Nestává se příliš často, že by se zdejší sdělovací prostředky zaměřovaly na rakouskou vnitropolitickou tématiku. Čeští občané měli však uplynulé týdny možnost zaslechnout něco o „skandálu“ kolem politické strany FPÖ a jejího představitele Martina Grafa, který vykonává funkci 2. místopředsedy Národní rady (rakouského parlamentu). Informace, které se dostávají o této záležitosti za rakouské hranice v podání evropských médií, mívají však tendenční a neúplný charakter.
Připomeňme si jen, že celá aféra vypukla novinovým komentářem Martina Grafa v jednom bezvýznamném stranickém listě FPÖ, ke kterému má běžný rakouský občan přístup pouze přes internet (musí si jej stáhnout v PDF formátu ze stranické domovské stránky). Nařknul v něm prezidenta Izraelitské obce („Israelitische Kultusgemeinde“, dále jen IKG) Ariela Muzicanta z podněcování levicového terorismu. Muzicant se s článkem okamžitě obrátil na vedoucí politiky země a parlamentní strany s doporučením o sesazení Martina Grafa z funkce místopředsedy parlamentu a zcela neobjektivně jej obvinil z antisemitismu, ačkoliv v Grafově kritice nelze ani při největší vůli najít vztažnost k Muzicantově náboženskému vyznání či k jeho židovskému původu. Představitelé SPÖ a Zelení okamžitě začali s ostrou a nekompromisní kampaní za odstranění Grafa z jeho politické funkce.
V této souvislosti je třeba zmínit, že napětí mezi Martinem Grafem a Arielem Muzicantem se táhne přinejmenším od zvolení politika FPÖ do této významné funkce. Už tehdy IKG včele z Muzicantem brojila proti Grafovi jak se jen dalo. Koncem minulého roku nabídl Martin Graf židovské obci osobní rozhovor, který by přispěl k odstranění vzájemného napětí. Izraelitská obec tuto nabídku pouze arogantně vzala na vědomí, ale nereagovala na ní. Verbální výpady Ariela Muzicanta oproti FPÖ hraničící s osobními urážkami („Mölzer a jeho přátelé patří do odpadkového koše dějin“ apod.) jak se zdá mediální krasoduchy v zemi nikoho nepohoršovaly, a věru, že těchto verbálních ataků z Muzicantovy strany bylo v posledních měsících mnoho.
Připomeňme si jen, že celá aféra vypukla novinovým komentářem Martina Grafa v jednom bezvýznamném stranickém listě FPÖ, ke kterému má běžný rakouský občan přístup pouze přes internet (musí si jej stáhnout v PDF formátu ze stranické domovské stránky). Nařknul v něm prezidenta Izraelitské obce („Israelitische Kultusgemeinde“, dále jen IKG) Ariela Muzicanta z podněcování levicového terorismu. Muzicant se s článkem okamžitě obrátil na vedoucí politiky země a parlamentní strany s doporučením o sesazení Martina Grafa z funkce místopředsedy parlamentu a zcela neobjektivně jej obvinil z antisemitismu, ačkoliv v Grafově kritice nelze ani při největší vůli najít vztažnost k Muzicantově náboženskému vyznání či k jeho židovskému původu. Představitelé SPÖ a Zelení okamžitě začali s ostrou a nekompromisní kampaní za odstranění Grafa z jeho politické funkce.
V této souvislosti je třeba zmínit, že napětí mezi Martinem Grafem a Arielem Muzicantem se táhne přinejmenším od zvolení politika FPÖ do této významné funkce. Už tehdy IKG včele z Muzicantem brojila proti Grafovi jak se jen dalo. Koncem minulého roku nabídl Martin Graf židovské obci osobní rozhovor, který by přispěl k odstranění vzájemného napětí. Izraelitská obec tuto nabídku pouze arogantně vzala na vědomí, ale nereagovala na ní. Verbální výpady Ariela Muzicanta oproti FPÖ hraničící s osobními urážkami („Mölzer a jeho přátelé patří do odpadkového koše dějin“ apod.) jak se zdá mediální krasoduchy v zemi nikoho nepohoršovaly, a věru, že těchto verbálních ataků z Muzicantovy strany bylo v posledních měsících mnoho.
http://nassmer.blogspot.com/2009/06/izrael-klepe-na-dvirka-eu.html
Následovala předvolební kampaň FPÖ do EU-voleb a velmi tematizované heslo „Abendland in Christenhand“, napadané z různých stran pro údajný rasismus, protože prý diskriminuje či vylučuje jiné skupiny obyvatelstva nebo dokonce prý i ateisty. Jistý vídeňský právník zamýšlel FPÖ kvůli tomu zažalovat. Je ale zcela zřejmé, že slogan měl na mysli udržení tradice evropské kultury, která má své kořeny v západní křesťanské kultuře. Ještě větší poprask způsobily inzeráty, ve kterých FPÖ varovala před členskými ambicemi Turecka a Izraele ve vztahu k EU. Volební kampaň FPÖ vyvolala vesměs negativní odezvu i mezi evropskými politiky, vrcholem byla hláška Martina Schulzeho, německého poslance evropského parlamentu za SPD, který vedoucího představitele rakouských Svobodných H.C.Stracheho označil v listu Financial Times Deutschland za nacistu.
Následovala předvolební kampaň FPÖ do EU-voleb a velmi tematizované heslo „Abendland in Christenhand“, napadané z různých stran pro údajný rasismus, protože prý diskriminuje či vylučuje jiné skupiny obyvatelstva nebo dokonce prý i ateisty. Jistý vídeňský právník zamýšlel FPÖ kvůli tomu zažalovat. Je ale zcela zřejmé, že slogan měl na mysli udržení tradice evropské kultury, která má své kořeny v západní křesťanské kultuře. Ještě větší poprask způsobily inzeráty, ve kterých FPÖ varovala před členskými ambicemi Turecka a Izraele ve vztahu k EU. Volební kampaň FPÖ vyvolala vesměs negativní odezvu i mezi evropskými politiky, vrcholem byla hláška Martina Schulzeho, německého poslance evropského parlamentu za SPD, který vedoucího představitele rakouských Svobodných H.C.Stracheho označil v listu Financial Times Deutschland za nacistu.
Potud převážně všeobecně známé informace. Pro nerakouského čtenáře bude ale možná zajímavostí, jakým způsobem vede převážná část rakouských sdělovacích prostředků vyloženou kampaň, která je místy skutečně přitažená za vlasy. Tradičně v ní vedou deníky Der Standard a bulvární list Österreich, který hledá za každým Stracheho pohybem ruky nějaké skryté nacistické gesto či nějaký tajný pravicově extremistický pozdrav. (Předseda strany Strache si musí dnes proklatě dávat pozor i při objednávání piva v restauraci, aby si zvednutí jeho prstů nějaký senzacechtivý novinář nevysvětlil jako „kühnenovský nazi pozdrav“.) FPÖ je v těchto médiích prezentována jako „hanba Rakouska“ a rakouská veřejnost je těmito printmédii nepřímo více méně nabádána, aby tato strana byla vytlačena kamsi do izolace a byl kolem ní vytvořen „hygienický pás“ (© Ariel Muzicant). Nejvetší rakouský zpravodajský magazín, bulvární týdeník NEWS, se snažil mermomocí hledat mouchy na FPÖ už za starých časů pod vedením Jörga Haidera, po rozdělení strany ještě o pár grádů přitvrdil, ale to, co předvedl časopis pod vedením současného šéfredaktora Athy Athanasiadise naposledy 4. června 2009, tady ještě nebylo: na obálce magazínu se objevila fotomontáž se scenérií německého národně socialistického Reichstagu, na které je šéf FPÖ Strache vyobrazen jako řečník nahrazující Adolfa Hitlera a za ním na místě, kde obvykle sedával říšský maršál a předseda Říšského sněmu Göring, nesedí nikdo jiný než místopředseda rakouského parlamentu Martin Graf. Nechybí ani velký emblém německé říšské orlice, avšak bez neodmyslitelného hákového kříže, který byl vyretušován. Titulky na obálce také mluví za sebe: „Styďte se! Věčně včerejší – proč je H.C. Strache a Martin Graf hanbou Rakouska.“
Věcná diskuse a nezávislá novinářská informace se tedy v NEWS a jinde nekoná, namísto nezaujatého vypořádání se s tematikou nastupuje ostrá neúprosná agitace a triviální pokus o kriminalizaci FPÖ, který může přispět jen k polarizaci názorů uvnitř společnosti. Jestli lze FPÖ něco skutečně vytýkat, tak je to místy skutečně naivní populismus, ale skandalizující pokusy politických protivníků prezentovat kritiku Svobodných při každé příležitosti v „hnědém světle“, které pak ochotně přebírají zahraniční novináři, nemají ve většině případů reálné opodstatnění. Jakákoliv věcná kritika oproti IKG ze strany FPÖ je vnímána automaticky jako nějaký projev antisemitismu. Na jedné straně je tu Ariel Muzicant a jeho internetová stránka http://www.kellernazisderfpoe.at/, tedy „sklepní nácci z FPÖ“, která se prezentuje jako jakási databáze údajných Nazi mezi činiteli FPÖ (přičemž některé uvedené osoby v seznamu ani členy strany nejsou), a která díky své rétorice k uvolnění napětí mezi oběmi stranami rozhodně dvakrát nepřispívá, na druhé straně tu je i opětovná nabídka Martina Grafa na osobní „usmiřovací dialog“ s Arielem Muzicantem na „neutrální půdě“. Graf zdůraznil, že setkání má pro něho „termínovou prioritu“ a že by byl rád, kdyby se rozhovoru mohl zúčastnit i H.C. Strache. „Nemám zájem na tom, aby ze stranicky politických tahanic mezi panem Dr. Muzicantem, mnou a FPÖ vznikla roztržka, která bude trvale vrhat stín na parlamentní porady“, řekl Graf a vyjádřil přesvědčení, že v rámci tohoto rozhovoru by mohly být relativizovány a zmírněny vzájemné výčitky. Martin Graf očekával ale také Muzicantovu vstřícnost: „Je tu dobrá vůle z mé strany a ze strany FPÖ vyjmout z našich slov břitkost a signalizovat nad tím politování, ale ne na základě jednostrannosti. Očekávám, že pan Dr. Muzicant se bude distancovat od porovnávání domácích politiků z FPÖ a ÖVP s Goebbelsem a Eichmannem, ale také od své internetové iniciativy..“.
.
A Muzicantova odpověď? V dopise adresovaném Grafovi pozvání na rozhovor přijal, připojil ale celou řadu nekompromisních podmínek: aby se Graf zbavil svého členství v studentském spolku Olympia, aby si někteří poslanci a funkcionáři FPÖ k sobě nezvali „holocaust-revizionisty“ Davida Irvinga, „šejdíře a hochštaplera“ (© Ariel Muzicant) Moshe Arie Friedmana a Waltera Marinovice, ale také aby H.C.Strache „uvedl na pravou míru“ tvrzení, že Izrael údajně usiluje o členství v Evropské unii (v tomto případě by bylo však radno, aby se pan Muzicant obrátil přímo na izraelského ministra Liebermana, který se o ambicích Izraele rozpovídal v interview s renomovanými evropskými deníky). Muzicantovi se také příčí, že koncem dubna vyšel jistý článek v Mölzerově týdeníku Zur Zeit, ve kterém se v jednom souvětí tvrdilo, že to „byli převážně příslušníci židovského národa, kteří vyvolali současnou těžkou celosvětovou hospodářskou krizi.“ Teprve, až FPÖ uvede kritizované body do pořádku, chce Ariel Muzicant zvážit, zda z internetu stáhne svůj portál o „sklepních náccích“.
.
Věcná diskuse a nezávislá novinářská informace se tedy v NEWS a jinde nekoná, namísto nezaujatého vypořádání se s tematikou nastupuje ostrá neúprosná agitace a triviální pokus o kriminalizaci FPÖ, který může přispět jen k polarizaci názorů uvnitř společnosti. Jestli lze FPÖ něco skutečně vytýkat, tak je to místy skutečně naivní populismus, ale skandalizující pokusy politických protivníků prezentovat kritiku Svobodných při každé příležitosti v „hnědém světle“, které pak ochotně přebírají zahraniční novináři, nemají ve většině případů reálné opodstatnění. Jakákoliv věcná kritika oproti IKG ze strany FPÖ je vnímána automaticky jako nějaký projev antisemitismu. Na jedné straně je tu Ariel Muzicant a jeho internetová stránka http://www.kellernazisderfpoe.at/, tedy „sklepní nácci z FPÖ“, která se prezentuje jako jakási databáze údajných Nazi mezi činiteli FPÖ (přičemž některé uvedené osoby v seznamu ani členy strany nejsou), a která díky své rétorice k uvolnění napětí mezi oběmi stranami rozhodně dvakrát nepřispívá, na druhé straně tu je i opětovná nabídka Martina Grafa na osobní „usmiřovací dialog“ s Arielem Muzicantem na „neutrální půdě“. Graf zdůraznil, že setkání má pro něho „termínovou prioritu“ a že by byl rád, kdyby se rozhovoru mohl zúčastnit i H.C. Strache. „Nemám zájem na tom, aby ze stranicky politických tahanic mezi panem Dr. Muzicantem, mnou a FPÖ vznikla roztržka, která bude trvale vrhat stín na parlamentní porady“, řekl Graf a vyjádřil přesvědčení, že v rámci tohoto rozhovoru by mohly být relativizovány a zmírněny vzájemné výčitky. Martin Graf očekával ale také Muzicantovu vstřícnost: „Je tu dobrá vůle z mé strany a ze strany FPÖ vyjmout z našich slov břitkost a signalizovat nad tím politování, ale ne na základě jednostrannosti. Očekávám, že pan Dr. Muzicant se bude distancovat od porovnávání domácích politiků z FPÖ a ÖVP s Goebbelsem a Eichmannem, ale také od své internetové iniciativy..“.
.
A Muzicantova odpověď? V dopise adresovaném Grafovi pozvání na rozhovor přijal, připojil ale celou řadu nekompromisních podmínek: aby se Graf zbavil svého členství v studentském spolku Olympia, aby si někteří poslanci a funkcionáři FPÖ k sobě nezvali „holocaust-revizionisty“ Davida Irvinga, „šejdíře a hochštaplera“ (© Ariel Muzicant) Moshe Arie Friedmana a Waltera Marinovice, ale také aby H.C.Strache „uvedl na pravou míru“ tvrzení, že Izrael údajně usiluje o členství v Evropské unii (v tomto případě by bylo však radno, aby se pan Muzicant obrátil přímo na izraelského ministra Liebermana, který se o ambicích Izraele rozpovídal v interview s renomovanými evropskými deníky). Muzicantovi se také příčí, že koncem dubna vyšel jistý článek v Mölzerově týdeníku Zur Zeit, ve kterém se v jednom souvětí tvrdilo, že to „byli převážně příslušníci židovského národa, kteří vyvolali současnou těžkou celosvětovou hospodářskou krizi.“ Teprve, až FPÖ uvede kritizované body do pořádku, chce Ariel Muzicant zvážit, zda z internetu stáhne svůj portál o „sklepních náccích“.
.
Za projev „čistého antisemitismu“ považuje Muzicant i interpelaci poslance FPÖ ze začátku června, adresovanou na ministryni spravedlnosti Bandion-Ortnerové (ÖVP). Šlo v ní o dotaz, jak blízko má v současné době soudně stíhaný podvodník v obchodě s realitami a člen IKG, 62letý rabi Ernest Strulovics, k vedoucím činitelům IKG (Ariel Muzicant je totiž povoláním realitní makléř.)
Strulovics – strůjce podvodu s realitami ve velkém formátu, který vyšel najevo v roce 1998 - se totiž 10 let ukrýval v zahraničí a mohl být teprve nyní postaven ve Vídni před soud. Jak informoval dobře rešeršující deník Kurier, uprchl tehdy Strulovics přes Izrael do USA. Loňské léto se rakouským a americkým pátračům podařilo Strulovicse najít v jedné židovské obci New Jersey a odtransportovat letadlem do Rakouska, kde na něj už kriminalisté čekali s hlavní otázkou, totiž: Kam se podělo více než 13 miliónů EUR, o které Strulovics připravil zájemce o koupi nemovitostí včetně několika involvovaných rakouských bank? Začátkem 90. let si vybudoval impérium z 12 realitních firem a zhruba počínaje rokem 1995 systematicky připravoval důvěřivé zájemce o koupi nemovitostí (převážně z řad cizinců, kteří neovládali dobře němčinu, ale také z řad důchodců) o peníze. Podařilo se mu do nekalých transakcí zapojit i vídeňské právníky, kteří o zločinném pozadí záležitosti neměli ani tušení. Tyto osoby svou seriózností u zájemců o koupi údajně cenově výhodných nemovitostí navenek vzbuzovaly důvěru.
.
Rabi však na veškeré dotazy kriminalistů tvrdošíjně mlčí a mlčení ke vzneseným obviněním odůvodňoval před soudem dle Kurieru následovně: „Na základě mé židovské víry je mi zakázáno vypovídat proti někomu jinému. U nás se to bere velmi, velmi přísně.“ A krom toho „je má paměť také už trochu slabší“…
.
Nad celým případem by se dalo z politického hlediska mávnout rukou, ale jak píše seriózní poloúřední list Wiener Zeitung (5.6.2009), „co dělá celou kauzu dodatečně pikantní, je údajná blízkost několika hlavních aktérů včetně samotného Strulovicse k IKG.“
.
Ať už se podezření potvrdí či nikoliv, na obzoru nejsou zatím žádné náznaky uvolnění napětí mezi oběmi znepřátelenými stranami. Na všeobecně pozorovatelné mediální snaze o ostrakizaci FPÖ se velkým dílem podílí i průhledná partajnická taktika SPÖ, jejíž politici navíc napadají lidovce (ÖVP) z přílišné laxnosti v kritickém postoji vůči Svobodným.
.
Pramen:
Die Presse (25.5.2009, 29.5.2009, 30.5.2009, 5.6.2009)
Kurier (5.6.2009)
Wiener Zeitung (5.6.2009)
.
Rabi však na veškeré dotazy kriminalistů tvrdošíjně mlčí a mlčení ke vzneseným obviněním odůvodňoval před soudem dle Kurieru následovně: „Na základě mé židovské víry je mi zakázáno vypovídat proti někomu jinému. U nás se to bere velmi, velmi přísně.“ A krom toho „je má paměť také už trochu slabší“…
.
Nad celým případem by se dalo z politického hlediska mávnout rukou, ale jak píše seriózní poloúřední list Wiener Zeitung (5.6.2009), „co dělá celou kauzu dodatečně pikantní, je údajná blízkost několika hlavních aktérů včetně samotného Strulovicse k IKG.“
.
Ať už se podezření potvrdí či nikoliv, na obzoru nejsou zatím žádné náznaky uvolnění napětí mezi oběmi znepřátelenými stranami. Na všeobecně pozorovatelné mediální snaze o ostrakizaci FPÖ se velkým dílem podílí i průhledná partajnická taktika SPÖ, jejíž politici navíc napadají lidovce (ÖVP) z přílišné laxnosti v kritickém postoji vůči Svobodným.
.
Pramen:
Die Presse (25.5.2009, 29.5.2009, 30.5.2009, 5.6.2009)
Kurier (5.6.2009)
Wiener Zeitung (5.6.2009)
Foto (3.): KURIER
