Praha, Staroměstské náměstí 2. června 1942
Teprve pátý den po atentátu byla naplno rozjeta propagandistická mašinerie bombastických a spektakulárních akcí. Propagandistickým cílem první z manifestací loajality s Velkoněmeckou říší, která proběhla 2. června 1942 na Staroměstském náměstí, byla nikoli jen protektorátní veřejnost, nýbrž i „nepřátelská cizina“. Martin Paul Wolf chápal její smysl jako protireakci na to, že československý exil měl snahu vydávat atentát na Heydricha za důkaz toho, že „Čechy a Morava se nacházejí ve vzpouře“, „český národ stojí jednotně za Benešem a emigrantskou klikou v Londýně“ a „Hácha s protektorátní vládou jsou beze zbytku odmítáni a činěni odpovědnými za popravy“. Světová veřejnost měla být přesvědčována, že český národ považuje za svého jediného legitimního představitele Háchův protektorátní establishment.
Čeští občané byli o konání manifestace informováni předem: „Čechové! Dostavte se na velký manifestační projev vlády v úterý 2. června přesně o 20. hodině na Staroměstské náměstí! Od 19. hodin koncertuje hudba vládního vojska“, uváděl například v úterý 2. června 1942, tedy v den konání manifestace, Polední list. Ještě před konáním manifestace ve večerních hodinách obdržely policejní složky přesné pokyny k zajištění bezvadného chodu manifestace. Ministeriální rada dr. Novák z prezidia ministerstva vnitra informoval, že vedením služby bude pověřen a za její řádné provádění bude zodpovídat zástupce velitele uniformované vládní policie v Praze, policejní plukovník Eduard Havel. Uniformovaná stráž se nachystala již o 18. hodině – jednalo se celkem o 150 mužů a 100 mužů zálohy v uniformě, kteří měli řídit průchod účastníků a udržovat pořádek během projevů a samozřejmě zajistit i řízený odchod manifestantů. Na místo se ale dostavilo taktéž 250 protektorátních policistů v občanském obleku, tj. neuniformovaná stráž. Byl také vydán pokyn, aby Staroměstské náměstí bylo již od 17. hodiny uzavřeno pro Židy.
Martin Paul Wolf upozorňoval po průběhu masové manifestace úředníky říšského ministerstva propagandy, že na Staroměstské náměstí se vejde nanejvýš 58.496 osob, tj. pokud by se na jeden metr čtverečný počítaly 4 osoby: Wolf varoval, že v cizině je mnoho lidí, kteří vědí, kolik lidí se na Staroměstském náměstí může shromáždit, a žádal, aby počet účastníků nebyl nadsazován a aby bylo uvedeno, že další tisíce manifestujících Čechů stály v přilehlých ulicích. Český tisk skutečně po skončení manifestace udával počet 60.000 popř. 65.000 účastníků. Karel Werner psal v Poledním listu na druhý den po manifestaci: „Podle policejního úředního odhadu – který bývá, jak víme ze zkušenosti vždycky velmi střízlivý a jehož údaje bývají vždy proto spíš nižší – bylo včera na Staroměstském náměstí a v přilehlých ulicích přítomno přes šedesát tisíc lidí. Nazýváme tento úřední odhad velmi střízlivým už proto, že v současné době se ostatní hlavní tepny města Prahy téměř úplně vyprázdnily. Václavské náměstí a jeho přilehlé bulváry vypadaly přitom tak, jak tomu bývá za nejparnějšího letního odpoledne, kdy kdekdo prchá před rozžhaveným dlážděním k vodě a do lesů.“
Úderem osmé hodiny vstoupila vláda na tribunu a slova se ujal předseda vlády dr. Jaroslav Krejčí. Po něm se ujal slova zástupce předsedy Národní odborové ústředny zaměstnanecké Arno Hais, který v té době podle českých historiků spolupracoval s odbojovou organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme. Podle jeho poválečného vyjádření mu bylo vystoupení na manifestaci nařízeno německými představiteli a text projevu mu byl údajně nadiktován. Po Haisovi vystoupil na manifestaci ještě jako „zástupce české mládeže“ MUDr. František Teuner a shromáždění uzavřel svým projevem ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Na závěr zahrála hudba vládního vojska státní hymnu. Hned po prvních taktech začali lidé zpívat hymnu se vztyčenými pažemi. Členové vlády byli při odchodu ze Staroměstského náměstí shromážděnými davy doprovázeni voláním slávy a projížděli v přilehlých ulicích hustým špalírem pražského obyvatelstva.
Projev Jaroslava Krejčího
Mám čest zahájiti první veřejnou manifestaci českého lidu, která má vyjádřiti rozhořčení národa nad hanebným činem proti nejvyššímu představiteli Říše v Čechách a na Moravě. Stavím se tak v čelo vašich ministrů, kteří nejen vydávají prohlášení, nýbrž kteří je chtějí také tváří v tvář svému národu zastávati.
Atentát ukázal, že v českém národě je ještě skupina, která sice veřejně nestojí proti Říši, ale která ty zločinné elementy, které proti Říši vystupují, kryje.
V okamžiku, kdy státní president a vláda odevzdali naše země do ochrany Říše, vznikly nám z toho povinnosti k Říši, která nás ochraňuje.
Již několikráte bylo v projevech pana státního presidenta dr. Háchy a vlády poukázáno na loyální plnění povinností, které mají občané a které lze vyjádřiti stručným heslem: nasadit vše ke konečnému vítězství Říše. Jako na jedné straně chrání Říše národ jí věrný, tak na druhé straně a zvláště za války postupuje nejtvrdšími prostředky tam, kde povinnosti vůči Říši se neplní.
Ti, kdož prodělali světovou válku a dnes přihlížejí válce druhé, měli by ze svých zkušeností odvodit poučení a tím býti radou mladé generaci. Je mravní povinností na záchranu národa udělati všechno a před ničím se nezastavit. Zájem jedince, jeho city, musí stranou.
Mýlí se ti, kteří si myslí, že v této hodině splní všechny své povinnosti, pronesou-li několik slov loyality k Říši, aby se poté vrátili ke své bývalé netečnosti.
Vláda zřídí kontrolní orgány, které budou bdíti nad tím, jak její rozkazy jsou dodržovány. Kdo se nebude chovat tak, jak to vyžadují zájmy národa a naše povinnost k Říši, bude potrestán podle zásluhy.
Mladí budou razit cestu novým myšlenkám, ale staří nesmějí nečinně přihlížet, nýbrž musí mládí následovat. Příliš mnoho práce očekává národ, než aby někdo mohl zahálet. Každý jednotlivec musí vykonati svůj úkol podle svých schopností. Z povinnosti k práci vůči Říši a k národu nejsou vyjmuti ani ti, kteří nejsou již v činné službě a odešli na odpočinek.
Národ, který má svého presidenta, svou vlastní vládu, svou samosprávu, své školy, svůj rozsáhlý tisk a velikou kulturu, stojí na pevných základech a je proto neodpovědným štvaním a přisluhováním nepříteli, proti němuž třeba bezohledně postupovati, mluví-li někdo o ohrožení národní existence.
Na nikoho se nekladou žádné neúměrné nároky, žádá-li se, aby konal svou práci a politiku přenechal svému státnímu presidentu a zákonné odpovědné vládě, která ví, že bude odpovídat jednou před dějinami. Jsem přesvědčen, že dějiny dají panu státnímu presidentovi dr. Háchovi i vládě za pravdu a že činnost londýnské a moskevské emigrace bude jednou ze smutných, avšak i nejsměšnějších kapitol našeho národního života.
Jakými podlými zbraněmi pracuje nepřátelský rozhlas, je patrno z tvrzení, že atentát na pana Zastupujícího říšského protektora je prý důsledkem ohlášené reorganizace protektorátní samosprávy. K atentátu došlo prý proto, že v nové úpravě samosprávy hlavním bodem bylo zavedení branné povinnosti v Protektorátě. Londýnští tvrdí dále, že nešlo o nic jiného než o zrušení samosprávy, o odstranění českých úředníků a proto prý atentát byl pouze projevem obrany národa proti těmto opatřením.
Nemusím s tím polemisovat. Není na tom ani zbla pravdy. Naopak, autonomní správa dostala nové velké úkoly, a to na základě důvěry se strany Říše. Stačí, když odkáži na příslušné nařízení pana říšského protektora o reformě správy, uveřejněné ve Věstníku jeho nařízení, kde se může každý snadno přesvědčiti o lživosti takových tvrzení.
Občané, vláda apeluje na vás v hodině nejvážnější, kterou kdy český národ prožíval: Důvěřujte svému státnímu presidentu a své vládě, dbejte jejich rozkazů, nevšímejte si nikoho, kdo vás od této cesty pokouší se odvrátit, aby uvedl do záhuby vás a vaše rodiny. Nasazením všech sil ke konečnému vítězství Říše přispěje ke šťastné budoucnosti svého národa.
Projev Arno Haise
Scházíme se zde ve chvíli neobyčejně vážné, snad nejvážnější a nejosudovější, kterou kdy český národ prožíval. Scházíme se proto, abychom manifestovali svůj spontánní souhlas s projevem pana státního prezidenta dr. Háchy, jakož i s prohlášení m naší jediné zákonné vlády, vlády Protektorátu Čechy a Morava. Scházíme se proto, abychom co nejostřeji odsoudili podlý a ničemný zločin, který byl dne 27. května spáchán v Praze proti panu Zastupujícímu říšskému protektoru SS-Obergruppenführerovi a generálu policie Heydrichovi.
Kde hledat organizátory tohoto hanebného činu? Kde jinde než tam, kde mají největší zájem, aby u nás nebylo klidu a pořádku, aby se zde nevytvářely podmínky pro úzkou a účelnou spolupráci s německým národem? Kde jinde než v plutokraticko-židovské Anglii, která si záměrně vydržuje četně tak zvané emigrantské vlády, aby mohla svou lživou propagandou zasahovat do vnitropolitických poměrů evropských zemí, když už jinak do věci evropských nemůže více co mluvit.
Mluvím-li zde jako zástupce českých lidí práce, dělníků z továren, dílen a velkostatků, jakož i zaměstnanců z obchodů a kanceláří, pak neváhám prohlásit, že v tomto hanebném činu, který byl bez jakýchkoliv pochybností připraven emigrantskou skupinou bývalých politiků a kavárenských povalečů, sdružených kolem pana Beneše v Londýně, musíme spatřovat nikoliv jen útok, proti vedoucí osobnosti Říše a jejímu režimu, ale hlavně a především útok plutokraticko-bolševických sil proti českým dělníkům a zaměstnancům, útok proti novému, opravdovému socialismu, jehož je Německá říše nositelem.
Říše, pod jejíž ochranu jsme se dali rozhodnutím pana státního prezidenta, plní vůči nám své závazky. Válka, kterou vede, jest nejen válka národů a států, nýbrž válka nového světa práce proti přežilému, odumírajícímu systému vykořisťování, válka, v níž se rozhoduje o politických a hospodářských zásadách, podle nichž má býti budována nová Evropa.
Velkoněmecká říše chce vyhrát nejen válku, ale také mír, který nemůže býti jiný, než socialistický, mír, který vytvoří nám všem a pro nás, pro všechny Evropu socialistické tvůrčí práce. Je proto mravní povinností všech poctivých, opravdu národně smýšlejících Čechů, aby k tomuto výsledku přispěli podle svých sil a schopností.
Praktický socialismus, který je už dnes, v době války, u nás uplatňován z popudu vedoucích činitelů, kteří byli k nám vysláni německou Říší její sociální organizací, je nejlepším názorným vyučováním nás všech, jaký je rozdíl mezi třídním socialismem, dříve u nás propagovaným, a socialismem, jak jej nejen hlásá, ale také uskutečňuje německý národní socialismus.
Nechť vezmeme mzdovou a platovou politiku, či všeobecnou politiku sociální, všude vidíme rychlé a pronikavé rozhodování, řešení téměř neřešitelných problémů a při tom řešení nikoliv dvojaké, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, nýbrž jasné, odpovídající zájmům celku i jeho jednotlivým skupinám. Při tom řešení, závazné pro všechny.
Že jde opravdu o nový řád, toho důkazem je právě postup těch vedoucích činitelů, kteří k nám přišli z Říše a kteří svými činy a zásahy dokázali a dokazují denně, jak si váží a cení každého poctivě a svědomitě pracujícího českého člověka a jak vysoko oceňují výkon každého dobrého pracovníka. Pádným příkladem byl právě pan Zastupující říšský protektor generál Heydrich, který brzy po svém příjezdu přijal v audienci zástupce českých dělníků, vyslechl jejich stížnosti a hned v zápětí na ně reagoval opatřeními, která se projevila tak blahodárně, pokud jde o jejich hospodářské a sociální postavení.
Projevil tím neobyčejnou důvěru k českému pracujícímu lidu, která se zračila také v tom, že chodil sám Prahou, často pěšky bez ochrany, neboť pevně věřil, že náš pracovitý a kulturně vyspělý lid nemůže býti odpůrcem snah, jichž je zde představitelem. Český pracující byl a je spokojen s novými poměry, jak se u nás vytvářejí, a souhlasí se snahami, které u nás uplatňuje Velkoněmecká Říše.
Dokazují to také nesčetné dopisy, které ve dnech po zločinném atentátu došly a stále ještě docházejí významným vládním činitelům, v nichž čeští pracující lidé vyjadřují své kladné stanovisko k politice, naši vládou zastávané, a odsuzují podlý čin, z ciziny vyprovokovaný, právě proti osobě, která měla největší porozumění pro sociální potřeby českých zaměstnanců, zejména pak pro těžkou práci českých dělníků.
A tento socialismus činu přivedl českého dělníka a zaměstnance bez agitace a propagandy mezi tvůrčí síly, které vytvářejí pod vedením Říše uvědoměle nový společenský řád – základnu Nové Evropy. Marné jsou proto snahy těch, kdož z nepřátelské ciziny chtějí svými ničemnými lžemi rozvrátiti spolupráci, která byla navázána mezi českým dělníkem a Říší, český dělník a český zaměstnanec plní svou povinnost k bojující Říši svědomitým a nejvyšším výkonem v práci, z dobré vůle a přesvědčení a bude ji plnit i nadále v tom hlubokém přesvědčení, že tím slouží také své věci, svým zájmům a že tím nejlépe pracuje také pro budoucnost svou a svého národa.
Čeští dělníci se proto zařídí podle slov své zákonné protektorátní vlády a budou ji plně, účinně a aktivně podporovat ve všech opatřeních, které směřují ke zničení a vyhlazení oněch politických hazardérů, kteří spiklenecky pracují ve službách staré plutokraticko-kapitalistické Anglie a bolševického Ruska v naivní víře, že se jim podaří otočit kolo dějin zpět. Vývoj se však zpět nikdy nevrací. Svět jde stále kupředu a úkolem uvědomělých lidí je tomuto vývoji napomáhat, nikoliv jej zdržovat. Tak jako před více než sto lety svět prožíval velké boje mezi zastánci feudálních řádů a nově se rodícího řádu liberalistického-kapitalistického, v němž konec konců ti, kdož hájili starý svět, podlehli, poněvadž podlehnout musili, tak i dnes my všichni stojíme na předělu, kde každý se musí rozhodnout, s kým půjde. Zda-li se starým nebo novým světem.
Veliká doba, v níž žijeme, žádá aktivní spolupráci. Každý, kdo chytrácky se snaží ji přespat a čeká, až jak to dopadne, je stejný nepřítel tvůrčího socialismu jako ten, kdo bojuje otevřeně na straně nepřátel. A podle toho bude s ním tak jednáno. Český dělník a zaměstnanec byl by sám proti sobě a proti své lepší budoucnosti, kdyby váhal, kdyby stál ve nerozhodnosti nebo dokonce pomáhal starému světu kapitalistického bezpráví.
Pro nás všechny, kteří máme na mysli budoucnost našeho národa a jeho pracujících vrstev, platí jen jedno rozhodnutí a jen jedna cesta: nedívat se ani na západ, do kšeftařské a materialistické Anglie, která co svět světem stojí, ještě vždy každého oklamala a každého pro své sobecké zájmy zneužila, ani na východ, do Sovětů, kde asiatské bezpráví bylo povýšeno na nový sociální řád, který však není přijatelný žádnému kulturnímu evropskému národu, za nějž se i my Čechové plným právem považujeme, nýbrž jít jedině správnou cestou, dávno již vytýčenou naší státním prezidentem dr. Háchou, cestou bezvýhradné spolupráce s Velkoněmeckou Říší, se všemi těmi, kdož dnes tvrdě a udatně bojují za celou Evropu a pro celou Evropu o nové její uspořádání.
Naši němečtí kamarádi pro tento ideál přinášejí oběti na krvi a na životech. My pak chceme pro tentýž ideál pracovat a dobře pracovat, abychom přiblížili vítězství Říše a tím i konečné uplatnění velkých revolučních myšlenek, jež jsou obsahem německého nacionálního socialismu, myšlenek, které směřují k obrození Evropy na opravdu sociaistické základně.
Proto napneme všechny síly, aby v naší vlasti byl pořádek. Pomůžeme zneškodnit nepřátelské agenty. Zůstaneme věrni svému zákonnému presidentu dr. Háchovi, který nás moudře vede v této těžké době. Stojíme všichni pevně a jednotně za českou vládou v naší vlasti. Věříme ve veliký zítřek práce.
Projev Františka Teunera
Kdo se chce počítat mezi přátele Říše, musí se postavit na její stranu nejen svým citovým i rozumovým přesvědčením, ale musí také celým svým životem při všem svém jednání v každé své práci dokázat, že jako příslušník českého národa je si plně vědom a zodpovědně vědom toho, že jako Čech stojí s Říší v jediném osudovém společenství a že také v tom okamžiku, kdy se postaví proti tomuto osudovému společenství, bude zničen nejen on sám, bude ničitelem nejen své rodiny, ale bude i hrobařem budoucnosti svého národa k němuž zrozením i jazykem patří.
Volám dnes k vám všem, abyste se rozhlédli z větší výšky, než jste doposud zvyklí, abyste viděli, že je opravdu jen jediná cesta, cesta věrnosti a podpory tohoto velkého bojujícího říšského celku, do kterého jsme i my nyní zapojeni, abyste si uvědomili, že nás všechny čeká jen jediné rozhodnutí, jen jediná možnost, jen jediný výsledek: vítězství. Ano, vítězství, které nás ochrání před tím, abychom se nestali obětí toho, co dnes miliony německých vojáků a jejich spojenců v tak nepředvídaně strašných skutečnostech zjišťují na každém kroku tam daleko na frontě na východě.
Připomeňme si všechno to barbarství bolševismu, který svou zaťatou pěstí hrozil i našim lidem i naší krásné zemi.
Připomeňme si zločinný plán emigranta Beneše, který chtěl uvrhnout náš národ v pospas divokému bolševickému barbarství. Připomeňme si nenávist židovstva a krutost kořistnického kapitalismu, na který se dobře pamatují statisíce nedávno ještě nezaměstnaných dělníků.
Připomeňme si všechen myšlenkový a duchovní rozvrat, který rozséval u nás v zákeřných dávkách mezinárodní Žid všude tam, kde seděl a kde ubíjel prameny života. Připomeňte si všechno to, abyste mohli s čistým svědomím vy všichni, kteří mne dnes posloucháte, odpovědět na jednu jedinou otázku.
Každý z nás má možnost pracovat. Každý z nás má možnost užívat svého malého osobního štěstí ať už u svých rodičů nebo ve svých rodinách.
Naše mládež přece vidí, že se ví o jejích schopnostech a že může počítat s možnostmi plně tyto své schopnosti rozvinout a uplatnit ve velkém vítězném celku, ve velké vítězné Říši. Připomeňte si všechno to, abyste si mohli zodpovědět otázku:
Chcete tento život, o němž můžeme říci, že je téměř nejklidnějším životem z celé Evropy, chcete tento život zaměnit za to, co by přišlo, kdyby nebylo zde mocné ochrany bojující fronty milionů německých a spojeneckých vojáků?
Byl by výhled české mládeže do budoucna tak růžový, kdyby zvítězilo to, co se staví jako největší nepřítel nejen vůči Němcům ale také vůči nám všem, vůči celému českému národu?
Chcete, aby v těchto krásných zemích vzplála pochodeň rudého barbarství, pochodeň zkázy a zničení?
Byli byste šťastní, kdyby všechno to, co je nám drahé, všechno, co zbudovaly miliony rukou nejen našich současníků, ale všech předcházejících generací, bylo zničeno a rozmetáno příchodem bolševictví?
Chcete, aby se vrátily tisíce nám tak všem dobře známých Židů? Chcete, aby tato rozkladná rasa znovu kupčila s krví a potem všech pracujících?
Chcete, aby opět před vámi pochodovala masa statisíců nezaměstnaných?
Chcete, aby národ opět se rozložil v nenávist desítek stran? Chcete, aby náš národ byl vystaven Golgotě utrpění a rozkladů, které by přinesla sociální anarchie?
Aby česká mládež, její výchova, její duše, její srdce stalo se obětí židovské mentality a židovské výchovy? Aby židovská internacionála umlčela a rozleptala všechny prameny naší národní síly?
Aby Žid nezastavil se ani před posvátnými svazky manželství a rodiny?
Vím, že všichni dnes mi v duši odpovídáte: Nechceme, tisíckráte nechceme. Uděláme všechno, slibujeme, že uděláme všechno, abychom zamezili to, co by nás jedině očekávalo.
Pak každý uvidí, že je svatým příkazem, aby toho kdo stojí na straně nepřátel, na straně nepřátel českého národa, na straně nepřátel Říše, na straně nepřátel pracujícího lidu, veřejně označil, a dovolávám se slov pana státního prezidenta dra Háchy, za veřejného nepřítele naší společné věci.
Tak jako Beneš byl označen za veřejného nepřítele číslo jedna, stejné označení platí pro každého, kdo slouží tomuto Benešovi, který za bídný žold Anglie plní rozkazy, aby čeští lidé šli na jistou smrt.
Uvědomme si, že naše mládež má všechny předpoklady k tomu, aby mohla být ve Velkoněmecké říši uznávána, aby nalezla nejrůznější možnosti svého uplatnění.
Hanebný čin, spáchaný minulou středu na Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Heydricha, representanta říšské svrchovanosti, který se zapsal do srdcí pracujících českých lidovou opravdovou přátelskou péčí, ukázal, jak je nutné, aby český národ byl stále v nejpevnějším svazku se svými zákonnými představiteli zde ve vlasti. Zákeřný zločin nám nejen ukázal, že všichni Čechové musí nastoupit jako jeden muž na ochranu řádu Říše, který je dnes také řádem českým. Kdo přihlíží jako pasivní divák, vřazuje se do fronty nepřátel.
Věřím, že nikdo z vás nechce být hrobařem svého národa, věřím, že český národ prokáže i tu svou životní sílu, kterou nezlomí a neotráví jed lžipropagndy, věřím, že život národa našeho je věčný.
A je-li mi dnes jako jednomu z mladých českých lidí dána příležitost, abych se k vám na tomto přeslavném historickém náměstí, posvěceném slzami i slávou dějin, obrátil s českou výzvou, abyste stáli v pevném semknutí v českém šiku za Velkoněmeckou říší, je tím dokazována i nejlepší vůle této Říše nedělat znaménko rovnosti mezi poctivým českým pracovníkem a sabotážnickou pobudou v žoldu společného nepřítele.
Tato nejlepší vůle Říše musí však nalézt odezvu v boji, který vyhlásí celý český národ společnému nepříteli.
Jsme příslušníky arijské rasy, národa, který tak jako po tisíc let patřil k Říši, s touto Říší prožíval dobré i zlé, pod vlivem této Říše stavěl svou kulturu a rozvíjel svou duchovní a tvůrčí velikost.
Jsme národem, Bohem obdařeným a nadaným, a proto chceme a budeme všichni s nejvnitřnějším porozuměním chápat všechny dnešní skutečnosti a veškerá svá jednání budeme podle nich řídit a usměrňovat.
Slibme si, že chceme přispět k tomu, aby Říše, jejíž jsme i my členy, mohla dát také našemu národu v příštích časech míru své sociální vymoženosti, aby tak naši rodičové měli klidné stáří, abychom my mohli radostně pracovat, s klidným výhledem do budoucna zakládat své rodiny a všichni společně žít radostným plným kulturním životem, životem zdravého národa, životem silné Velkoněmecké říše, životem osvobozené a sbratřené Evropy.
Projev Emanuela Moravce
Staroměstské náměstí, na kterém jsme se sešli, je kusem české historie a tyto zdi kolem nás byly svědky nejen české slávy, nýbrž také mnohých chyb, kterých se dopustil český národ v minulosti. Také dnešek je historickým okamžikem. Vláda zákonná vás sem sezvala, abyste vyslechli slova jejího předsedy, zástupce pracujících a jednoho z mládeže, mužů, kteří zůstali věrni svému národu, kteří zůstali zde v jeho středu, aby s ním sdíleli dobré a zlé, poněvadž osud našeho národa bude i osudem jejich.
Svolali jsme vás nejen proto, abyste vyslechli řadu projevů, nýbrž také proto, abyste společně se svými zástupci a členy vlády demonstrovali jménem celého národa svou přítomností zde před Říší a před ostatním světem a abychom společně odsoudili nejen podlý čin spáchaný na nejvyšší osobnosti Říše v našich zemích, nýbrž abychom také skoncovali jasnými a pevnými slovy s tou cháskou, která v cizině vydává se za českou vládu, která tvrdí, že zastupuje český národ a kterou vede pan Beneš.
Nezajímali jsme se o tuto společnost dlouho prostě proto, poněvadž jsme byli přesvědčeni, že do českých věcí nebude už nikdy mluvit a že to, co tropí v nepřátelské cizině, nejvýš může přinést škodu těm, kteří je platí. Když se však ukázalo, že pan Beneš s emigranty a Židy nespokojuje se pouze štvaním pomocí rozhlasu, nýbrž že se rozhodl k ničemným prostředkům, kterým chtěl vzbudit zdání, že český národ stojí na straně nepřátel Velkoněmecké říše, nezbývalo, než se touto společností a tímto chorobným zločincem zabývat a před ním varovat. Plán měl zcela ďábelský. Byl to ostatně prvý plán z jeho mnohých, který vůbec stojí za řeč. Počítal takto: V Čechách a na Moravě se nic neděje. Čechům ani nenapadá, aby si pálili prsty pro Anglii a sovětské Rusko. Ale Češi jsou dobří lidé, mají slabé srdce a pro své soukmenovce určitou shovívavost. A na této české měkkosti Židé kolem pana Beneše zkonstruovali past na český národ a tak v cizině, pod vedením cizích instruktorů byli cvičeni mladí Češi, mocí zmobilisovaní, k záškodnictví. Těmto prvním obětem Benešových zákeřností bylo při tom vykládáno, že v Čechách a na Moravě je revoluce tak říkajíc na spadnutí a že stačí jen, když oni tam přijdou, aby naše vlast se proměnila v moře plamenů. Jako signál pro českou bouři mělo sloužit několik atentátů na vynikající německé a české osobnosti, na továrny, úřady a dráhy. Pomocí letadel byli tito záškodníci dopraveni na naše území s materiálem a nástroji k vraždění a konání zhouby. Židé kolem Beneše počítali s tím, že když takový záškodník, svržený na české území, někde na venku se přihlásí v české chatě, že český lid poskytne mu útulek z dobrého srdce a ti odvážnější dokonce budou tyto zločince v jejich činnostech podporovat. Pan Beneš věděl, co čeká české lidi, kteří se spojí s agenty. Ostatně věděl také, že tyto agenty posílá na jistou smrt. Byl si proto jist, že i když k revoluci v naší zemi nedojde, aspoň ji bude před Churchillem a Stalinem nějak markýrovat. Věděl prostě bezpečně, že se mu podaří prolít českou krev, krev těch, kteří bud‘ jemu přímo slouží, ale ještě spíše krev mnohých českých bloudů, kteřís panem Benešem nechtějí míti nic společného, nýbrž kterým bylo prostě jeho agentů, jež poslal na jistou smrt, nějak líto.
Nejlepším svědectvím, že v českém národě je klid, je právě to, že vláda může sezvat k veřejnému projevu obyvatelstvo Prahy a že zde přede mnou na Staroměstském náměstí jsou desítky tisíců, kteří výzvu vlády uposlechli a kteří odsuzují hanebný čin a Benešovy rejdy s rozhořčením odmítají.
Pražané, jste-li zde proto, abyste demonstrovali svou jednotu a panem státním presidentem dr. Háchou a se svou zákonnou vládou, dovolte, abych vám k tomu něco připomenul, stojíme-li si zde tváří v tvář. Nestačí slova, nestačí sympatie k panu státnímu presidentu dr. Háchovi a uznání vládě. Je třeba také určitých opatření mezi námi samými a trochu zpytování svědomí. Praha je hlavní město Čech a Moravy. V Praze je nejen vláda Čechů, nýbrž v Praze jsou také soustředěny všechny složky našeho kulturního života, odkud vyzařuje český génius nejen do českých krajů, nýbrž také do Říše a ostatního světa. A z toho vyplývají pro nás veliké povinnosti. Nejde jen o to, aby česká kultura a její poklady rostly a byly zpřístupňovány příslušníkům celé Velkoněmecké říše a ostatnímu světu, jak se poctivě snažíme, zde jde také o to, aby zmizely stíny, které toto světlo za sebou zanechává. Praha je také vzorem pro české země v různých chybách, slabostech a nedostatcích. Z Prahy vychází mnoho nezdravého, slabošského a ponižujícího. V Praze je ložisko bacilů, které ochromují české kulturní síly, které oslabují český dorost, které zamořují naše země poraženectvím, nedůvěrou v sebe, zde se rodí pověsti o tom, co prý Velkoněmecká říše s námi zamýšlí, pověsti vyráběné ovšem Benešovými agenty, když je právě londýnský rozhlas přímo nevysílá. To jsou ty povídačky o tom, že český národ bude vystěhován, že český národ bude germanisován, a kdoví co ještě. Neskrývám, že český národ může leccos potkat nepříjemného, ale to jenom tehdy, kdyby se ukázal věrolomným vůči Velkoněmecké říši. Čech, který stojí za svým státním presidentem dr. Háchou a který poslouchá svou zákonnou vládu zde ve vlasti, ten bude klidně žít a bude mít možnost svých schopností plně využít. Ten se nebude stěhovat nikam a jeho děti budou chodit do pořádných českých škol. Bude-li ovšem český národ poslouchat pana Beneše, bude-li se stavět proti Velkoněmecké říši, pak je leccos možné, ale z toho, co v tom případě přijde, nemůže vinit Velkoněmeckou říši, která se právem brání proti škůdcům, nýbrž bude za to moci poděkovati panu Benešovi, který se všemi prostředky stará, aby Němci měli o českém národě to nejhorší mínění. Nic nemrzí pana Beneše a jeho smečku více, než možnost, že by Čech viděl v Němci nakonec přítele a Němec v Čechu spolehlivého příslušníka Velkoněmecké říše. Je to pochopitelné, proč si to pan Beneš nepřeje. Poněvadž od toho okamžiku přišel by o svůj chléb a jeho smečka politických desperátů a Židů o možnosti pohodlného života. Svorné soužití Čechů s Němci, na kterém zde všichni upřímně pracujeme, nehodí se Anglii, nehodí se Židům a nehodí se Benešovi. My ovšem za to nemůžeme, že hledá obživu v podniku, který spěje k bankrotu. Chápeme, proč je na nás zlý, proč nám vyhrožuje. Bráníme mu totiž v tom, aby z české hlouposti vytloukal kapitál.
Má-li Praha být opravdu důstojnou matkou českých měst, má-li z Prahy se dostávat posily všem Čechům, má-li to být studnice zdravé české kultury, pak musíme zde udělat pořádek, hlavně v těch vrstvách, které jsou pověstné zahálkou, kde se vyrábějí nesmysly. Otázka Prahy pro budoucno je prakticky otázkou určité části inteligence, kterou právě můžeme nazvat destruktivní, a proti těmto elementům, které snad nejdou přímo s nepřítelem, ale které duševně i tělesně škodí českému národu, bude se strany vlády velmi přísně zakročeno v pražských zdech.
Český národ čeká veliká práce v nové národněsocialistické Evropě, práce, kterou nebudeme dělat ani pro Anglii ani pro Ameriku, nýbrž pro nás, pro tento lid a pro Říši, která nás chrání a umožňuje nám v klidu pracovat.
Prosím vás, pomozte nám, aby stopy hnusného zločinu, spáchané dr. Benešem zde v Praze, co nejdříve byly zahlazeny tam, kde představují překážku mezi Říší a českým národem. Nevěřím, že by osud českému národu nepřál a že by Prozřetelnost na něj zanevřela. A proto jsem si jist, že v jednom směru hrozný čin londýnských spiklenců ponese zdravé ovoce. Český národ vidí dnes jasně, co by ho čekalo, kdyby naslouchal Benešovi a jeho dobrodruhům. Přátelé, jděte za svou prací, která je nejen naším bohatstvím, nýbrž jediným prostředkem, který nám pomůže český národ zachránit, posílit a který mu dá nové možnosti života. Věřte nám, věřte svému státnímu presidentovi a připomeňte si znovu slova, která zde pronesl pan předseda vlády, že také my budeme stát před soudem dějin a proto nám není lhostejné, co o nás budou soudit naše děti a jejich potomci. Vezměte si k srdci slova zástupce pracujících a zástupce mládeže, která jste právě slyšeli. Dbejte zákonů a chraňte národ před zhoubci. Pak budou naše děti v této krásné zemi spokojeně žít a s žehnáním na nás vzpomínat. Jak jsme zde, svorně a jednoznačně manifestujeme pro politiku našeho státního presidenta dr. Háchy, pro Říši a tím také pro budoucnost naší milované vlasti. Naše národní hymna nechť je naším společným doznáním k tomuto slavnostnímu prohlášení.
Prameny:
NA Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, inv. č. 2748 sg. 109-14/51
Dobový tisk
V hodině dvanácté (Soubor projevů státního presidenta a členů vlády Protektorátu Čechy a Morava po 27. květnu 1942), Orbis - Praha, 1942
Šustek, Vojtěch: Pražané pod tlakem nacistické propagandy během druhého stanného práva na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava, In: Evropská velkoměsta za druhé světové války (Každodennost okupovaného velkoměsta. Praha 1939-1945 v evropském srovnání), Scriptorium, Praha 2007
Pokračování
