Lukáš Beer
Podvrh "plakátu Hitlerjugend" autorky Lucie Seifertové se stal v Poděbradech dokonce důvodem k pohoršení nad údajnou propagací nacismu. |
Sugestivní titulky bulvárně podané soudobé historie - History Revue |
To se ale nedá zdaleka srovnávat s uměle vyrobeným „skandálem“, o který se nedávno postarala poděbradská radnice a posléze české sdělovací prostředky a odbojářští veteráni z Českého svazu bojovníků za svobodu. Nad takovým primitivním obracením skutečností naruby zůstává až rozum stát.
V červnu nechali totiž poděbradští radní v centru města postavit reklamní poutač, takzvané dioráma, které mělo údajně „s nadsázkou“ zobrazovat historii města. Toto dioráma sestávalo z nově vyrobených „plakátů“, které nebyly autentické a ani nepředstavovaly kopie žádných autentických dobových plakátů. Mezi nimi se objevil česky psaný „plakát Hitlerjugend“ se smyšlenou pozvánkou na schůzi Hitlerovy mládeže, která hlásala: „Národ německý – národ vyvolený - Soutěž o nejbělejší ponožky – Židům, psům a Čechům vstup zakázán“. Tento poutač včetně onoho vydařeného vymyšleného textu stvořila česká výtvarnice Lucie Seifertová na žádost lázeňského města. Ignorujíc absolutní ahistoričnost textu, který se pochopitelně nikdy neobjevil na žádném plakátu Hitlerovy mládeže, natož v českém jazyce, obhajuje výtvor manžel Seifertové Petr Prchal slovy: „To je historie pro děti, a aby to ty děti zaujalo, tak je musíte vtáhnout do děje. Na tom plakátu je text, že tam za války byli Hitlerjugend, což je vysvětlení“. A starosta Poděbrad Ladislav Langr obalil obhajobu tohoto podvrhu v rozhovoru s TV NOVA pateticky do rádobyvlasteneckého hávu: „Já si myslím, že pokud se neumíme podívat na svou historii s nadsázkou, tak jsme slabý národ a já chci, abychom byli silný národ.“
Pohoršení na špatném místě
V reportáži TV NOVA o tomto „skandálu“ se pak hovoří o tom, že poutač vyvolal mezi lidmi pohoršení a zejména pamětníci druhé světové války považují „plakát Hitlerjugend“ za skandální a za ostudu.
Předseda Kuratoria pro výchovu mládeže Emanuel Moravec byl uvítán na sportovních slavnostech Hitlerovy mládeže v Olomouci, které se konaly v červenci roku 1942. |
Žádný řečník, žádný text Hitlerovy mládeže nikdy nehovořil o německém národě jako o vyvoleném národě (o vyvolenosti svého národa v reálném životě a nikoliv v podvrzích hovoří zpravidla někteří jiní), žádný řečník a žádný text Hitlerovy mládeže nikdy neporovnával příslušníky českého národa se „psy a Židy“, jak sugeruje výtvor Seifertové. (O tom, jak vedoucí Hitlerovy mládeže v Protektorátu ve skutečnosti vychovávali mladé Němce ohledně vztahu k Čechům, si čtenář může něco přečíst zde.) Hitlerova mládež nevychovávala své příslušníky nikdy k nadřazenosti vůči jiným evropským národům, ale naopak, usilovala o jejich vzájemnou spolupráci a společný boj za určité ideály, a její členové byli vychováváni k respektu k disciplinované mládeži jiných národů Evropy, včetně těch slovanských (Bulharsko, Chorvatsko, Slovensko..) a organizace pěstovala četné mezinárodní styky a pořádala mezinárodní sportovní soutěže a slavnosti. Láska k vlastnímu národu se nevylučuje s respektem vůči národům jiným, ale naopak, skutečně sebevědomá láska ke vlastnímu tento pocit respektu vůči cizímu jenom posiluje. Historie spolupráce Hitlerovy mládeže s mládežnickými organizacemi jiných evropských národů to nepopíratelně a neoddiskutovatelně dokazuje. Tento „internacionalismus“ hlásaný a realizovaný Hitlerovou mládeží byl dokonce částečně trnem v oku vedení SS.
Nikoliv, o žádné pohoršení nad překrucováním historických faktů se však nejednalo. Z omylu nás velmi rychle vyvede už sám redaktor TV NOVA Jakub Bystrzycki, který znalecky poučuje, že Hitlerova mládež „byla polovojenská organizace, která za druhé světové války vštěpovala nacistické mládeži myšlenky antisemitismu a nadřazenosti árijské rasy“. „Nadřazenost árijské rasy“ je sám o sobě nonsens, jelikož pojem „árijská rasa“ je poválečnou zkomoleninou dějepisců a pojmovým nesmyslem (Hitlerova mládež pěstovala styky i s japonskou mládežnickou organizací a o Japoncích skutečně ani s největší vůlí nelze hovořit jako o „Árijcích“. A jelikož Češi nežidovského původu jsou taktéž automaticky "Árijci", znamenalo by to i nadřazenost Čechů), a redukovat ideologickou přípravu Hitlerovy mládeže pouze na antisemitismus je sice v této době samozřejmou a oblíbenou, ovšem zároveň také velmi neobjektivní a hloupou praxí. Bystrzycki si přitáhl před kameru ještě dva členy Českého svazu bojovníků za svobodu, aby „kontroverzní plakát“ náležitě okomentovali. „Plakát Hitlerjugendu“ je prý „samozřejmě šokoval“, a „ono se nelze ani divit, protože mnozí z nich za Hitlerjugend vyrůstali, jako kluci se s nimi třeba i prali apod.“ Místopředseda svazu Pavel Vranský zase řekl: „Já jsem šest let bojoval proti německému hitlerismu a nacismu a nikdy jsem si nemyslel, že po sedmdesáti letech budu někde vidět takové nápisy.“ Mnozí občané Poděbrad prý považovali plakát za „propagaci nacismu“ a jiní jej zas akceptovali jako dobrý nápad, jak s nadsázkou podávat výklad dějin.
Tak diletantsky a průhledně, totiž vytvořením „nacistického“ podvrhu, vykonstruovat záminku k šíření protiněmeckých nálad a zároveň šířit dezinformace o Hitlerově mládeži a zpětně je využít ke kritice propagace nacismu – to v České republice není žádný kumšt. Smutné - ale nikoliv překvapující - je, že se k této podlé ubohosti propůjčují i činitelé odbojářského Českého svazu bojovníků za svobodu.