Lukáš Beer
 |
| Autor na setkání v Klosterneuburgu před týdnem. (V pozadí Barbara Rosen- kranzová, kandidátka na úřad rakouského prezidenta při posledních volbách, a po- slanec Evropského parlamentu Ewald Stadler). (Foto: Alfred Nechvatal) |
Měl by se při vydávání autentických projevů Adolfa Hitlera brát ohled na přeživší oběti holocaustu? To byla jedna z několika málo otázek, které kladla redaktorka Českého rozhlasu Renata Kalenská v padesátiminutovém diskusním pořadu "Pro a proti", vysílaném v pátek večer. Pozvala do něj filozofa Daniela Kroupu, někdejšího předsedu ODA a bývalého poslance a senátora, a dále pak publicistu Jan Jandourek z týdeníku Reflex. Jmenovaný novinář byl pozván do pořadu z toho důvodu, protože ve svém článku vyjádřil názor, že takovéto vydání Hitlerových projevů nakladatelem Pavlem Kamasem, mnou okomentovaných, by nemělo být předmětem trestního stíhání. Kroupa byl zase svého času iniciátorem trestního oznámení na Michala Zitka, který v roce 2000 přišel na knižní trh s doslovným překladem známého díla Mein Kampf a byl za to soudně popotahován.
Máme mít právo znát i takovéto historické prameny? Proč je Adolf Hitler pořád nebezpečný a jak o něm mají vyučovat učitelé? Může být součástí demokracie vydávání projevů Adolfa Hitlera? To jsou poněkud zarážející otázky, kladené redaktorkou Kalenskou, uvědomíme-li si, že předmětem obvinění vůči mně a vydavateli Kamasovi má být přečin bagatelizování a schvalování genocidy. Zarážející proto, že odpovídání na tyto otázky svým rozsahem daleko přesahuje předmět tiskem oznámeného trestního stíhání a nabývá charakter politicky motivovaného diskursu, či vlastně následného politického procesu. Zarážející proto, že redaktorka Českého rozhlasu nepoložila svým hostům otázku zcela zásadní: Zda kritizovaná kniha vůbec obsahuje textové pasáže, mající nějakou byť třeba jen sekundární vztažnost ke genocidě, či zda jsem se jako autor doprovodných komentářů skutečně nějakým způsobem bagatelizace a schvalování genocidia mohl dopustit? Tento z mého pohledu zcela zásadní aspekt problematiky nebyl v celém pořadu ani částečně osloven.
Na druhou stranu mne to zase až tak nepřekvapuje, uvážím-li, že většina přítomných diskutérů se vyjadřovala ke knize, o jejímž obsahu neměla očividně ani tušení. Každý, kdo ví, co je obsahem knihy Mein Kampf, tedy každý, kdo jí skutečně pročetl, a každý, kdo se seznámil s obsahem námi zveřejněných českých překladů Hitlerových projevů, musí jen nevěřícně kroutit hlavou, když slyší redaktorku Českého rozhlasu se sebe soukat větu:
"Mein Kampf je v podstatě méně kontroverzní kniha, méně radikální než vydané Hitlerovy projevy".
Možná, že kdyby věnovala přípravě pořadu o něco více času a přečetla si knihu, dospěla by k závěru, že tato kniha o genocidě skutečně není. Hitler v ní převážně kritizuje Versailleský diktát, kritizuje "diktaturu kapitálu", kritizuje parlamentarismus, ovládání médií kapitálem v demokratických společnostech, pranýřuje politiku polského státu, odůvodňuje svůj vpád do bolševického Ruska, mluví před německými soukmenovci s úctou o příslušnících českého, francouzského, anglického národa, a neodmyslitelně pranýřuje židovský vliv v médiích, kultuře a hospodářství Výmarské republiky. Jeho projevy jsou protkány antisemitskými výpady, ale nikoliv výzvami ke genocidě židovského národa. Navzdory dnešním představám o nacionálním socialismu nebylo řešení židovské otázky ani centrálním, ani primárním programem nacionálněsocialistické politiky a průzkumy veřejného mínění ve Spolkové republice po válce dokonce prokazují, že židovská otázka hrála při motivaci volit NSDAP u Němců vyloženě podřadnou roli. Mnohem větší roli hrála otázka sociálního zabezpečení, o které Hitler ve zveřejněných projevech často mluví. (Po válce byli v Německu dotazováni bývalí voliči NSDAP o motivech svého rozhodnutí a v 80. letech byl o tom natočen dokument.)
Ale chceme-li se omezit pouze na tu stránku Hitlerových projevů, ve kterých oslovil "židovskou otázku", je nutno připomenout, že jejich obsahem se doposud zabývalo mnoho světových odborníků. Někteří z nich, (ale skutečně pouze jenom část z nich), jsou toho názoru, že v jedné pasáži Hitlerova projevu z roku 1942, který je také otištěn v knize, se takováto výzva ve skryté formě vyskytuje. To je ovšem otázka vědeckého historického diskursu, protože mnoho jiných renomovaných historiků takto nesoudí. Já jsem tento Hitlerův výrok mým komentářem samozřejmě ani neschválil, ani jsem jej nebagatelizoval.
Možná, kdyby redaktorka Kalenská knihu četla, pociťovala by stejně jako já nutkání dotázat se přítomných hostů: Je v knize obsažený text projevem bagatelizace či schvalování genocidy, či nikoliv?
A právě samotná diskuse vysílaná z rozhlasového studia v pravdě hodně napovídá a skutečných pohnutkách, které zřejmě vedou ke snahám učinit možný precedent vedoucí k tomu, aby bylo vydávání podobných publikací do budoucna zabráněno. Zmíněný přečin bagatelizování genocidy se zdá být v tomto světle pouze vhodnou záminkou ke kriminalizaci tohoto vydavatelského počinu.
Hodně to vyplývá z toho, co v tomto rozhlasovém pořadu zaznělo z úst několika lidí dotazovaných k oznámenému trestnímu stíhání. A musím přiznat, že mi z některých názorů dotazovaných pánů a dam šel chvílemi docela mráz po zádech.
Jak už jsem řekl, o tom, co je skutečným obsahem naší knihy, nepadlo v pořadu ani slovo. Místo toho si posluchači mohli vyslechnout krátký zvukový záznam projevu německého Vůdce z 1. března 1936, přičemž i pro dobové soukmenovce byl tento Hitlerem vlastně pouze vyřvávaný krátký text těžce srozumitelný, nicméně posluchači si díky dokonalé akustice dokázali představit, o čem projevy zřejmě jsou...
Zapomeňme tedy na nějakou genocidu, nýbrž zaměřme se raději na to, co diskutérům v pořadu připadalo jako zásadně nepřijatelné na knižním vydání Hitlerových projevů jako takovém!
Jedna ze zásadních, v pořadu stanovených otázek zněla: Jaký ohled se má brát v tomto případu na lidi, kteří přežili holocaust?
Nepopírám, že smyslu otázky nerozumím. Dennodenně lze na televizních kanálech vidět záběry gestikulujícího a vyřvávajícího Hitlera, přičemž všechny tyto záběry jsou zpravidla sestřihem z pěti nebo šesti projevů bývalého německého kancléře. V knihkupectvích nalezneme tucty knih, na jejichž obálkách je vyobrazen Hitler, hákový kříž nebo nějaký ten esesman či generál Wehrmachtu. V českých knihkupectvích si lze dokonce pořídit knihu, vydávající se za autentický opis Hitlerových projevů (ve skutečnosti jde o historiky prokázaný podvrh). V těchto zfalsifikovaných projevech Hitler mluví o vyhubení Židů, Slovanů a vystěhování Čechů na Sibiř. Čím to, že takovýmito produkty se oběti holocaustu necítí být snad uráženy a naopak – proč by tím měly být historicky podložené a nefalšované Hitlerovy projevy?
A co na to diskutující Daniel Kroupa? Podle něj "patří k elementární lidské slušnosti" to nedělat. Rozuměj: nevydávat Hitlerovy projevy. Na posluchači zůstává si domyslet, co je asi obsahem zmíněných Hitlerových projevů. Vyřvává v nich snad diktátor něco o vyhlazení Židů a dobytí celého světa? Otazníky, na které měla zřejmě předem zodpovědět ukřičená zvuková ukázka na začátku pořadu.
S redaktorkou vedl telefonický rozhovor "historik Pavel Oliva, který přežil koncentrační tábor Terezín a Osvětim". Na otázku Renaty Kalenské, zda pana historika "uráží vydávání takových knih jako Hitlerovy projevy", Pavel Ohrenstein-Oliva odpovídá: "Podle mého názoru je to horší než prodávat drogy, protože kdo prodává drogy, tak poškodí jenom toho, kdo je kupuje, ale když někdo hlásal tuto zrůdnou nacistickou ideologii, tak vlastně útočí na celou společnost, protože Hitler vraždil Židy a Romy, je především, ovšem ne jenom je, v těch koncentračních táborech, a kdyby byl zvítězil, tak by byl vraždil dál a vraždil by Čechy a další národy ve střední Evropě a zbytek by chtěl zgermanizovat. Tato ideologie je naprosto zrůdná..."
Na tomto očividně mylném (protože historiky snadno vyvratitelném a nesmyslném) výroku o vyvražďování Čechů a středoevropských národů není až tak zarážející samotná historikova neznalost, jako spíše fakt, že takový člověk, titulující sám sebe jako historik, by nejraději jiným nařizoval, co se vydávat smí a co nesmí. Tím spíše, že si vytváří soud o něčem, co ani nikdy v životě nečetl, přičemž jak sám v pořadu přiznává, neví ani, co je obsahem knihy Mein Kampf.
Ještě větší obavy ve mne budí ovšem slova právní aktivistky Kláry Kalibové, angažující se v boji "proti xenofobii" a působící v organizaci In Iuistitia. Ta se v pořadu Českého rozhlasu také dostává ke slovu. Její pojetí svobody slova bychom si měli pořádně zapsat za uši: "Vydávání knih související s postavou Adolfa Hitlera se nutně nemusí spojovat s otázkou svobody slova, pokud třeba víme o vydaných Hitlerových projevech, tak se nebavme pouze o svobodě slova, ale především o hodnotách, na kterých stojí naše republika jako demokratický právní stát, a mezi ně rozhodně patří nerevidovat historii a chovat se slušně a důstojně vůči lidem, kteří přežili 2. světovou válku.,. Já si myslím, že nepotřebujeme znovu vydávat projevy Adolfa Hitlera. Ty projevy jsou v archivech, jsou každému dostupné, nebrání se v bádání, proto bychom neměli mít strach o svobodu slova, naopak, měli bychom strach o revizi historie."
Strach z revize historie? Zamlčovat pravdivé informace s ohledem na oběti holocaustu? Co přijde ještě?
Zatímco publicista Jan Jandourek trestání vydání Hitlerových projevů zásadně odmítá, "protože tím bychom se dostali do takového toho labyrintu, co můžeme a co nemůžeme vydat, co je a co není symbolické, což nedělá nikdy dobře", srovnává Daniel Kroupa vydání knihy s návodem na výrobu biologických chemických zbraní (!). Argumentuje tím, že slovní projevy nejenže obsahují význam, ale také si jimi něco způsobuje. Zvláště nyní, kdy prý jsou patrné vzrůstající radikální nálady ve společnosti a kdy se "organizují různé bojůvky", mohou prý takovéto věci fungovat jako symboly. Říká: "Stejně jako se sankciuje výroba vlajek s hákovými kříži, tak i takováto kniha je jeden z těchto symbolů a potom by to určitě stálo za to uvážit, zda policie nemá v té věci zakročit."
A máme zde palčivou problematiku závadových symbolů. Ale proč měla být zrovna tato kniha symbolem nějakých "radikálních bojůvek", složených s jedinců, nemajících ve skutečnosti pranic společného s nacionálním socialismem, a svým chováním, vystupováním a smýšlením odporujícím zásadám nacionálněsocialistické ideologie? Zde by musela existovat ideová propojenost mezi zmíněnými "bojůvkami" a nacionálněsocialistickou ideologií - a právě ta zde evidentně neexistuje. Část "neonacistické" subkultury, ve skutečnosti ryze nepolitické, skládající se z velké části ze sociopatických a společensky narušených individuí, sice navenek některé symboly a znaky nacionálního socialismu přebírá, ovšem také včetně běžných stereotypů o ideologii nacionálního socialismu, vytvářených uměle teprve po konci 2. světové války, obohacených navíc o další nové "moderní prvky" nenávistného chování, nemající s původní ideologií nic společného. Daniel Kroupa si může být jist, že kdyby měl v České republice zítra k moci přijít sám Adolf Hitler, bylo by jednou z jeho prvních starostí, tyto naší nemocnou společností pomatené "bojůvkáře" řádně převychovat v jedince skutečně sloužící blahu společnosti.
Jandourek namítá, že toto nebezpečí, že by se Hitlerovy projevy staly symbolem určité skupiny lidí, nevidí, neboť "nějaká radikální pravice u nás, která by vzhlížela k Hitlerovi, je u nás v radikální menšině, my máme úplně jiné problémy". Kroupa ale přichází s nebezpečím opakování historie: "Mám zkušenosti s lidmi židovského původu nebo s jinak perzekuovanými lidmi, kteří říkají, že přesně takhle to tenkrát začínalo, projevovaly se projevy nenávisti, společnost si postupně na to zvykla a neustále se ta hranice toho, co je přijatelné, posouvala.." Novinář Reflexu s tím nesouhlasí, protože Hitlerovy projevy jsou dnes "mrtvé", je to něco jiného, než kdyby "na Václaváku vyzýval Vůdce ke genocidě".
Apropos znovu k oné zlověstné GENOCIDĚ. On k ní Hitler ve svých projevech skutečně vyzýval? Ale to paní redaktorku, ani přítomné hosty ve skutečnosti zjevně nezajímalo.
Kdepak, Daniel Kroupa zato přešel od "radikálních bojůvek" k "protiromským pochodům": "Já především sleduji, jak v období ekonomické krize jakým způsobem se ta společnost radikalizuje, mně samozřejmě víc než vydání nějaké knihy vadí pochody protiromské a míra tolerance, kterou to má, stejně jako mně vadí, že policie nezakročí na nějakém sídlišti, kde pár romských rodin dělá nepořádek a pouliční kriminalitu... Obojí je selhání státu a kdyby ta společnost byla imunní vůči takovýmto radikálním protestům, tak je to kontext, ve kterém by mně to vydání knihy nevadilo." Podivuji se nad tím, že Kroupa nakladatelství neobvinil z toho, že přišlo s titulem ještě včas před vypuknutím "protiromských pochodů", aby je tím morálně podpořilo, či aby je dokonce vznítilo.
Jan Jandourek se zcela logicky pozastavuje nad tím, proč by se na jedné straně měly zakazovat Hitlerovy projevy, ale na druhé straně by měla být legální komunistická propaganda, která "vyzývá k třídní nenávisti", a směly by vycházet Leninovy spisy. Za toto porovnání sklidil velkou kritiku určité části svých čtenářů.
Daniel Kroupa je toho názoru, že publikování Hitlerových projevů je v podstatě přebytečné, protože nacionální socialismus byl dle něj už dostatečně vysvětlen. Opravdu? Proč se vyskytuje tolik nesmyslů v knihách českých historiků? A není dnes citovaný výrok zakazujícího historika Ohrensteina-Olivy živým svědectvím toho, že není prodáván objektivní obraz o nacionálním socialismu?
V dalším průběhu diskuse byla nastolena otázka, jak zaopatřit případné nezávadné komentáře při vydávání takovýchto projevů. Zda by neměla být vytvořena nějaká komise, která by měla možnost cenzurovat při psaní odborných komentářů.
Kroupa ale nemá rád slovo cenzura, říká tomu poněkud jinak: Nejde prý o cenzuru, ale o to, vytvořit jasnou hranici mezi tím, "co se neříká a co se nedělá".
Ještě "lépe" to vysvětluje Jaroslav Šonka, který dříve vedl Evropský institut odkazu Šoah, financovaný českým ministerstvem zahraničí (výroční zpráva o hospodaření tohoto institutu ZDE). Doporučuje zavést v České republice něco obdobného, jako je v Německu Spolková ústředna pro politické vzdělávání (Bundeszentrale für politische Bildung). Jak řekl, byla tato instituce v Německu po válce zavedena Američany, aby "z populace zblbé panem Hitlerem byla vytvořena plnohodnotná společnost".
Jak by takovéto politické vzdělávání mělo v praxi asi fungovat, to pan Šonka také názorně vysvětluje – doporučuji důkladně našpicovat uši: "Není důležité někomu nakukávat, co si má myslet, ale rozprostřít před ním možnosti výběru, jak hodnotit určité záležitosti... je třeba každému umožnit, aby si vybíral a aby měl úroveň vědění a samozřejmě i uvažování, tzn. hodnocení, ze kterých si může vybrat, a tedy posoudit jakým směrem." Jinými slovy někdo mi dá na výběr, co si můžu myslet, a z toho si mohu vybrat, ale nesmím si myslet něco jiného, co ve výběru není? Připomíná mi to poněkud učivo občanské nauky z komunistických učebnic, které se nám snažily namluvit, že každý občan ČSSR si může svobodně vybrat členství v jedné z existujících politických stran sdružených v Národní frontě, a tím je zaručena demokracie lidu.
Na konci pořadu zazněla ještě uklidňující slova novináře Jandourka, který si přeci jenom nemyslí, že případným zákazem vydávání Hitlerových projevů by byla ohrožena svoboda slova. Z knihy se maximálně stane takový ten samizdat, který nikdo nebude číst, říká.
Nebezpečí zažehnáno a svět opět v pořádku? "Já si nemyslím, že by tihleti náckové byli schopní přečíst delší souvislý text. Tolik bych se o svobodu slova nebál, tak se to zakážou ty projevy a tak nevyjdou no", říká Jan Jandourek.
V tu ránu mě čirou náhodou začalo kručet v žaludku a právě jsem se přistihl, že jsem málem podlehl uklidňujícímu závěru, vyslovenému panem redaktorem Reflexu v závěru pořadu. Vždyť ono se vlastně případným "zákazem" nic vážného nestane a svět půjde vesele dál.
Docela tak tomu není. Přeci jenom mi česká policie před několika dny zablokovala peněžní zdroje na mém soukromém bankovním účtu. Přitom mi do dnešního dne bylo odmítnuto právo nahlédnout do spisu s tím, že se jedná o zkrácené řízení a toto právo podezřelým nepřísluší. Návrh na potrestání však nebyl do dnešního dne podán, ve věci je znovu aktivní policejní komisař, takže jsem zkrácen na svých právech. Hrozí mi dále trest odnětí svobody v délce trvání až tří let. Navíc podezření ze spáchání přečinu podle paragrafu 405 Trestního zákoníku je naprosto nekonkrétní, napsané v obecné rovině frází, je sporné, zda vůbec existuje odborné vyjádření zpracované skutečným odborníkem, který je schopen v této věci podat kompetentní a správné stanovisko. Přesto mi byl již teď zablokován soukromý bankovní účet.
A ve smyslu samotné anotace knihy Hitlerových projevů se zpětně diskutujících pánů ptám: Víte vůbec, co bylo obsahem Hitlerových projevů? A dodatečně: Víte vůbec, co v "diskutované" knize stojí napsáno?!?
