 |
| Foto: Archiv Lukáše Beera |
Svaz zemědělců (Bund der Landwirte), německá živnostenská strana a křesťanští sociálové vystoupili z pražské vlády a připojili se k SdP, která se tím s 55 poslanci stala nejsilnější politickou stranou v ČSR. Také DSAP ztrácela členy, nemohla se ale pod novým vedením Wenzela Jaksche kvůli pronásledování sociální demokracie (SPD) v Německé říši přidat. Jaksch ale předal britskému velvyslanci v Praze písemné konstatování o malých šancích aktivistické politiky po boku Čechů a varoval před hladovými bouřemi sudetoněmeckých nezaměstnaných, pokud pražská vláda konečně neuvede do chodu sociální opatření proti jejich bídě. (Sudetští Němci představovali po roce 1930 při 25 procentech celkem čtrnácti milionů státních občanů dohromady 67%ní podíl na celkovém počtu nezaměstnaných – čísly 500.000 z 750.000.)
Dne 28. března poprvé Hitler přijímá Konrada Henleina, který počítal pouze s Ribbentropem. Nevměšoval se do oprávněných požadavků SdP, jež ve svazku ČSR požadovala rovnoprávné postavení všech státních občanů. Tři a půl milionů Němců chtělo být „státními občany“ s plnými právy podobně jako sedm milionů Čechů. V pražském parlamentu došlo poprvé dne 29. března ke společné protestní akci všech sedmi milionů „menšin“ (Němci, Slováci, Maďaři a Poláci) proti české nadvládě. Vůči anglickým návštěvníkům se Henlein vyjádřil k otázce, zda si nyní po dvaceti letech nesvobody přeje anšlus sudetských Němců k „Říši“, takto: „Nenechávám se vést mými pocity, nýbrž pouze tím, co lze politicky uskutečnit.“
Na víkend 23. - 24. dubna „nahlásila“ SdP u státních úřadů svůj stranický sjezd ve světoznámých Karlových Varech. Byl povolen za podmínky, že bude upuštěno od masových manifestací. Ale mnoho Němců se dostavilo bez výzvy, aby se dověděli, jak SdP a její předseda Konrad Henlein hodnotí nově vzniklou situaci. Dny byly nabity referáty v interních kruzích. Až na závěr promluvil Konrad Henlein v divadle. Text projevu (36 tištěných stran) byl již čtrnáct dní dopředu poskytnut ministerskému předsedovi Hodžovi, jenž proti němu nic nenamítal.
Mnozí si projev mohli vyslechnout venku přes reproduktory. Henlein se odvolával na právo na sebeurčení, proklamované roku 1918 prezidentem Wilsonem, a nárokoval jej dnes také pro sudetské Němce. Zmínil, že oněch 22 stížností a memorand, adresovaných Svazu národů v Ženevě, nic nepřineslo a že už přes rok je v Praze protahováno právo národnostních menšin. Požadoval odvrácení českých politiků od dějinného mýtu o tom, že český národ má být „předním bojovníkem Slovanů v boji proti Němcům“, a žádal „druhé Švýcarsko“, jež bylo roku 1919 přislíbeno v St. Germain, včetně politiky neutrality vůči sousedům.
Poté předložil svých osm bodů pro vyrovnání mezi Němci a Čechy:
1. Zjednání naprosté rovnoprávnosti a stejného postavení
2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny
3. Zjištění a uznání sídelního území
4. Vybudování sudetoněmecké komunální samosprávy
5. Vytvoření ochranných opatření pro státní příslušníky žijící mimo uzavřená sídelní území (národnostní ostrovy, např. Jihlava a ve velkých městech: Praha, Brno atd.)
6. Odstranění křivdy, která byla způsobena sudetským Němcům od roku 1918, a … napravení škod
7. V německých územích němečtí veřejní zaměstnanci (pošta, dráhy, policie, lesní správa)
8. Naprostá svoboda při hlášení se k německému národu a k německému způsobu života
Tím bylo vyžadováno osvobození z útisku českým státem. Byla to poslední nabídka demokracie národních skupin, odmítnutá českými politiky a jejich tiskem, protože by ukončila jejich nadvládu.
Proč nebyla slova SdP a Henleina brána vážně? Místo toho byly vyzbrojeny jednotky „Rote Wehr“ (pořádková složka německých sociálních demokratů) v sudetoněmeckých územích zbraněmi, byla posílena policie, směřovalo se k mobilizaci proti Německu a k obsazení sudetoněmeckých území počátkem května. Henleinovy návrhy mohly vést ke slíbenému „švýcarskému systému“, a Hitlerova zasáhnutí, vlastně vpochodování do Druhé světové války, by se ušetřilo. Edvard Beneš odmítl šanci demokraticky legitimovat mnohonárodnostní stát ČSR.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 6. června 2013.
