roku 1946 člověk mimochodem chvílemi pochybuje o tom, že byla sepsána ještě před komunistickým pučem, protože v ní autor uvádí, že „nacismus“ je výplodem reakcionářského světa, bránícího se pokroku lidstva, reprezentovaného Sovětským svazem. Ale je tomu skutečně tak. Zato nynější vydavatel Rauschningova díla (Pavel Mervart) od vlastní předmluvy (raději?) upustil, nicméně jak už jsme uvedli, v anotaci ke knize se praví, že údaje v knize jsou autentické a pramení z Rauschningových důvěrných hovorů s Hitlerem, včetně těch „mezi čtyřma očima“.
Co napsal Hermann Rauschning v předmluvě ke své knize kdysi sám? „Tyto rozmluvy s Hitlerem jsou autentické“, ujišťuje v ní Rauschning, „konaly se v posledním roce před uchopením moci a v obou prvních letech (1933/34) nacionálně socialistického panství.“ A k tomu, jak vznikly, uvádí: „Pisatel si dělal záznamy většinou bezprostředně pod dojmem toho, co slyšel. Mnoho může platit i za téměř doslovnou reprodukci. Zde mluví Hitler v kruhu svých důvěrných spolupracovníků nepokrytě o svých vlastních ideích, které jsou před masou udržovány v tajnosti. A ten, kdo zde mluví, dojista není v obvyklém smyslu ,normální´. Ale jakkoli podivné se jeví tyto ideje, všechny mají v sobě jistý zvuk, který jsme v těchto dobách slyšeli i jinak jakožto démonický hlas zničení.“ Rauschning vysvětloval, že jeho kniha podává skutečný objektivní obraz o podstatě ideologie nacionálního socialismu, když v předmluvě tvrdil: „Co Hitler vlastně chce a co má nacionální socialismus uskutečnit, to nestojí psáno v „Mein Kampf“. Tato kniha je pro masy. Ale nacionální socialismus má své tajné učení…“
Samotné sugestivní názvy jednotlivých kapitol knihy vypovídají jasně o tom, jak tyto Rauschningovy „autentické rozmluvy s Hitlerem“ líčí skutečné cíle nacionálního socialismu a diktátorovy ambice na dobytí celého světa: „Příští válka“, „Musíme být suroví“, „Antikrist“, „Hitlerova noha v latinské Americe“, „Mexiko, německá nová země“, „Ano, jsme barbaři!“, „Obohaťte se“, „Doznání k cynismu“, „Povinnost vylidňovat“ aj.
Hitler se měl před Rauschningem otevřeně vyjadřovat o svých úmyslech se Slovany. Tiskové oddělení ruského velvyslanectví v České republice se na toto dílo mimochodem odvolává ještě dnes. Ve zprávě historicko-dokumentačního odboru ministerstva zahraničních věcí Ruské federace, věnované historii a odkazu Norimberského procesu, se uvádí údajný autentický citát jednoho výroku Adolfa Hitlera o Slovanech: „Ve svých četných vystoupeních, zaznamenaných, kupříkladu, v brožuře Hovory s Hitlerem (autor H. Rauschning, jenž byl po jistou dobu Hitlerovým spolubojovníkem) vůdce nacistů otevřeně poukazoval na to, že „je třeba zničit 20 miliónů lidí (...); bude to jeden z hlavních úkolů německé politiky, úkolů, vypočítaných na dlouhou dobu: všemi prostředky zastavit rozmnožování Slovanů“ . Po druhé světové válce učinili sovětští žalobci v Norimberském procesu z Rauschningových „Hovorů“ důkazový dokument „USSR-378“. Nic naplat, že obžalovaný Hermann Göring už tehdy namítal: „Copak se dá věřit tomu, že by Vůdce otevřel své nejtajněší názory vůči každému provinčnímu politikovi, který se nachomítl?“ Zástupy historiků a publicistů na celém světě si nad tím nelámaly hlavu a dosyta čerpaly z bohatého zdroje, sepsaného bývalým německým provinčním politikem Hermannem Rauschningem. Jako například i renomovaný britský biograf Hitlera, Alan Bullock, nebo německý historik Joachim C. Fest, který z knihy ještě v roce 1973 citoval zhruba 50krát, nebo i Američan Gerhard L. Weinberg, vydavatel Hitlerovy tzv. „Druhé knihy“ (pokračování Mein Kampf o zahraničně-politickém konceptu nacionálních socialistů). Ti všichni se na Rauschningovo dílo spoléhali.
Česká Wikipedia neumí správně opisovat ani z pamfletu
V České republice v této tradici pokračují. Aktuální nakladatel českého vydání Rauschningovy knihy prezentuje dílo jako zdroj autentických výroků Hitlera a jako obžalobu „nacismu“. Česká Wikipedia a celá řada českých publikací a internetových článků citují z Rauschningovy knihy, aniž by o tom autoři těchto textů pravděpodobně vůbec věděli. Nejenže opisují z Rauschningovy knihy – oni navíc opisují velmi špatně a diletantsky.
Česká Wikipedia uvádí ve svém článku o „konečném řešení české otázky“ údajný citát Adolfa Hitlera z „projevu“, který měl proběhnout v Mnichově někdy „v létě 1932“. Samozřejmě, že se nikde nedopídíme původního zdroje tohoto citátu, ani konkrétního data, kdy se tento Hitlerův projev měl uskutečnit. Budoucí německý říšský kancléř v tomto citátu otevřeně plánuje vysídlení Čechů na Sibiř:
„Blok osmdesáti či sta miliónů Němců osídlující homogenní území! Mým prvním úkolem bude tento blok vytvořit. Tím se staneme nejen neporazitelnými, ale získáme i jednou provždy významnou převahu nade všemi evropskými národy. Jakmile toho dosáhneme, bude všechno ostatní relativně jednoduché. Rakousko do tohoto bloku patří. To je samozřejmě pravda. Ale do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska sahající až po určitou strategickou hranici… Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.“
Přitom je to tak jednoduché. Zdrojem tohoto údajně autentického citátu Hitlerových slov je právě Rauschningova kniha, která vyšla ještě za druhé světové války. Konkrétně tato slova najdeme v kapitole „Východní politika a nová německá šlechta“. Jenom v kompletnějším, tj. nezkráceném znění (následující text je citátem z knihy „Mluvil jsem s Hitlerem“ z roku 1946):
„Co bylo řečeno o naší východní politice nebo o politice východního prostoru, s tím v podstatě souhlasím. Jen jedno, moji stoupenci, musíte mít stále před očima. Nebudeme nikdy dělat velkou politiku bez pevného, ocelově tvdého jádra moci uprostřed. Jádro osmdesáti nebo sta milionů soustředně sídlících Němců! Mým prvním úkolem tedy bude vytvořit toto jádro, které nás učiní nejen neporazitelnými, nýbrž nám i zajistí jednou provždy rozhodující převahu nad všemi evropskými národy. Podaří-li se nám toto, bude vše ostatní poměrně snadné. K tomuto jádru náleží Rakousko. To je samozřejmost. Náleží k němu však také Čechy a Morava a náleží k němu západní oblasti Polska až k jistým strategickým hranicím. Náleží k němu však také, a to nesmíte přehlédnout, baltské státy, které měly po staletí tenkou hořejší vrtsvu německou. Ve všech těchto oblastech bydlí dnes převážně cizí národní kmeny. A bude naší povinností, chceme-li založit svou veleříši pro věčené časy, tyto kmeny odstranit. Není důvodu, proč bychom to neudělali. Naše doba nám skýtá technické možnosti, abychom takovéto přesídlovací plány provedli poměrně snadno. Ostatně poválečná doba způsobila vnitřní stěhování mnoha milionů, proti kterému bude naše počínání maličkostí. Českomoravskou kotlinu, východní oblasti, hraničící s Německem, osídlíme německými rolníky. Čechy přesadíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských, vykážeme jim rezerváty v nových spolkových státech. Češi musí pryč ze střední Evropy. Dokud tam budou, budou vždy ohniskem husitsko-bolševického rozkladu.“
V naprostém rozporu s tím, co tvrdí česká Wikipedia (a podobné články, očividně kopírující z ní), však samotný Rauschning o žádném „projevu“ nepíše. Podívejme se, co Rauschning k okolnostem, kdy měl tato slova Hitler o Češích pronést, říká tedy sám. Citovaná Hitlerova slova měla být pronesena v „malém kruhu“ nacionálních socialistů, který byl „v létě 1932“ pozván do Hnědého domu v Mnichově při příležitosti konání přednášky, v níž měl tehdy Richard Darré objasňovat základní směrnice německé politiky ve východním prostoru. Darré (1895-1953) byl německý agrární politik, který se s Hitlerem setkal poprvé v roce 1930 a byl pověřen vypracovat pro NSDAP program zemědělské politiky. Na této schůzi v létě 1932, z které Rauschning citoval nejprve údajná Darrého slova, promluvil prý ještě další, Rauschningem nejmenovaný člověk, a teprve poté se dostal ke slovu samotný Hitler. A v předchozím odstavci jsme si uvedli, co ten údajně soudil o obsahu Darrého přednášky.
Zvláštní, že Rauschning si podle svých slov ihned po každém setkání s Hitlerem dokázal téměř doslovně zapamatovat obsah jeho výroků, ale měl zřejmě potíže - poněkud nelogicky - poznamenat si přesné datum této konkrétní schůzky, konající se „v létě 1932“. A proč autor neuvádí jména dalších účastníků schůzky, ale pouze Darrého a Hitlera? Při četbě této knihy zjistíme, že to je pouze jeden z mnoha případů, kdy Rauschning poskytuje pouze velmi vágní údaje, pokud jde o termíny dní, kdy se měl s Hitlerem setkat.
Rauschning, prezident senátu ve Svobodném městě Danzig (Gdaňsk), o sobě později v emigraci tvrdil, že se v letech 1933 až 1934 setkal osobně s Hitlerem „více než stokrát“. Měl s ním společně obědvat v říšském kancléřství nebo s ním pobývat v soukromém prostředí na Obersalzbergu. Díval se prý svému Vůdci do jeho „slavných očí“, viděl jej mlátit „pěstmi na stůl a do stěn“, zažil ho, když měl „pěnu před ústy“, byl často znechucen, když „si Hitler hrozným způsobem šťoural v zubech“. Rauschning zpozoroval u svého hostitele „skutečně ďábelské síly“, „sprostotu ve spojení s neobyčejným“ a několikrát se jím dokonce nechal přechodně okouzlit. Z Hitlerových „vlastních úst“ prý vyslechl přísně tajná sdělení o tom, co „Hitler chce a co je nacionální socialismus“.
Adolf Hitler mu prý v období mezi létem 1932 a podzimem 1934 svěřil mnoho intimního o svých úmyslech. Prý mu hned potom, co se v Německu dostal k moci, prozradil něco, co se jinak ale před celým světem snažil skrývat: „Chci válku.“ A sice proti celému světu. Že si chce podmanit evropské národy, Polsko (se kterým v roce 1934 paradoxně uzavírá pakt o neútočení) si prý rozdělí podle libosti, prozrazuje dále, že plánuje válku proti Polsku, že má v úmyslu vpadnout do Anglie a vyvolat v USA „revoltu“, že chce vyhubit křesťanství, „odlidnit“ východní národy, že chce celé národní kmeny „odstranit“. A o tom všem si prý Rauschning bezprostředně po setkáních činil vlastní poznámky, a tak znění Hitlerových výroků je prý ve většině případů doslovné.
Koncem roku 1939 Hermann Rauschning, který si u Hitlera a nacionálních socialistů brzy získal nepřízeň a v roce 1935 opustil Německo, ve francouzské emigraci zveřejnil své „Rozhovory s Hitlerem“ – a sice nejdříve v prosinci ve Francii a pak hned v Londýně („Hitler speaks“). V lednu 1940 následuje vydání knihy ve Washingtonu („The Voice of Destruction“) a v němčině dílo vychází ve Švýcarsku. Následovaly překlady v dalších evropských zemích, v jižní Americe, Kanadě, Palestině a v Turecku. Kniha se stává absolutním bestsellerem.
POKRAČOVÁNÍ 6.12.2012
