… ale zejména v hlavách a srdcích funkcionářů organizací, které si vytýčily za cíl „boj proti antisemitismu“
Lukáš Beer
V posledních letech jsme svědky narůstajícího antisemitismu v Evropě i v naší zemi. Touto akcí chceme mobilizovat všechny občany, kterým není tento vývoj lhostejný, a povzbudit je k občansky statečnému postoji. Filosof Edmund Burke kdysi řekl, že k triumfu zla postačí, když slušní lidé nebudou dělat nic. Zveme Vás, abyste společně s námi dali najevo, že jsme se z minulosti poučili.
To jsou slova z propagačního materiálu, kterým česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) zve do Prahy na veřejnou akci "Kulturou proti antisemitismu", jež se koná v neděli 21. dubna 2013. Zaráží na tomto textu pouze údaj, že „antisemitismus narůstá i v naší zemi“ – nekoresponduje to totiž s údaji, uváděnými každoročně ve výročních zprávách „o stavu antisemitismu v České republice“, vydávaných Židovskou obcí v Praze. „Podle těch našich čísel se situace v České republice, co se týče projevů antisemitismu, nezhoršuje“, uvedla nejmenovaná respondentka loni v dubnu v rozhovoru pro Český rozhlas. Posléze precizovala: „Více méně ta čísla jsou obdobná, jako byla v minulém roce, tzn. že jsme v letošním roce monitorovali 5 útoků na majetek, jeden útok na osobu, což je tedy novinka. Ten útok na osobu se objevuje poprvé od roku 2008. Čtyři případy vyhrožování, sedm případů obtěžování a dvacet šest antisemitských článků a webů. Ta čísla jsou, jak už jsem řekla, v podstatě obdobná jako loni, takže nějakou výraznou změnu trendu nesledujeme.“ Na námitku redaktora rozhlasu, že se mu ta čísla zdají být malá, dotazovaná odpověděla, že „tyto incidenty se těžko sbírají“.
Co přinese letošní čerstvá zpráva „o stavu antisemitismu“ v naší zemi, si lze už dnes hravě spočítat na pěti prstech – neočekávejme žádnou zásadní změnu. Proč ale ICEJ přesto hovoří při verbování na svojí (každoroční) akci, kterou v minulosti financoval i pražský magistrát částkou 300.000 Kč, o „narůstajícím antisemitismu v naší zemi“, si nebude také obtížné odůvodnit: Pro ICEJ představuje „reálně existující antisemitismus“ životní nutnost, nezbytný předpoklad pro svou činnost. A protože je toho reálného antisemitismu v České republice žalostně málo k mání (někteří čeští politikové či publicisté dokonce do světa vytrubují, že jsou vlastně hrdi na to, jak jsou Češi málo antisemitští ve srovnání s jinými národy a že jsou snad nejlepšími přáteli Izraele na evropské půdě), musí si ICEJ posloužit tím antisemitismem historickým - rozuměj připomínáním si tzv. holocaustu. A bohulibý „vzdělávací projekt“ ICEJ o holocaustu pro žáky českých základních a středních škol přinesl funkcionářům organizace v neposlední řadě také smysluplné zaměstnání, ohodnocené českým ministerstvem školství dodatečnou injekcí ve výši 17 milionů korun.
Před pár dny se ke slovu opět dostalo světově známé Centrum Simona Wiesenthala – odborníci na slovo vzatí ohledně stíhání zločinců, kteří se podíleli na páchání tzv. holocaustu, považovali opět za nutné ponaučit světovou veřejnost a oznámkovali za tímto účelem jednotlivé země jako ve škole podle toho, jak který stát projevuje z jejich pohledu aktivitu při stíhání „nacistických zločinců“. Výslovnou pochvalu si vysloužilo Německo („dobré“), ale také i Spojené státy („velmi dobré“). Naopak „propadlíky“ v pomyslné třídě světových národů jsou dle této instituce Rakušané, kteří si vysloužili nejhorší známku „F“, ale ani Estonci, Lotyši, Litevci, Ukrajinci a Australané nedopadli výrazně lépe. Židovská instituce, pojmenovaná po „lovci nacistů“ a fantastovi Simonu Wiesenthalovi a založená v roce 1977 v Los Angeles, Rakousku konkrétně vytýká, že nemá politickou vůli postavit nacistické zločince před soud a že vyšetřování „holocaustových“ válečných zločinů v alpské republice je „nedostačující“. Vedoucí Centra Simona Wisenthala, Efraim Zuroff už v minulosti Rakousko ostře kritizoval kvůli jeho postupu vůči chorvatskému údajnému válečnému zločinci Milivoji Ašnerovi, který zemřel v roce 2011 v jednom pečovatelském útulku v Klagenfurtu. Rakousko se předtím zdráhalo Ašnera vydat do Chorvatska pro jeho těžkou demenci. Zuroff v reakci na to tituloval Rakousko tehdy „rájem pro nacisty“.
Minulou neděli prezentovala univerzita v Tel Avivu alarmující výsledky jedné vědecké studie, podle níž je na celém světě registrován prudký vzestup násilných aktů proti Židům a židovským zařízením. Tamější centrum, které se specializuje na „globální pozorování antisemitismu“, registrovalo v minulém roce na 686 protižidovských násilných aktů, což znamená oproti roku 2011 nárůst o 30 procent. Tyto činy byly spáchány především v zemích s vysokým počtem obyvatel židovského původu, jako ve Francii, USA, Velké Británii, Kanadě a Austrálii. Autoři studie se dále zabývali vlivem hospodářské krize na úspěch určitých „pravicově extremistických“ politických stran v Maďarsku, Řecku a na Ukrajině, což jim umožnilo posílit pozice v tamějších parlamentech. Ovšem také neopomněli rozebrat debatu okolo "básně" německého autora Güntera Grasse, jehož Centrum Simona Wiesenthala obvinilo z antisemitismu.
Samozřejmě, že načasována byla tato studie, resp. předchozí „vysvědčení“ Wiesenthalova centra, cíleně na izraelský pamětní den Jom ha-šoa, který si má připomínat miliony Židů zabitých během „holocaustu“. Jako by svět ani na sekundu nesměl náhodou upadnout v omyl, že se doposud už dostatečně ponaučil z válečného utrpení a ze spáchaných zločinů, a pokud ano, tak rozhodně nikdy v případě utrpení židovského – „specializované“ instituce nám přeci rok co rok přednášejí výsledky svých průzkumů, jež ukazují stále stejný trend – nárůst reálného antisemitismu. Všudypřítomné nebezpečí pro židovské etnikum všude na světě se neustále stupňuje, tvrdí jedna studie židovských organizací vedle druhé, a žebříčky nejhorších antisemitů z pera Centra Simona Wiesenthala nám jmenují každý rok a dopodrobna nejhorší provinilce. Další zprávy vytvářejí dojem, že po zeměkouli se volně pohybuje minimálně několik set bývalých dozorců z německých koncentračních táborů, přičemž každý z nich má na svědomí minimálně tisícovku lidských životů. Jakoby si americký voják se sovětským vojákem podával v rozbombardovaném Německu ruku teprve před půl rokem.
Možná právě proto překvapí, že z rovna z Izraele byl v těchto dnech zaznamenán hlas poslance Knesetu za politickou stranu premiéra Netanjahua, Likud, který výslovně varoval před instrumentalizací holocaustu. Moshe Feiglin řekl v rozhovoru pro izraelský deník Maariv, že „Izrael mylně používal holocaust jako prostředek k opravňování naší existence a suverenity“. Feiglin, který reprezentuje jisté nábožensko-ortodoxní kruhy ve straně Likud, dále uvedl, že oficiální státní zahraniční hosté by neměli být prováděni památníkem holocaustu Yad Vashem. Listu Jerusalem Post Feiglin řekl, že zahraničí je vysvětlováno tak, „jako bychom židovský stát měli jenom kvůli holocaustu“. To ale prý novou generaci Evropanů v budoucnu už nepřesvědčí, protože prý „chybné argumenty druhé strany, že jim tato země patří, jsou přesvědčivější nežli pragmatické argumenty, které tematizují to, co by se stalo, kdyby neexistoval žádný židovský stát“.
Instrumentalizace tzv. holocaustu a potřeba udržovat světovou veřejnost - ale i vlastní etnikum - v neustálém pocitu všudypřítomného, věčného a narůstajícího antisemitismu – tyto dva strategické pilíře doposud spolehlivě nacházely své uplatnění. Zejména v případě německojazyčných zemí se k tomu ještě přidružuje potřeba udržovat mladé generace těchto států neustále v pocitu provinění a pokory, pocitu dluhu za spáchanou křivdu na Židech, který nikdy nesmí vymizet z paměti dalších pokolení.
Ale svět se pomalu mění a s ním i Evropa. A zdá se, že stejně tak jako klasický recept do lékárny od ošetřujícího lékaře zná i onen strategický „recept“ své datum skončení platnosti. Zdá se, že si to pomalu budou muset uvědomovat i lidé, kteří tento recept vystavují.
