(Čtenářská diskuse na serveru Lidovky.cz pod článkem)
Lukáš Beer
Zda toto jednání může navenek budit dojem taktického pokusu o znemožnění další publikační činnosti a materiální poškození podniku za účelem omezení a potírání svobody slova a svobodného historického bádání, či zda se obvinění Pavla Kamase, mé osoby a nyní nově i samotného nakladatelství z popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy (!) může vůbec zakládat na nějakém reálném podkladě, nechť posoudí každý dosavadní čtenář knihy Hitlerových projevů sám. Podle Petráska česká policie brzy rozhodne o dalším postupu.
Osobně chovám důvěru v civilizovanost a nezávislost zdejšího státního aparátu v tom smyslu, jek je navenek deklarován, a proto se s nejčistším svědomím chystám na konfrontaci s nadcházejícím obviněním. Tím spíš, že z celého mého vnitřního přesvědčení odmítám a hluboce pohrdám každým zločinem spáchaným proti lidskosti, ať už v případech individuálních, či na základě příslušnosti k jisté etnické či jinak definované skupině.
Je také citován publicista a historik (jeho specialitou je období osvícenství) Ivo Cerman, jinými slovy - je zde vlastně dotazován na jakýsi posudek k vydáním Hitlerových projevů. Podsouvá mi, že už samotným tematickým výběrem zveřejněných projevů Adolfa Hitlera jsem se měl dopustit kladného posouzení obsahu Hitlerových tvrzení: „Už výběrem projevů vyjadřuje Beer své hodnocení a sděluje tím něco publiku. Proč má být autentický Hitler poznatelný právě přes své veřejné projevy? A právě z let 1939 až 1942? Nebylo by dobré přidat k obrazu autentického Hitlera taky jeho dopisy, nařízení, vzpomínky blízkých osob? Jistě by bylo možno namítat, že to by byl příliš rozsáhlý záměr... To uznávám, ale kdyby cílem Beerova počinu skutečně bylo ukázat „autentického Hitlera", musel by touto cestou jít, a to on nejde. Beer a jeho nakladatel čtenáři nabízejí prostě jen výběr 18 veřejných projevů z let 1939 až 1942, ale říkají tomu ukázat nefalšovaná fakta", tvrdí Cerman.
O čem kniha ale vlastně je?
Cermanovi bych vřele doporučoval, aby si skutečně důkladně pročetl zadní stranu obálky ke knize, ale i především samotnou předmluvu, kde mimo jiné uvádím:
„…Adolf Hitler – jeho umění řeči, sdělení myšlenky, umění projevu. Díky těmto schopnostem získával miliony svých příznivců všech společenských vrstev a stavů, ať už na komorních setkáních v mnichovských hospodách či na pozdějších statisícových shromážděních. Ale i to není pro českého zájemce o studium tehdejší doby ničím novým. Víme však, o čem Adolf Hitler mluvil, víme, co bylo obsahem jeho projevů? … Není úkolem této knihy analyzovat, přezkoumávat dobové Hitlerovy projevy, nebo s nimi dokonce věcně či názorově jakkoliv polemizovat. To už by ostatně nebylo proveditelné už jen z toho důvodu, že řečnické vývody Adolfa Hitlera tématicky zahrnovaly tak širokou škálu oblastí, že by odpovědné rozbory vyžadovaly skutečně nebývale zevrubnou a možnosti této publikace zdaleka přesahující práci… Stejně tak vydavatelé knihy zcela záměrně upustili od jakýchkoliv pokusů hodnotit předkládané projevy, jak z hlediska správnosti či nesprávnosti řečníkem uváděných názorů a tvrzení, tak z hlediska momentální řečníkovy motivace či taktiky. Jediným, ale zato naprosto závazným nárokem autorů knihy bylo, předložit čtenáři v autentické podobě to, co bylo ve skutečnosti řečeno. Dnešní čtenář se tak dostává do pozice dobového svědka, který má ovšem navíc tu podstatnou výhodu, že si na základě dostupných informací, zakládajících se na nejnovějším stavu historického bádání, může předkládaný materiál jako nefalšovaný dokument zařadit do neoddiskutovatelných souvislostí a řečníkova tvrzení s těmito fakty kriticky porovnat…. Pro současníky, zvláště „Neněmce“, zůstává fenomén nacionálního socialismu, nadšení širokých lidových mas pro něj a zejména pak tehdejší obdiv k osobnosti Adolfa Hitlera v převážné většině něčím, co ani ne tak po rozumové jako spíš citové stránce lze stěží pojmout a pochopit. Zůstává něčím, co stojí mimo dosah lidského chápání. Ale právě touha pochopit nebo „vžít se do situace“ se může stát výborným vodítkem a motivem českého čtenáře, který o tuto tématiku jeví zájem. Kniha mu za tímto účelem otevírá dvířka. Není pochyb o tom, že pokud jsou historická fakta prezentována ve své autentické a nepokřivené podobě, mohou výrazně přispět k plodnému poučení z dějin, býti zároveň výstrahou a v neposlední řadě i cestou k jejich pochopení.“
Ivo Cerman, jak se lze pomocí předchozího textu přesvědčit, jednoduše vytrhl mou větu o autentičnosti historických zdrojů naprosto z kontextu. Myslím, že výstižněji vyjádřit, o co vydavateli knihy a autoru komentárů šlo, už snad ani nelze! Koneckonců zveřejněné Hitlerovy výroky jsou skutečně 100%ně autentické – na rozdíl od četných podvrhů a lží, rozšiřovaných v českých médiích, českými publicisty a někdy bohužel i českými historiky. Myslím, že pravidelní čtenáři ví, kam tím především mířím – na rozšiřovaný podvrh údajného Hitlerova projevu z roku 1932 o českém národě. Jakýpak názor by měl v tomto kontextu historik Cerman na nedávné publikování knihy Rozmluvy s Hitlerem českým nakladatelstvím Pavla Mervarta (bližší detaily ZDE) ? Nejen že se jedná přitom o naprosto ahistorický padělek, o němž nakladatelství tvrdí v anotaci opak - uvádí, že jde o autentické znění Hitlerových projevů a výroků. Ale Hitler v těchto podvržených textech navíc naprosto brutálně hovoří o svých plánech dobytí světa, vyhlazení méněcenných ras a o násilí. Menší "vadu na kráse" tato kniha ale má: řečník je v ní záměrně vyobrazen jako blázen, násilník, psychopat a ďábelská agresivní bytost. Je možné beztrestně na českém knižním trhu rozšiřovat a propagovat ahistorické a lživé podvrhy Hitlerových projevů, zatímco za publikování autentického a nefalšovaného znění Hitlerových projevů hrozí až 3 roky odnětí svobody?
Z jakého důvodu se Cerman cítí povolán politicky kádrovat náš vydavatelský počin? Pokud vím, období nacionálního socialismu nepatří vyloženě k Cermanovým středům zájmu historického bádání. A pokud jako otevřený sympatizant Karla Schwarzenberga při posledních prezidentských volbách v jednom ze svých článků nazval šovinistické výpady Miloše Zemana v předvolební kampani „náckovským hlupáctvím“, troufám si říci, že toho o nacionálním socialismu příliš mnoho vědět nebude.
Přeci však jedno pojítko pana Cermana k mé činnosti nacházím. Možná to byly právě sympatie ke Karlu Schwarzenbergovi, které jej přivedly jednoho dne i na stránky Našeho směru. To, že je váženým čtenářem našich stránek, vím s jistotou proto, že z nich okopíroval text prohlášení české šlechty z let 1938 a 1939, jež vyšlo ve velmi populárním článku Franze Chocholatého Grögera, napsaném exklusivně pro Náš směr, do svého blogu a neopomněl přitom stáhnout i nějaké fotografie jednak na svůj blog a jednak na své stránky na Facebooku – dokonce i s mou vlastnoručně zhotovenou psanou legendou pod snímkem Františka Schwarzenberga se zbraní při tzv. „Pražském povstání“ (podotýkám, že bez mého vědomí). Je tedy potěšitelné, že si kolega Cerman naší práce i přes ten či onen učiněný menší nekolegiální podhmat vůči mě dokáže i docela vážit.
Běžné veřejnosti se však Cerman prezentuje zejména svým otevřeným a zaníceným pro-izraelismem, texty o Izraeli a antisemitismu („antisemitismu“) v jeho publicistické činnosti naprosto dominují. Před rokem byl jedním z účastníků proizraelské manifestace v Praze při příležitosti návštěvy izraelského ministerského předsedy Netanjahua v České republice. Vedle hesel docela nevinných („I support Bibi“), přes politicky demagogické („V Izraeli se bojuje i za naši svobodu“) tu přítomní česky hovořící Židé a několik Čechů (na Facebooku organizátoři manifestace titulovali akci ovšem „Češi podporují Izrael“) manifestovalo s transparentem připomínajícím svým poselstvím poněkud ducha Norimberských zákonů, ovšem v židovském provedení („Židovská země židovskému lidu“). Ivo Cerman však ve svých článcích zastává názor, že židovský stát je otevřenou zemí, nemající s rasismem pranic společného, takže tento transparent patrně držel v ruce někdo jiný, ne on.
Této akce si tehdy povšiml i list Jerusalem Post a napsal článek o tom, že „proizraelský mediální analytik“ (© The Jerusalem Post) Ivo Cerman se svým kolegou Matoušem Zoubkem plánují založit „dlouhodobý projekt“, jistou „Watchdog-Website“, která bude dohlížet nad českými médiemi ohledně toho, zda náhodou předpojatě nereferují o dění v židovském státě. Cerman ve svých textech ustavičně kritizuje údajnou zaujatost českých sdělovacích prostředků vůči židovskému státu a kritiku sionismu považuje za jednu ze skrytých forem antisemitismu. Kritizuje také účast několika spolupracovníků České televize na výpravě do pásma Gaza v květnu 2010. Ti byli pak izraelským IDF zatčeni (mezi nimi i filmový tvůrce Alexander Vojta, producent Debatního klubu). Ohledně publicistických „mýtů a manipulací Ivo Cermana“ při hodnocení událostí na Blízkém východě soudí český publicista Jiří Kalát: „Být proizraelský je věc jedna, ale šířit tak silnou propagandu, je věcí úplně jinou.“
Doufejme, že židovským tiskem ohlášená dozorčí proizraelská práce Ivo Cermana nad zpravodajstvím českých sdělovacích prostředků na jeho „Watchdog-Website“ nabude lepších a objektivnějších argumentačních kvalit, než podsouvání mých sympatií vůči znění Hitlerových projevů. Obávám se ale, že někdo, kdo se od začátku definuje jako „proizraelský“, musí mít přeci přirozeně k objektivnímu úsudku na míle daleko.
