Debatní klub: "Už to, že se tím soud zabývá, je blamáží pro stát"

Tomáš Krystlík a Pavel Kamas. (Foto: kolektif)

Kmenový redaktor časopisu REFLEX, Jiří X. Doležal, zveřejnil v červnu tohoto roku článek s názvem "Brněnský taxikář převlečený za nácka". Právě tento článek byl původním motivem k zorganizování debaty s Pavlem Kamasem, šéfem vydavatelství guidemedia etc, které se zabývá vydáváním literatury zaměřené na období 2. světové války - například Hitlerovy projevy, Mírové dílo Adolfa Hitlera či Nezapomenutelná vlast Sudetenland. Jiří Doležal nabídku Debatního klubu k účasti na jednom z vydání odmítl s tím, že děkuje za pozvání, ale nemá s Pavlem Kamasem o čem diskutovat, není prý státní zástupce. Z tohoto důvodu producenti projektu pozvali jako náhradníky pro diskusi několik osobností, z nichž na výzvu pozitivně reagoval Tomáš Krystlík, autor knih Zamlčené dějiny, které shrnují fakta poukazující na velmi odlišné role některých význačných osobností oproti předkládaným tvrzením.

Hned zpočátku Kamas odpovídá na otázku, proč si pro své vydavatelství vybírá právě takovéto tituly. Konkrétně podrobně hovoří o motivech k vydání Hitlerových projevů: "Zjistil jsem i v diskusích s normálními lidmi, bývalými nebo současnými spolužáky, potom později třeba s kolegy z práce a z byznysu, když jsme se scházívali a uvolnila se debata, že všichni ví, jaksi mají tu konvenční představu o osobě Adolfa Hitlera, všichni se bezesporu shodnou na tom, že to byl geniální řečník, že dokázal oslovit davy, že mu lidé naslouchali, ale nikdo neví, o čem vlastně mluvil. Prostě se to ve veřejnosti neví. V dokumentech máte pořád ty stejné výstřihy z projevů, kdy gestikuluje rukama a řve tam, a přitom furt to stejné, je to v podstatě pět nebo šest stále stejných sestřihů. Ale nikdo neví, co obsahově obnášely, proč ho někdo poslouchal hodinu a půl a neusnul u toho." Zveřejnění českého znění Hitlerových projevů, které "vyvolalo celý ten humbuk", je podle Kamase podáno "bez příkras a bez návodu, co si o tom myslet". Tomáš Krystlík sám z vlastní zkušenosti potvrzuje, že mu dělalo poněkud potíže dopídit se přesného znění Hitlerova projevu ze září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku, který česká historiografie líčí jako protičeský a plný výhrůžek vůči prezidentu Benešovi. Teprve pro přečtení se přesvědčil, jak znění tohoto projevu čeští historikové dezinterpretují. Kamas v debatě pak vysvětluje, proč byl učiněn právě takový a ne jiný výběr vhodných projevů pro zveřejnění v knize.

Dalším tématem je reakce některých slovenských prodejců knih a stažení celé knižní nabídky z prodeje, kdy se v diskusích paradoxně objevila i kritika, ne-li přímo odmítání publikace 100 dokumentů o vzniku války, jež byla taktéž stáhnuta z prodeje, protože prý propaguje nacismus. Krystlík se ptá, zda není možné, že na tato slovenská knihkupectví vytvářel nátlak třeba i někdo jiný: "Tím, že jste vzbudili spící psy a oni už nehodlají usnout." Kamas přiznává, že by si přál, kdyby výsledkem soudního řízení byl judikát, který by zajistil vydávání literatury, jež je nepohodlná, a oba debatující se vyjadřují o možnostech a teoretických motivech státního zástupce a o roli příslušného soudního znalce. "My se hodláme bít až do poslední kapky krve podle motta Všechno nebo nic", uvádí vydavatel, "a půjdeme skutečně do důsledků". Říká doslova: "Kam to až půjde, nakolik - v uvozovkách - systém se pustí do své vlastní blamáže, kterou začal už jenom tím, že se toto děje kolem nás, to už je otázka."

Dále se hovoří o problematice autorských práv, o interpretaci české historie zdejšími historiky Krystlík říká: "My tu nemáme historii českého státu, ale historii českého národa, to je ještě horší. Češi si svým vlastním historickým výkladem vysvětlují, proč tady jsou, kam jdou, odkud jdou a podobně." Proto je velmi obtížné bořit některé dějinné mýty. Kamas hovoří o svém úmyslu: "My se snažíme iniciativou, kterou nyní dáváme dohromady, nějakým způsobem vynutit přiznání našich škol, univerzit případně ministerstva školství atd., že se učí prokazatelné lži. Chceme vyvolat určitý diskurs." Krystlík nastíní nepříjemnou situaci historiků, "kteří sloužili nebo slouží československému resp. českému státu", jehož peníze pro ně hrají určující roli. "Sami mezi sebou mají hlídací organizaci, to znamená, když se postaví někdo proti tomu, co stát pokládá za správné a pravdivé, tak ho čeká ostrakizace." Porovnává se pak situace ve Spolkové republice Německo a v Česku.

Závěrečná třetina debaty se pak soustředí přímo na problematiku česko-německých vztahů, "Pavlovských reflexů" Čechů vůči Němectví. Kamas uvádí, že není pouze vydavatelem, ale že obsah jeho práce je veden také idealismem: "Já se z idealistických důvodů zasazuji a snažím se pracovat pro skutečně upřímné a trvalé urovnání česko-německých vztahů". S tím souvisí i jeho přednášková činnost v Rakousku a Německu, o které částečně informovala i média. A hlavně: "Snažím se přinést mezi vyhnanecké kruhy sudetských Němců trochu jiné impulsy toho diskursu. Dělám to z toho důvodu, že si myslím, že právě ty Pavlovské reflexy, které se projevují v tu pravou minutu M, například když se volí prezident, to je sázka na jistotu. Tak toto eso Pavlovských reflexů, které stačí jenom pošimrat a Češi jdou. I mimo své obchodní aktivity jako nakladatel se z idealistických důvodů snažím aspoň trošku zasadit společně s kolegou Lukášem Beerem z Našeho směru, se kterým v těchto věcech úzce spolupracujeme." Zajímavé jsou úvahy obou diskutujících na téma národní identity a zemské identity a otevřený názor Pavla Kamase na otázku přenárodnění českého národa pod Hitlerovovu "správou".

K samotné kauze vydavatel v Debatním klubu říká: "Mně je to v podstatě v této chvíli jedno, jak to dopadne, protože už jenom to, že se to řeší, ukazuje trochu na absurditu tohoto systému, na jeho prohnilost, na jeho možná poněkud i prolhanost. Je absurdní bavit se s policií o historické knize. Prostě i kdybych s ní diskutoval jakkoliv, tak přistupuji na to, že policie, která má honit grázly, korupčníky, ministry - jak dnes už víme, nebo drogové dealery atd., tak policie se v roce 2013, nikoliv v 16. nebo 17. století, zabývá historickou knihou, zatímco prokazatelní štváči jako Vacek a Krutina napsali knihu Němci, ve které kolektivně, naprosto bez rozdílu o národě jako takovém tvrdí, že jsou zvířata, nelidi, zrůdy apod. Tak v roce 2013 já se mám bavit s policií? Proto jsem nevypovídal. My se budeme bavit až u soudu, až ta šaškárna bude veřejná a prostě bude tam víc lidí a ne jenom vyšetřovatel v uzavřené místnosti, tak potom se samozřejmě budeme bavit a máme už pěkný stoh podkladů, který hodláme předložit soudu. Na tuto absurditu jsme nuceni přistoupit, protože já si nemohu vybrat, zda chci být souzen nebo ne. Pokud na to přistoupíme, že se trestní tribunál v roce 2013, v 21. století, chce zabývat historickou knihou, která dokumentuje, co někdo někdy někde řekl, tak dobře, nemáme s tím problém. A já v tuto chvíli říkám: Je mi to jedno, protože už v tu chvíli, kdy budu stát nebo sedět na lavici obžalovaných, tak je to natolik velká blamáž pro stát, že v podstatě vyhrajeme tak jako tak. My vyhrajeme morálně, tím že stát přizná, že se v roce 2013 nesmí vydat historická kniha, anebo nás osvobodí a stejně se blamoval." (-lb-)