Předmluva: Otto Kriegk – novinář, spisovatel a spolupracovník Josepha Goebbelse
Lukáš Beer
 |
Joseph Goebbels na titulní stránce berlínského týdeníku
Die Woche z března 1941. Novinář Otto Kriegk v časopise
referoval o svých dojmech z cesty do Prahy a rozepisoval
se o česko-německých vztazích. |
V lednu roku 1941 vychází v populárním německém ilustrovaném týdeníku
Die Woche první část obsáhlého článku německého novináře a spisovatele Otto Hermanna Kriegka, věnovaného blížícímu se druhému výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Kriegk tyto články tituloval jako sepsání svých soukromých dojmů z cesty do Prahy, kde se setkal a pohovořil nejen s říšským protektorem svobodným pánem von Neurathem, ale i se státním sekretářem Karlem Hermannem Frankem a protektorátním prezidentem Emilem Háchou. Jeho dojmy z Protektorátu však nelze chápat jako líčení nějakých cestopisných zážitků a popisování obdivuhodných pamětihodností Prahy, ale spíše jako pokus prezentovat německému čtenáři českomoravský prostor jako odvěkou a přirozenou součást Německé říše cestou svérázného historického výkladu a poukazováním na německé památky města nad Vltavou. Jeho
„Pravda o Němcích a Češích“, jak svou stať sebejistě nazval, popisovala sice obsáhle krásy historické Prahy, ale autorství na těchto krásách připisoval zejména německému vlivu. Zajímavé jsou ovšem vedle toho některé jeho pohledy na německo-české vztahy v kontextu tehdejších politických poměrů a jak tyto byly prezentovány německému čtenářstvu.
Týdeník
Die Woche vycházel v Berlíně již od roku 1899 v nakladatelství
Scherl a byl již od počátku chápán jako jakási protiváha k jinému, významnějšímu berlínskému ilustrovanému periodiku
Berliner Illustrirte Zeitung (psáno původně v této gramatické podobě), které však v konkurenčním boji o počty čtenářů mělo daleko větší úspěch. Časopis
Die Woche však vycházel bez přerušení až do roku 1944, kdy jeho vydávání bylo z důvodů válečných poměrů pozastaveno – postihl jej tedy stejný osud jako řadu dalších deníků a časopisů vycházejících za války v Říši i Protektorátu.
Sám Otto Kriegk (narozen 1892) započal svou kariéru novináře poměrně brzy v mladém věku. Už v pouhých dvaadvaceti letech se v Brémách stává novinářem v zaměstnaneckém poměru u listu
Weserzeitung a brzy na to postoupil dokonce na pozici vedoucího politického redaktora. Vyhnul se nasazení na frontě první světové války tím, že byl naprosto slepý na své pravé oko. Jeho politické postoje se krystalizovaly také poměrně brzy už za jeho mládí. Koncem první světové války založil Kriegk v Brémách organizaci, která směřovala proti marxismu a bolševismu. V roce 1920 se Otto Kriegk stěhuje jako korespondent svého listu do Berlína, kde se brzy profiluje jako jedna z nejznámějších novinářských osobností německého hlavního města meziválečného období. Od roku 1922 vstupuje Kriegk do služeb zmíněného nakladatelství
Scherl Verlag, ve kterém vycházel mimo jiné právě i ilustrovaný časopis
Die Woche. V té době patřil tento podnik mezitím už mediálnímu carovi Alfredu Hugenbergovi, politikovi neokonzervativní politické strany DNVP (
Deutschnationale Volkspartei) a pozdějšímu ministrovi v kabinetě vlády Adolfa Hitlera. Od roku 1926 přispíval Kriegk svými články do několika periodik tohoto nakladatelství, ale jeho texty se objevovaly taktéž v
Europäische Revue hraběte Rohana.
Kriegk stál politicky na nepřátelské frontě vůči liberalismu a sociální demokracii, státní formu Výmarské republiky pranýřoval jako „sebeklam“. Poté, co Alfred Hugenberg v roce 1928 převzal vedení politické strany DNVP, mohl jej Otto Kriegk díky své pozici jako tiskový poradce názorově do jisté míry i osobně ovlivňovat. Nacionálněsocialistické převzetí moci v Německu se Kriegkovy žurnalistické kariéry nikterak negativně nedotklo a nadále tak mohl působit jako vedoucí redaktor u nakladatelství, které mezitím přešlo do vlastnictví
Franz-Eher-Verlag. V listopadu 1937 se Kriegk stává členem NSDAP a příležitostně publikuje i v čistě nacionálněsocialistickém tisku, jako např. v
Der Angriff (župní noviny berlínské NSDAP). Nastává období, kdy Otto Kriegk před veřejnost přichází s prvními knihami, jež některé byly psány čistě v duchu ministerstva propagandy. Zabýval se například otázkou, do jaké míry britští „plutokraté a salónní bolševici“ Německu „vnutili válku“. Rozvíjela se úspěšně spolupráce i s Josephem Goebbelsem, který Kriegka v roce 1943 poslal na nějakou dobu jako korespondenta do neutrálního Portugalska, aby tam – jakoby omylem či indiskrecí – záměrně "prozradil" německé strategické plány na východní frontě. Goebbels takto chtěl zmást spojenecké špióny konkrétními dezinformacemi, aby pak spojenci jednali v německý prospěch. Německý ministr propagandy si Otto Kriegka zvláště vychvaloval pro jeho výřečnost a „upovídanost“, která měla spojenecké špióny přesvědčivě oklamat. V červnu 1944 si však Otto Kriegk vysloužil Goebbelsovu nelibost tím, že v jednom článku přehnaně významně hodnotil německé útoky raketami V2 na Londýn jako den,
„na který čekalo 80 miliónů Němců“ a tudíž jako zlomový den, který přinese definitivní obrat ve válce ve prospěch Německa. Joseph Goebbels se však právem obával, že takovýto článek vzbudí u Němců jen nerealistická očekávání a v případě neúspěchu by to mohlo mít fatální důsledky pro bojovou morálku národa.
Po kapitulaci Berlína v roce 1945 byl Otto Kriegk společně se jinými důležitými spolupracovníky Goebbelse zatčen příslušníky Rudé armády. Během norimberských procesů měl Kriegk vypovídat jako svědek ve prospěch Goebbelsova spolupracovníka Hanse Fritzscheho (Fritzsche byl rozhlasovým reportérem a zastupoval několik funkcí na ministerstvu lidové osvěty a propagandy, v roce 1946 byl nakonec před tribunálem ve všech bodech zproštěn obžaloby). Soud však nakonec od požadavku Kriegkovy výpovědi přímo v sále ustoupil a zde se pak definitivně ztrácejí jeho stopy.
Pokračování 15. 3. 2011
