Minulý týden obdržel NÁŠ SMĚR elektronickou poštou dopis, který reagoval na náš článek Soudruhu Süssi, vraťte se raději k Vašim satirám o nevěstincích ! (http://nassmer.blogspot.com/2008/12/soudruhu-si-vrate-se-radji-k-vaim.html)
Vzhledem ke konfrontačnímu a trochu i osobnímu charakteru našeho článku a také ke skutečnosti, že na tomto webu zatím není umožněna otevřená diskuse v komentářích ke článkům, považujeme za slušnost a samozřejmost, že v případě kritické odezvy umožníme v takovýchto opodstatněných případech zveřejnění nesouhlasných reakcí. Domluvili jsme se proto s manžely Horákovými na uveřejnění jejich dopisu na těchto stránkách v plném rozsahu a odděleně od našeho komentáře, který bude následovat až zítra.
Odpovídáme na hanopis, zaslaný prostřednictvím internetových stránek vynikajícímu českému básníku, publicistovi, překladateli, autorovi próz, esejí, knih pro děti, básníku asociativní obraznosti, navazujícímu na literární modernu, na "prokleté básníky", avantgardu /surrealismus/ i na filozofii marxismu Karlu Sýsovi .
Ing. Karel Sýs, jedna z předních básnických osobností české literatury druhé poloviny 20. a začátkem 21. století, jehož dílo osciluje mezi esteticky vysokým a nízkým, lyrickým a epickým, tragickým a komickým, je obdařen mimořádnou uměleckou invencí a je především člověk s velkým Č, neboť nezaprodal své umění dnešnímu kolaborantskému režimu, nese tíhu levicové tvorby v této zlé době, právem nazývané novou dobou temna, na svých bedrech, a to bez nároku na závratné sumy, jež pobírají ti, kteří se snaží přizpůsobit každému režimu /kupř. trapné prznění české národní hymny Jiřím Suchým u příležitosti zahájení předsednictví České republiky v EU, konaném v Národním divadle v Praze dne 7. 1. t. r./.
Nenávist k umělci Karlu Sýsovi vyvrcholila jeho mimořádnou publikací, nazvanou "Protektorát ve fotografii”, kterou K. Sýs doplnil autentickými fotografiemi Miloše Heyduka. Poznamenáváme, že uvedená publikace se u české veřejnosti setkala s obrovským úspěchem.
Již oslovení Karla Sýse v zmíněném obscénním "článku" nepodepsaného autora /nepodepsaných autorů/ "Soudruhu Süssi", je dokladem stále existujícího antisemitismu nacistických kulturtrégrů, jimž přišla náramně vhod kniha Liona Feuchtwangera Žid Süss, v níž autor bez nejmenšího akcentu protižidovství ztvárnil objektivně postavu Žida Süsse, spíš negativně. Zajisté netušil, že jeho román bude po mnoha desítkách let zneužit k obnovujícímu antisemitismu potomky "čisté rasy". Vždyť L. Feuchtwanger, židovského původu, patřil spolu se svými přáteli B. Brechtem a W. Bredelem k nejaktivnějším odpůrcům německého fašismu, a proto již v roce 1933 opouští nacistické Německo, aby svůj život v r. 1958 dožil v USA.
Seriózními historiky a pamětníky kruté doby protektorátu Böhmen und Mähren je kniha Karla Sýse vysoce hodnocena a je považována za klenot české literatury.
Nemíním se zabývat každou větou tohoto odpudivého pamfletu,v němž jsou věty K. Sýse vytrhávány z kontextu, jen aby čtenář nabyl dojmu, že jde o vulgární a oplzlé dílo, jak pisatel knihu označuje; k tomu jim “posloužil” i Bohumil Hrabal, coby sprosťák nejhrubšího jádra, a autor "oplzlých prozaických děl, jinak oblíbenec Karla Sýse”, který jde - podle nepodepsaného autora "článku" - v intencích Hrabala, pokud jde o tu oplzlost /toto substantivum je v "článku" často opakováno/.
Nelze však přehlédnout všechny urážky, dotýkající se nejen cti autora /které jsou právně postižitelné/, nýbrž všech stejně smýšlejících, bojujících alespoň slovy proti vzmáhajícímu se antagonismu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterému svou vynikající publikací šlápl Karel Sýs na "kuří oko".
Tak kupř. pisatel "článku" považuje za “oplzlost, která se spáří s falšováním historických skutečností”, když K. Sýs vtipně poznamenává, že ve stalingradském kotli kromě víry ve Führera nejvíc zahřejí rukavice od Mutter", anebo "Státní prezident nahoře bez. Dnes se ještě vykoupe a zítra mu K. H. Frank umyje hlavu". Humor, jímž dokázal K. Sýs zesměšnit aktéry této hrůzné doby, nemohl onen píšící příslušník landsmanšaftu "unést", a proto se uchýlil k jakémusi perverznímu spisku, který je pln zkreslujících fakt.
Podle pisatele "článku" se autoři publikace dopustili chyb, když při výběru snímků "nedávali zrovna dvakrát pozor", neboť na str. 62 umístili parník stojící na Vltavě, na jehož boku stojí napsáno: Dr Edvard Beneš.
Když parník s tímto nápisem mohl ještě na Vltavě stát, nestačili se totiž zatím němečtí vetřelci v naší zemi etablovat; později dokázali, že to s tou protektorátní cenzurou bylo smrtelně vážné, na rozdíl od tvrzení pisatele "článku".
Pisálek dále sděluje, že žádné vyhnání Čechů se nikdy nekonalo. “Češi mohli v Sudetech zůstat a taky jich tam minimálně 600.000 až do konce války zůstalo. Odešlo pouze 122.000 Čechů, a to dobrovolně, nejednalo se přitom o starousedlíky, ale o státní zaměstnance a jejich rodiny, které do pohraničí přicházely v rámci “čechizace” až v období první republiky.”
Co to píšete za bláboly? Naštěstí existují pamětníci, kteří byli ze svých domovů v českém pohraničí vyhnáni, a ten vozík, na němž si směli odvézt pár nejpotřebnějších věcí, je určen českému vyhnanci. V českém pohraničí, které jste si přisvojili, zůstali jen kolaboranti, velmi podobni těm dnešním , kteří umožnili německým"antifašistům", /kteří nikdy neexistovali naše pozn./, hlásícím se za války k německé národnosti, aby získali majetek a výhody, a dnes se představujícím jako oprávnění restituenti. Nátlak Sudetoněmeckého landsmanšaftu se snaží proniknout s myšlenkou že odsun sudetských Němců byl genocidou, která je nepromlčeným zločinem, takže jejich nároky jsou legitimní.
Věřím, že budou jednou za svou proradnost souzeni ti, kteří umožnili v České republice založit desítky tzv. krajanských sdružení, jimž führeruje dobře vykrmený Bernd Posselt, sídlící v Praze.
Snad nejohavnější pasáží pisatele "článku" je text: "Když jde o protektorát, nelze vynechat ani věčné téma heydrichiády. Sýs pateticky píše:”Největším činem československého odboje, bezpříkladným hrdinstvím s celosvětovým dosahem, byl atentát na Heydricha.“
Tuhle kartu vytáhne každý, kdo se rozvypráví o tzv. odboji. A protože pak není o čem moc vykládat, protože i malé dítě na základní škole se paní učitelky musí ptát, nač bylo pražské povstání, když už Němci stejně nechtěli válčit a chtěli jen v klidu odejít domů, musí se atentát vystylizovat do nedohledných výšin s celosvětovým významem."
Je možné, pane pisateli, že jste schopen takového cynismu? Povzbuzováni zdejšími Němci, stupňovali okupanti svůj teror až do nejzazších mezí. Byly vyvražděny a srovnány se zemí obce Lidice a Ležáky. Lokální němečtí “patrioti" považovali dokonce za věc cti, aby i v "jejich" městě se konaly popravy zatčených českých odbojových pracovníků. A paní učitelka, která nedokáže dítěti na základní škole vysvětlit, že se český národ bránil, a proč Němci po jimi vyvolané 2. světové válce chtěli "v klidu odejít do svých domovů", pak taková paní učitelka je zřejmě německého původu, které bylo – jako ostatně všem “antifašistům” - umožněno i vysokoškolské vzdělání, stejně jako českým občanům.
Pravděpodobně vás vaši landsmanšafští školitelé neseznámili se se skutečností, že “nevyhovující část” českého národa měla být vyvražděna nebo vyvezena ze země. V koncentračních táborech nacistické říše našlo smrt 300 000 československých občanů, jejichž jediným proviněním bylo, že milovali svobodu a usilovali o nezávislost své země. Na podzim 1939 ukázali nacisté, jak si kulturní "autonomii" českého národa představují: Zavřeli všechny české vysoké školy, studentské funkcionáře popravili bez rozpaků a 1200 vysokoškoláků odvlekli do koncentračních táborů. A to bylo teprve jejich "entrée" do Prahy.
Abychom uzavřeli své sdělení k hysterickému útoku na Karla Sýse, adresované pisateli ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu, připomínáme, že v létě 1940 vypracovali Frank a Neurath obšírné programy, shodné s cíli i v metodě, programy, nesoucí zcela cynicky označení "Likvidace českého národa". Frank i Neurath se shodují v názoru, že konečným cílem okupační politiky v Československu musí být úplné zničení českého národa, země musí být zcela poněmčena a osídlena německými kolonisty".
A slova vámi tolik nenáviděného prezidenta Československé republiky dr. Edvarda Beneše: "Přiznávám, že nevěřím v převýchovu Němců. Až budou Němci poraženi, budou sami sebe velmi litovat a nikdo z nich asi nebude chtít jít hned do války, avšak myšlenka rasové svrchovanosti je v každém Němci tak hluboko zakořeněna, že se bude musit narodit a zemřít několik generací, než se podaří tento názor vyhladit, a pokud tato víra o svrchovanosti německé rasy žije, budou Němci uvažovat o nové válce, aby svoji svrchovanost dokázali. Nám Čechům je jasno, že s Němci nemůžeme žít. Současně však si nemůžeme hospodářsky a strategicky dovolit, dát jim území, jež během století pronikli. Jsem přesvědčen, že musí od nás každý sudetský Němec, který se nepostavil činně proti nacismu, odejít a že musí odejít hned, jakmile bude Československo znovuzřízeno jako svobodná republika. Kdyby tito Němci u nás zůstali, měli bychom trvalou občanskou válku mezi nimi a Čechy."
Dr. Beneš se dopustil jediné chyby: že tzv. antifašisty ponechal na našem českém území, neboť potomci Henleina jsou v pohybu.
Vzhledem ke konfrontačnímu a trochu i osobnímu charakteru našeho článku a také ke skutečnosti, že na tomto webu zatím není umožněna otevřená diskuse v komentářích ke článkům, považujeme za slušnost a samozřejmost, že v případě kritické odezvy umožníme v takovýchto opodstatněných případech zveřejnění nesouhlasných reakcí. Domluvili jsme se proto s manžely Horákovými na uveřejnění jejich dopisu na těchto stránkách v plném rozsahu a odděleně od našeho komentáře, který bude následovat až zítra.
Odpovídáme na hanopis, zaslaný prostřednictvím internetových stránek vynikajícímu českému básníku, publicistovi, překladateli, autorovi próz, esejí, knih pro děti, básníku asociativní obraznosti, navazujícímu na literární modernu, na "prokleté básníky", avantgardu /surrealismus/ i na filozofii marxismu Karlu Sýsovi .
Ing. Karel Sýs, jedna z předních básnických osobností české literatury druhé poloviny 20. a začátkem 21. století, jehož dílo osciluje mezi esteticky vysokým a nízkým, lyrickým a epickým, tragickým a komickým, je obdařen mimořádnou uměleckou invencí a je především člověk s velkým Č, neboť nezaprodal své umění dnešnímu kolaborantskému režimu, nese tíhu levicové tvorby v této zlé době, právem nazývané novou dobou temna, na svých bedrech, a to bez nároku na závratné sumy, jež pobírají ti, kteří se snaží přizpůsobit každému režimu /kupř. trapné prznění české národní hymny Jiřím Suchým u příležitosti zahájení předsednictví České republiky v EU, konaném v Národním divadle v Praze dne 7. 1. t. r./.
Nenávist k umělci Karlu Sýsovi vyvrcholila jeho mimořádnou publikací, nazvanou "Protektorát ve fotografii”, kterou K. Sýs doplnil autentickými fotografiemi Miloše Heyduka. Poznamenáváme, že uvedená publikace se u české veřejnosti setkala s obrovským úspěchem.
Již oslovení Karla Sýse v zmíněném obscénním "článku" nepodepsaného autora /nepodepsaných autorů/ "Soudruhu Süssi", je dokladem stále existujícího antisemitismu nacistických kulturtrégrů, jimž přišla náramně vhod kniha Liona Feuchtwangera Žid Süss, v níž autor bez nejmenšího akcentu protižidovství ztvárnil objektivně postavu Žida Süsse, spíš negativně. Zajisté netušil, že jeho román bude po mnoha desítkách let zneužit k obnovujícímu antisemitismu potomky "čisté rasy". Vždyť L. Feuchtwanger, židovského původu, patřil spolu se svými přáteli B. Brechtem a W. Bredelem k nejaktivnějším odpůrcům německého fašismu, a proto již v roce 1933 opouští nacistické Německo, aby svůj život v r. 1958 dožil v USA.
Seriózními historiky a pamětníky kruté doby protektorátu Böhmen und Mähren je kniha Karla Sýse vysoce hodnocena a je považována za klenot české literatury.
Nemíním se zabývat každou větou tohoto odpudivého pamfletu,v němž jsou věty K. Sýse vytrhávány z kontextu, jen aby čtenář nabyl dojmu, že jde o vulgární a oplzlé dílo, jak pisatel knihu označuje; k tomu jim “posloužil” i Bohumil Hrabal, coby sprosťák nejhrubšího jádra, a autor "oplzlých prozaických děl, jinak oblíbenec Karla Sýse”, který jde - podle nepodepsaného autora "článku" - v intencích Hrabala, pokud jde o tu oplzlost /toto substantivum je v "článku" často opakováno/.
Nelze však přehlédnout všechny urážky, dotýkající se nejen cti autora /které jsou právně postižitelné/, nýbrž všech stejně smýšlejících, bojujících alespoň slovy proti vzmáhajícímu se antagonismu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterému svou vynikající publikací šlápl Karel Sýs na "kuří oko".
Tak kupř. pisatel "článku" považuje za “oplzlost, která se spáří s falšováním historických skutečností”, když K. Sýs vtipně poznamenává, že ve stalingradském kotli kromě víry ve Führera nejvíc zahřejí rukavice od Mutter", anebo "Státní prezident nahoře bez. Dnes se ještě vykoupe a zítra mu K. H. Frank umyje hlavu". Humor, jímž dokázal K. Sýs zesměšnit aktéry této hrůzné doby, nemohl onen píšící příslušník landsmanšaftu "unést", a proto se uchýlil k jakémusi perverznímu spisku, který je pln zkreslujících fakt.
Podle pisatele "článku" se autoři publikace dopustili chyb, když při výběru snímků "nedávali zrovna dvakrát pozor", neboť na str. 62 umístili parník stojící na Vltavě, na jehož boku stojí napsáno: Dr Edvard Beneš.
Když parník s tímto nápisem mohl ještě na Vltavě stát, nestačili se totiž zatím němečtí vetřelci v naší zemi etablovat; později dokázali, že to s tou protektorátní cenzurou bylo smrtelně vážné, na rozdíl od tvrzení pisatele "článku".
Pisálek dále sděluje, že žádné vyhnání Čechů se nikdy nekonalo. “Češi mohli v Sudetech zůstat a taky jich tam minimálně 600.000 až do konce války zůstalo. Odešlo pouze 122.000 Čechů, a to dobrovolně, nejednalo se přitom o starousedlíky, ale o státní zaměstnance a jejich rodiny, které do pohraničí přicházely v rámci “čechizace” až v období první republiky.”
Co to píšete za bláboly? Naštěstí existují pamětníci, kteří byli ze svých domovů v českém pohraničí vyhnáni, a ten vozík, na němž si směli odvézt pár nejpotřebnějších věcí, je určen českému vyhnanci. V českém pohraničí, které jste si přisvojili, zůstali jen kolaboranti, velmi podobni těm dnešním , kteří umožnili německým"antifašistům", /kteří nikdy neexistovali naše pozn./, hlásícím se za války k německé národnosti, aby získali majetek a výhody, a dnes se představujícím jako oprávnění restituenti. Nátlak Sudetoněmeckého landsmanšaftu se snaží proniknout s myšlenkou že odsun sudetských Němců byl genocidou, která je nepromlčeným zločinem, takže jejich nároky jsou legitimní.
Věřím, že budou jednou za svou proradnost souzeni ti, kteří umožnili v České republice založit desítky tzv. krajanských sdružení, jimž führeruje dobře vykrmený Bernd Posselt, sídlící v Praze.
Snad nejohavnější pasáží pisatele "článku" je text: "Když jde o protektorát, nelze vynechat ani věčné téma heydrichiády. Sýs pateticky píše:”Největším činem československého odboje, bezpříkladným hrdinstvím s celosvětovým dosahem, byl atentát na Heydricha.“
Tuhle kartu vytáhne každý, kdo se rozvypráví o tzv. odboji. A protože pak není o čem moc vykládat, protože i malé dítě na základní škole se paní učitelky musí ptát, nač bylo pražské povstání, když už Němci stejně nechtěli válčit a chtěli jen v klidu odejít domů, musí se atentát vystylizovat do nedohledných výšin s celosvětovým významem."
Je možné, pane pisateli, že jste schopen takového cynismu? Povzbuzováni zdejšími Němci, stupňovali okupanti svůj teror až do nejzazších mezí. Byly vyvražděny a srovnány se zemí obce Lidice a Ležáky. Lokální němečtí “patrioti" považovali dokonce za věc cti, aby i v "jejich" městě se konaly popravy zatčených českých odbojových pracovníků. A paní učitelka, která nedokáže dítěti na základní škole vysvětlit, že se český národ bránil, a proč Němci po jimi vyvolané 2. světové válce chtěli "v klidu odejít do svých domovů", pak taková paní učitelka je zřejmě německého původu, které bylo – jako ostatně všem “antifašistům” - umožněno i vysokoškolské vzdělání, stejně jako českým občanům.
Pravděpodobně vás vaši landsmanšafští školitelé neseznámili se se skutečností, že “nevyhovující část” českého národa měla být vyvražděna nebo vyvezena ze země. V koncentračních táborech nacistické říše našlo smrt 300 000 československých občanů, jejichž jediným proviněním bylo, že milovali svobodu a usilovali o nezávislost své země. Na podzim 1939 ukázali nacisté, jak si kulturní "autonomii" českého národa představují: Zavřeli všechny české vysoké školy, studentské funkcionáře popravili bez rozpaků a 1200 vysokoškoláků odvlekli do koncentračních táborů. A to bylo teprve jejich "entrée" do Prahy.
Abychom uzavřeli své sdělení k hysterickému útoku na Karla Sýse, adresované pisateli ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu, připomínáme, že v létě 1940 vypracovali Frank a Neurath obšírné programy, shodné s cíli i v metodě, programy, nesoucí zcela cynicky označení "Likvidace českého národa". Frank i Neurath se shodují v názoru, že konečným cílem okupační politiky v Československu musí být úplné zničení českého národa, země musí být zcela poněmčena a osídlena německými kolonisty".
A slova vámi tolik nenáviděného prezidenta Československé republiky dr. Edvarda Beneše: "Přiznávám, že nevěřím v převýchovu Němců. Až budou Němci poraženi, budou sami sebe velmi litovat a nikdo z nich asi nebude chtít jít hned do války, avšak myšlenka rasové svrchovanosti je v každém Němci tak hluboko zakořeněna, že se bude musit narodit a zemřít několik generací, než se podaří tento názor vyhladit, a pokud tato víra o svrchovanosti německé rasy žije, budou Němci uvažovat o nové válce, aby svoji svrchovanost dokázali. Nám Čechům je jasno, že s Němci nemůžeme žít. Současně však si nemůžeme hospodářsky a strategicky dovolit, dát jim území, jež během století pronikli. Jsem přesvědčen, že musí od nás každý sudetský Němec, který se nepostavil činně proti nacismu, odejít a že musí odejít hned, jakmile bude Československo znovuzřízeno jako svobodná republika. Kdyby tito Němci u nás zůstali, měli bychom trvalou občanskou válku mezi nimi a Čechy."
Dr. Beneš se dopustil jediné chyby: že tzv. antifašisty ponechal na našem českém území, neboť potomci Henleina jsou v pohybu.
Manželé Horákovi
