„Premiér Nečas použil tu nejlepší a nejjasnější větu Německo-české deklarace k vyhnání sudetských Němců jako výchozí základnu k tomu, aby se mohl pojistit vůči kritikům ve vlastní zemi“, odůvodňoval Posselt své pozitivní stanovisko k Nečasově projevu v rozhovoru s listem. „Tenkrát byla tato věta vložena do mnoha relativizací a protisudetoněmeckých disonancí a k tomu ještě zatížena ódiem tlusté čáry. Nyní Petr nečas překročil ve svém imponujícím projevu, který byl poznamenán empatií a historickou znalostí, tehdejší linii“. Posselt vyzdvihl zejména Nečasovo oslovení „vážených krajanů a bývalých spoluobčanů“ a premiérovu poznámku, že jde teprve o začátek dialogu, dále pak že Nečas tematizoval myšlenku osudového společenství a že „podtrhl náš přínos ke společné kultuře a společným dějinám, distancoval se od teze, že naše věc je jenom tématem pro historiky“ a „projevil smutek ze zničení takzvaného pohraničí vyhnáním a ocenil naši roli při jeho zpětném oživování“. Bernd Posselt také připomněl, že se Nečas v Dachau a v Zemském sněmu „poklonil před sudetoněmeckými, židovskými a českými oběťmi nacionálněsocialistického režimu stejně“ a tím odmítl nacionalistické myšlenky, zakládající se na principu kolektivní viny. Ke konkrétně dosaženým úspěchům po Nečasově návštěvě v Bavorsku počítá Posselt v první řadě skutečnost, že sudetští Němci budou mít nyní možnost zúčastnit se práce bavorsko-českého poslaneckého grémia a nemusí proto využívat „možnost okliky přes Berlín“.
"Nebudeme si hrát na uražené"
Na otázku listu „Sudetenpost“, zda to tedy znamená, že pro Sudetoněmecké krajanské sdružení je ona dříve kritizovaná německo-česká deklarace nyní akceptovatelná, odvětil Posselt pouze vyhýbavě, že za posledních 15 let vnitročeská debata ohledně této tematiky výrazně pokročila. Posselt dále jednoznačně zamítl myšlenku cíle obnovení vlastnických poměrů před 2. světovou válkou: „To by ztroskotalo s ohledem na realitu a také z nedostatku politické většiny v České republice.“ Následovala velmi kritická otázka listu, který je oficiálním orgánem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ): „Může někdo, kdo předem vynechává otázku, která hraje pro část krajanů podstatnou roli – totiž otázku vlastnictví, nárokovat ještě funkci mluvčího celé národní skupiny?“ Posselt na to odpověděl, že si funkci nenárokuje, ale že byl legitimně zvolen. „K tomu také patří“, pokračoval, „že nic nevynechávám, ale že se pokouším integrovat. Rozpětí národnostní skupiny se vymezuje od lidí v Ackermann-Gemeinde, kteří už nechtějí nadhazovat otázku vlastnictví, až po Witikony, kteří ve svém nejnovějším prohlášení z Branneburgu také nemluví o totální restituci, nýbrž o maďarském řešení."
Posselt dále vyjádřil, že by jej potěšilo, kdyby český prezident Miloš Zeman navštívil v Mnichově Sudetoněmecký dům, a nešetřil na adresu nového nejvyššího českého představitele přívětivými slovy: „Na rozdíl od Václava Klause není kapitalistickým nacionalistou s uhlazenou fasádou, ale velmi rozporuplnou osobností. S takovými hranatými postavami se někdy dá lépe rozmlouvat, než se původně očekávalo.“ Na námitku „Sudetenpost“, jak může považovat Zemana za sympatickou osobu vzhledem k jeho dřívějším verbálním výpadům, Posselt řekl, že volební boj už skončil a tak společně s Karlem Schwarzenbergem volí pozici respektu vůči nově zvolenému prezidentovi: „V každém novém začátku může také spočívat šance“. Zeman se podle něj také nemá sudetským Němcům za co omlouvat: „Nebudeme si hrát na uražené, ale budeme hledat jako doposud profesionální a věcný poměr ke druhé straně.“ (-lb-)
