sobota 26. září 2009

Výchovný pohlavek izraelského premiéra platil i rakouské delegaci

Lukáš Beer
Svůj proslov držel iránský prezident Manhmoud Ahmadinejad na valném shromáždění OSN v New Yorku ve středu (23.9.2009) před prořídlými lavicemi zasedacího sálu, protože delegace z USA, Argentiny, Kostariky, Nového Zélandu, Austrálie a několika evropských zemí – Německa, Velké Británie, Dánska, Francie, Itálie a Maďarska - „z protestu“ sál spěšně opustily. Důvodem mělo být Ahmadinejadovo konstatování, že Izrael uplatňuje v palestinských oblastech politiku genocidy, a obzvláště pak jeho věta, že se „nedá akceptovat, aby malá menšina ovládala svými komplikovanými sítěmi politiku, hospodářství a kulturu v rozsáhlých částech světa a vytvářela novou formu otroctví.“
.
Iránský prezident v předešle citované větě sice nejmenoval napřímo Izrael popř. proizraelskou světovou lobby, všeobecně je to tak ale chápáno. Mluvčí zastoupení USA při Spojených národech Mark Kornblau k tomu konstatoval: „Je politováníhodné, že pan Ahmadinejad zas opět jednou zvolil nenávistnou, urážlivou a antisemitskou rétoriku.“
.
Rakouská delegace zůstala sedět na místě a vyslechla si Ahmadinejadův projev až do konce. Ve zprávách rakouského státního rozhlasu ORF se „incidentu“ na shromáždění OSN uvádělo, že prezident Ahmadinejad ve svém projevu nepopíral holocaust, a proto zůstala rakouská delegace dál sedět na svých místech.
.
Výchovný pohlavek následoval druhý den z úst izraelského premiéra Benjamina Netanyahu. Ten atakoval všechny zástupce při OSN, kteří řeč iránského prezidenta nebojkotovali, jakožto i organizaci Spojených národů samotnou, kterou obvinil z tendenčnosti. Netanyahu dal zástupcům 192 členů OSN jasně na vybranou: „Chcete stát na straně Izraele nebo na straně teroristů?“. Třetí možnost, totiž nestát ani na straně Izraele, na straně jakýchkoliv teroristů ani terorizujících států, Netanyahu takticky jaksi opomněl zmínit. „Nestydíte se? Nemáte slušného chování?“, rozčiloval se Netanyahu, a jedním dechem potíral „tyrana z Teheránu“ a Goldstoneovu zprávu o izraelské ofenzivě v pásmu Gaza jako „jednostrannou a nespravedlivou“ nebo jako „překrucování pravdy“ a „perverzi spravedlnosti“. Dnešní situaci pak srovnával se situací po 2. světové válce: kdyby se prý dnes dalo na úsudky některých zemí, museli by se tehdejší spojenci, kteří porazili Německo, jevit dnes jako váleční zločinci.
.
Rakouský ministr zahraničí Michael Spindelegger před novináři reagoval na výtku, proč se národní delegace země během projevu iránského prezidenta nezvedla ze svých křesel jako například zástupci Německa, slovy, že rakouská delegace se orientovala podle chování zástupců Švédska, jejichž země v současné době předsedá EU, a také obhajobou, že takováto reakce byla domluvena pouze pro případ, kdyby prezident Ahmadinejad ve své řeči popíral holocaust, což se ale nestalo.
.
To už ale následoval další výchovný pohlavek, tentokráte z domácí půdy: Izraelitská obec ve Vídni (Israelitische Kultusgemeinde), strana Zelených, různé NGOs ale také – poněkud překvapivě – FPÖ – se rozzlobily nad chováním domácí delegace na půdě OSN. V případě FPÖ je však nutno podotknout, že jde o reakci komunálního politika Davida Lasara, který je zároveň členem Israelitische Kultusgemeinde. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná organizace běžně nadává politické straně FPÖ a jejím některým představitelům do „sklepních nácků“, jde o poněkud neobvyklou konstelaci v rámci projevování protestů proti chování rakouské delegace, navíc kdy vládní strany SPÖ a ÖVP k věci spíše mlčí.

V prohlášení Izraelitské náboženské obce se ve zvyklém stylu praví: „Izraelitské náboženské obce Rakouska jsou nanejvýš znepokojeny chováním rakouského zastoupení v OSN. Mnoho evropských delegací během projevu Ahmadinejada opustilo zasedací sál, rakouská delegace, posílena politickými hosty z Vídně, zůstala v sále. Také delegace Německa opustila zasedací sál. Měla by to být snad známka toho, že zpracovávání nacionálněsocialistické minulosti je v Německu pokročilejší než v Rakousku? Nebo jsou to hospodářské rozvahy či kombinace obojího?“
.
Sionistický a ostře protiiránský spolek „Stop the bomb“ zorganizoval před vídeňskou operou protestní shromáždění proti projevu iránského prezidenta, na které zavítal i prezident Izraelitské náboženské obce Ariel Muzicant. Ten promluvil před asi tři sta účastníky demonstrace a v rozhovoru s rakouskými novináři obvinil pak politickou reprezentaci země, že se zříká „symbolických gest protestu proti iránskému režimu, aby se neohrozily vynikající hospodářské vztahy rakouských firem s Iránem. Jsou to tyto obchody a je to tato rakouská politika, které udržují antisemitský režim v Teheránu i se svým atomovým programem při životě“.
.
Oněch 300 protestujících Rakušanů na akci „Stop the bomb“ však netvoří zrovna reprezentativní průřez rakouským obyvatelstvem, což napovídají už samotné názvy organizací a spolků, které k účasti na protestu vyzvaly: Svaz sociálně demokratických Židů – Avoda, Křesťané na straně Izraele – Rakousko, Rakousko-izraelská společnost, Akce proti antisemitismu v Rakousku, Izraelitská náboženská obec, Komunistický svaz studentů a studentek – Levá kandidátka, Zelení Andersrum Vídeň (organizace homosexuálů), Sionistická federace v Rakousku, Women International Zionist Organisation, Zwi Perez Chajes lože B’nai B’rith, Spolek pro sekulární a demokratický Irán, Misrachi Rakousko, Scholars for Peace in the Middle East-Austria, Liberální forum (mimoparlamentní neúspěšná politická strana, která se v roce 1993 odštěpila od FPÖ, je silně proimigrační a „promenšinová“), Studijní zastoupení judaistiky, Café Critique a další.
.
Izraelem protežovaná bojkotující politika proti Iránu na poli veřejného mínění a diskuse je pochybná a reprezentanti západních hodnot by kromě toho měli být schopni Ahmadinejadův projev ustát, vyslechnout si ho a pak jej dejme tomu podrobit konstruktivní kritice prostřednictvím věcných protiargumentů.