Přemysl Janýr a Tomáš Krystlík. (Foto: kolektif) |
Tvůrci Debatního klubu tak zahájili nově zveřejňovanou trojici zajímavých diskusí, kterými se právě česko-německé vztahy táhnou jako pomyslná červená niť. V rámci první z nich oba vystupující, jejichž články jsou i publikovány na Našem směru, poměrně obšírně probírají kontroverzně vnímané etapy vzájemných vztahů počínaje polovinou 19. století a konče vývojem v „Třetí republice“. Tomáš Krystlík zde například popisuje, jak to bylo s bývalými československými letci, z nichž většina po březnu 1939 přistoupila na nabídku německé Luftwaffe, a jak tato nabídka a reakce Čechů na ní znepokojila „československý exil“, který bývalé letce lákal ven z Protektorátu falešnými a později nedodrženými sliby.
Záznam z debaty je skutečně dlouhý – trvá více než tři a půl hodiny. Přemysl Janýr v ní bohužel nesprávně interpretoval „Heydrichovy a Goebbelsovy radikální plány řešení české otázky“, které si prý kladly za cíl vyhnání Čechů na Sibiř. Ovšem velmi zajímavá začíná být rozprava obou diskutérů v momentu, kdy se nemohou shodnout na významu pojmu „nacionalismus“, kterému Tomáš Krystlík přisuzuje zásadně negativní zabarvení („nadřazování se nad jiným národem“). Z debaty vyplývá, že Přemysl Janýr popsanému negativnímu významu přisuzuje spíše označení „šovinismus“. Láska k národu, pokud se zakládá na zdravých a konstruktivních pilířích, automaticky přeci neznamená nenávist či pohrdání národy jinými, stejně tak, jako když milujeme vlastní biologickou rodinu a snažíme se o její blaho, automaticky to přeci neznamená, že jiné rodiny nenávidíme nebo se vůči nim vyhrazujeme. Právě v tomto bodě debata nabrala směr, který se bohužel již tematicky do konceptu pořadu nevešel, ale právě toto téma – (pozitivní) nacionalismus versus šovinismus – by bylo zajisté vítaným námětem pro jednu z dalších debat. Například: Na čem by se mohl zakládat pozitivní český nacionalismus, na jakých hodnotách?
Nicméně i samotný závěr debaty je zajímavý a zachází do osobnější roviny. Účastníci vyprávějí o tom, jak se poprvé k tomuto tématu česko-německých vztahů vůbec dostali a co je motivuje se jimi dodnes zabývat. V obou případech šlo o více méně náhodné seznámení se se staršími texty jiných autorů. Přemysl Janýr k tomu říká: „Mne tyhlety naše odpovědi ubezpečují, že to má smysl se tím zabývat a psát o tom, protože já jsem se k téhle tématice dostal na základě nějakého textu, který jsem si přečetl, a Vy, jak říkáte, jste se právě tak dostal k téhle tématice na základě knížky, kterou jste si přečetl, a takže takový ten život, kdy se vyskytnou nějaké myšlenky, které někdo napíše a které se potom o léta později objeví a někoho přesvědčí nebo někoho inspirují, to se mi zdá být docela inspirativní, docela důležitý element.“ (-lb-, Debatní klub)