Celkem 22 bývalých státních a vládních vedoucích činitelů ze středoevropských nových členských zemí EU a NATO apelovalo na USA, aby pragmatickou kooperací obou supervelmocí neohrožovaly legitimní bezpečnostní zájmy jejich států. Jak si to lze přebrat?.
Ústřední výpovědí výzvy je vlastně postěžování si nad údajným faktem, že prý země východní části střední Evropy a jejich bezpečnostní zájmy nejsou cílem odpovídající pozornosti americké zahraniční politiky. USA by prý měly jasně vyslovit svou roli evropské mocnosti a dát jasně najevo, že zůstávají na evropském kontinentu plně angažovány. Výzva byla podepsána mimo jiné bývalými státními prezidenty Walesou a Kwasniewským (Polsko), Havlem (Česká republika), Adamkusem (Litva), Constantinescem (Rumunsko), Vike-Freibergaovou (Lotyšsko) stejně jako dřívějším estonským ministerským předsedou Laarem. Pouze o jeden den později se k této výzvě připojil také úřadující polský státní prezident Lech Kaczynski.
.
Autoři požadují posílení NATO kvůli údajným nebezpečím vycházejícím z Moskvy. Vyjadřují pochybnost nad současnou obranyschopností svazku, protože prý ztratil část své odstrašující schopnosti díky různým zanedbáním v minulosti. Iniciátoři chtějí svým veřejným zaujmutím stanoviska dosáhnout toho, aby údajné špatné pochopení západních zájmů nevedlo k nepříjemným ústupkům vůči Rusku. Mnohé lidi na východě Evropy prý znepokojuje, že NATO v srpnu 2008 nečině přihlíželo ruské intervenci v Gruzii. Polský prezident Kaczynski navíc ve svém stanovisku upřesňoval, že prý důvěryhodnost Američanů rozhodně závisí na tom, jak vážně bude dál realizován plán raketové obrany se základnami v Polsku a Česku.
.
Estonské a lotyšské obavy z ohrožení plynoucícho z mocného souseda na Východě se ještě dají pochopit. Nevztahují se ani tak na nějaké imperialistické a revizionistické Rusko. Tohoto agresivního charakteru se Rusko zbavilo zánikem Sovětského svazu. Obavy z ohrožení u baltských národů plynou ze skutečnosti, že vysoké procento lidí v těchto dvou zemích tvoří etničtí Rusové. V Lotyšsku to je téměř 50 procent všech obyvatel. Baltové si tedy nemohou za těchto okolností býti jisti před pletichářskými pokusy o odtržení území. Avšak pokud by se nějaký takový scénář měl jednou stát realitou, nepomohl by ani žádný svazek NATO. Neboť NATO je obranný svazek, i když svaz v případě Afganistánu pod tlakem bývalého US-amerického prezidenta George W. Bushe zřetelně překročil vymezení defenzivní ochrany členských států.U Rumunů obavy z ohrožení vznikají z konfliktu okolo Podněsterské republiky přímo před rumunským prahem. Konflikt je výsledkem nejednotného postupu hnutí za nezávislost Moldavska.
.
Celkem jinak se ale věci mají v případě Polska a proklamace z východní části střední Evropy adresovaná USA slouží v první řadě polským zájmům – ne baltským, rumunským, ukrajinským a už vůbec ne německým. Dva bývalí polští prezidenti a v současné době úřadující prezident jsou spoluiniciátory. Polsko by totiž chtělo mít ve svém východním předpolí taktéž partnerské země NATO a EU. Přitom se kouká po Ukrajině a Gruzii. V Polsku se neustále nesprávně poukazuje na ruskou agresi vůči Gruzii. Ve skutečnosti to byly USA, které Gruzii vyzbrojovaly a přinejmenším ji nepřímo pobízely, aby podnikala kroky proti Jižní Osetii. Konflikt vzešel z Gruzie, i když byla následovná ruská reakce jasně přemrštěná.
.
V těchto dnech prožíváme epochální obrat. Poválečné období je u konce. Polsko, Česká republika, Rusko, ale také i Rumunsko, Slovensko a ohledně Istrijského poloostrova i Chorvatsko, si zajistily své územní válečné kořisti z roku 1945. Nikdo na tom nechce nebo nemůže něco měnit Zločiny plynoucí z vyhnání Němců se v pamětech stále více vytrácejí a blednou. Brzy už nebudou součástí soudobých dějin, na které ještě mohou vzpomínat žijící svědci. A nebo také řečeno slovy maďarského spisovatele Pétera Esterhazyho: „Evropské poválečné uspořádání se zakládá na domluvě určujících evropských velmocí a USA o porušení lidských práv v ohromném rozsahu.“
.
Polsko a jeho sousední státy v tomto uspořádání zaujímají novou pozici. Západní strana k Německu je zajištěna. To negativní zůstává v Německu. Polsko se chápe jako mocnost při Baltském moři a tím jako evropská ústřední mocnost. Stejný status přiznává Polsko v Evropě pouze už jen Francii.
.
Polským cílem je, aby byl dále potlačen vliv Ruska. Má vzniknout Polskem dominovaný pás států od Baltu až po Kavkaz, který by odpovídal Lublinské unii z roku 1569. Polské úmysly, které tato země z důvodu nedostatku vlastních možností nemůže prosadit sama, mají být uskutečněny prostřednictvím Evropské unie. Přitom musí NATO z polského hlediska plnit svou funkci, kterou zaujímalo od svého založení v roce 1949, více než kdykoliv předtím, a sice konkrétně: držet Rusy mimo Evropu, podržet si Američany uvnitř v Evropě a držet Němce pěkně při zemi. Proti tomu stojí jednak Ruskem znovu nabytá hospodářská síla a jeho snaha nenechat si ruské sousední země na Kavkazu proti sobě instrumentalizovat. A pak také tradičně dobré vztahy mezi Německem a baltskými státy.
.
Když byla před chvílí řeč o Polsku, tak se tím myslela větší část polské politické třídy. Porozumění – zde použijme svým způsobem nevhodného pojmu pro usmíření – se mezi lidmi v Polsku a v Německu dávno událo. Dnešní státonosná generace v obouch zemích nezodpovídá za to, co na sobě obě strany v polovině minulého století napáchaly.
.
Všichni ti – a je jedno v které zemi – kteří prosazují strategii vymezování a vojenské síly s raketovou obranou a NATO-štítem až po Gruzii a Ázerbajdžán, nechť si zapíší za uši: západní mocnosti se v roce 1990 vůči Rusku zavázaly, že neumístí vojska NATO na východ od řeky Odry. Za této podmínky Rusko tehdy udělilo svůj souhlas k dalšímu členství Německa v NATO. Dnes tvoří členské země NATO už i baltské státy a Polsko. Lehké americké předpolní jednotky stojí v Bulharsku. Uvnitř NATO se zvažuje rozšíření svazku o Ukrajinu a Gruzii a američtí vojenští poradci jsou aktivní v Ázerbajdžánu. To všechno má Rusko akceptovat a k tomu ještě zásobovat Evropu ropou a plynem za příznivé ceny? To je nepřiměřený požadavek!
.
Výzva východních států střední Evropy na adresu USA nemohla být lépe načasovaná. NATO totiž právě začalo zvažovat nový strategický koncept. První diskusní kolo, složené z politiků, činitelů vojska, novinářů a zástupců nevládních organizací na toto téma, se již konalo v Bruselu. Nový generální tajemník NATO, Dán Anders Fogh Rasmussen, který v srpnu nastupuje do svého úřadu, bude muset sladit navzájem si odporující zájmy členských států. To je herkulesovská úloha. Berlín by se v této debatě o budoucnosti v NATO a EU rozloučit s iluzí, že Německo je obklopeno jen přáteli, a místo toho provádět reálnou politiku v tom nejlepším významu slova.
.
Článek převzat a přeložen z německého týdeníku Preussische Allgemeine Zeitung (Autor: Wilhelm v. Gottberg)
Ilustrační foto a zvýraznění textu: Náš směr
