Rozruch kolem sudetoněmeckého sdružení v ČR: Semelová (KSČM) interpelovala premiéra Sobotku, Seďa (ČSSD) se obrátil na ministerstvo vnitra

Historička Kráčmarová nesprávně desetkrát navýšila české oběti Druhé světové války 

Komunistická historička Hana Kráčmarová šíří jednu z nejvíce 
opakovaných lží, týkajících se našich moderních dějin: 
hovoří o "360.000" českých obětech Protektorátu. 
Foto: screenshot YouTube / Milan Krajča.

Poslankyně Marta Semelová (KSČM) dodržela svůj slib a podala ústní interpelaci na premiéra Bohuslava Sobotku ve věci registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS ČMS), jehož valná hromada se uskutečnila 8. dubna v Praze a které postupně nabírá své nové členy. Semelová poukazuje na to, že se valné hromady zúčastnil „i předseda Witikobundu, nejradikálnější organizace Sudetolandsmanšaftu, která je i v Německu považována za extrémistickou“, a skutečnost, že SKS ČMS mohlo být z rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR registrováno, označila poslankyně za „facku účastníkům protifašistického odboje i českým rodinám vyhnaným ze svých domovů v pohraničí“. Po otevření „sudetolandsmanšaftské kanceláře v Praze“ je to podle Semelové „další skandální událost, která vyvolala zvlášť v letošním roce, kdy si připomínáme 70. výročí ukončení druhé světové války, oprávněně rozhořčení občanů“.

Začátek 2. světové války

Friedebert Volk 

Polský maršál Edward Rydz-Śmigły se zhruba půl roku před vypuknutím 
války nechal zobrazit na portrétu, kde vítězně jede na koni před Braniborskou 
bránou v Berlíně. Informoval o tom již v roce 1979 německý časopis Quick 
(Nr 45, 1979) či článek ve Frankfurter Allgemeine Zeitung (Dr. Alfred 
Schickel: Polen 1939 – gesehen mit britischen Augen; 
FAZ Nr. 202 z 31.8.1979, str. 5).

Vyhnání je často vysvětlováno jako následek 2. světové války rozpoutané Němci. Mnozí lidé proto mají sklon k tomu volat „Sami si to zavinili“, ale obrázek se poněkud změní, když se na problematiku podíváme ve světle práva a historické pravdy. Určující jsou následující body:

1. Žádné bezpráví nelze ospravedlňovat předchozím bezprávím.
2. Vyhánění je kolektivní trest, které je zapovězeno mezinárodním právem.
3. Od roku 1924 znají protokoly ze Ženevy rozšířený pojem o agresi, který byl v roce 1974 také převzat generálním shromážděním OSN. Za útočníka se nepokládá vždy jen ten, kdo jako první použije výstřel, nýbrž také ten, kdo se zdráhal účastnit se vyjednávání smíru.

K diskusi o oslavách 8. května

Lukáš Beer 
Replika kolegy Tomáše Krystlíka na úvahu o oslavách 8. května zajisté obsahuje několik hodnotných historických postřehů, především ohledně postoje Winstona Churchilla a potažmo Anglie k válce s Německem. Nicméně jeho výtka na adresu původního článku, že „Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války“, je reakcí vytrženou z kontextu. Autor původní úvahy totiž ve svém článku dost srozumitelně píše, že měl na mysli nejen „změny hranic“, ale i „rychlou instalaci pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studenou válku...“. Jeho kritika je tedy v tomto bodě chybná.

Kdyby to bylo tak jednoduché

Tomáš Krystlík 
V článku Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo se píše: „změny hranic… Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od spojenců za porážku Německa ve druhé světové válce.“ Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války.

Pokud Velká Británie by doopravdy chtěla přijít na pomoc Polsku, vypověděla by po 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz vpadl do Polska, válku i jemu. To neučinila, chtěla válku jen s Německem, kterou také vypověděla. Ne Německo Velké Británii!

Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo

Západní Spojenci v roce 1941 naprosto přesně věděli, kdo to je pan Stalin a co to je Sovětský svaz. Přesto koalici sil "svobody a demokracie" nevadilo uzavřít aktivní spojenectví s vůdcem státu, který se spolupodílel na napadení a okupaci Polska – na události, kterou Západ označil za důvod k rozpoutání Druhé světové války. Za porážku Německa byla Stalinovi slíbena východní polovina Evropy, kterou posléze i dostal. Vše, co se stalo po roce 1945 v novém "Východním bloku", jde na vrub Západu a jeho hloupé, arogantní, bezohledné politice: změny hranic, rychlá instalace pro-sovětských vlád ve východních a jižních státech Evropy pod kontrolou SSSR, události let 1956, 1968, Studená válka... Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od Spojenců za porážku Německa ve Druhé světové válce, a využívali vliv, který jim Západ svou sebestřednou diplomacií přiznal a zprostředkoval.

Primátor Vokřál pozval předsedu rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení Zeihsela na vzpomínkovou akci do Brna

Nový primátor města Brna, Petr Vokřál (ANO), který nastoupil do tohoto úřadu koncem listopadu loňského roku, zaslal předsedovi rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ) Gerhardu Zeihselovi pozvánku k účasti na vzpomínkových akcích při příležitosti 70. výročí konce Druhé světové války. Ve svém dopise uvádí: „Na sobotu 30. května připadne sedmdesáté výročí násilného vyhnání německy hovořícího obyvatelstva z Brna. Vedení města se rozhodlo, že uctí všechny oběti, a proto prohlásilo město Brno rok 2015 za rok usmíření. Již několik let organizují občanské iniciativy 30. května vzpomínkový pochod z Brna do Pohořelic. V tomto roce bude zahájen tento den u vzpomínkového kříže v Pohořelicích v 9.30 hodin ekumenickou modlitbou připomenutím si obětí. Poté se účastníci vydají na pěší pochod do Brna. Kolem 17.00 hodin skupina dorazí ke Klášteru Milosrdných bratří na Vídeňské ulici 7 a posledních asi 500 metrů urazí společně s politickými reprezentanty a hodnostáři z domova a ze zahraničí až ke Starobrněnskému augustiniánskému klášteru na Mendlově náměstí 1. Po příchodu do klášterní zahrady budeme mít tu čest společně s dalšími nejvyššími zástupci městské správy přivítat zpět v Brně všechny účastníky vzpomínkového pochodu. Vážený pane Zeihsele, dovolte mi, abych Vás pozval k upomínkové akci ve Starobrněnském augustiniánském klášteře, která se koná 30. května 2015 v 17.30 hodin, popř. již abyste se okolo 17. hodiny symbolicky přidal k účastníkům pochodu u již nahoře zmíněného Kláštera Milosrdných bratří.“ Petr Vokřál dále vyjádřil, že by jej velmi těšilo, kdyby se Gerhard Zeihsel tohoto „památného symbolického aktu“ také zúčastnil a „tímto způsobem přispěl ke společné lepší budoucnosti“. 

Goebbels krátce před svou smrtí o „nechutné vídeňské sebrance“

Za zradu a vyjednávání s Rudou armádou byli 7. dubna 
1945 pověšeni v severní části Vídně v ústí ulic 
Brněnská a Pražská tři povstalci: Biedermann, 
Huth a Raschke.

Včera si současní oficiální představitelé Rakouska na slavnostním aktu připomněli 70 let od uplynutí proklamace o „samostatnosti“ Rakouska, která byla vyhlášena 27. dubna 1945 v prostorách vídeňské radnice zástupci třech zakládajících politických stran tzv. „druhé republiky“ – sociálních demokratů, lidovců a komunistů. Prohlášení, jež přicházelo v době, kdy se na velké části území země ještě bojovalo, označilo anšlus z března 1938 za neplatný. A hned na druhý den se konstituovala tzv. provizorní státní vláda za předsednictví sociálního demokrata Karla Rennera, který si podmínky své vlády předem dojednal se Sověty. Založení „druhé republiky“ bylo zároveň startovním signálem pro proces, který dodnes výrazně poznamenal politicko-hospodářskou tváře země: hned po prvních zorganizovaných volbách do parlamentu se sociální demokraté a lidovci pustili do práce a systematicky si mezi sebe politicky organizovali a rozdělili politickou a hospodářskou správu země, jejíž podoba se ve značné podobě dochovala až dodnes.

O osudu autora aktuálně vydané knihy „Co víte o Židech?“

Brněnské vydavatelství guidemedia etc přináší na knižní trh další zajímavý autentický reprint – tentokráte se jedná o knihu vydanou jménem někdejšího českého novináře a rozhlasového pracovníka Aloise Kříže – muže s pohnutým životem a popraveného v Benešově Třetí republice ve věku 36 let za svou činnost ve válečných letech. Kniha Co víte o Židech? vyšla poprvé v roce 1941 a v ní obsažené texty jsou výběrem z rozhlasových politických přednášek cyklů „Co víte o Židech“ a „Co víte o Židech a zednářích“, které byly za spoluúčasti Kříže počátkem čtyřicátých let odvysílány pražským rozhlasem.

Alois Kříž stanul po válce před Národním soudem společně s dalšími 21 českými novináři. Sedm z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, mezi nimi i Kříž, který během svého krátkého života dle výpovědi svých kolegů a také poválečných svědků vypovídajících před soudem vynikal svou pracovní houževnatostí.

Když „patron“ určuje směr

Gernot Facius 
Patřičná lexika nám říkají, že „patron“ [v němčině „Schirmherr“ – tj. někdo, kdo kolem něčeho obepíná ochranný štít – pozn. překl.] je vyzdvihovaná, autoritou vybavená osoba veřejného života, která poskytuje ochranu nad nějakou institucí nebo skupinou lidí. Takováto úloha připadla Horstu Seehoferovi vůči sudetským Němcům, když převzal od svého neúspěšného předchůdce Güntera Becksteina úřad bavorského ministerského předsedy a byl za to na svatodušních setkáních krajanského sdružení přemrštěně oslavován. Mezitím – nedá se to jinak interpretovat – se v ochranném bílo-modrém [tj. bavorském – pozn. překl.] štítě, napnutém nad „čtvrtým kmenem“, udělaly díry, a sice kvůli Seehoferovi.

Čulíkův nafouknutý „rasistický incident“: Já Somálec, ty Čech?

A k tomu skandální příklad z Hamburku, kde soud rozhodl, že výraz „negr“ je větší urážka než „děvka“ a uložil za to pokutu 
Lukáš Beer 

Od té doby, co Britské listy, vydávané českým přistěhovalcem Janem Čulíkem, žijícím ve Skotsku, musely patrně z důvodů finanční tísně a v důsledku potřeby vyhovět svým chlebodárcům přeskočit na jemnější protimoskevskou propagandu, to s návštěvností tohoto internetového deníku s poněkud zavádějícím názvem jde trochu z kopce. Zejména texty Karla Dolejšího, zabývajícího se ukrajinskou krizí, vyvolaly u velké části stávající klientely nevoli.

Česká emigrace 1939-1945 a „světové Židovstvo“ (3.)

Předchozí části: 1. část - 2. část 
Walter Jacobi

Židovský menšinový program z října 1918 s Masarykovým
 podpisem na prvním místě.

Co se týče vztahů české emigrace ke světovému Židovstvu a její stupátkové role při jeho imperialistických zájmech, tak se zde objevují bez pochyby až zarážející paralely mezi obdobím první světové války a dnešní dobou. Už jenom vnější podobenství momentálně podněcuje určité české kruhy ve vlasti příliš snadno k činění nesprávných závěrů ve dvojím ohledu. Jednak nechtějí ve světovém válečném spojenectví mezi zahraničními revolucionáři a Židovstvem vidět důkaz ideologického souladu a původní politické koncepce, nýbrž pouze nějaký náhodný výsledek ve formě společnictví, které se vyvinulo až průběhem válečných let díky stejnému nepříteli, a nanejvýš chtějí vidět jednostranný přátelský postoj Židovstva vůči české věci, přičemž skutečnost, že se využívá její politická přínosnost a uvědomuje se pro účely cíleného úspěchu, bylo prý znakem diplomatické obratnosti Beneše a Masaryka. To ovšem protiřečí ostudnému pokusu z poválečného období, aby se v české revoluční literatuře zatajovala rozhodující židovská pomoc. Byl to ovšem Masaryk sám, kdo přiznal skutečné motivy, ač v jedné bezelstně je jevící souvislosti ve své knize vzpomínek „Světová revoluce“. Byl to Masaryk, kdo již v okamžiku rozpoutání války v roce 1914 kalkuloval s židovskou světovou mocí a usiloval o její mobilizaci pro českou věc. A tak se za všech okolností pokoušel znemožnit hrozící antisemitské nepokoje v Praze prostřednictvím útěchy Židům, aby se snažili o osobní zdrženlivost, a intervencí u pražského místodržitele, hraběte Thuna. Masaryk motivoval tyto kroky slovy: „Obával jsem se toho, že nepokoje proti Židům by v cizině zle působily a ztížily by mou činnost“ (strana 26).

„Nacisté“ z Pravého sektoru ukazují otevřeně barvu

Screenshot dvou fotografií z profilu ukrajinského Pravého 
sektoru na Facebooku, které tam byly zveřejněny v těchto dnech.

Okolo ukrajinského „Pravého sektoru“, který má zřejmě stále nejednoho sympatizanta mezi samozvanými českými a slovenskými „radikálními nacionalisty“ či v některých primitivních „neonacistických“ kruzích, bylo poslední dobu poměrně ticho. Pokud ale můžeme zrekapitulovat (snadno ověřitelné, neboť na internetu přístupné) poslední informace ohledně činnosti Pravého sektoru, dospějeme k těmto závěrům: Pravému sektoru je otevřena státní ukrajinská pokladna (financování kyjevským ministerstvem obrany), jejich vůdce Dmytro Jaroš se stal oficiálním poradcem ukrajinského ministerstva obrany a dále se připravuje začlenění jednotek PS do ukrajinské armády. Kromě toho američtí instruktoři provedou řadu výcvikových školení, která se budou týkat Ukrajinců bojujících v dobrovolnických jednotkách, „kamarádů“ z Pravého sektoru nevyjímaje.

Hobby-„historik“ Jaroslav Čvančara opět vykládá bludy o Protektorátu

aneb Kdy a za co skutečně položily život statisíce Čechů 
Lukáš Beer

Na "Dnu české historie" vystoupí i Taxmeni, kde spoluúčinkuje 
Jaroslav Čvančara.

Internetové periodikum Krajské listy (KL) přináší příspěvek o chystané akci Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET) tuto sobotu na Benešovsku, kde má proběhnout tzv. Den české historie. „Zatímco předchozí ročník byl věnován kulatému 100. výročí vzniku Velké války (1. světové války), tentokrát si organizátoři vybrali právě konec následujícího, ještě ničivějšího globálního konfliktu“, uvádí redakce KL v příspěvku. Už jenom tento úvodní odstavec příspěvku KL prozrazuje, že ani celá plánovaná „smršť oslav tohoto slavného data“, tj. „70. výročí porážky Německa ve 2. světové válce|“, nemůže být žádným garantem toho, že by česká veřejnost mohla od těchto akcí očekávat konečně objektivní historickou osvětu či ponaučení, ale že bude spíše obdařena naservírovanou prolongovanou propagandou několika organizací vycházejících z poněkud pochybných „historických tradic“. Koneckonců se prvorepubliková legionářská a poválečná propaganda (včetně polistopadového, ideologicky podmíněného výkladu dějin) postarala o to, že málokterý Čech si dnes uvědomuje, že První světová válka přinesla českému národu mnohonásobně větší oběti na životech než Druhá světová válka – a sice v podobě českých vojáků bojujících na straně rakousko-uherské monarchie. Ani počet českých obětí na životech v letech 1939-1945 nebyl zdaleka tak vysoký jako krvavá daň, kterou zaplatili tito čeští vojáci za Velké války (jedná se o nejméně 140.000 padlých Čechů, zatímco během Druhé světové války zahynulo maximálně asi 40.000 Čechů).

Ministerstvo školství odpovídá: „Knihu ,Němci‘ nedoporučujeme“

České ministerstvo školství popřelo, že by nějakým způsobem k výuce dějepisu na školách doporučovalo kontroverzní knihu Němci autorů Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny. Kniha nazývá (sudetské) Němce „ne-lidmi“, „zrůdami“ a podprahově schvaluje zabíjení německých žen a dětí apod., a to záměrně v takovém kontextu, který hodnotí německý národ „nadčasově“, tj. ne pouze ve vztahu ke Druhé světové válce. Souběžně s rakouským ministerstvem zahraničí a rakouským velvyslanectvím v Praze, která přislíbila věc prošetřit, se na pražské ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy obrátil s dotazem i publicista Jan Šinágl.

Odškodnění!?

Manfred Maurer 

Chtěla tomu náhoda, že nové vzplanutí debaty ohledně řeckých reparačních požadavků vůči Německu docela přesně připadlo na stejnou dobu jako usnesení (jež ještě z právního hlediska není v suchu) sudetoněmeckého spolkového shromáždění o tom, že vedle poslání „znovuzískání vlasti“, které vskutku mohlo vyvolávat určitá nedorozumění, bude také zároveň vyškrtnut požadavek na restituci a satisfakci ze stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Hörtler šíří nepravdivá tvrzení o valné hromadě SKS ČMS

Politik CSU označil Náš směr za "české extremistické stránky"

Sudetendeutsche Zeitung, 17. 4. 2015, str. 1

Aktuální vydání tiskového orgánu mnichovského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), Sudetendeutsche Zeitung, přináší na titulní straně krátký příspěvek, věnovaný valné hromadě Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezku (SKS ČMS), která proběhla 8. dubna v Praze. Jak jsme podrobně informovali, mnichovský SL se od aktivit SKS ČMS demonstrativně distancoval. Jako host se akce v Praze zúčastnil i Felix Vogt-Gruber, předseda Witikobundu a zároveň vícepředseda zemského bavorského SL. Jak Našemu směru na místě konání Vogt-Gruber potvrdil, zúčastnil se valné hromady pouze ze své funkce předsedy Witikobundu a nikoliv s pověřením bavorské zemské organizace SL. Taktéž na této akci nikterak nevystupoval a pouze si pozorně vyslechl projevy řečníků.

Gegendarstellung zu den Behauptungen Steffen Hörtlers in der Sudetendeutschen Zeitung

Steffen Hörtler, Stellvertretender Bundesvorsitzender und Landesobmann der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Bayern, ließ auf der Titelseite der aktuellen Ausgabe der Sudetendeutschen Zeitung vom 17. 4. 2015, S. 1, eine Stellungnahme folgenden Inhalts veröffentlichen:

"Die extremistische tschechische Internetseite Náš směr – abgekürzt NS, übersetzt „Unsere Richtung“, Adresse http:// nassmer.blogspot.de – meldet mit Text und Bild, daß Felix Vogt-Gruber, einer der Stellvertretenden Landesobleute der SL- Landesgruppe Bayern, bei der ,SKSČMS‘ als Gast aufgetreten sei. Die Landesgruppe Bayern der Sudetendeutschen Landsmannschaft hat mit jener am 8. April in Prag propagierten Organisation nichts zu tun. Felix Vogt-Gruber erweckte gegen meinen Willen in Prag den Eindruck, neben dem von ihm geführten Witikobund auch die SL-Landesgruppe Bayern zu vertreten. Auch davon distanziere ich mich."

Nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 hodnověrná?

Tomáš Krystlík 

Pár čtenářů vzneslo dotaz, nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 (též ZDE) pro svůj razantní obsah hodnověrná.

Do zveřejnění v Rusku v roce 1994 byl Stalinův projev z 19. 8. 1939 považován západními historiky za podvrh nejspíše francouzské tajné služby, protože jeho text od tiskové agentury Havas převzal a zveřejnil 29. 11. 1939 deník Le Temps. Stalin dementoval obsah své řeči o den později, 30. 11., v moskevské Pravdě. Poté byl text oné Stalinovy řeči zveřejněn ještě 12. 7. 1941 ve švýcarském Journal de Genève.

Tomáš Pecina: „Wichtigster Wendepunkt nach 70 Jahren deutsch-tschechischer Beziehungen“

Pecinas Rede auf der Hauptversammlung der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien (Prag, 8. April 2015)

Zum Abschluß der Hauptversammlung am 8. April in Prag stellten sich die 
Gründer des Vereines den Fragen der anwesenden Pressevertreter sowie der 
erschienenen Gäste. Als Gast dieser Veranstaltung erschien Felix Vogt-Gruber, 
der stellvertretende Landesobmann der Sudetendeutschen Landsmannschaft 
Bayern (links), rechts von ihm die Vereinsgründer Tomáš Pecina, 
Wolfgang Habermann und Jan Šinágl. Foto: L. Beer

Meine lieben Mitglieder der Sudetendeutschen Landsmannschaft!
Liebe Freunde!
Sehr verehrte Gäste!

Ich gehöre jener Generation an, für die es einer der wichtigsten, öffentliche Belange betreffenden Höhepunkte bzw. eines der stärksten Momente des Lebens war, als an einem regnerischen Herbsttage Ende November 1989 am Prager Sommerberg ein Liedermacher – damals ein Emigrant – Jaroslav Hutka mit seiner Gitarre aufgetreten ist und ein Lied davon sang, was denn auf dieser Welt das Schönste, das Beste, das Ödeste und das Mächtigste wäre – Sie alle dürften dieses Lied kennen und werden sich an dieses Stück sicherlich noch erinnern können.

Zielsetzungen der Sudetendeutschen Landsmannschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien: Aufhebung der Beneš-Dekrete, Wiedergutmachung und Schadenersatz

Česká verze ZDE
Außerdem ein Recht auf Wiedererlangung des Eigentumsrechtes und auf die Verleihung der tschechischen Staatsbürgerschaft

Kompletter Text der Satzung HIER (PDF-Datei zum
Herunterladen). Verze v češtině ZDE (PDF ke stažení)

Das Grundziel der Tätigkeit des Vereins ist die Unterstützung der Völkerverständigung, mit besonderem Blick auf eine Verständigung zwischen Tschechen und Deutschen. Die Vereinsmitglieder teilen die Überzeugung, daß das Hunderte von Jahren bestehende Zusammenleben des tschechischen und deutschen Bevölkerungsteiles auf dem Territorium von Böhmen und Mähren für beide Völker eine Bereicherung war, und man das Vermächtnis nicht einfach aufgeben oder selbigem auf Grund der Ereignisse der letzten 100 Jahre entsagen kann.

Co sledoval Stalin v roce 1939?

Tomáš Krystlík

Záběr z Kyjeva po obsazení města německými 
vojsky v září 1941. (Foto: archiv Lukáše Beera)

V článku Stalin usiloval o uzavření paktu víc než Hitler je citováno z recenze o Ďáblově alianci (The Devils‘ Alliance: Hitler’s Pact with Stalin, 1939-1941) od Rogera Moorhouse. Kniha pojednává o dvou rocích trvání německo–sovětského paktu. Moorhouse tvrdí, že Stalin usiloval o uzavření paktu s Německem víc než Hitler. Druhý chtěl jen dosáhnout, aby Rusko zůstalo po napadení Polska neutrální. Doufal, že po podepsání Ribbentrop–Molotovova paktu Británie a Francie do války s Německem nepůjdou. Dále se v recenzi Johna Lukacse vzpomíná, že dodnes není zcela jasné pro nepřístupnost ruských archivů, co vlastně Hitler napadením Sovětského svazu sledoval; jednou z domněnek je, že vytvořením „nacisticko-eurasijského“ kolosu po dobytí Ruska by měl mnohem větší šance porazit Británii s Amerikou za zády.

Očekával bych, že autor-profesionální historik popíše přesněji motivy jak Hitlera, tak Stalina, než plyne z Lukacsovy recenze. Nestalo se, takže zde pro české čtenáře většinou neznámá část historie.

Netanjahu opět mystifikoval před celým světem: „Nacisté chtěli vyhladit civilizaci“

Rakouský prezident kritizoval postoj izraelského premiéra vůči dohodě s Íránem a plánuje cestu do Teheránu 

Premiér židovského státu Benjamin Netanjahu využil opětovně oficiální připomínání si tzv. holocaustu k politickému projevu a útokům na Írán. Není tomu tak dávno, co před celým světem v roce 2012 záměrně nafukoval údajné jaderné nebezpečí hrozící z Íránu – letos v únoru vyšlo mimo jiné najevo, že izraelský Mossad toto nebezpečí naopak ve svých zprávách popíral (informovala o tom světová média). Nyní se Netanjahu ve velkém stylu pouští i do překrucování historie. Vystoupil na pietním shromáždění u příležitosti „Dne Jom ha-šoa“, který má připomínat „šest miliónů obětí nacismu“. „Stejně jako se nacisté snažili zničit civilizaci a zajistit panské rase vládu nad celým světem, zatímco vyhlazovali židovský národ, tak Írán se snaží převzít kontrolu v regionu, rozšiřovat se a zničit židovský stát“, řekl ve středu Netanjahu podle listu Der Standard ve svém projevu. „Neponaučil se svět skutečně z nepředstavitelné univerzální a židovské tragédie minulého století?“, narážel na nedávno uzavřenou jadernou dohodu s Íránem. Řekl, že si tato „špatná dohoda“ nevzala ponaučení z historických lekcí.

Zatímco německý prezident blahopřeje agresivnímu homo-svazu, brání nejvlivnější žena v Rusku tradiční rodinu

Valentina Matvijenková (Foto:Wikipedia / 
Copyright World Economic Forum, 
www.swiss-image.ch)

Svaz lesbiček a homosexuálů v Německu (Lesben- und Schwulenverband) varoval před odporem rodičů proti sexualizaci svých malých dětí ve školách. Informaci o tom přinesl týdeník Junge Freiheit. Při příležitosti 25 let své existence vydal svaz homosexuálů tiskové prohlášení, ve kterém se praví, že pokud němečtí rodiče „jdou na ulici proti vzdělávacím plánům, jež mají zprostředkovávat moderní obraz rodiny, je to pro nás všechny výzvou“. Na mysli má svaz protesty proti zavádění sexuální výuky a „LGBT témat“ do celé řady vyučovacích předmětů na školách (např. včetně matematiky) už na nejnižších stupních škol. „Tolerance a rozmanitost se musí denně vyžadovat a bránit“, uvádí svaz, který tvrdí, že se brání proti „zpátečnictví“. Stejná práva prý v Německu ještě nejsou zaručena a v mnoha zemích světa zdaleka ještě nejsou samozřejmá. „Náš boj za stejná práva, rozmanitost a respekt musí pokračovat“, protože „konzervativní síly vykonávají odpor proti pokroku, který většina společnosti už dávno vzala vážně“, uvádí homo-svaz. Spolkový prezident Joachim Gauck pogratuloval svazu k 25. výročí založení a vyzval jej ve svém oficiálním stanovisku, aby „pokračoval ve své angažovanosti, i když již mnohého bylo dosaženo“. (-lb-)

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nyní i zaregistrováno

Ještě před týdnem kritizovali zakladatelé Sudetoněmeckého krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS ČMS) české ministerstvo vnitra za to, že „nerespektuje rozsudek Nejvyššího správního soudu a blokuje zápis spolku do veřejného rejstříku“. Tomáš Pecina, hlavní iniciátor vzniku SKS ČMS, dnes se zadostiučiněním oznámil, že spolek byl „konečně“ registrován. Spolek v těchto dnech nabírá své nové členy. (-lb-)

„Dějiny píší vítězové – my se tady neučíme žádnou objektivní historii“

Videodotazník pro Jana Hlocha o tom, jaká je v České republice svoboda slova

Novináře Jana Hlocha jsem poznal díky tomu, že se objevil na akci, kde jsem natáčel, a byl čas si před prací promluvit. Zjistil jsem, že je to muž se zajímavými názory a postoji, a rozhodl jsem se ho pozvat do Debatního klubu. Čas běžel a až před nedávnem se nám podařilo domluvit jeho vystoupení v Dotazníku na téma Svoboda slova, což je oblast ke které lidé z médií vzhlíží s nadějí a zároveň nepřekonatelnou skepsí. Během příprav natáčení Dotazníku jsem byl Janem Hlochem podrobněji seznámen s jeho osudem bývalého sportovního redaktora České televize a dospěl k překvapivému poznání, že právě tento člověk na vlastní kůži zažil reálnost proklamace systému hájícího právo na svobodu slova a absolvování trestu za realizaci tohoto práva. (-av-)

Rakouský ministr zahraničí se zabývá knihou „Němci“

Velvyslanectví v Praze již dostalo pokyny 
Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ), Gerhard Zeihsel, požádal [rakouského] ministra zahraničí Sebastiana Kurze o ochranu před štvaním z dnešní České republiky vůči Starorakušanům a osobám [německé národnosti]. Konkrétně jde o protiněmeckou trilogii autorů Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny včetně „hlavního díla“ s názvem Němci, které vyšlo v roce 2010. Ministerstvo zahraničí Zeihselovi mezitím sdělilo, že rakouské velvyslanectví v Praze „již dostalo pokyn k tomu, aby si opatřilo bližší informace o těchto tištěných dílech a o zamítnutí trestních oznámení, která byla proti autorům podána, stejně jako aby přezkoumalo rozšiřování Vámi jmenovaných knih především vzhledem k případnému využití ve výuce dějepisu na veřejných školách“. (Sudetenpost, 9.4.2015)

Spor ohledně změny stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) ještě neskončil

Kritika na adresu Bernda Posselta z Rakouska 
Za skutečně historickou a za velký krok směrem do budoucnosti považuji také rezignaci sudetských Němců ohledně restituce a odškodnění“ – bavorský ministerský předseda Horst Seehofer už oslavoval v rozhovoru pro Prager Zeitung změnu stanov, která byla koncem února schválena spolkovým shromážděním sudetských Němců. „To jsou velmi dobré předpoklady pro budování našeho přátelského dialogu“, uvedl Seehofer, který je tím zavázán vděčností vůči svému stranickému kolegovi a předsedovi SL, Berndu Posseltovi (CSU). Ovšem radost z rezignace sudetských Němců bude zřejmě předčasná. Protože změny stanov, které byly prezentovány už jako jisté, nebyly do redakční uzávěrky tohoto vydání (Sudetenpost) ještě zaneseny v registračním rejstříku. To je ovšem předpoklad pro jejich platnost. Zda k tomuto zanesení vůbec dojde, by se mělo teprve rozhodovat u soudu. Neboť odpůrci změny stanov, zastoupení právníkem Heinzem Veauthierem, podali žalobu u zemského soudu Mnichov I. Bylo navrženo ustanovení, podle nějž je usnesení spolkového shromáždění neplatné a krajanské sdružení musí odvolat veřejnou informaci o změně stanov. Je to odůvodněno paragrafem 33 Občanského zákoníku, podle nějž je změna účelu spolku přípustná pouze za souhlasu všech členů. Předtím SL nechalo vypršet odvolací lhůty, které uložil právník před podáním žaloby. V zastoupení jednoho sudetského Němce Veauthier navíc vyzval Seehofera, aby odvolal výroky, které pronesl pro Prager Zeitung.

Německý spisovatel Günter Grass krátce před smrtí varoval Evropany: Nenechte se vést zájmy USA a mějte pochopení pro Putina, řítíme se do Třetí světové války

Günter Grass v roce 2006. 
Foto: Wikipedia / Blaues Sofa

Jeden z nejslavnějších poválečných německých spisovatelů (mnozí jej označují za vůbec nejvýznamnějšího) Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu, zemřel ve věku 87 let – informovala o tom všechna významná evropská média. Ve svých románech zpracovával Grass události Druhé světové války. Krátce před svou smrtí vyjádřil spisovatel své obavy, že se blížíme další válce: „Směřujeme ke třetí velké válce“, řekl Grass v rozhovoru pro španělský list El Pais, který byl podle údajů redakce tohoto deníku veden již 21. března a byl dnes poprvé zveřejněn. „Všude je válka. Vystavujeme se nebezpečí, že uděláme ty stejné chyby jako dříve. Aniž bychom si toho všimli, jako kdybychom byli náměsíční, můžeme vstoupit do nové světové války“, varoval.

Grass v interview kriticky analyzoval současnou situaci: „Dnes máme na jedné straně Ukrajinu, jejíž situace se nezlepšuje. V Izraeli a Palestině se to zhoršuje. V Iráku nám Američané zanechali po sobě spoušť. Jsou tu zvěrstva Islámského státu a je zde problém v Sýrii, který téměř zmizel ze sdělovacích prostředků, ačkoliv se tam lidé nadále navzájem zabíjejí.“ Evropany vyzval Grass k tomu, aby měli pochopení pro ruského prezidenta Vladimíra Putina a nenechali se tak velmi vést zájmy Spojených států. Po rozpadu Sovětského svazu nebyly podle něj podniknuty „žádné vážné pokusy“ založit novou bezpečnostní alianci se zapojením Ruska, což bylo obrovskou chybou. „Ukrajině se slibuje vstup do EU a poté do NATO. Pak je už jen logické, že země jako Rusko reaguje nervózně.“ Vedle mnoha politických konfliktů se Grass v rozhovoru pro španělský deník zabýval i „sociální bídou všude na světě“ stejně jako problémy přelidnění a klimatických proměn.

„Gay Pride“ pochody to nevinně začíná...

...převýchovou nejmladší generace a její instrumentalizací pro politické účely pokračuje 

Vyučující z gymnázia v Esslingenu chce konkurovat Conchitě Wurstové.

Žáci a učitelé gymnázia v německém Esslingenu se „hromadně rozhodli“ jednoho dne přijít do školy netradičně oděni – chlapci v kytičkovaných sukních a s ženským makeupem na tváři, dívky v kalhotách a s uvázanými kravatami a s namalovanými knírky pod nosem. Že by karneval? Nikoliv. Je to nový trend, jak dát najevo, že naše společnost si cení hodnot jako jsou „tolerance“ a „sexuální pestrost“. A nejlépe všichni najednou a na povel paní ředitelky.

Benešův státní ministr o „československých legiích“ a emigraci

Rudolf Hudec 

V Národním archivu v Praze se nacházejí záznamy z výslechů generálů 
Rudolfa Viesta a Jána Goliana.

Předmluva: Dne 3. listopadu 1944 byli na Slovensku v Pohronském Bukovci zajati generálové velící povstalcům, Rudolf Viest a Ján Golian. Dům, ve kterém se ukrývali, nejprve obklíčili slovenští gardisté a německé jednotky. Zajatci pak byli vyšetřováni a přemístěni do Berlína a nakonec německým soudem odsouzeni k trestu smrti. Český protektorátní tisk zajetí generálů propagandisticky intenzivně využíval, a to včetně některých výpovědí zajatců, které byly publikovány v tisku. Část záznamů z výslechů se nachází v pražském Národním archivu ve fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (sg. 110-5/41). V těchto záznamech lze například najít, jak zajatci odpovídali na otázky o tom, jak si v Londýně představují uspořádání po porážce Německa, jak bude vypadat Československo a jak má být naloženo s německou menšinou apod. Protektorátní tisk obdržel přesné instrukce, jak má o výsleších Viesta a Goliana referovat. Přesně před 70 lety – 11. dubna 1945 – vyšel v ,Poledním listě' následující úvodník publicisty, redaktora a vydavatele periodik Rudolfa Hudce (1883-?). Hudec byl od roku 1940 odpovědným redaktorem Tiskové služby Národního souručenství, od roku 1941 pak členem Kulturní rady, pro kterou mj. redigoval publikace k oficiálním protektorátním kulturním akcím. Zapojil se do protektorátní politické publicistiky; od 1942 byl politickým redaktorem ,Lidových novin', od 1944 působil v ,Poledním listu', od roku 1945 v ,Národní politice'. Od května do konce roku 1945 byl internován, v roce 1946 znovu zatčen a v roce 1947 odsouzen k 10 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1954; jeho další osudy nebyly zjištěny. (-lb-)