Tomáš Pecina
Okolnosti trestního stíhání vydavatelů knihy projevů Adolfa Hitlera Lukáše Beera a Pavla Kamase rozhodně nenasvědčují, že by šlo o nahodilou akci brněnského policisty Reichmana, vyvolanou jedním telefonátem profesionální denunciantky Mgr. K. K. Trestních oznámení tohoto druhu je podávána každý měsíc, ne-li týden, přehršel, a pravidelně putují do košů policejních služeben.
V čem byl telefonát Mgr. K. K. jiný, proč vedl k zahájení trestního stíhání a k pokusu o ekonomickou likvidaci obviněných? Nápovědí nám budiž, co nechtěně prozradil historik J. B. Uhlíř na první straně svého odborného vyjádření: místo, aby je adresoval pouze brněnskému policistovi Janderovi, zaslal je v kopii do Prahy, dvěma vysoce postaveným důstojníkům Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ). O brněnskou akci tedy od počátku nešlo, vše je organisováno ze zbraslavské centrály ÚOOZ a jak policista Reichman, tak státní zástupce Petrásek jen plní rozkazy Roberta Šlachty a jeho podřízených, aniž by měli při svém rozhodování sebemenší volnost. Jako v jiných extremistických kausách, státní zástupce na přípravné řízení fakticky nedohlíží, pouze poslušně podepisuje a schvaluje vše, co mu policisté předloží.
Vzpomeňme okolností trestního stíhání Jana Šinágla pro popírání genocidy: na jeho počátku stál pokyn Městského soudu v Praze ministerstvu vnitra zkoumat, zda se zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedopouštějí protistátní činnosti již nyní, v době před jeho registrací. A ministerstvo se postaralo o zbytek. Přes odpor policie i Okresního státního zastupitelství v Berouně protlačilo prostřednictvím svého člověka na Krajském státním zastupitelství v Praze jak zahájení a limine nesmyslného trestního stíhání, tak podání obžaloby, a i když soud obžalobu okamžitě shodil se stolu a odmítl se jí zabývat, zařídil kdosi na ministerstvu jak podání zjevně beznadějné stížnosti, tak to, že Šináglovo trestní stíhání – v té době již zastavené – bylo znovu použito jako argument proti registraci Sdružení. Což, jak jistě laskavý čtenář uzná, je počin na pár facek, a nebýt člověkem zvláště jemných mravů a vytříbeného vkusu, asi bych se k brachiální odvetě za takovou impertinenci uchýlil.
Nejinak je tomu u Lukáše Beera a zejména Pavla Kamase. Ten v březnu vystoupil na sudetoněmeckém shromáždění v rakouském Ennsu, v květnu v Augsburgu na slavné uzavřené akci, v červnu v Bad Leonfeldenu a v září znovu v Rakousku, před representativním zastoupením sudetských Němců v Klosterneuburgu. Ve všech případech k věci, bez servítků obvyklých pro projevy českých politiků a s velkým úspěchem.
Ano, přesně tak: strach, ba panická hrůza ze sudetských Němců a jejich nároků. To je jediný a skutečný důvod tohoto trestního stíhání. Každému, od Reichmana přes Petráska až po Šlachtu, je od začátku jasné, že obvinění je smyšlené, ale cílem je brněnské aktivisty před jejich německým a rakouským publikem znevěrohodnit a zároveň jim ztížit život drobnou šikanou typu zablokovaných účtů (ani na domovní prohlídku, ani na návrh vazby si arci policisté a státní zástupce Petrásek netroufli).
V případě Jana Šinágla sklapla past naprázdno, oběť vyvázla bez úhony a Sudetoněmecké krajanské sdružení kráčí za registrací, přičemž není vyloučeno, že svého cíle dosáhne ještě do konce letošního roku. A nevyjde to ani u Beera a Kamase: účelovost stíhání je zřejmá každému, kdo se seznámí s klíčovými dokumenty, a jen velmi spřátelený soudce bude vůbec ochoten takovou obžalobou se vážně zabývat. Kromě toho, absurdita obvinění začne být postupně zřejmá i novinářům, a o případ se budou stále víc zajímat media, česká, německá i rakouská. Kamas a Beer jsou v práci s medii mimořádně nadaní, a to je okolnost, se kterou plán na jejich likvidaci nepočítal. Přece jen, už nejsou padesátá léta, a aspoň něco z demokracie nám k použití zůstalo.
V soudní síni, pokud by mělo na hlavní líčení skutečně dojít, bude plno, a režiserem představení, které se tam odehraje, nebude ani soudce, ani státní zástupce Petrásek, ale obžalovaní, kteří budou mít jedinečnou příležitost novinářům takříkajíc naživo presentovat, o jak velkou blamáž se tu jedná. Výslech znalce i předčítání závadových částí Beerových komentářů a mezititulků, pokud se je podaří správně a didakticky podat, to bude pro přítomné novináře jistě lahůdka. Kromě toho mají obvinění i řadu dalších možností a prostředků, které při své obhajobě budou moci použít; ty by arci bylo netaktické prozrazovat již nyní.
Pokud jde o mne, já osobně se na ten soud velice těším!
Tento text byl převzat se souhlasem autora a vyšel na blogu Παραγραφος.
