Další historický „švindl“ historika Jana B. Uhlíře – tentokráte přímo ve znění obžaloby (2.)

Předchozí část ZDE
Lukáš Beer 

Pasáž v obžalobě: Každý, kdo má knihu projevů Adolfa Hitlera v rukách, si
 může hned ověřit, jak okatě Jan B. Uhlíř a následovně obžaloba manipuluje.

V obžalobě, přednesené státním zástupcem Janem Petráskem, se mj. praví: "Znalec (Jan B. Uhlíř – pozn.) (...) zmiňuje některé (...) formulované výroky, z nichž většina (a řada dalších) je citována ve výrokové části obžaloby, a zasazuje je do historického kontextu.“ Do „historického kontextu zasadil“ historik Jan B. Uhlíř svérázným způsobem také pasáž, kterou doslovně převzal z jednoho mnou napsaného úvodního komentáře k doslovnému projevu Adolfa Hitlera. Cituje mnou napsaná slova, že „uplatnění rasových principů úzákoněných v Říši a uváděných v účinnost taktéž na území Protektorátu Čechy a Morava, přijde konec konců k dobru i českému národu“ a že „Německo ve svém Protektorátu Čechy a Morava nezabezpečilo pouze klid a pořádek, nýbrž především také položilo základ k novému hospodářskému rozkvětu a k dorozumění mezi oběma národy.“

Aféra se zvukovými filmy v Praze v roce 1930

Německy hraná filmová opereta se stala v září
1930 záminkou pro pouliční nepokoje v Praze.
Foto: Wikipedia

Události z konce září 1930 v Praze jsou dnes poměrně zapomínané – jednalo se o politicky motivované demonstrace a nepokoje proti promítání německých filmů v kinech, interpretovanému částí českého tisku jako údajné snahy o germanizaci českého národa. Nepokoje se obrátily nejen proti Němcům, ale i proti německy hovořícím Židům. V roce 1930 bylo totiž 35 % všech uváděných zvukových filmů v Praze v němčině a postupně kulminoval odpor proti německy mluveným filmům, který sílil s rostoucím počtem zvukových kin (což přiživovaly některé české pravicové listy). K nepokojům spjatým s vytloukáním oken i výkladních skříní došlo v Praze koncem září 1930, ale rezonovaly i v dalších městech – v Českých Budějovicích, v Moravské Ostravě, v Olomouci, v Bratislavě. Celá aféra dokládá nejen zdejší nacionálně vzrušenou náladu po nástupu zvuku, ale pravděpodobně i využití kinematografie jako možné karty ve vyšších politických hrách (údajná snaha oslabit a zkomplikovat pozici ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše na právě probíhající konferenci o otázkách menšin ve Společnosti národů v Ženevě.) ZDROJ.

 Ve svém školním zeměpisu napsal Theodor Schacht v roce 1841 o Čechách: „Nejkrásnější a nejvlídnější kraje jsou ty na severu. Většina obyvatel hovoří slovanským dialektem. U hranic a v nejvýznamnějších městech žijí Němci.“ Tito Němci tu byli ještě v roce 1930 a používali stále ještě svůj jazyk. Jediným rozdílem ve srovnání s rokem 1841 bylo to, že mezitím bylo založeno Československo a čeština a slovenština byly prohlášeny za státní jazyky. Němčina byla jako menšinový jazyk na veřejnosti nežádoucí a často bylo možné slýchávat otázku: „Jsme zde v Praze?“ (Sind wir hier in Prag?) nebo „Jsme posud v Čechách?“ (Sind wir noch in der Tschechei?)

V pondělí 8. září 2014 pokračuje hlavní líčení s vydavateli knihy projevů Adolfa Hitlera

V pondělí 8. září 2014 od 9.00 hod. bude osmý trestní senát Městského soudu v Brně pokračovat v projednávání obžaloby, podle níž se tři fysické a jedna právnická osoba, vydavatelství guidemedia etc s. r. o., měly dopustit zvlášť závažného zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a dvou dalších trestných činů tím, že v r. 2012 vydaly knihu projevů Adolfa Hitlera. Za to hrozí obžalovaným fysickým osobám až deset let vězení a obchodní společnosti zrušení a propadnutí veškerého majetku.

Na programu je již jen jediný důkaz, výslech historika Jana B. Uhlíře, který v této věci podal tři odborná vyjádření. Proti přibrání tohoto znalce však obvinění protestují a namítají, že Uhlíř si za odborná vyjádření vyúčtoval nepřiměřeně vysoký počet odpracovaných hodin, takže spolu s pracovní dobou ve Vojenském historickém ústavu Praha, kde byl současně zaměstnán, by musel pracovat cca šestnáct hodin denně.

„Pokud to řekneme natvrdo, pan Uhlíř je podvodník, který připravil státní rozpočet přibližně o deset tisíc korun. To jistě není velká částka, ale zcela dostačuje k tomu, aby s ním a s jeho posudkem soud odmítl pracovat. Nebo snad chceme, aby před soudy v posici znalců vystupovaly takto morálně kompromitované osoby? A ostatně, nemůžemeli znalci věřit jeho fakturu, proč bychom mu měli věřit v tom, co do svého posudku napsal?“ říká právní aktivista Tomáš Pecina, který společnost guidemedia v trestním řízení zastupuje.

Další historický „švindl“ historika Jana B. Uhlíře – tentokráte přímo ve znění obžaloby (1.)

Jak to bylo skutečně s obsahem memoranda K. H. Franka o „řešení české otázky“? Rozhodně ne tak, jak tvrdí soudní znalec v obžalobě.

Před několika dny mi jeden německý kolega z vedení redakce periodika, ze kterého příležitostně přebíráme některé texty na Náš směr, napsal ve svém mailu: „To ale pan Uhlíř bude mít problémy s věrohodností. V němčině by se z toho dala vytvořit taková slovní hříčka: ,Köhler (=“Uhlíř“) se projevuje jako Verkohler (=švindlíř)'." Reagoval tak na informaci, kterou čerpal z jedné německé přednášky Pavla Kamase o rozšiřovaném podvrhu údajného citátu z knihy Alfreda Rosenberga o Češích, jehož autorem je právě vojenský historik Jan B. Uhlíř. Musel jsem ale německého kolegu upozornit na to, že seznam „švindlů“ dr. Uhlíře je dokonce mnohem širší: Počínaje až překvapivě nápadně amatérsky provedeným vytrháváním mých citátů z kontextu v knize Adolf Hitler: Projevy a dalším nepravdám a manipulacím ve svém „odborném vyjádření“ (na jehož základě jsou stíháni vydavatelé knihy, kterým hrozí odnětí svobody až na 10 let), přes onen citát Rosenberga až po zázračné nadlidské pracovní výkony odborného pracovníka, které pečlivě prošetřil a zdokumentoval Tomáš Pecina.

Koneckonců o tom, že co větu a co slovo v „odborném vyjádření“ Jana B. Uhlíře, o které se opírá i státním zástupcem Janem Petráskem zpracovaná obžaloba, lze pomocí četby knihy Adolf Hitler: Projevy krok po kroku dokonale vyvrátit a dokázat tím nepravdivost a neopodstatněnost celé obžaloby, se každý bude moci přesvědčit již v pondělí 8. září 2014 od 9:00 hodin v budově Městského soudu v Brně (v místnosti č. 6 v 1. poschodí). Dnes ale obohaťme všechny zájemce o tuto kauzu a veškeré další čtenářstvo o další nepatrný „švindl“ z dílny Jana B. Uhlíře, který má tentokráte za obsah tvrzení týkající se nedávné historie.

Steinbachová, Fabritius a nový začátek

Gernot Facius 

Blesk.cz, 30. 8. 2014

To pozitivní zmiňme hned na začátku. Provést generační změnu ve vedení bez třenic nebo bez rušivých vlivů zvenčí, to se dnes nepodaří každému zájmovému svazu, takže zde je třeba německý Svaz vyhnanců (BdV) pochválit. Jeho grémia se po již dlouho naprogramovaném odchodu své prezidentky Eriky Steinbachové (CDU), která byla v úřadu již od roku 1998, rozhodla pro nováčka ve Spolkovém sněmu, Bernda Fabritia, jako následovníka. Fabritius, který je viceprezidentem od roku 2010, zná struktury svazu, zná citlivost mnohých funkcionářů a zvláštnosti jednotlivých landsmanšaftů a disponuje, jak se dnes říká, dobrou politickou „sítí“. Otázkou všech otázek ovšem zůstává, a to se týče jádra budoucí práce svazu – Je s touto výměnou osobností také spojena změna paradigmat? Zde se právě nastupujicí představitel bude muset ještě definovat.

"Etický kodex" firmy Euromedia: Obscénnost ano, historická fakta nikoliv?

Euromedia nemá problém poskytovat v nabíd-
ce fekální tvorbu Lukáše Palána, kvůli knize
Hitlerových projevů má však "etické" zábrany.

Jedna z největších firem na českém knižním trhu, Euromedia Group, nabízí ve svém internetovém obchodě v současné době více než 670 titulů, které se týkají postavy Adolfa Hitlera nebo období nacionálního socialismu. V nabídce lze nalézt skutečně širokou škálu knih, které více či méně participují na úspěšné „obchodní značce Hitler“ – od kvalitních historických studií a přetisků dobových knih, které oslavují postavu Adolfa Hitlera a nacionální socialismus (od Našeho vojska), přes nové zajímavé práce týkající se i česko-němekých vztahů (zajímavá kniha Václava Junka Hitler před branami) až po pamflety vytvářené dvojicí autorů Josefem Dvořákem a Jánem Dziakem (Démon z jiného světa; o komentovaném českém vydání Goebbelsových projevů, podepsaném jejich společným pseudonymem, jsme informovali na jiném místě).

V červenci loňského roku však vedoucí nákupu jmenované společnosti, Šárka Nováková, „vzhledem k soudnímu procesu a k etickému kodexu naší firmy“ odmítla odebrat do vlastní distribuce knihy, nabízené brněnskou společností guidemedia etc. Nováková vedení brněnského vydavatelství navíc vyřídila: „Pokud budete mít nějaký nový titul, který nebude tematicky zaměřen na nacismus, velice rádi jej do distribuce zařadíme.“ Zarážející na věci ovšem je, že Euromedia Group již v onu chvíli měla s brněnskou společností guidemedia etc uzavřenu patřičnou smlouvu o distribuci svých knih. Majitel brněnského vydavatelství Pavel Kamas však na smluvenou objednávku zboží k naskladnění čekal marně. Komunikace ze strany Euromedia náhle bez dalšího utichla. Vedoucí nákupu Šárka Nováková reagovala až na opakovaný dotaz z Brna..

Milan Nakonečný: Dvě velká tabu dnešní doby jsou „nacionalismus“ a „pozitivní rasismus“

Debatní klub o „krizi demokracie“. Byl Ferdinand Peroutka českým nacionalistou?

Hosty v Debatním klubu byli Michal Semín a Milan Nakonečný.

Upozorňujeme čtenáře dodatečně na pořad Debatního klubu, ve kterém vystupuje novinář a spisovatel Michal Semín a psycholog, historik a vysokoškolský pedagog Milan Nakonečný. Debatující se pokoušejí o pojmenování příčin současného stavu, kdy ustoupení od původních demokratických ideálů směrem k multikulturnímu liberalismu spatřují jako největší hrozbu potenciálního rozbití principů, na nichž byl budován staletý řád. Zároveň se pokoušejí pohlédnout na možný budoucí vývoj a nabídnout divákům své představy o tom co nás čeká a nemine (blíže o obsahu dlouhého pořadu tematický rozpis na konci tohoto příspěvku).

TGM a Září ´38

Václav Junek 

Každé září s sebou přináší řadu událostí sice ne stejně významných, ale přece pravidelných a obvykle identických. Začátek školy spolu s návratem školní mládeže do měst (zejména té dívčí), vystřídání právě minulého léta babím, konec dovolených, začátek pouštění draků a jistě také běžná tu horší, tu lepší připomenutí Září ´38. Přirozeně že s příslušným vyzdvihováním vůle (tehdejšího) národa k vlastní obraně a s věčným omíláním pořád těch samých souvisejících otázek. Tak tomu bylo vždycky, je, a navíc určitě bude ještě dlouho. Především v tom posledním případě. Nikdy a nikde jsem se ale nedočetl nic o roli, kterou v rámci oněch historických chvil sehrál Tomáš Garrique Masaryk.

K čemu měla betonová opevnění sloužit?

Diskuse
Tomáš Krystlík 

Václav Junek zveřejnil v Našem směru článek o československém opevnění pod názvem Jak to bylo s československým "betonem"? Celkem čtivý článek, až na to, že vysvětlení jím podávaná v závěru článku, proč byla opevnění budována, podíváme-li se na ně podrobněji, neobstojí.

„V inkriminovaném čase muselo být jasné, že prostě nestačí a ani nestihne posloužit účelu, jemuž údajně měla sloužit především.“ Ano, jenže existovaly okolnosti, které vnímání skutečnosti zkreslovaly. Většina generálů československé armády byla původním povoláním účetní nebo učitelé. Hlavním jejich kvalifikačním předpokladem bylo, že to byli zběhové z rakouské armády, tedy legionáři. Po válce byli vyškoleni válečnou školou ve Francii s vyučovacím jazykem pouze francouzským, aniž mnohdy francouzštinu dostatečně ovládali. Zkoušky skládat nemuseli, takže bylo jedno, zda přednáškám rozumějí nebo ne. Francouzská vojenská doktrína byla již tehdy zastaralá: statické vedení bojů s rozkazy pedantně rozepsanými až po čety. Opravdu vojensky vzdělaní důstojníci z rakouských vojenských škol byli z nové československé armády až na naprosté výjimky vyházeni, takže armádě veleli nejvyšší velitelé se znalostmi nejvýše poddůstojnickými. Ti rozhodli o výstavbě pevností a to proti vůli francouzských vojenských expertů, kteří jejich výstavbu neschválili.

Postrach brněnských ratlíků Petrásek není podjatý

Tomáš Pecina 
Na krajské prokuratuře mohou pracovat jen ti nejlepší a Straně nejoddanější soudruzi, to je známá věc. Jeden takový, státní zástupce KSZ v Brně soudruh Milan Vagai, opět potvrdil platnost této zásady a rozhodl, že Jan Petrásek, v německém jazykovém prostředí známý též jako Johann der Rattlertöter, není podjatý vůči obžalovanému Pavlu Kamasovi, jehož přítelkyni v předvečer minulého hlavního líčení fysicky napadl (o čemž jsme psali naposledy zde).

Po zmanipulované výroční zprávě pražská židovská obec opět polarizuje – její vrchní rabín bagatelizuje zabíjení civilistů v Gaze

Česká televize mezitím nadále kryje podvod ŽOP v její „zprávě o antisemitismu“. Tomáš Pecina ve stížnosti Radě ČT píše: „Z hlediska zpravodajské významnosti je odhalení nepoctivého jednání židovské obce v její výroční zprávě patrně ještě významnější, než ona samotná zpráva“. Poslanec Vladimír Koníček označuje manipulace židovské obce za „děsivé“.

Za „možná nejobscénnější text, jaký vyšel v českých médiích za poslední čtvrtstoletí“, označuje aktuálně na Britských listech publicista a šéfredaktor Jan Čulík rozhovor s nově jmenovaným vrchním pražským rabínem Davidem Peterem, který byl před několika dny zveřejněn v Lidových novinách. Přesněji řečeno jde o některé výroky, které Peter v interview pronesl. Redaktorka LN se v rozhovoru s ním odkazuje nejprve na „zprávu o vzrůstajícím antisemitismu“, jehož vlna se podle ní zvedá od roku 2011, a ptá se rabína, „proč se tomu děje“. Peter odpovídá, že dnešní antisemitismus plyne z „přehlcení holocaustem“ u lidí, kteří se „raději podívají na válečné filmy o tom, jak sovětská armáda zabíjela Němce“. Současný impuls antisemitismu podle rabína dávají „muslimští představitelé“, kteří „umějí narafičit dobré záběry“ pro zahraniční reportéry a novináře v Gaze: „Naranžují kečup, přivedou reportéry: ,Jaká hrůza! Izraelská armáda zase zabila civilní obyvatelstvo!' Pak se ti figuranti provětrají a už zase přichází nová skupina reportérů… Potom vycházejí články, jak izraelská armáda ničí a zabíjí ty chudáky. Nikdo se moc neptá, zda do toho domu, který vybouchl, volala předem izraelská armáda, ať jej vyklidí, že za hodinu bude bombardovaný. Ale pánové z Hamasu zamkli dveře a to už reportér nevidí, nebo nechce vidět. Pak svět volá: ,Podívejte se na ty Židy, na ten apartheid!‘ “

Hrách na stěnu aneb Znovu ke zprávě židovské obce

Tomáš Pecina 

Stávám se obsedantním kverulantem, což je zřejmé z toho, že místo, abych se spokojil s odpovědí předsedy Rady České televise Jaroslava Dědiče (jakožto bývalého televisního revolucionáře osoby pro tuto posici nadmíru kvalifikované) na svou stížnost ve věci podvodů ve výroční zprávě židovské obce, jíž jsem byl nepokrytě poslán do háje, případně do míst popsatelných terminologií lidské anatomie, píšu Radě znovu. Proboha, proč?

Jak to bylo s československým „betonem“?

Václav Junek 

Spisovatel, režisér, scénárista a dramaturg Václav Junek
(*1950), zabývající se středoevropksou historií, vydal před
nedávnou dobou knihu, která vzbudila polemiku. Její podti-
tul zní: Polemika o realitě jednoho velkého snu (Česko-
slovenské stálé opevnění z let 1935-1938 – jeho cena,
osud a smysl.)

Letos v září uplyne sice nekulatých, nicméně pořád nadjiné významných sedmdesát šest let od událostí, v nichž měly sehrát pevnosti československého Hlavního obranného postavení svou velkou, ne-li přímo dominantní úlohu. Současně s tím to však také bude naopak symbolických pětasedmdesát roků od okamžiku, kdy byly poslední z jejich drtivé většiny rozstříleny dynamitem, rozkopány a srovnány se zemí napřítelem, který je porazil. Je totiž nezvratnou skutečností, že toto opevnění bylo k dispozici necelý rok. Ale vlastně ani to ne, jak si nyní řekneme.

Přitom vše kolem československých pevností začalo původně nenejvýš nadějně a především mělo svůj smysl. Protože v první polovině třicátých let dvacátého století mělo pro uvažovanou obranu Republiky československé máloco jiného pádnější opodstatnění než záměr vybudovat při ohrožených hranicích státu co možná nejpevnější stálá opevnění.

Nedělní chvilka humoru

Informace ZDE

Generační změna u Svazu vyhnanců: Steinbachová odchází a přichází Fabritius

Erika Steinbachová (71) byla po celá léta "oblíbeným"
terčem zájmu polských médií.

Je to významný předěl v historii Svazu vyhnanců v Německu (Bund der Vertriebenen, BdV) založeného v roce 1957, historie, která je už beztak plná proměn. (Členem BdV je i Sudetoněmecké krajanské sdružení – pozn. překl.) V listopadu postoupí na přání svého spolkového výboru křesťansko-sociální poslanec Spolkového sněmu, Bernd Fabritius (49) do čela svazu. Promovaný právník s kanceláří v Mnichově tak vystřídá svou stranickou kolegyni Eriku Steinbachovou (CDU), která předsedala BdV od roku 1998 a svou myšlenkou „Centra proti vyhánění“ dala impuls k vybudování dokumentačního a upomínkového místa spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření“, nacházejícího se v Berlíně. Pokud delegáti budou následovat doporučení odevzdat hlas ve prospěch Fabritia, o čemž není třeba pochybovat, bude to znamenat, že poprvé v historii převezme vedení BdV pozdní vysídlenec (člověk, který do Německa přišel z německojazyčného území až mnoho let po roce 1945 – pozn. překl.). Určený následník Eriky Steinbachové (71), která se narodila v západopruském Rahmelu (dnes nese polské jméno Rumia – pozn. překl.), je už spolkovým předsedou Svazu sedmihradských Sasů v Německu, prezidentem Federace sedmihradských Sasů na celém světě a od roku 2010 jeden z viceprezidentů BdV. Ve Spolkovém sněmu Fabritius, který se do Německa přistěhoval roku 1984 se svou rodinou, sedí od podzimu 2013. Dále disponuje místem a hlasem v nadaci „Útěk, vyhnání, smíření“, zatímco Steinbachové bylo v období koalice CDU/CSU-FDP bráněno ve vstupu do tohoto grémia.

Mé zážitky z nucené práce v uhelných dolech

Maximilian Elsner 

Důl Hubert - Stachanov v Ostravě-Hrušově. Zde musel pat-
náctiletý Max tvrdě pracovat v uhelných dolech 15 měsíců
pouze proto, že je Němec. Foto: Hornictví.info

Max Elsner z Malé Morávky (Klein Mohrau) v následujícím článku líčí své zážitky z doby po Druhé světové válce, kdy musel v rozmezí let 1945/46 jako mladík vykonávat nucené práce v jednom českém uhelném dolu. Čeho se měly dopustit děti, když jako patnáctileté a šestnáctileté byly zavlečeny jako nucené pracovní síly do uhelných dolů, aby tam vykonávaly těžké a nebezpečné práce, které se jinak obvykle vyžadují pouze po dospělých mužích?

Těmito řádky začínám své líčení o útrapách v období nucených prací od června 1945 do září 1946 v uhelných dolech v Hubertově šachtě v Moravské Ostravě. Jmenuji se Maximilian Elsner a narodil jsem se 10. března 1930 v Malé Morávce na úpatí Hrubého Jeseníku. Navštěvoval jsem pět tříd obecné školy v Malé Morávce a poté chlapeckou základní školu v Bruntálu. Byli jsme sice chudou, ale šťastně žijící devítičlennou rodinou. Můj otec byl jako poslední z naší vesnice oveden na frontu k armádě a zemřel 12. prosince 1945 v ruském zajetí a byl zakopán východně od Berlína v jednom masovém hrobě. Toto místo se mé sestře Hedi podařilo po převratu vypátrat.

Znovu David Navara

Tomáš Pecina 

Nikoli s nadšením nebo potěšením, víceméně jen z povinnosti zveřejňuji dnešní korespondenci s Davidem Navarou: druhá (a, jak vyzyvatelem slibně naznačováno, poslední) výzva a moje odpověď. (Článek o předchozí výzvě zde – pozn. red.)

Wikipedie, jak uvedeno při minulém Navarově vstupu, o recurring characters praví, že "The character's return is often based on popularity and liking from fans". O míře oblíbenosti této postavy mezi svými čtenáři mám důvodné pochybnosti, ba domnívám se, že v rámci zde provozované justiční telenovely by byl David Navara předním diváckým kandidátem na brutální vraždu v příštím díle, a pevně proto doufám, že onen doporučovanou konsultaci absolvuje a poté napře své úsilí jiným směrem.

Život jako v kultovním „gay“ seriálu

O televizním seriálu, ve kterém jsou zdravě sexuálně orientovaní jedinci menšinou 
Lukáš Beer 

Putina se musí při pohledu na tuto zdatnou "gay bojůvku" zmocnit strach...

Když jsem několik let nazpět „varoval“ před tím, že jakmile se jednou pořadatelům homosexualistických veřejných akcí v České republice stabilně podaří pevně zahnízdit, bude malér, netušil jsem ještě, že česká veřejnost v tomto ohledu takto brzy upadne do stavu lhostejnosti a zjevné agonie – sama netušíc, že tím uvolnila jednu z dalších hrází silám, vedoucích v konečném efektu ke své vlastní národní genocidě. Čechům ale nelze nic vyčítat – na západ a na jih od našich hranic je situace v tomto ohledu ještě mnohem horší.

Coco jde k přestupkové komisi

Tomáš Pecina

Jak dnes oznámil Úřad městské části Brno-Bystrc, případ psí výběh svémocně opustivšího a na státního zástupce zaštěkavšího ratlíka Coco bude projednán dne 23. září 2014 od 8.15 hod. Téhož dne od 10.00 hod. bude projednáno rovněž jednání státního zástupce Jana Petráska, v němž přestupkový orgán spatřuje přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.

Jelikož Coco neumí mluvit ani psát, od plánované tiskové konference spojené s autogramiádou jsme byli nuceni upustit, avšak zájemci si přesto budou moci Coco, Chanel a Petráska po jednání prohlédnout, vyfotografovat a případně i pohladit. Pejsek je milý, společenský a štěká zásadně, jen má-li k tomu dostatečný důvod.

Normalita

Manfred Maurer 

Svět kolem nás v rostoucí míře začíná působit chaoticky. Na Blízkém Východě jsou revoluční naděje zbořené islamistickým hororem. Dramatické události na Ukrajině nabádají Evropu, že sto let po První světové válce nelze vyloučit opakování dějin. Téměř každodenní odhalení o pletichách tajných služeb otřásají transatlantickým partnerstvím. A kdo ví, co nám nepřekonaná krize zadluženosti ještě nadělí za příkoří?

Německé mírové návrhy Anglii

Doplněk k recenzi knihy historika Petera Padfielda o Hessově letu do Anglie (Text ZDE) 
Tomáš Krystlík

Podle britského historika Martina Allena převzal 14. listopadu 1940 britský vyslanec Samuel Hoare od papežského nuncia v Madridu tyto německé mírové podmínky:

„Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie a Francie budou nezávislé svobodné státy, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu; musí však být vyloučena opozice vůči Německu a poskytnuty záruky, že neproběhnou odvetné akce. Německo stáhne své vojenské síly, nebude na tyto země uplatňovat vojenské nároky, a je připraveno jednat o formě reparací za škody způsobené během záboru.

Všechny útočné zbraně budou zničeny a pak budou ozbrojené síly zredukovány tak, aby odpovídaly ekonomickým a strategickým potřebám každé země.

Německo požaduje navrácení svých bývalých kolonií, ale nevznese již žádné další územní nároky. Jihozápadní Afrika by nemusela být nárokována. Německo je ochotno uvažovat o vyplacení odškodného za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918, a o odkoupení majetku od současných vlastníků, kteří by projevili přání odejít.

Historik Jan B. Uhlíř o Rusku: Zlikvidovat „hladového a nenažraného vlka“ až na vlastních hranicích, nebo raději zaútočit na Moskvu preventivně už nyní?

Historik Jan B. Uhlíř vypovídal
9. července u Městského soudu
v Brně. Dne 8. září proces po-
kračuje. Foto: T. T. Palko

Vojenský historik a nyní i soudní znalec pro otázky „pravicového extremismu“ Jan B. Uhlíř (autor „odborného vyjádření“ k vydané knize Hitlerových projevů, kvůli které je veden proces s vydavateli) nedávno poskytl rozhovor pro Parlamentní listy. (Uvádíme zde tuto skutečnost pro případ, že by někomu unikla či Parlamentní listy nenavštěvuje.) Znalec, který se veřejně doposud vyjadřoval pouze k otázkám českomoravské resp. československé historie, až překvapivě otevřeně prozrazuje své politické postoje k aktuálnímu dění. Na otázku, zda by se Evropská unie a NATO měly vměšovat v rámci dění na Ukrajině, Uhlíř odpovídá: „Povinností NATO a EU je chránit především členské země. Je však samozřejmě otázkou, zda se pokusit o likvidaci hladového a nenažraného vlka až na vlastních hranicích, nebo tak činit preventivně a ve větší vzdálenosti.“ A vzápětí dodatkem naznačuje, která verze „likvidace“ Ruska je mu bližší, když podotýká, že „anexe Krymu“ mu připomíná anšlus Rakouska: „Tehdy chyběl do vypuknutí velkého konfliktu pouze rok a půl.“ Historik se staví skepticky k názoru, že by USA samy provokovaly k incidentu na Ukrajině kvůli vlastním zájmům, ale říká: „Naprosto však nepochybuji o tom, že iniciátorem neklidu na Ukrajině je Rusko a že právě Moskva zažehla plamen, který nyní pohlcuje východ této země.“ Jako řešení konfliktu vidí „pád Vladimíra Putina“ a pokus o „prozápadní kurs“ v Rusku. Uhlíř spatřuje analogii s událostmi před Druhou světovou válkou, protože tehdy Londýn a Paříž nechaly Hitlerovo Německo „nejen vzniknout, ale především zesílit natolik, že se jim stalo rovnocenným soupeřem“. Evropa podle něj v současnosti stejně tak „naivně a trestuhodně“ zavírá oči před „nebezpečím bojového islámu“. Našemu kontinentu prý proto hrozí ještě větší temnota, než za doby existence Třetí říše. (Celý rozhovor: ZDE).

Videodebata: "Můj vztah k Čechům"

Tomáš Krystlík a Radek Velička v Debatním klubu 

Tomáš Krystlík a Radek Velička v Debatním klubu

Pohledy některých osobností na český národ se značně liší. Alois Jirásek viděl v národu českém většinou jen pozitiva a důrazně tento svůj postoj vtěloval do řady knih, které napsal. Češi tak byli většinou stateční, hrdí, bojovní a nepoddajní. Naproti tomu Václav Havel v rozčilení označil Čechy za pokrytce, když mu byl veřejně vytýkaný prodej jeho podílu paláce Lucerna agentu StB Václavu Junkovi. Je to asi nejtypičtější příklad, který ilustruje situaci, kdy etické a mravní normativy definují s velikou oblibou lidé, kteří rádi kázali vodu a přitom pili víno. Jsou takoví všichni Češi? Tedy, že na ostatních vidíme jen to špatné a sami na sebe nahlížíme jako na ideální představitele dokonalosti?

Pochvala a důtka za Seehoferovu čtvrtou návštěvu Prahy

Mnoho pochvaly v německých sdělovacích prostředcích a nejednu rozhněvanou námitku z řad sudetských Němců sklidil bavorský ministerský předseda Horst Seehofer kvůli své poslední návštěvě v Praze. Šéf CSU se začátkem července poprvé setkal s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou. Oba podepsali dohodu o zesílené spolupráci v oblastech výzkumu a vědy. Seehofer oznámil, že plánované bavorské zastoupení v Praze bude otevřeno ještě tento rok. Sobotka potvrdil dosavadní pozici Prahy k otázce vyhnání. Sociální demokrat poukázal na Česko-německou deklaraci z roku 1997, ve které česká strana vyjádřila „politování“ nad skutečností, že vyhnáním bylo způsobeno utrpení a bezpráví nevinným lidem. Zrušení Benešových dekretů Česko nadále odmítá a považuje to za „uzavřenou věc“, kterou by se měli zabývat už jen historikové. Seehofer hovořil o „kontinuitě na velmi přátelském základě“ a už jen málo o tom, co zajímá sudetské Němce. Noviny Augsburger Allgemeine k tomu napsaly: „Od roku 2010 existuje pouze jedna věta, kterou Seehofer pronáší k staré sporné tématice. A sice: ,Co se týče Benešových dekretů, tak existují rozdílné právní postoje na obou stranách.‘ Také nyní v Praze tu větu opakuje, akorát jen po opakovaném dotazování.“ Deník to konstatuje bez zjevné kritiky, ale naopak příznivě nakloněným tónem.

Druhá světová válka nebyla příčinou vysídlení Němců z ČSR

Tomáš Krystlík 

Prognózy časopisu Ejhle z roku 1944.

Oblíbená lež českých historiků a politiků se dá celkem snadno vyvrátit.

1. Beneš v březnu 1936 při přijetí představitelů Asociace zahraničního tisku: „Vypukne-li válka a menšiny se ukáží jako nespolehlivé, tak po válce dojde „k etnografické depuraci… asi po způsobu úpravy této otázky za války řecko–turecké… Brutálně řečeno, kdo by prohrál, toho lid by musel prohrané území vyklidit."

2. Týdeník Demokratický střed z 24. 8. 1938, článek V. Ostrého: „Přáním většiny Čechů by odpovídalo vystěhování celé německé menšiny."

3. Pátý plán Edvarda Beneše z poloviny září 1938: Československo by odstoupilo Německu území o rozloze 4000–6000 km2 s podmínkou, že Německo přijme dohromady 1,500.000 až 2,000.000 Němců z ČSR. Jelikož v odstupovaném území in spe tolik Němců nežilo, vyplývá z toho, že zbytek by se musel donutit k vystěhování z území Německu neodstupovaných.

Video: Americký archiv zveřejnil historické záběry letního tábora „German-American Youth“

Americký národní archiv nyní veřejnosti zpřístupnil zajímavý filmový materiál z léta 1937, na kterém jsou zachyceny momentky z letního tábora „Windham“ (New York), pořádaného pro mladší ročníky chlapců „Jungenschaftu“ stejně jako zvlášť pro dívky („Mädchenschaft“). Jednalo se o mládež německého původu žijící v USA, organizovanou Německoamerickým spolkem (DAB, Amerikadeutscher Bund, German-American Bund) podle vzoru říšskoněmecké Hitlerovy mládeže a Svazu německých dívek. Mládežničtí vůdci z „German-American Youth“ jezdili také na školení do Německa. K těmto nyní zveřejněným záběrům doposud veřejnost neměla přístup. Po celých Spojených státech bylo zřízeno 27 rekreačních stanových táborů DAB, jako např. „Camp Sutter“ nebo „Camp Siegfried“ na Long Islandu, nebo „Deutschhorst“ v Pensylvánii, „Efdende North“ v Michiganu, „Nordland“ v Andoveru a „Camp Bergwald“ v Riverdale (New Jersey), stejně jako „Hindenburg“ ve Wisconsinu a „Windham“ ve spolkovém státě New York, které však byly zvenčí často napadány a v některých spolkových státech i zakázány.

Zastavení nezákonného rozšiřování aneb David Navara se vrací

Tomáš Pecina 

Wikipedie praví: "A recurring character is a fictional character, usually in a prime time TV series, who often and frequently appears from time to time during the series' run. Recurring characters often play major roles in more than one episode, sometimes being the main focus. The character's return is often based on popularity and liking from fans." 

Ačkoli jen těžko posoudit, jakou oblibu příznivců si získala opakovaně se vracející postava mých blogů David Navara, neměl bych smlčet, že mi onen, objeviv se na posledním hlavním líčení v kause Hitlerových projevů, zaslal výzvu a co jsem mu na ni odepsal.

Hess, Hitler & Churchill (Opravdový mezník Druhé světové války – tajný příběh)

Recenze knihy "Hess, Hitler and Churchill. The Real Turning Point of the Second World War – A Secret History"

Renomovaný anglický historik námořnictva Peter Padfield zveřejnil pod nahoře uvedeným názvem v roce 2013 knihu, o které se intenzivně diskutuje v britských sdělovacích prostředcích. The Telegraph a The Daily Mail důkladně referovaly o těchto senzačních odhaleních. Podílel se na tom i izraelský zpravodajský portál Ynet. Jedná se o odhalení, která by mohla vést k tomu, že oficiální historický výklad o letu Rudolfa Hesse v Messerschmittu Me 110 ze dne 10. května 1941 do Skotska s mírovými návrhy Anglii v zavazadlech by musel být posuzován pod úhlem nových aspektů. Samozřejmě včetně toho, co se odehrávalo po této události.

Již deset let předtím se touto tématikou kriticky zabýval britský publicista a historik Martin Allen v knize Churchills Friedensfalle („Churchillova mírová past“), která vyšla v německém jazyce. Tvrdil v ní, že Churchill nese zodpovědnost za pokračování války, což bylo ze strany bádání vědecké historie odmítnuto jako mylné a revizionistické.

Lety u Písku

Pravda o dalším z oficiálně nařizovaných omylů
Václav Junek

Zpráva z Lidových novin, ze dne 16. února 1939.

Nikoli jen v poslední době. S tématem tzv. koncentračního tábora, zřízeného a provozovaného za druhé světové války v Letech u Písku, se setkáváme zejména už brzy po roce 1989 a pak dál zhusta, zpravidla podle aktuální politické potřeby jistých, zdaleka ne jen českých kruhů. Zarazí však také to, že v časech totalitní diktatury (rozuměj: „když se to ještě nesmělo“) tento námět zdaleka tolik frekvenovaný nebyl. Ba co víc, příliš se o něm nevědělo. Jestli vůbec.

Bylo tehdy s těmito místy něco jinak než dnes? Anebo zde nebyli ti co diskusi, anebo spíš politicko-aktivistickou hádku, kterou dnes kolem bývalého letského tábora slýcháme, tolik potřebují?

Mám se stydět!

Tomáš Krystlík 

Žatec / Saaz. (Foto: archiv L. Beera)

Jeden z diskutérů pod blogspotem Zpravodajství z Gazy mi napsal:

George Boehm, 31. července 2014, 6:17

Vy nikdy nepripustite ze Cesi byli vyhnani ze Sudet Nemeckou luzou! Presto ze jsou svedecke dukazy lidi kteri nemeli jinou moznost nez odejit. Tomu se rika Demagogie.

Otec se v Sudetach narodil tak jako matka a pozdeji musel v Protektoratu dokazat ze nemame zadnou zidovskou krev podle krestnich a oddacich listu. Ten papir jeste mam! Najednou v Sudetech se sousedi bali nas navstivit, pod natlakem a vyhruzkami nemeckych ordneru.

Prijmout Nemecke obcanstvi znamenalo narukovat na vychodni frontu! Nemci nemuseli vydavat zadne uredni listiny k odsunu Cechu, kdo si chtel zachranit zivot tak musel odejit. Testament o tom jak s nimi bylo nakladano je verejne pristupny, a vy to pane Krystlik vite!!!