 |
| Chaim Miller (vlastním jménem Alfred Müller) uprchl v roce 1939 z Vídně do Palestiny. Po válce se vrátil do Rakouska jako zabiják-mstitel. Simon Wieland o něm natočil dokumentární film. (Foto: Simon Wieland Film) |
Devadesátiminutový filmový snímek, který byl vyprodukován pro kina a rakouskou veřejnoprávní televizi ORF, se společně s přeživšími, jež dnes žijí v Rakousku a Německu, vydává ještě jednou na cestu, kterou tehdy museli absolvovat jako děti nebo mladiství. Simon Wieland a Andreas Kuba přitom doprovázeli vyhnance na jejich dramatické cestě zpět do minulosti, do měst, vesnic nebo bytů, ze kterých byli před téměř sedmdesáti lety přes noc vyhnáni a které z velké části po té době navštěvují vůbec poprvé. Přitom doboví svědci vyprávějí – stejně jako ve filmu „Heil Hitler, Rusové přicházejí“ – velmi intimně a upřímně o svém osudu a jak se s ním dodnes vyrovnávají. Dokumentární film ale také ukazuje Čechy, kteří byli postiženi za Protektorátu a pociťují, že na nich bylo pácháno bezpráví, a ke slovu se dostává také člověk, který byl u pochodu smrti přítomný jako dozorce. Tvůrci snímku se pak ptají účinkujících: Cítíte svoji spoluvinu na těchto událostech? Dokážete na tehdy prožité utrpení zapomenout? Je po tak dlouhé době možné odpustit?
Film bude promítán v několika městech a premiéru má ve čtvrtek 30. května v 19:00 h v dolnorakouském Mistelbachu nedaleko moravských hranic. Navštívit ji proto mohou i Jihomoravané či návštěvníci Vídně a Dolních Rakous přímo v městském sálu Mistelbachu (vstupné 10 Euro). Bližší informace ZDE (nutná rezervace, v ceně je i občerstvení).
Předchozí dokument "Heil Hitler, Rusové přicházejí" zachycoval zážitky obyvatel východního Rakouska zejména ke konci války, před kamerou hovořili doboví svědci o tom, co prožili jako děti. Téma Hitler, válka a ruská okupace se týkalo i samotného tvůrce filmu Simona Wielanda. Zatímco babičky a dědečkové svým vnoučatům vyprávěli o tehdejších událostech, rodiče, kteří byli ke konci války dětmi, o válce před svými vlastními dětmi mlčeli. Wielanda zajímala právě tato generace a jak své zážitky z dětství zpracovala.
Dalším starším snímkem z produkce Simona Wielanda je "Mstitel holocaustu", příběh Alfreda Müllera, vídeňského Žida, který uprchl po převratu roku 1938 z Rakouska a do země se vrátil v roce 1945, „aby se pomstil nacistům“. Dnes 91letý Chaim Miller (tak zní jeho nové jméno v Izraeli) utekl jako mladý člověk ilegálně v březnu 1939 do Palestiny a za války byl jako příslušník speciální jednotky britské armády vycvičen v německé uniformě pro nasazení agenta. Po okupaci Rakouska spojenci se vrátil Miller do alpské republiky jako voják „Židovských brigád“, kde se svou jednotkou v mírové době vyhledával příslušníky Gestapa a SS, vyslýchal je a podílel se na jejich zabíjení („popravách“). Wieland o svém filmu říká: „Jde o jedinečně pohnutý příběh, ve kterém tento muž byl a je obětí a pachatelem, pomocníkem a mstitelem, bojovníkem a usmiřovatelem. Filmový dokument umožňuje divákovi prožít a procítit, jak a proč se Chaim Miller stal z oběti pachatelem..“ Miller uvádí jako důvod pomsty formou zabíjení příslušníků německých jednotek po válce osud svého otce, který byl Gestapem odveden k nuceným pracím do severního Německa a pak se v roce 1941 vrátil domů do Vídně, kde v domácím prostředí „zemřel na následky věznění a mučení“. Ve stejném roce byla jeho matka deportována do Rigy. Ve filmu Miller tvrdí: „A co se tam stalo, víme: byla zastřelena v lese.“ V Palestině založili Židé z „německého oddělení“ skupinu, která se rozhodla pro krvavou „pomstu“. Prý se všichni přihlásili dobrovolně: „Nebyl u toho nikdo, kdo by se nechtěl zapojit.“ Příslušníky SS nechávali Židé před popravou vykopat si vlastní hrob. Miller dnes říká, že to sice byly vraždy, ale spravedlivé.
(-lb-, SdP)
