Franz Chocholatý Gröger
 |
| Dne 21. října 1944 bylo vyznamenáno 88 nejosvědčenějších pracovníků českého Kuratoria pro výchovu mládeže Čestným štítem Protektorátu Čechy a Morava. Ocenění předává SS- -Standartenführer Fischer, vedle něj vpravo na snímku HJ-Gebietsführer Fritz Knoop z vedení Hitlerovy mládeže. Foto: Archiv Lukáše Beera |
Přesto se v dalších letech se objevuje nutnost ocenit uvědomělé loajální Čechy a zejména členy protektorátní vlády a posílit tak klesajícího ducha a víru v konečné vítězství Říše. Proto výnosem ze 4. 6. 1944 zakládá v den druhého výročí smrti Reinharda Heydricha a státní ministr Karl Hermann Frank vyznamenání pro příslušníky Protektorátu, kteří příkladně prokázali svůj smysl pro povinnost v oblasti průmyslu, zemědělství, techniky nebo kultury i svoji neustálou připravenost k nasazení pro Říši. Štít měl povzbudit klesající nálady protektorátních činitelů a měl sloužit „pro vyznamenávání příslušníků Protektorátu, kteří se osvědčili vzorným postojem nebo plněním povinností a stálou pohotovostí k nasazení“. Vyznamenání neslo název „Der Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler“ (Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí vévody Václava (často je užíván zkrácený název „Svatováclavská orlice“). Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava byl založen ve třech stupních:
III. stupeň - štít se zlatým věncem
II. stupeň - štít se stříbrným věncem
I. stupeň – štít bez věnce
Dosud se uvádělo dělení 1. stupeň se zlatým věncem 2. stupeň se stříbrným věncem 3. stupeň bez věnce. Této chyby se dopustili dosavadní autoři předchozích prací. (2)
Motiv Štítu
Nejprve několik slov k použití erbu Přemyslovců a jejich státu, jak jej známe například na vyobrazení titulního listu Pasionálu Přemyslovny Kunhuty s nápisem Sancti Wenceslay. Na stříbrném štítu je černá plamenná orlice, vpravo hledící, se zlatou zbrojí. Na znaku římských císařů je černá orlice, vpravo hledící, s červenou zbrojí na zlatém poli. (3)
Podle Dalimila získal plamennou orlici kníže Břetislav I. a k tomu právo ohlásit příjezd na říšský sněm ohněm: „ Když ciesar k dvoru pozove tebe, pust ohen za mili okolo sebe. To viec kniezata ceska za pravo vzechu, a pro to orlici plamennu na scite nosiechu“. Ke změně znaku orlice za lva došlo podle Dalimila, tak, že císař Friedrich I. Barbarossa vyznamenal knížete (krále) Vladislava II. v roce 1158 za statečnost při dobývání Milána. Císař povýšil Vladislava na krále a změnil figuru na štítu, tím, že „Knez zemanom da na voli a podle jich rady korunu v zemi zvoli. Nad to ciesar knezi scit zmeni a take jemu urad v dvore promeni. Tehdy za orla cernehoda jemu o jednom ocase lva bieleho.“ Takzvaná plamenná orlice byla až do r. 1253 erbem dynastie a znakem země a to do nástupu Přemysla Otakara II. Zaštítění tohoto vyznamenání nejvýznamnějším patronem českého národa nebylo náhodné, z německé strany byla osobnost svatého Václava representantem věrného leníka říše a pro českou veřejnost osobnosti chránicí národ, jemuž nedá zahynouti.
 |
| Foto: Archiv Lukáše Beera (Všechny ostatní fotografie a obrázkové přílohy, neoznačené tímto zdrojem - zde platí zdroj uvedený v poznámkách a literatuře) |
Provedení
Návrh na Štít předložilo kulturně politické oddělení státního ministra K. H. Franka. Návrh byl zaslán přímo Hitlerovi, který jej přes tajemníky říšského ministerstva Lammerse a Meissnera schválil. Autorem grafického návrhu byl zřejmě Max Švabinský a autorem výtvarného návrhu byl český sochař a architekt Karel Štipl (4) Štít byl vyráběn ve velkém provedení se vodorovným špendlíkem na reversu a malém se svislým špendlíkem na reversní straně. Na aversu byl středověký vypouklý štít. Ve světlém poli je černě smaltovaná svatováclavská orlice, obklopená patnácti červeně smaltovanými plamínky. V případě III. a II. stupně vychází odspodu po obou stranách 2 mm široký vavřínový věnec, který je dole svázán mašličkou a dosahuje do poloviny štítu. Zlacení i stříbření přechází z věnce až na postranní lem štítu. Čestný štít byl ražen ze slitiny z bílého kovu. Zlacení i stříbření věnce bylo prováděno náhradními kovy. Obě provedení „Svatováclavské orlice“ se nosila na levé klopě civilního obleku nebo hypoteticky na levé náprsní kapse uniformy (např. u členů Kuratoria pro výchovu mládeže). (5)
K „Čestném štítu…“ byl předáván dekret v umělecké složce, vytvořené předními českými umělci. Nejprominentnějším nositelům pak dekret podepisoval osobně K. H. Frank. Na dekretu je kromě protektorátního znaku a oficiálního textu jméno a příjmení nositele, někdy jeho funkce, datum a místo udělení, podpis nebo faksimile podpisu státního ministra Franka a plastický reliéf razítka Úřadu německého státního ministra pro Čechy a Moravu. Důvod vyznamenání není v textu specifikován. Překlad textu dekretu je následující:
-jméno-
se osvědčil vynikajícím způsobem (vyznačeno červeně, u nižších stupňů vyznamenání chybí přívlastek „vynikajícím způsobem“) příkladným plněním povinností a stálou připraveností k nasazení.
Vyslovuji mu tímto svůj dík a propůjčuji mu tímto dekretem Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí vévody Václava („ve zlatě“, „ve stříbře“ nebo pouze „s orlicí vévody Václava).
Datum udělení
Německý státní ministr pro Čechy a Moravu
Udělování ocenění
Návrhy kandidátů na vyznamenání podávalo oddělení státního ministerstva prostřednictvím českých správních orgánů jako oddělení výživy nebo prostřednictvím Svazu pro zemědělství a lesnictví, popřípadě pověřenec pro české odborové organizace. Umělcům Štít navrhovala porota, ve které byli např. filmový expert A. M. Brousil nebo literární vědec Václav Tille. Počet udělených vyznamenání není přesně znám. Kompletní jmenné seznamy nositelů se nedochovaly. (6)
Odhad vyrobených a udělených exemplářů (dle nového rozdělení):
stupeň …………………………… vyrobeno…………………….. uděleno
III. se zlatým věncem…………......150………………………………….30
II. se stříbrným věncem…….........700………………………………....100
I. bez věnce………………………..4000………………………………..800 Celkem……………………………..4850………………………………..930
(7)
Poprvé vyznamenání uděloval K. H. Frank osobně 17. června 1944 nejvyšším protektorátním představitelům, jako byl předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí (viz předchozí filmový záznam). Ve svém projevu K. H. Frank řekl:
„Jestliže toto vyznamenání bylo založeno právě při druhém výročí smrti Zastupujícího říšského protektora Heydricha, má tím být zdůrazněno, že Češi, kterým se dostává této pocty, se zasloužili ve smyslu říšské politiky v Čechách a na Moravě, za kterou Reinhard Hendrich padl. Čech, který věrně slouží říši, jak mu poskytuje vzor státní prezident dr. Hácha, slouží tím zároveň nejlépe svému národu a své vlasti, neboť Čechy a Morava nebudou existovat bez Říše, tak jako Říše nikdy nebude bez Čech a Moravy. Tak navazuje i udělení nově založeného Čestného štítu vědomě na politickou tradici, která je po léta zakořeněna v českém národě a která vykonávala vždy příznivý vliv na osudy zemí Čech a Moravy, je to myšlenka knížete Václava, který jako věrný leník Říše vešel do dějin svého národa. V čele těch, jimž se dnes dostává vyznamenání je vláda Protektorátu, již se dostává vyznamenání za to, že se za půldruhého roku trvání za ztížených válečných podmínek vynikajícím způsobem osvědčila v plnění povinností. Dále bylo pro tuto poctu vybráno několik lidí ze široké vrstvy českých sedláků a dělníků, jejich vyznamenáním má být vzdána pocta nejen jejich zvláštní osobní zásluze, nýbrž celkovému výkonu jejich stavu. Konečně bylo do okruhu dnes vyznamenaných pojato několik mužů, kteří si této vysoké pocty zasloužili buď svým postojem, jež po léta obzvláště osvědčovali, nebo vynikajícími jednotlivými činy. V nejbližší době bude vyznamenáno několik dalších osob z jiných povolání.“
 |
| První předávání ocenění v červnu 1944: zleva doprava - Kalfus, Moravec, Krejčí, Frank, Bienert, Hrubý. Foto: Archiv Lukáše Beera |
Hodně oceněných bylo v následujícím období historie zcela odsouzeno za její přijetí. Někdy se dostaly až na samotné dno české společnosti, která je vnímala jako kolaboranty. Odmítnutí tohoto vyznamenání prý však znamenalo cestu na popraviště. Jedním z vyznamenaných je i režisér Otakar Vávra, jehož se jednou Arnošt Lustig ptal, jak mohl přijmout svatováclavskou orlici. Otakar Vávra odpověděl:„To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti. Možná to byla pravda, možná ne. Když jsem napsal povídku Modravé plameny z inscenace Naděje, pozval mě pražský rabín Sychr na oběd. Řekl mi něco podobného: Jenom z nerozumnosti mládí jste mohl vykreslit židovského zrádce v Terezíně. Jako že mládí omlouvá mou pošetilost psát o židovském zrádci.“ (9)
Z držitelů orlice byli krutě postiženi Vlasta Burian (byl odsouzen k 3 měsícům vězení a k pokutě 500.000 Kč. Po propuštění už divadlo nesměl obnovit, byl mu zabaven prakticky veškerý majetek (také vila) a následujících pět let nesměl vystupovat), Václav Talich (po skončení druhé světové války Talich strávil víc než měsíc ve vězení jako údajný kolaborant s nacisty. Poprvé dirigoval až koncem září 1946 a po komunistickém převratu v únoru 1948 a až do r. 1954 nemohl dirigovat) a prof. Dr. Josef Šusta (po skončení druhé světové války byl neprávem obviněn z kolaborace a 27. května 1945 spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z Karlova mostu), o něco méně Pavel Poucha, téměř vůbec ne Otakar Vávra ani Max Švabinský. (10) Vlastu Burianovi uškodilo také jeho vystupování v rozhlasové skeči Hvězdy nad Baltimore. Mezi těmi, kteří se s režimem „zapletli“ o poznání více, byli například Jára Kohout, Ferenc Futurista, ale i spisovatel František Kožík, tehdejší dramaturg většiny skečů. (11) František Kožík se později stal informátorem StB (12).
 |
| Emil Hácha byl nositelem Čestného štítu se zlatým věncem. Na fotografii mu gratuluje k narozeninám v červenci 1943 generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže František Teuner, pozdější nositel Čestného štítu se stříbrným věncem. Foto: Archiv Lukáše Beera |
 |
| Foto: Archiv Lukáše Beera |
 |
| Vyznamenaní z 12. července 1944, štít ve stříbře: J. Babula (spisovatel), R. Dominik, K. Chalupa (šéfredaktor a pověřenec pro Sociální pomoc), Antonín Kožíšek (šéfredaktor), Alois Kříž (šéfredaktor), Karel Rélink (akademický malíř), Em. Šourek (šéfredaktor), V. Velinský (šéfredaktor). Foto: Archiv Lukáše Beera |
 |
| Karel Werner (šéfredaktor) obdržel čestný štít ve stříbře. Dále byli vyznamenáni: L. Hradský (architekt, propagační výtvarník ministerstva lidové osvěty), B. Jaroš (šéfhlasatel rozhlasu), J. Mareček (vedoucí org. odd. VOS), J. Novák (ředitel dram. oddělení ČFÚ), dr. C. Rypl (vrchní odb. rada ministerstva lidové osvěty), J. Sviták (ředitel Českého filmu, ústředí), Čeněk Šlégl (herec), Jiří Zavřel (šéfredaktor). Foto: Archiv Lukáše Beera. |
Neúplný a neověřený seznam oceněných Čestným štítem protektorátu Čechy a Morava s orlici vévody Václava zvaný též Svatováclavská orlice:
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava se zlatým věncem:
Rudolf Beran - ministr protektorátní vlády --(20 let vězení)
Walter Bertsch - ministr protektorátní vlády - (doživotní vězení)
Richard Bienert - ministr protektorátní vlády- (3 roky vězení)
Otto Bláha - generál, vůdce Svazu českých válečníků -(popraven 21. 1. 1946)
Jaroslav Čermák - Velitel Svatováclavských gard (popraven v červnu 1946)
Dr. Emil Hácha – prezident Protektorátu Čechy a Morava (byl přes vážný zdravotní stav zatčen a eskortován do věznice. Zemřel 27. července 1945)
Adolf Hrubý - ministr protektorátní vlády- (doživotní vězení)
Josef Kalfus - ministr protektorátní vlády- (omilostněn)
Jindřich Kamenický - ministr protektorátní vlády - (5 roků vězení)
Dr. Jaroslav Krejčí - ministr protektorátní vlády - (25 roků vězení)
Josef Kříž –vedoucí rozhlasu Praha (odsouzen k trestu smrti a popraven)
Emanuel Moravec - ministr protektorátní vlády - (sebevražda)
Vladimír Krychtálek– redaktor časopisu „Večer“- (popraven 22.4.1947)
Rudolf Novák– šéfredaktor listu „Árijský boj“- (popraven 26.3. 1947)
Josef Rozsévač-Rys– zakladatel Svatoplukových gard, přední funkcionář Vlajky-(popraven 27.6.1947)
Robert Rychtrmoc– divizní generál, velitel Svazu českých válečníků -(popraven 21.1.1946)
Vladislav Skalička – vedoucí organizace Vlajka (odsouzen k 10-ti letům vězení, propuštěn 1954)
PhDr. Emanuel Vajtauer - redaktor "Večerního českého slova" (v roce 1945 zmizel)
Karel Werner – vedoucí redaktor „Poledního listu“ (odsouzen k trestu smrti a popraven)
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava se stříbrným věncem:
Josef Burda – obchodní ředitel, funkcionář Vlajky -(popraven 27.6.1946)
Václav Crha – vedoucí redaktor listu „Národní politika“ (doživotí)
Gustav Dörfl- redaktor „Poledního“ a „Pražského“ listu
Jan Fousek – rytíř Řádu Marie Terezie, předseda Národního souručenství a přední činitel Svazu pro spolupráci s Němci (odsouzen na 12 let do vězení)
Rudolf Halík-vedoucí redaktor „Venkova“
Emanuel Jančár – velitel Čs .fašistických gard a náčelník Junáka Národní obce fašistické
prof. JUDr. Jan Kapras – ministr druhé protektorátní vlády
Dr. Josef Kliment –tiskový mluvčí vlády, člen výboru „Svazu pro spolupráci s Němci“
Oskar Nešpor – zemský velitel Fašistických gard v Praze
Otto Peřina – vydavatel listu „Árijský zítřek“
Arnošt Pořízka – velitel Svatoplukových gard
Antonín Roček – šéfredaktor „Národní politiky“
František Směták – vedoucí činitel Svatoplukových gard
Emil Šourek – redaktor listu „Vlajka“
MUDr. František Teuner – vedoucí činitel Kuratoria pro výchovu mládeže - (doživotní vězení)
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava bez věnce:
Dr. Jan Adolf – předseda Svazu průmyslníků
Stanislav Babický – funkcionář Národní árijské kulturní jednoty
Karel Babka „Kasanda“ - redaktor
Marie Blažková – redaktorka listu „Pražačka“
František Brázda – funkcionář Národní árijské kulturní jednoty
Brikcius Mohamed Abdallah - pronacistický redaktor, cestovatel
Alois Brynda – funkcionář Zelených hákových křížů
Vladimír Břetenáč – majitel listu „Štít národa“
Vlasta Burian – herec
Prof. ThDr. PhDr. Josef Cibulka – historik umění, archeolog, za Protektorátu ředitel Národní galerie
Jan Claner – podplukovník, funkcionář Svazu českých valečníků
Alois Václav Cyphely - funkcionář Vlajky
Prof. Jan Čásek – funkcionář Kuratoria pro výchovu mládeže
Jaroslav Čecháček – redaktor
Dominik Čipera – člen I. protektorátní vlády
Jaroslav Eminger – brigádní generál, inspektor vládního vojska
Edmund Freyburg – funkcionář Národní obce fašistické
Josef Hallmann – funkcionář Vlajky
František Havlena - funkcionář Svazu pro spolupráci s Němci
Jan Hofmann – funkcionář Kuratoria pro výchovu mládeže
Vojtěch Holeček –redaktor „Národních listů“
Oldřich Janáček – funkcionář Vlajky
Josef Ježek – generál četnictva, ministr druhé protektorátní vlády
JUDr. Jan Jílek - funkcionář Vlajky, vedoucí České pracovní fronty
Jan Kašička – vrchní četnický strážmistr
Ladislav Kobsinek - funkcionář Národní obce fašistické, velitel Svatoplukových gard
Bohumil Konopásek – generál, funkcionář Vlajky
Jan Kopřiva – funkcionář Kuratoria pro výchovu mládeže
Jaroslav Křemen –redaktor listu „A-Zet“
František Kukačka – generál, představitel Svazu českých válečníků pro Moravu
Antonín Liška - funkcionář České pracovní fronty, České ligy proti bolševismu
Mikuláš Litic z Bubna – ministr II. protektorátní vlády
Karel Locher – funkcionář Vlajky
Václav Mančal - funkcionář Vlajky
Jan Mertel – funkcionář Svazu pro spolupráci s Němci
Jan Merten – herec
František Mikuláš Mlčoch –předseda Nacionálně socialistické české dělnicko-rolnické strany
Gustav Mohapel (Rudolf Hradečný) - funkcionář Českého svazu válečníků, bývalý major GŠ
František Moštěk –podplukovník, vedoucí funkcionář Svazu českých válečníků
Oldřich Novotný –župní vedoucí Vlajky
Josef Opluštil - redaktor
František Paulus - člen direktoria Národní obce fašistické, šéfredaktor Moravského slova, senátor
Jan Pecháček- funkcionář Vlajky
Jaroslav Pelíšek – redaktor
Otakar Polívka – redaktor
Dr. Augustin Popelka –předseda Kanceláře prezidia vlády
Pavel Poucha – vědec, pedagog a orientalista
Jaroslav Preiss - funkcionář "Svazu pro spolupráci s Němci"
František Prokop - redaktor listu "České slovo"
Josef Rousek – obchodník s obrazy
František Rudel –generální ředitel nakladatelství ORBIS
Vladimír Ryba – šéfredaktor listu „Národní práce“
Bohumil Říha - spisovatel
Jan Sejpka – profesor, grafik
Jindřich Schmidt – grafik
Václav Silovský – grafik
Josef Sokol –organizační vedoucí Vlajky
František Stočes – vedoucí odborové ústředny v Protektorátu
ing. Jindřich Streibl - funkcionář Vlajky
Václav Stulík - funkcionář Vlajky
Jan Sviták - režisér, herec a scénárista (zlynčován a zavražděn v ulicích Prahy v květnu 1945)
Vladimír Sýkora –předseda Svazu pro spolupráci s Němci
Ladislav Špitálník - funkcionář Vlajky
Prof. PhDr. Josef Šusta– historik, spisovatel a politik - (sebevražda)
Max Švabinský – malíř a grafik
Václav Talich – dirigent
Jindřich Thun-Hohenstein - funkcionář Vlajky
Vojtěch Trubka – ředitel cirkusu Apollo
Hugo Tuskany - funkcionář Vlajky
Jan Úprka – sochař a funkcionář Vlajky
Otakar Vávra – filmový režisér
Čestmír Vetchý - funkcionář Vlajky
Bohuslav Vlach –funkcionář Svatoplukových Gard
František Vocílko – funkcionář České obce fašistické
(13)
Mnohé k otázce Svatováclavské orlice by mohla přinést kniha Pavla Taussiga Svatováclavská orlice, která by měla vyjít, po mnoha odkladech, na podzim letošního roku v nakladatelství Čas. (14)
Pardubice 15.9.2013
Franz Chocholatý Gröger
Poznámky:
(1) http://www.fronta.cz/dotaz/svatovaclavska-orlice
(2) Vlastní dekorace je v českomoravských podmínkách špatně popisována a této chyby se dopustili v článku uveřejněném v časopise Signum číslo 14 z června 2011 i autoři Dr. Roman Jedlička a Ladislav F. Sedlák stejně jako např. autoři brožurky „Vyznamenání z doby nesvobody 1939-1945", Roman Freiherr von Procházka v publikaci Österreichisches Ordenshandbuch, strana 216, položka č. 1068-1070, ale také autor článku na http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841
Právě výše zmínění autoři- Roman Jedlička a Ladislav F. Sedlák- v novém článku, který vyšel v prosinci 2011 v časopise Signum číslo 16, na základě dobových materiálů uvádějí vše na pravou míru. Podklady poskytl Ladislav F. Sedlák na stránkách
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Cestny-odznak-Svatovaclavska-orlice/t/90416
(3) Pasionál Přemyslovny Kunhuty, Odeon Praha 1975 Dalimilova kronika, kapitola 45 O Brecislavove boji s ciesarem, verš 60, kapitola 50 O najvetsiej cti krale českého, verš 10
http://web.archive.org/web/20070804091914/http://people.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/litera/dalimil.htm
(4) Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. 9. 1873 Kroměříž -10.2.1962 Praha). Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Nositel Čestného štítu protektorátu Čechy a Morava a nositelem Řádu republiky 1958.
Karel Štipl 21. 1. 1989 – 22. 8. 1972, sochař, architekt a sklářský výtvarník. Účastnil se soutěže na výzdobu Památníku osvobození na Vítkově.
(5) Štít ve velkém měl rozměry 25×22mm, a v malém 18×15mm. Na reversní straně velkého provedení je vpravo přiletován vodorovný zavírací špendlík a vlevo záchytný háček. Špendlík v zavřeném stavu přesahuje svojí délkou okraj štítu (velké provedení). U malého provedení je uprostřed reversní strany přiletován dlouhý svislý špendlík. Kromě toho se vyskytují (zřejmě na objednávku) exempláře vyrobené ze stříbra o ryzosti 635/1000 puncované ve spodní části puncovní značkou č.2 Protektorátu Čechy a Morava. Všechny Čestné štíty mají na rubu vyražené výrobní číslo a to u velkých dekoraci strojově ražené s výškou číslic 1,2 mm u malé dekorace s výškou číslic 2,5 mm. Vzácně se vyskytují i exempláře ručně ražené číslicemi pouze 1 mm vysokými, které již nejsou v řadě, ale jsou rozházené. Dosud nebylo zjištěno, zda byly nositelům předávány Štíty kontinuálně podle čísel, nebo namátkově. Proto nelze stanovit, zda exempláře s vyšším číslem, než je odhadovaný počet udělených vyznamenání, byly uděleny, či nikoliv. Všechny dekorace, ať malé či velké, byly udělovány v papírové krabičce, potažené imitací hadí kůže. Odznaky byly zasazeny v plastickém papírovém lůžku, potaženém tenkou červenou praporovinou. Vnitřní postranní lem je z bílého kartonu. Etuje pro velké dekorace mají rozměry 45 x 45 mm, pro miniatury s věncem 82 x 28 mm a pro miniatury bez věnce 70 x 28 mm Žádný z Čestných štítů Protektorátu Čechy a Morava jakéhokoliv stupně nenese značku výrobce. Je však patrné, že použitý materiál je kvalitní. Protože v Německu byl již roku 1943 vydán striktní zákaz používat kvalitní slitiny k nezbrojním účelům, je jasné, že výrobce, který na zakázku Úřadu státního ministra odznaky vyrobil, musel být z území protektorátu. V té době byly na území Čech a Moravy pouze dvě firmy, které byly schopny kvalitně a včas zakázku realizovat – Karnet a Kyselý a bývalý atelier Františka Anýže. Protože firma Karnet a Kyselý vždy, tj. i v roce 1944, své výrobky značila značkou „KARNET-KYSELÝ/PRAHA XI.“, usuzuje se, že výrobcem byla druhá firma v Praze. Viz http://www.aurea.cz/Katalog20/20kat0601.htm a http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841 .
(6) Zdeněk Heinc, Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody 1939- 1945, Česká numismatická společnost-pobočka Praha 1999 s. 34
Dekret Jan Hofmann z 28. 9. 1944
Závěrečná poznámka „Autorům byla velmi ztížená badatelská činnost v archivech tím, že ve Státním archivu v Praze není z požadovaných podkladů nic zachováno. Odporučení na Bundesarchiv v SRN v Koblenzi nepřineslo rovněž konkrétní podklady. Archiv Ministerstva vnitra sdělil, že jím zapůjčené podklady se nevrátily." Viz s. 60 Zdeněk Heinc, Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody 1939- 1945, Česká numismatická společnost-pobočka Praha 1999.
(7) Dle starého dělení Zdeněk Heinc ,Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody 1939- 1945, Česká numismatická společnost-pobočka Praha 1999 s. 32
2. 2. 2012 http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841
(8) Zdeněk Heinc, Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody 1939- 1945, Česká numismatická společnost-pobočka Praha 1999, s. 36
(9) SVATOVÁCLAVSKÁ ORLICE - PROTEKTORÁTNÍ VYZNAMENÁNÍ http://www.detektory-tesoro.cz/home/svatovaclavska-orlice-protektoratni-vyznamenani-27
(10) Jiří Černý Svatováclavská orlice nebyla jen pro zrádce, Hospodářské noviny, 2.10..2007 http://www.nacerno.cz/view.php?cisloclanku=2007100201
(11) http://cs-magazin.com/index.php?a=a2011061022
http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/bitva/_zprava/rozhlas-v-obdobi-protektoratu-cechy-a-morava--1056026 - herec Čeněk Šlégl, který skončil po válce ještě hůř než Burian. Jako kolaborant byl odsouzen k šesti měsícům v uranových dolech v Jáchymově a doživotně mu byla zakázána herecká profese. To vše za to, že byl členem nacistické organizace Vlajka a vystupoval v propagandistických skečích a filmech. Bohužel již nikoho nezajímalo, že Šlégl „kolaboroval“ proto, aby uchránil svou dceru, která si vzala Žida.
(12) http://blisty.cz/art/31538.html http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=687375
(13) Zdeněk Heinc, Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody 1939- 1945, Česká numismatická společnost-pobočka Praha 1999 s.32 - 35
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841 i s fotografiemi nositelů a tresty po květnu 1945
(14) http://www.librum.cz/kniha/Svatovaclavska-orlice_Pavel-Taussig_0117836/
Literatura:
Zdeněk Heinc, Josef Kounovský, Vlastimil Baumruk Vyznamenání z doby nesvobody, Praha, Česká numismatická společnost, 1999, 1. vyd., 66 s., il.
Dr. Jedlička Roman, Sedlák Ladislav F., Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava, Signum. Zpravodaj Klubu faleristů v Brně, V. řada č. 14, červen 2011, s. 719-726
Dr. Jedlička Roman, Sedlák Ladislav F., Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava, Signum. Zpravodaj Klubu faleristů v Brně, V. řada č. 16, prosinec 2011, s. 814-816.
Roman Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, Große Ausgabe, 1 – 4, München 1979
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841
Svatováclavská orlice http://www.fronta.cz/dotaz/svatovaclavska-orlice Čestný odznak Svatováclavská orlice: Státní vyznamenání: Protektorát Čechy a Morava [1939-1945] http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Cestny-odznak-Svatovaclavska-orlice/t/90416
Nabídkový katalog na aukci dne 8. prosince 2007 http://www.aurea.cz/Katalog20/20kat0601.htm
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava http://forum.sfs.sk/viewtopic.php?f=100&t=6&p=7 , také o vydání článku Dr. Jedličky v časopise Signum číslo 14 z června 2011
Michal Šimůnek, Vyrovnání se s válečnou minulostí do obnovení platnosti retribučních dekretů http://nassmer.blogspot.cz/2010/05/vyrovnani-se-s-valecnou-minulosti-do.html
