V Rakousku v těchto dnech začínají vylepovat první plakáty politických stran kandidujících při volbách do Evropského parlamentu, které připadnou na 7. červen 2009. Jedním z hlavně diskutovaných témat bude i problematika imigrantů a plánovaného členství Turecka v EU. Už nyní je jasné, že se pozice strany Zelených a Svobodných (FPÖ) budou v těchto otázkách diametrálně lišit. Deník KURIER zveřejnil v sobotu krátkou debatu špičkové kandidátky Zelených při volbách do Evropského parlamentu, paní Ulrike Lunacekové (od roku 2006 je mluvčí evropských Zelených) se svým „názorovým protipólem“, poslancem Evropského parlamentu za FPÖ Andreasem Mölzerem (na fotografii, od roku 1997 je spoluvydavatelem nacionálně konzervativního týdeníku Zur Zeit a hrál svého času významnou roli při rozkolu s křídlem „haideriánců“). Krátký, poněkud povrchní rozhovor, která vyšla pod titulkem „Skončila bych v koncentračním táboře“ (KURIER, 25.4.2009) zde v plném znění přetiskujeme:
KURIER: Paní Lunaceková, tvrdíte, že nemá význam volit při EU-volbách Andrease Mölzera, proč?
Lunaceková: Protože pan Mölzer neustále vysvětluje, že nemá žádný zájem na silné Evropě. FPÖ chce Evropu nacionalistických zájmů – a to je protiklad k tomu, co my Zelení chceme. Tvrdíme: nacionalistické šílenství způsobilo dvě světové války.
Mölzer: Reálně existující Evropská Unie a Evropa jsou dvě rozdílné věci. A já mám, uznávám, trochu jiný ideál než reálnou EU. Nacionalistické šílenosti je nutno odmítnout, ale zachování národní a kulturní identity je vysokou hodnotou.
Lunaceková: Pane Mölzere, nemůžete si to takhle usnadňovat. Stojíte v tradici s pravicově extremistickými seskupeními a vytvořil jste s nimi v Evropském parlamentu frakci, která se po několika málo měsících rozpadla zřejmě proto, že to nefunguje, když chtějí panské rasy spolu podnikat společnou věc.
Mölzer: Ale, ale, paní Lunaceková. Dokonce Váš přítel, bolivijský prezident Evo Morales, se jasně vyjádřil k otázce národní identity svého lidu a…
Lunaceková: … nestavte přece Moralese na Vaší stranu!
Mölzer: Nechte mne domluvit, také Morales se snaží o zachování národní identity svého lidu. Jazyk a literatura jsou kulturní hodnoty, které musí být v Evropě zachovány.
Lunaceková: To vyznělo, jako kdyby EU ničila literaturu. To je pohádka!
Mölzer: Je absurdní, že žijeme ve světě, ve kterém duchovně kulturní globalizace způsobuje značné nivelizace. Podívejte se jenom na anglicizaci jazyku. Jako ochránkyně druhů musíte tento problém přeci jasně vidět.
Lunaceková: Ochranou druhů se myslí rostliny a zvířata.
Mölzer: Lidé jsou Vám tedy lhostejní?
Lunaceková: Chci lidi chránit – a sice před takovými, kteří si myslí, že musí existovat čisté národy.
Mölzer: O čistých národech teď hovoříte pouze Vy.
Lunaceková: Ne, to říkáte Vy pane Mölzere, a sice když ve své knize hovoříte o „Umvolkung“ (=etnomorfóza, poznámka NS). Ale teď mi konečně vysvětlete, proč EU přisuzujete, že chce zničit literaturu.
Mölzer: Mě nejde o čisté národy, ale o národní identitu. Centrální byrokracie a lobbyismus multi národních koncernů působí nivelizačně a ohrožují autochtonní kultury.
Lunaceková: To je absurdní. Němčina žije z přejatých a cizích slov již od nepaměti. Tomu bylo vždycky tak. Vy sám ještě mluvíte pořád německy.
KURIER: Pane Mölzere, ve Vaší nové knize o EU zastupujete tezi, že přizpůsobenému člověku se v diktaturách minulého století žilo lépe než v EU.
Mölzer: Vidím v EU nebezpečí paternalistické společnosti, která přichází s mnohými přikázáními a zákazy. Od pravidel silničního provozu až k žárovkám. Dnešní všední den je poznamenán více předpisy než všední den v diktaturách tenkrát.
Lunaceková: Vaše poselství zní: přizpůsobení to měli v diktaturách lehčí. Víte, co by se stalo s lidmi, jako jsem já, za národního socialismu? (Paní Lunaceková se už dlouho veřejně hlásí ke své lesbické orientaci – pozn. NS)
Mölzer: Nemusíte přece sdílet moje pojetí.
Lunaceková: Skončila bych v koncentračním táboře!
Mölzer: Za stalinismu tomu bylo podobně, to Vás ale zřejmě tak moc nezajímá.
Lunaceková: To mě zajímá stejně tak. Ale Vy tvrdíte, že za nacistů a za stalinismu existovalo méně pravidel nežli v EU. To tedy znamená, že jste srovnal nejhorší diktatury s EU – to se mi zdá obskurní.
Mölzer: Hovořil jsem vědomě o „přizpůsobených“, protože vím, co se dělo se Židovstvím.
KURIER: Migrační politika bude při EU-volbách hrát důležitou roli. Vy, pane Mölzere, varujete před „karavanami z Afriky“, které se řítí na Evropu.
Mölzer: Prostřednictvím přistěhovalectví a zneužívání azylu jsme změnili autochtonní strukturu natolik, že vznikly reálné hrozby. Podle Statistik Austria má 16,2 procent obyvatelstva migrační pozadí a to s sebou přináší sociokulturní problémy .(To je celorakouský průměr, např. ve Vídni vykazuje každý třetí občan „migrační pozadí“ – pozn. NS). Těžko lze obraz Štýřana jako poleno sladit s fenotypem Nigerijce. Je mi už jasné, že to teď budete vnímat jako rasistické…
Lunaceková: Vy Nigerijcům připisuje sníženou integrační schopnost!
Mölzer: Z pohledu fenotypu je to obtížné.
Lunaceková: To je biologistické!
Mölzer: Pro mne za mne to můžete takhle vidět.
Lunaceková: Žijeme v Rakousku odjakživa ve stálém promíchávání – vzpomeňte jen na monarchii. Proč rozlišujete lidi na etnie? Je absurdní vycházet z toho, že lidé, kteří se k nám přistěhují, nejsou schopni integrace. Evropa byla vždy kontinentem migrace. Přistěhovalectví je nutno inteligentně řídit. A my Zelení máme v tomto ohledu v našich programech také návody. „Postavit zdi“, jak chcete Vy, není schopným konceptem.
Zatímco vzájemné promíchávání a ovlivňování etnik žijících v rakousko-uherské monarchii probíhalo jaksi v rámci sousedních a příbuzenských styků kulturně více či méně blízkých národů, nastává v souvislosti s plánovaným přidružením Turecka k Evropské unii celá řada problémů, navíc umocněná faktem, že již dnes je velmi silná turecká menšina ve střední Evropě pevně zakotvena a citelně se podílí na přetváření obrazu a charakteru středoevropských velkoměst. Budoucí členství Turecka by tento trend samozřejmě ještě urychlilo.
Harald Vilimsky: „Barack Obama zřejmě považuje Evropu za svůj americký protektorát“
Výzkumný ústav AC Nielsen loni zjistil, že Rakušané se svými obavami z problémů souvisejících s imigrací zabírají hned třetí příčku po občanech Velké Británie a Itálie. Je tedy nabíledni, že se k plánovanému členství Turecka v EU staví FPÖ naprosto odmítavě a alternativně navrhuje jistou formu strategického partnerství evropského společenství národů s Tureckem. Paralelně odstartovali Svobodní podpisovou akci „Zachraňte Evropu!“, ve které požadují okamžité ukončení jednání o vstupu Turecka do EU a okamžité zastavení naváděcích plateb, které jenom v roce 2008 činily 538,7 miliónů EUR. Za smysluplné řešení pokládají namísto toho zahájit jednání o tzv. privilegovaném partnerství s Tureckem, které by v budoucnu přinášelo užitek oběma stranám.V petici se uvádějí i konkrétní argumenty proti plánovanému členství Turecka, jako například fakt, že Turecko nelze považovat za evropský stát, protože pouze tři procenta jeho státního území leží v Evropě a 97% v Asii. Obyvatelům Turecka není ani blízká západní křesťanská kultura, neboť 99% z nich jsou muslimové, a zároveň rostou islamizační tendence v rámci vlastní země. Je potlačována svoboda názoru a článek 301 tureckého trestního zákoníku staví „urážku tureckého národa“ mimo zákon, a tím tedy omezuje kritiku genocidy Arménců stejně jako kritiku omezování svobod náboženských a etnických menšin. Křesťanská menšina v Turecku nesmí vlastnit nemovitosti, vést bankovní konta a vyškolovat své duchovní v zemi. Naproti tomu rakouský stát finančně podporuje islámskou akademii ve Vídni, ačkoliv řada jejich představitelů cíleně šíří mezi rakouskými muslimy nálady odmítající státní zřízení Rakouska a drží nad těmito učiteli náboženství ochrannou ruku, jak před několika měsíci čistě náhodně vyšlo na povrch.
Geopoliticky je Turecko nebezpečným ohniskem napětí. Od podzimu 2007 napadá turecké letectvo cíle v sousedním Iráku, aby tak potlačilo zakázanou kurdskou stranu PKK. Samozřejmě nelze přehlížet ani finanční náklady, které by musel uhradit v budoucnu evropský daňový poplatník. Dle posudku ústavu Gefra z Münsteru by mělo Turecko v roce 2007 jako teoretický člen EU nárok na 15,3 miliard EUR v rámci strukturní výpomoci z Bruselu. Turecko by ke své demografické síle v budoucnu v EU absolutně dominovalo – za necelé čtvrtstoletí bude tato zem čítat kolem 100 miliónů obyvatel (dnes 72 milionů) a stalo by se tak nejlidnatějším státem Evropské unie. To by však také zároveň znamenalo, že v krátkosti existovala naprostá volnost pohybu a usazování, což by bez pochyby vyvolalo masové přistěhovalectví Turků do Evropy. Podle odhadů odborníka Petera Scholl-Latoura by se pouze v první fázi muselo počítat s příchodem asi 10 milionů Turků do střední Evropy.
Bez peprné kritiky ze strany FPÖ nezůstala ani relativně nedávná návštěva amerického prezidenta v Evropě. Jak známo, zavítal Barack Obama i do Ankary a morálně podpořil plánované členství této země v EU. Předseda FPÖ Hans Christian Strache prohlásil na adresu amerického prezidenta, aby se nevměšoval do interních záležitostí Evropské unie a dále mu doporučil, když už je tak žhavým zastáncem vstupu Turecka do EU a podle všeho nepovažuje geografické danosti této země za důležité, ať z Turecka učiní 51. spolkový stát USA. Poté by prý Američané mohli převzít desítky miliard EUR, které potečou na náklady vstupu a zároveň převzít i turecké přistěhovalce, kteří se po vstupu dají na cestu s cílem změnit adresu svého domova. Ale své výzvy na stranu Evropanů si Obama prý může nechat pro sebe. Strache dále podotkl, že Turecko jak z geografického, tak i z kulturního a historického hlediska nepatří do Evropy a jednání o přičlenění Turecka musí být okamžitě zastaveno a nesmí bát už nikdy více obnoveno.
Také generální tajemník FPÖ Harald Vilimsky nešetřil ostrou kritikou vystoupení amerického prezidenta v Evropě a prohlásil, že Obama považuje náš kontinent zřejmě za protektorát USA a je v tomto postoji utvrzován i establishmentem Evropské unie, který „mu v naprosté oddanosti líbe nohy“. Vilimsky řekl, že Evropa musí najít více odvahy k samostatnosti a „odpupečnit“ se od USA, místo toho aby se chovala vskutku jako americký spolkový stát. A aby toho nebylo málo, doporučil Vilimsky hlavě Spojených států, aby se namísto udělování předpisů Evropanům staral raději o poměry v USA: „Koneckonců je americký finanční systém jednou z hlavních příčin současné krize.“
Foto: Die Presse, FPÖ
