Lukáš Beer
Naše vlast se sice nachází v samém srdci Evropy, ovšem v případě, o kterém nyní prohodím pár slov, je nevyhnutelné doplnit kromě tohoto geografického umístění fakt, že touto naší vlastí je Česká republika - to proto, abychom mohli částečně pochopit onu absurditu v chování hlavy jednoho středoevropského státu. A tak jsme tedy mohli být svědky toho, že se hlava českého státu společně s jinými českými politiky zvučných jmen octla na jakémsi proizraelském galavečeru, pořádaném jakýmsi zvláštním, sektářským dojmem působícím uskupením, které si ve východočeské metropoli umí očividně poradit se zajištěním své působnosti a odpovídající podpory. Zdá se, že představitelé Křesťanského centra Sion v Hradci Králové, jejichž pozvání na akci přijal český státní prezident Miloš Zeman, disponují nejen potřebnými sklony v otázkách duchovního charakteru, ale mají takřka pod palcem i grantovou politiku města. (Za dobu existence Sionu od roku 2003 přispělo město finanční podporou na projekty částkou tří tří miliónů korun a k tomu ještě navrch přispíváním na nájemné ve výši 2,3 miliónů korun. Občané Hradce Králové mají na aktivity Sionu a štědrou podporu města své různé názory a mají s nimi různé zkušenosti.To už je ale kapitola sama pro sebe.)
Sion pořádá tzv. kulturně-společenský projekt Dny pro Izrael pravidelně od roku 1997. Projekt každoročně vzniká ve spolupráci s izraelským velvyslanectvím v ČR pod záštitou velvyslance státu Izrael, který se také účastní slavnostního galavečera spolu s dalšími představiteli regionální i celostátní politiky, letos také včetně v tomto ohledu neodmyslitelné postavy Přemysla Sobotky.
Středoevropanu s jiným než českým státním občanstvím se může jevit nepochopitelným, co motivuje českého státního prezidenta obohatit takovouto akci svou účastí a právě díky ní propůjčit „Dnům pro Izrael“ velký symbolický význam. Nezasvěcenému Ne-Čechovi, nenavyklému na zdejší reálie politického života, zůstává v takovýchto momentech rozum stát. Mimo to si sotva dokážeme představit, že by hlava státu považovala kupříkladu za nutné či vhodné potvrdit svou účast na „Dnech“ pro Finsko, Rakousko či Španělsko, Čínu či nějakou Tramtárii. Tím spíš, že v případě Izraele se jedná stát, jehož zahraniční a vnitřní politika často bývá předmětem mezinárodních sporů a napětí, a tím spíš, že v tomto konkrétním případě znamená být demonstrativně „pro někoho“ zároveň nevyhnutelně i být „proti někomu“.
Ale nebyl by to Miloš Zeman, kdyby při takovéto příležitosti hned nevypustil do éteru několik rozbušných provokujících výroků. A tak aktuální pán na pražském Hradě, „reprezentující“ občany České republiky, kterou v čerstvém interview pro izraelský list Jediot Achronot označil za nejlepšího spojence Izraele v Evropské unii, doporučoval židovskému státu, jak má rázně zacházet s Palestinci, rozumoval o tom, kam by se Palestinci měli přemístit (vzpomeňme jen na jeho „analogii“ při srovnání osudu a působení sudetských Němců v ČSR a Palestinců v Izraeli) a velmi nahlas a demonstrativně pohovořil o přemístění české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.
Zemanovo jednostranné zanícení pro židovský stát jde tak daleko, že v rozhovoru pro jmenovaný izraelský deník zcela otevřeně přiznal, v čem spatřuje riziko případného válečného konfliktu mezi Tel Avivem a Teheránem, pro který se vyslovuje mnoho Židů: „Slyšel jsem, že se ještě stále u vás ozývají hlasy, aby došlo k útoku na Írán. To je opravdu nebezpečné, ale takový útok by mohl stát životy miliónu Izraelců.“ Životy jiných národů a etnik obývající tuto oblast země jsou českému prezidentu očividně lhostejné. Ten má na očích a na mysli jen prospěch Izraele, jak sám otevřeně říká.
Možná není ani náhodou, že Zeman právě v těchto dnech, kdy si připomínáme 75. výročí oněch dodnes emotivně prožívaných událostí, vytáhl starou otřepanou „analogii“ mezi osudem demokratického Československa ohrožovaného Hitlerem a jedinou demokratickou zemí na Blízkém východě, ohrožovanou arabským terorismem. Na galavečeru z něj vypadl také nejeden historický úsudek a mohli jsme se od něj dle informace tisku kupříkladu ozvědět, že Druhá světová válka a holokaust podle něj nemusely nastat, "kdyby Francie a Anglie zastavily Hitlera už při jeho vpádu do Porýní“. Ale také jsme se dozvěděli, že knížky o Hitlerovi vůbec patří k jeho nejoblíbenějšímu čtivu.
Zeman by to se studiem knížek o Hitlerovi neměl přehánět na úkor osvěžování si základních geografických znalostí a bylo by mu radno podívat se řádně na mapu, v které části Evropy Porýní leží a jaké etnikum jej v té době obývalo. Pokud jej tento pohled na mapu přeci jenom neudiví, můžeme si hravě učinit obrázek o měřítkách jeho vnímání politiky Izraele na Blízkém východě. „Kdyby se tak stalo, byl by Hitler možná jen bezvýznamným spisovatelem dílečka, které se jmenovalo Mein Kampf", prohlásil Zeman ještě o vpochodování německých vojenských jednotek do Porýní v roce 1936.
Kontrafaktuální historie patří tedy také k Zemanovým koníčkům.
Přistupme tedy na jeho hru a akceptujme na několik sekund představu, že k žádné Druhé světové válce a k žádnému „holocaustu“ v historii lidstva nikdy nedošlo. I pro ty nejotrlejší a navyklé na zdejší české zvláštnosti zahraničně-politického charakteru by bylo pak těžko myslitelné, že by český prezident pak dnes takto otevřeně, bezvýhradně a oddaně mohl agitovat pro židovský stát a izraelskou vnitřní a zhraniční politiku. Měl by svou agitaci vůbec na čem postavit?
