pondělí 3. listopadu 2014

Nezbytné antidotum k článku Problém Ukrajina

Tomáš Krystlík 
Článek Václava Junka Problém "Ukrajina" zpracovává smýšlení čtenářů ve smyslu proruské propagandy a českých obrozeneckých bludů. Dělá to sice relativně skrytě, ale i tak značně škodlivě. Vyvracet jednotlivá jeho tvrzení by zabralo mnoho času, tak tedy jen upozornění na skutečnosti, které si každý mohl z dostupných agenturních zpráv vyvodit - pokud chtěl.

Není pravdou, že dnešní Ukrajině vládnou nebo mají tam podstatný vliv skupiny nacistické, fašistické, antisemitské. Po národně (nacionálně) socialistických skupinách není vidu slechu, taktéž ne po fašistických. První by museli vyvolávat, že socialismus lze doopravdy uskutečnit pouze v rámci jednoho národa, druzí by museli požadovat rozčlenění obyvatelstva do stavů třeba podle profese s tím, že nikoli jednotlivec, nýbrž ony velké skupiny-stavy jsou určující. Antisemité se mohou i dnes mezi Ukrajinci vyskytovat, ale když je ministerský předseda Arsenij Jaceňuk žid jako poleno z bukovinských Černovců, nebudou mít asi dnes zaznamenání hodný vliv.

Velký problém mají Češi se Stepanem Banderou, ukrajinským nacionalistou, zavražděným sovětskou tajnou službou v roce 1959 v bavorském Mnichově. Většinou nikdo neví, že německá moc Banderu týden po začátku války s SSSR internovala a držela prakticky až do konce druhé světové války v KZ Sachsenhausen. Bandera pak řídil Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) usilující o nezávislost Ukrajiny. Její příslušníci se snažili přejít přes ČSR do americké okupační zóny Německa a Rakouska. Československá propaganda z nich udělala netvory, následkem toho vytvořila v myslích lidí představu, že ten, kdo má kladný vztah k Banderovi, je ukrajinský fašista.

Obyvatelstvo Ukrajiny netvořilo nikdy ukrajinský národ a nemělo společný jazyk, ba ani všichni nepřevzali spisovnou ukrajinštinu za vlastní. Demonstrujme na příkladu obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Pět rusínských národnostních skupin (Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci, Doliňané) mluví, přimhouříme-li oko, třemi rusínskými jazyky. K tomu přistupují Maďaři, Rumuni, židé většinou s jidiš a spisovná ukrajinština. Navíc mají obyvatelé jednotlivých částí Ukrajiny odlišnou mentalitu vycházející z toho, ke kterému státnímu útvaru jejich území ještě začátkem 20. století patřilo: rakouskou, uherskou, ruskou. Vliv ruštiny je nezanedbatelný, zejména od Kyjeva na východ. Prezident Janukovyč neznal ani pořádně ukrajinsky a mnozí hovoří rusky i doma, aniž se cítí být Rusy. Anexe Krymu a boje na východě Ukrajiny přinesly i jednu značně pozitivní věc – vytvořil se politický ukrajinský národ bez ohledu na jazyk a zvyky. Sám od sebe. Poslední parlamentní volby to jen potvrdily.

Ekonomické sankce Západu proti Rusku vypadají jako bezzubé, ale tato selektivní opatření jsou velmi účinná. Označeným firmám a osobám nesmějí západní banky půjčovat (půjčky se odehrávají hlavně v USD), aby jim USA nezakázaly činnost na území v USA, tj. kromě jiného že pak nedostanou samy půjčku od jiných bank v dolarech. Tedy Ruská federace může exportovat přes embargované exportní podniky libovolné množství ropy nebo plynu s tím, že zákazník nedostane od bank na jejich koupi půjčku v dolarech, eurech nebo jenech, tedy prodávající ruská společnost nedostane za ně zaplaceno.

Pokud fyzická osoba označená USA nebo EU jako persona non grata je vlastníkem nezanedbatelného akciového podílu v exportujícím ruském podniku, je nucena svůj podíl prodat, aby podnik nestáhla přes sebe mezi embargované, samozřejmě že ne za výhodných, ba ani snesitelných podmínek. Kromě toho ruští oligarchové ztratili poklesem akcií svých podniků během jednoho jediného dne po krymské anexi třetinu majetku. Následkem selektivních sankcí se situace nezlepšuje, spíše naopak. Co bude Putin dělat, až mu začnou ruští boháči klást otázku: „Vladimire Vladimiroviči, proč jste nás připravil o podstatnou část majetku?“

Další zbraní Spojených států, kterou mají od prezidentování Ronalda Reagana, kterou zničil Říši zla - Sovětský svaz, je ovlivňování cen ropy, tedy i zemního plynu a částečně i dalších surovin, protože celý ruský vývoz bez ropy a plynu je nižší než celý objem exportu Belgie. Aniž bychom zabíhali do podrobností, jakým způsobem Reagan zajistil pro USA vliv na cenu ropy, lze z cen ropy na světovém trhu lehce odvodit, kdy Ruská federace jednala v intencích USA a celého Západu – cena za barel vysoká - nebo proti nim – cena za barel nízká. Ruský státní rozpočet je krytý z větší části z prodeje ropy a plynu a poklesem ceny barelu z cca 100 USD na 80, chybí rázem Putinovi v pokladně přes 30 miliard USD pro tento rok.

 Již dnes je jasné, že přetahování se o Ukrajinu Putin prohrál a možná mu půjde vbrzku o život. Frakce jestřábů v ruských stepních podmínkách vždy nabývá na síle, ukáže-li vůdce slabost. Vůdce zemře před světem přirozenou smrtí.

(Čtěte také repliku Lukáše Beera na tento text.)

Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.