K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru (II.)

Karl Valentin Müller
1. díl

Na to poukazuje také svět pověstí, dle kterého dynastie Přemyslovců včetně své pramatky Libuše – pokud tedy uvěříme zkoumání českého historika Kramáře – mohla pocházet z alemansky-německé knížecí krve, stejně jako o něco výše uvedená svědectví jazykových dějin, nebo konečně stejně jako bezprostřední historická svědectví: vždyť to byl Frank, Sámo, který přišel do Čech se svou družinou jako pocestný dobrodruh („kupec“) a který se vyznamenal odvahou a moudrostí tak, že ho Slované zvolili vůdcem ve svém povstání proti Avarům; on se svou družinou to byl, kdo jim přinesl osvobození a založil velkou, mocnou slovanskou říši, jejíž moc byla citelná daleko mimo náš prostor.

Potravinové lístky na „ostrově míru“

Lukáš Beer

Komunistické propagandě v poválečném Československu se v mladých generacích, které druhou světovou válku již neprožily, úspěšně dařilo zakořenit představu, že přídělový systém a potraviny na lístky, které jsou tak důvěrně známým jevem z období Protektorátu Čechy a Morava, byly nějakým specifickým projevem útlaku okupačního režimu vůči českému obyvatelstvu nebo dokonce formou „nacistického teroru proti českému národu“. Řada českých historiků tuto představu přiživuje dodnes. Proto se ještě dnes najdou mezi námi určitě i tací, pro které by bylo novinkou zjištění, že přídělový systém fungoval nejen na celém území Říše a platil tedy přísně i pro německé státní občany, ale i v řadě jiných evropských (válčících) zemí, jejichž hospodářství muselo být přizpůsobeno podmínkám války. Ještě méně je známý fakt, že na tento systém musela přejít i taková země jako Švýcarsko, považované za 2. světové války také za jakýsi „ostrov míru“.

Masakr na Švédských šancích

Lukáš Beer

Před týdnem uplynulo 65 let od zmasakrování 265 lidí (naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti) československými vojáky v katastru obce Horní Moštěnice u Přerova. Česká televize opakovala 25. června 2010 tento zajímavý dokumentární pořad (z roku 2000) vracející se k oné tragické události. V pořadu se mj. dostávají ke slovu i pozůstalí zavražděných. Někteří občané Přerova ještě dodnes chápou popravu civilistů na Švédských šancích jako pochopitelnou odplatu za popravu 21 účastníků tzv. Přerovského povstání Němci.

Tento způsob uvažování zcela opomíjí skutečnost, že tzv. povstalci se se zbraní v ruce dobrovolně rozhodli postavit se německým ozbrojeným složkám a tím se zcela pochopitelně dobrovolně vydávali riziku eventuální porážky a s tím souvisejících následků se vším všudy - ozbrojené povstání civilistů v zázemí bojující armády v období mimořádného ohrožení země vyvolalo logicky velmi tvrdé sankce, neboť nahlížení na takovéto ozbrojence nemohlo být ze strany německé branné moci dokonce ani rovnocenné s nahlížením na příslušníky uniformovaných nepřátelských armád a aktivity těchto jedinců byly proto vnímány jako mimořádně zákeřné a trestuhodné.

Opravdové přátelství je trochu o něčem jiném

Lukáš Beer

Návštěva spolkového kancléře Wernera Faymanna v Izraeli přes požadavky islámských a propalestinských organizací v Rakousku a obecního rady Omara al-Rawiho (SPÖ) nakonec očekávaně odřeknuta nebyla. Program návštěvy byl ovšem zkrácen pouze na dva dny. Podle údajů kanceláře spolkového kancléře se jednalo vůbec o první návštěvu nějakého zahraničního předsedy vlády v Izraeli po incidentu s humanitárním konvojem, a proto tato okolnost návštěvě Wernera Faymanna propůjčila jistý choulostivý rámec. Bezprostředně po izraelském útoku na „Gaza-konvoj“ vyjádřil totiž Faymann své „zděšení“ nad postupem Izraele a požadoval „obsáhlé prozkoumání a dokonalé objasnění incidentu“, k čemuž je z pohledu Rakouska nutné mezinárodní složení komise.

Bílá Hora

Franz Chocholatý Gröger

Jako reakci na (v jistém smyslu velmi zábavný) projev Jana Zahradila (ODS, poslanec Evropského parlamentu) v rámci pietního shromáždění k uctění památky 27 "českých odbojářů", popravených dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí, si vzhledem ke svéráznému pokusu řečníka o interpretaci národních dějin dovolujeme přinést tento o něco starší poučný článek.

Česká porodnost za Protektorátu postupně úspěšně doháněla německou

Lukáš Beer

Nemusíme si nic vykládat o tom, že jedním z ústředních cílů nacionálně socialistické politiky Německa bylo kýžené zvyšování porodnosti v rámci („hodnotné části“) samotného německého národa. Období mezi světovými válkami bylo v Německu poznamenáno stagnací porodnosti a stárnutím obyvatelstva, zatímco ještě v letech před rokem 1910 připadalo v Německu stabilně 30 porodů na 1000 obyvatel. Počínaje rokem 1926 však porodnost klesla už pod 20 porodů na 1000 lidí. Silně pronatální politikou se nacionální socialisté po převzetí moci snažili pokles porodnosti zamezit a naopak podporovat „porodní výkonnost“ německých žen.

Dějiny povstání psané vítězi

Petr Zídek

Píší dějiny skutečně vítězové? Podívejme se na letošní připomínky pětašedesátého výročí pražského povstání a osvobození. Nejvíce pozornosti vzbudil dokumentární film Davida Vondráčka Zabíjení po česku vysílaný Českou televizí. Autor v něm mapuje odvrácenou tvář osvobození v podobě masakrů německého civilního obyvatelstva českými vojáky, povstalci a samozvanými vykonavateli revoluční spravedlnosti. Film nepřinesl zásadně nová fakta: zabíjení v Postoloprtech, Žatci a ve Vitorazsku je léta historicky zdokumentované. Síla filmu je v zobrazení autentických výpovědí svědků z řad obětí i strůjců. Konfrontace roztřeseného přiznání bývalého člena revolučních gard, že zastřelení v Tušti se provinili jen tím, že byli Němci, se vzpomínkami dětí zavražděných vytváří silný obraz doby.

Čeští historici a apologetika o K. H. Frankovi

Lukáš Beer
Předcházející článek cyklu: Češi a Němci očima KHF

V roce 2003 vychází v nakladatelství Epocha v Praze kniha autorů Miloslava Moulise a Dušana Tomáška nazvaná K. H. Frank – Vzestup a pád karlovarského knihkupce. Autoři hned v záložce na obale knížky o svém díle tvrdí, že čtenář v rukách právě drží „zajímavou a čtivou knihu“, která je „nejen literární dokumentací tragického období z dějin českého národa, ale i příspěvkem při hledání společného příspěvku v soužití se sousedním Německem“. Co se za touto optimisticky laděnou zmínkou o „příspěvku v soužití“ ve skutečnosti skrývá, si možná čtenář znalý dosavadní tvorby „zkušeného a renomovaného autora literatury faktu“ Miloslava Moulise dokáže barvitě představit, aniž by knihu otevřel. Smířlivé to čtení zrovna není. Jeho „literatura faktu“ je někdy naplněna fakty zhruba jen asi z poloviny, zbytek tvoří vše možné než ideologicky a hněvem nezatížené vkládání svých vlastních názorů a pohledů, které autor nedokázal patřičně oddělit od nepopíratelných a dokumentovaných historických skutečností.

Napětí mezi muslimskou a židovskou náboženskou obcí v Rakousku

Dvě demonstrace proti izraelskému vojenskému zákroku vůči humanitárnímu konvoji směřujícímu do pásma Gazy, které ve Vídni proběhly ve dnech 1. a 4. června 2010, mají dohru ve formě verbálních útoků na organizátory druhé demonstrace ze strany židovské náboženské obce v Rakousku. IKG Vídeň (Israelitische Kultusgemeinde Wien) udala státnímu zástupci organizátory demonstrace a předala mu popis skutkového stavu, dle kterého se organizátoři demonstrace vyskytli ve společnosti některých účastníků projevujících se hrubě antisemitsky. Konkrétně jde o dva transparenty, které se na demonstracích objevily: byla pořízena fotografie, na které je vidět turecký účastník první, spontánní demonstrace z 1. června nastavující do objektivu „transparent“ ve formě nápisu na podkladu z kartonu, na kterém stálo „Wach auf Hitler“.

Přírodní pevnost nebo křižovatka?

Emanuel Vajtauer

Jedním ze základních omylů při pohledu na naši minulost je názor, že jsme žili po tisíciletí v jakési přírodní pevnosti a že právě této vlastnosti našeho životního prostoru děkujeme za to, že tu ještě jako národ existujeme.

Pramenem tohoto mythu přírodní pevnosti je pohled na mapu. Dokladem je Palacký, který začíná své dějiny hned v druhé větě takto: „Popatříce na obraz její (země české) na mapě, uhlédáme podobu nepravidelného čtverohranu, jehožto hrany právě k severu a k jihu, k východu a západu čelí.

K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru (I.)

Karl Valentin Müller
Předcházející články cyklu: K.V. Müller, H.J.Beyer a germanizace českomoravského prostoru - "Význam německé krve v češství" - K. V. Müller o asimilaci inteligence a "pročištění německého národního tělesa"

Následující text (rozdělený do několika částí) je doslovným překladem článku Karla Valentina Müllera, který v roce 1943 vyšel v knize „Das Böhmen und Mähren-Buch“ (Volk und Reich Verlag Prag). Text je zde uveřejněn za účelem obeznámení se s dobovými podobami nazírání německého nacionálního socialismu na otázku budoucího národnostního uspořádání na území Protektorátu Čechy a Morava a tím tedy za účelem napomáhání k chápání a ucelování vědomostí při získávání poznatků týkajících se naší historie, zejména z hlediska problematiky česko-německých vztahů. 

Češi a Němci očima KHF

Lukáš Beer

Jsou osobnosti českých dějin, které si vysloužily přívlastek „rozporuplná“ nebo problematická“ a které jsou dodnes předmětem polemiky historiků pokoušejících se rozpitvávat jejich kladné a záporné stránky. Osobnosti, které na jedné straně mají mezi Čechy své horlivé příznivce, zatímco jiná část společnosti se k nim staví poněkud skeptičtěji. Zářivým příkladem může být například jméno Edvarda Beneše. A nebo v posledních letech jméno Emanuela Moravce, na něhož alespoň minoritní skupinka historiografů a publicistů nepohlíží dnes vyloženě s černobílou nenávistí a opovržením. Pro některé je Moravec „tragickou postavou“ našich dějin, pro druhé zůstává „nechvalně proslulým kolaborantským chomoutem“.

Doplnění obrazového materiálu v seriálu o Kuratoriu

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl

Doplněním 12 kvalitních fotografií byl právě aktualizován seriál Nedokončená pouť Kuratoria. Doplnění se týká čtyř dílů: 8. dílu (5 fotografií: např. kapela Kuratoria v Lánech při oslavách 71. narozenin státního prezidenta Emila Háchy nebo záběry z Dne mládeže v Kolíně ze srpna 1943), 10. dílu (5 snímků ze Dne mládeže v Praze v září 1943) a po jednom snímku v 6. a 14. dílu. Termín nového, 15. dílu bude ještě sdělen.

Jak normální je, prohlašuje-li se Čech předem za „přítele Izraele“?

Lukáš Beer

Je přirozeně zcela legitimní, pokud někdo cítí potřebu deklarovat se vysloveně jako „přítel Izraele“, potřebuje to sdělit svému okolí a produkovat pro české čtenářstvo obsáhlé milostné ódy opěvující stát Izrael (viz. čerstvě například Bohumil Doležal v Lidových novinách). Neberme nikomu potřebu svěřit se, jak moc bije jeho srdce pro Izrael, jak moc stojí na jeho straně a jak mu už odjakživa „fandí“. Na to má každý právo. Stejně tak má každý právo vyznávat své jednostranné sympatie k Palestincům, ačkoliv se v médiích a ve virtuálním světě s touto podobou jednoznačného sympatizování v českém prostředí setkáváme mnohem řidčeji než s prvně jmenovaným jevem. To ale proto, že naše země není dostatečně islamizována do té míry jako jiné západní demokracie.

Druhá retribuce - Obnovení mimořádných lidových soudů

(2. duben 1948 - 31. prosinec 1948)
Franz Chocholatý Gröger
Související články: Vyrovnání se s válečnou minulostí do obnovení platnosti retribučních dekretů - Hrdelní retribuce - Národní soud (15.11.1946 - 4.5.1947)

Okresní soudy převzaly od mimořádných lidových soudů nevyřízené případy a měly rozhodnout v případech dopadení obviněných, proti nimž již bylo zahájeno trestní řízení. Řádné soudy vynesly od 5. května 1945 do 1. dubna 1948 celkem 270 rozsudků. Když ministr Drtina přednášel zprávu o ukončení retribučního soudnictví v českých zemích, vyslovil přání, "aby již nikdy náš národ a náš stát nebyl vystaven podobné situa­ci " a v rozpravě 11. června 1947 k tomu ještě dodal, že doufá, "že je to také naposled v historii tohoto národa, aby musil jeho zákonodárný sbor jednat o souzení válečných vin a válečných viníků, zrádců a kolaborantů". Souhrnná zpráva byla 2. července sněmovnou jednomyslně schválena. (1) To nevěděl, k čemu ani ne za rok dojde k státnímu převratu, který vše změní.

K. V. Müller o asimilaci inteligence a „pročištění německého národního tělesa“

Lukáš Beer
(s použitím uvedené literatury)
Předcházející články cyklu: K.V. Müller, H.J.Beyer a germanizace českomoravského prostoru - "Význam německé krve v češství"

Důležitějším než antropologický obraz českého národa se Karlu Valentinu Müllerovi ovšem zdál jeho sociálně antropologický profil. V roce 1941 zkoumal v rámci sociologického semináře Technické univerzity v Drážďanech na 6000 Čechů ze čtyř velkých firem – z Prchalovy továrny na automatické telefony v Kolíně, čáslavské továrny na konzumní tuky Kosmos, z pobočky firmy Baťa ve Zruči nad Sázavou a z podniků ČKD Praha. Koncentroval se přitom na mistry, vedoucí zaměstnance, obchodníky a techniky. Výsledkem Müllerova bádání bylo zjištění, že se jmenovaná profesní skupina zaměstnanců údajně lišila od průměru tím, že vykazovala nadprůměrný počet „nordických rasových znaků“.

Protiizraelské demonstrace ve Vídni se zúčastnili i židovští aktivisté

Včera se v centru Vídně sešlo dle odhadů policie a tiskové agentury APA deset tisíc lidí, aby tak vyjádřili protest proti izraelskému vojenskému zákroku vůči humanitárnímu konvoji mířícímu do Gazy. Příznivci 127 organizací, které společně vytvořily propalestinskou solidarizující platformu, se z prostranství před Operou přemístili před Úřad spolkového kancléře, kde hlasitě skandovali protiizraelská hesla jako „Israel Terrorist“ a „Izrael – vrah dětí“ apod. Naprosto převažující část demonstrantů tvořili však lidé s „migračním pozadím“, převážně Turci, což dokumentovalo velké množství tureckých vlajek. Demonstranti ve svých projevech, které probíhaly v němčině, turečtině a arabštině, požadovali, aby rakouský kancléř Werner Faymann (SPÖ) odřekl svou plánovanou státní návštěvu Izraele popř. aby ji využil k vyjádření ostrého protestu.

Trianonská smlouva – devadesát let ode dne, kdy část maďarského národa byla odtržená od mateřské země

Franz Chocholatý Gröger

Před devadesáti lety došlo k jedné z největších historických tragédií maďarství, mírový diktát podepsaný 4. června 1920, který rozkouskoval historické Maďarsko a část maďarského národa se dostala pod svrchovanost několika států. (1)
Na podzim 1918 bylo již jasno, že osud Rakouska – Uherska je zpečetěn, 1. listopadu 1918 začali u Padovy v severní Itálii jednat zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří. K podpisu příměří došlo 3. 11. 1918 v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne.

Zamést před vlastním prahem

Andreas Mölzer

V pondělí se v Rostovu konal 25. summit EU a Ruska. Důležitým tématem tohoto jubilejního setkání bylo založení „modernizačního partnerství“ s Moskvou. Ovšem politický establishment EU mluví už léta o všech možných partnerstvích mezi Evropskou unií a Ruskem, aniž by se ne zcela nenapjaté vztahy k Moskvě dosud podstatně zlepšily. Namísto vystupování se slovními výtvory bruselské eurokracie by se ale mělo konečně vše dotáhnout do finále.

Není důvod ke stranění

Lukáš Beer

Jak se dalo očekávat, vyvolal bezprecedentní útok Izraele na humanitární konvoj v mezinárodních vodách Středozemního moře i mnoho emotivních reakcí v debatérských komentářích a na diskusních fórech, přičemž se prezentované názory dají rozdělit do několika typických skupin – a je naprosto lhostejné, zda se podíváme na reakce lidí v Rakousku, Česku nebo třeba v Německu, všude jsou si v něčem podobné. Skutečně tvrdě antisemitských nebo dokonce vulgárních reakcí na stranu Izraele ve čtenářských obcích online vydání deníků určitě nebylo také málo, ty však ale nelze zaměňovat s taktéž jinde projevovanou kritikou izraelské politiky, zarážející je ale vysoká prezence otevřeně proizraelských agresívních komentářů s rasistickým a protiarabským podtextem (dá-li se o podtextu vůbec mluvit), které dle mého názoru nad prvně jmenovanou skupinou jasně převažují.

„Význam německé krve v češství“

Lukáš Beer
(s použitím uvedené literatury)
Související článek: K.V. Müller, H.J.Beyer a germanizace českomoravského prostoru

Už v dramatickém roce 1938 vypracoval Karl Valentin Müller své memorandum pod titulem „Česko-německá otázka“ (Die tschechisch-deutsche Frage), které údajně zaslal říšskému válečnému ministerstvu a Rasově politickému úřadu (Rassenpolitisches Amt). V tomto memorandu, které bylo zpracováno ještě před mnichovskými událostmi, Müller nastínil dopředu územní podmanění českých zemí Německou říší a v souvislosti s tím poznamenal, že za předpokladu, že Čechům bude za této situace zaručena národní a kulturní autonomie, nebude se dát zcela zabránit přílivu nejen politicky nežádoucí, nýbrž také „rasově cizí krve“.

Takto jednoduchý je izraelsko-palestinský konflikt

Jeremy R. Hammond

Ve všeobecném povědomí panuje představa, že izraelsko-palestinský konflikt má tak dlouhé trvání proto, že je extrémně komplikovaný. Není ale nic, co by mělo tak daleko od pravdy. Pod zorným úhlem historických souvislostí je snadné pochopit příčiny, protože konflikt je velmi jednoduchý, a pokud tomu tak učiníme, bude zjevné i řešení.
.
V pozdním 19. století vzniklo hnutí pod názvem sionismus s cílem zřízení židovského státu v Palestině, která tehdy patřila k osmanské říši. Jako výsledek první světové války byla osmanská říše zrušena a Velká Británie si společně s Francií za zády mezi sebou domluvily rozdělení ukořistěných území.

Národní soud (15.1.1946 - 4.5.1947)

Franz Chocholatý Gröger
Související články: Vyrovnání se s válečnou minulostí do obnovení platnosti retribučních dekretů - Hrdelní retribuce

Protektorátní vláda generála Eliáše.

Dne 19. června 1945 byl vydán dekret č, 17/1945 Sb. o Národním soudu jako jeden z retribučních dekretů presidenta E. Beneše. Jím byl zřízen Národní soud se sídlem v Praze, jemuž příslušela agenda retribučního soudnictví v případech zvlášť vyjmenovaných osob § 2 citovaného dekretu. Dopustili-li se činů trestných podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (v dalším retribuční dekret), státní prezident tzv. protektorátu, členové tzv. protektorátních vlád, členové ústředního vedení Vlajky, členové Kuratoria pro výchovu mládeže, členové výboru a činovnicí České ligy proti bolševismu, vedoucí činovnicí Národní odborové ústředny zaměstnanců a Svazu zemědělství a lesnictví, novináři, kteří propagačně sloužili vládě vetřelců v denním tisku, nebo vůbec osoby, které byly vedoucím postavením v životě politickém, vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význačným místem v životě hospodářském vázány být svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem, budou souzeni Národním soudem jakožto soudem trestním.

Vídeňští Češi a loajalita ke státu za první světové války

(dokončení úvodní části)
Lukáš Beer

Během první světové války se aktivity českých organizací ve Vídni přirozeně ztenčily, ale projevovala se přesto intenzivní snaha nenechat zaniknout turistické a sportovní akce, koncerty, divadelní představení a přednášky všeho druhu. Rakouské úřady jejich činnost sice kontrolovaly, ale v žádném případě to nevedlo k nějakému rozpouštění spolků. Ještě těsně před koncem války některé spolky dokázaly uspořádat divadelní program. V posledním roce existence monarchie byly české spolky obohaceny o další významnou organizaci. Dne 1. února 1918 se ve Vídni konalo zakládací shromáždění „Českého srdce“. Oficiálně se jednalo o humanitární organizaci, která v tomto směru své úkoly skutečně plnila, ale ve skutečnosti se jednalo o neoficiálního následníka České národní rady, která v roce 1915 fakticky přestala existovat. Takřka přes noc byl ve Vídni vybudován nový významný a silný český spolek.

Po celé trvání války vycházely ve Vídni dva české deníky – Vídeňský deník a Vídeňské Dělnické listy. V prvních letech války se tyto noviny tvářily k monarchii skutečně velmi loajálně.

Vídeňští Češi a loajalita ke státu za první světové války

Lukáš Beer

O postoji politických představitelů německé menšiny po celou dobu trvání první československé republiky a vůbec o odmítavých náladách německy hovořícího obyvatelstva k začlenění do nově vzniklého „státu Čechoslováků“ v letech 1918-19 toho bylo napsáno mnoho. Sudetským Němcům jako takovým je vlastně dávána za vinu „zrada vůči naší republice“ a v mnoha případech aktivní činnost proti novému státu.

TV pořad o "Hankelageru"

Nedávno jsme si připomněli kulaté výročí od konce války. Vedle příkladů hrdinství jsou tu však události, které byly dlouhé roky tabu a které by chtěli mnozí stále tutlat. Jsou to akty násilí na německém civilním obyvatelstvu. Teprve v posledních letech se o těchto masakrech začíná mluvit, teprve v posledních letech se začínají odhrabávat masové hroby. Neleží v nich váleční zločinci, ale často jen starci, ženy a děti. V pořadu České televize z 24. května 2010 došlo i na tzv. Hankeho tábor v Moravské Ostravě, o němž v loňském roce na stránkách Našeho směru psal spolupracovník Franz Chocholatý Gröger . V pořadu hovoří pamětníci a kamera nás zavádí na místa, kde byly tyto zločiny páchány.

K. V. Müller, H. J. Beyer a germanizace českomoravského prostoru

Lukáš Beer

(s použitím uvedené literatury)

V měsíci červnu na tomto místě vyjde doslovný překlad článku Karla Valentina Müllera „K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru“ z roku 1943, a proto je vhodné uvést nejprve několik informací o autorovi a poli jeho působnosti.

Karl Valentin Müller (1896 – 1963) byl eugenicky orientovaný sociolog, sociální antropolog a odborář s nacionálně socialistickým zaměřením. Po první světové válce studoval v Lipsku nejprve germanistiku a poté státní a sociální vědy, promoval v roce 1922.

O čechizaci a deportaci z plna hrdla

Lukáš Beer

Od dnů tzv. národně osvobozenecké revoluce po ukončení druhé světové války nás dnes již dělí míle. Zatímco dnes nostalgičtí obdivovatelé onoho úspěšného vyvrcholení údajného několikastaletého boje českého národa s německými vetřelci a potomky kolonizátorů v českých zemích, k jemuž toužebnému uskutečnění dal rok 1945 jedinečnou příležitost ve formě „konečného řešení německé otázky“, používají více méně uhlazené argumentace o nacistickém provinění sudetských Němců a operují stále dokola Postupimskou dohodou a rozhodnutím Spojenců, tak v oněch slavných revolučních dnech se sotva někdo páral s tím, říci zcela otevřeně a na rovinu, co soudil o očistě českých zemí od cizáckého německého živlu, jejíž potřebu k provedení spatřoval ještě daleko před událostmi let 1938-1945 či dokonce před pohnutými událostmi 20. století (viz. "odčinění Bílé hory").

Je na čase, aby „se svět začal zabývat atomovými zbraněmi Izraele“

Turecký ministerský předseda Recep Tayyip Erdogan říká, že kontroverze okolo nukleárního programu Íránu je prý vyřešená a že se mezinárodní společenství má nyní zabývat Izraelem. „Fakticky teď nejsou v Íránu žádné atomové zbraně, ale Izrael, který také leží v naší oblasti, vlastní atomové zbraně“, citovaly turecké noviny Star Erdoganovo vyjádření v úterý. „Co dosud mezinárodní společenství proti Izraeli řeklo? Je to moc práva nebo právo silnějšího?“, řekl dále. Většina odborníků soudí, že Izrael vlastní 100 až 200 jaderných hlavic, přičemž se tyto odhady zakládají na informacích, které byly v osmdesátých letech předány novinám Sunday Times bývalým pracovníkem atomového reaktoru Dimona, Mordechai Vanunuem. Izrael, který ve svých 60tiletých dějinách okupace započal v oblasti několik válek, provozuje politiku vědomé nejednoznačnosti a nedovoluje mezinárodním inspektorům žádné návštěvy svých nukleárních zařízení.

(převzato z www.antikrieg.com)

Hrdelní retribuce

Mimořádný lidový soud (6.3.1945 - 4.5.1947)

Franz Chocholatý Gröger

Jak v době londýnského a moskevského exilu, tak i po válce se na přísném potrestání nacistických zločinců většina tehdejší politické reprezentace dokázala shodnout, odlišnost byla jen v míře trestů a rychlost či spíše pomalost trestního řízení. Poněkud větší spory byly v otázce posuzování viny domácích zrádců a kolaborantů.

Jak napsal Karel L. Feierabend, bývalý ministr londýnské vlády, "Ná­rodní fronta se hned pomstychtivě vrhla na všechny, kteří byli za německé okupace ve vyšších politických nebo hospodářských pozicích.  Mnozí z nich byli vzati do vazby na základě pochybných udání, aniž bylo vyšetřeno, zda se něčím provinili proti národu, a v četných případech bylo s nimi zacházeno nedůstojně a někdy i nelidsky.Velká část uvězněných se za Němců chovala nezávadně a mnozí z nich měli dokonce zásluhy o záchranu českých lidí, čes­kých pozic a českého majetku. " (1) Největší chybou při vzniku mimořádných lidových soudů (Dále MLS), byl tříčlenný senát těchto soudů. Měly být zavedené porotní soudy, jak řekl ministr dr. Adolf Procházka na schůzi vlády 2.8.1946, tak, „že by porotní soudy znamenaly mnohem dokonalejší záruku správného posouzení. (…) V případě retribučního dekretu a retribučních soudů jsme stejně již odbourali zásady moderní justice na minimum a opustili jsme v mnohých věcech tradici." Přistoupilo se na komunistický ideál „vůle lidu“. „Vzniká otázka, co je to ´vůle lidu´ , zda je to projev učiněný na nějaké veřejné schůzi. Řečník popírá, že je to správné, naopak vůli lidu je jen to, co je zákonem a vůli lidu provádí ten, kdo provádí zákon. Kdybychom opustili tuto základnu, pak bychom ztratili jakoukoliv základnu. Kdybychom tvrdili, že si sice dáváme zákony a že postupujeme podle zákonů, ale jen tak dlouho, pokud nám to vyhovuje, znamenalo by to, že bychom rozvrátili svůj právní řád.“ (2) A co je „vůle lidu“? To mohli poznat obyvatelé této země již po volbách 1946 a ještě více po únoru 1948.