Poznámka k článku Gernota Faciuse
Lukáš Beer
Při všem respektu k bonnskému kolegovi (jeho článek "Evropa před obratem" na Našem směru) se nemohu zbavit dojmu, že jeho posudek „současné“ krize Evropské unie zdaleka nejde do důsledků. Dům, který byl špatně navržen již od základu, protože jeho architekti se řídili špatnými kritérii, nemůže nadále sloužit jako funkční přístřeší evropských národů. I Faciusem kritizovaná „měnová unie“ je pouze výsledkem převedení do praxe hodnotového žebříčku, vnuceného evropským národům konstruktéry EU. Nepodléhejme taktéž iluzím, že EU je jakýmkoliv způsobem reformovatelná. Bezhmotné krasodušné žvásty o „lepší Evropě“ v Süddeutsche Zeitung nemají žádný obsah a nebudou jej mít do té doby, dokud i ten poslední Evropan nebude moci jasně identifikovat rysy oné opěvované krásné „evropské myšlenky“. Ruku na srdce – co je vlastně jejím obsahem, dokážeme si na to spontánně odpovědět dle toho, co každý z nás pociťuje z každodenního života? Je jí snad něco víc, než propojení hospodářského, pracovního trhu evropských zemí?
Postupný rozklad a pád Evropské unie teprve otevře cestu národů našeho kontinentu k opravdovému evropanství, které bude stavět na bytostných hmatatelných hodnotách, jako je ochrana a rozvíjení kulturního a biologického odkazu autochtonních národů Evropy a zároveň očištění evropského ducha. Nový hodnotový žebříček postaví hospodářství pouze na místo prostředku k dosažení jiných, vyšších a krásnějších cílů. Tato zásadní přestavba v hierarchii hodnot opravdové Evropy, nikoliv „EU“, bude jedním z úvodních zvonků, nahlašujících postupný konec epochy liberálního kapitalismu v té podobě, v jaké jej dnes známe.
Není ale nutné rozvíjet dopodrobna tyto prognózy budoucího společensko-politického vývoje, abychom nevystavili v potaz i kolegou kritizované Zemanovy sympatie k Moskvě či ambice na členství Ruska v Evropské unii, které by dle autora předchozího článku mohlo narazit na nevoli některých „partnerů v EU“ vzhledem „k autokratickým rysům Putinova režimu“. Nehledě na to, že v minulosti jsme byli svědky návrhů na přičlenění takových států jako Turecko či dokonce Izrael k Evropské unii, jsou Rusové odnepaměti neodmyslitelným členem rodiny evropských národů a pokrytečtí moralisté v Bruselu by si měli v prvé řadě zamést před vlastním prahem (heslo demokracie) a přenechat v prvé řadě Rusům samotným, jak si poměry ve své vlastní zemi uspořádají. Ostatně Kreml v několika případech předvedl zcela příkladně, že ke zdravému rozumu a proevropskému smýšlení má zcela blíže než leckterý eurokrat, když razantně odmítá otevřenou propagaci homosexualismu na svém území a západními sdělovacími prostředky pushované zhovadilosti „liberální západní kultury“ (Pussy Riot). Evropa nutně potřebuje Rusko ke své existenci, ale obejde se bez EU. Zemanovy sympatie k Moskvě bezpochyby čerpají i z rusofilství, ale právě potenciální nelibost bruselských pokrytců vůči „Putinově režimu“ je tím posledním, na co bychom se přitom měli ohlížet.
