Ran HaCohen
11. březen 2011
V pátek v noci pronikli dva muži – pravděpodobně Palestinci – do židovské osady Itamar ve West Bank. Osada s 1.000 obyvateli byla zřízena v roce 1984 hluboce na okupovaném území (vzdálená 28 km od zelené hraniční čáry). Pojmenovaná je podle syna biblického Aharona, Itamara, jehož hrob se dle jedné legendy z 13. století nachází v blízko ležící obci Awarta (6.000 obyvatel), 8 km jihozápadně od Nablusu.
Muži vstoupili do domu rodiny Fogelových. Noži zavraždili spícího Udiho (37), jeho ženu Hadas (36) a jejich děti: Yoav (10), Elad (4) a Hadas (ve věku 3 měsíců).
Krveprolití, které se jeví jako obzvláště strašlivé kvůli zavražděným dětem, bylo odsouzeno palestinským správním orgánem a mnohými obyčejnými Palestinci. Obvykle podezřívaní – Hamas, islámský Džihád, Fatah, brigády Al-Aqsa – popřeli jakoukoliv účast, což dalo podnět ke všem možným pověstem na palestinské straně.
Izraelská vláda ihned tento strašný čin využila, aby oznámila výstavbu 500 nových domů pro osadníky. Barbarský čin býval mohl dodat výtečný propagandistický materiál – obzvláště nyní, kdy jsou teroristické útoky tak zřídkavé a Izrael zoufale hledá záminky k tomu, aby mohl vyztužit svůj kolonialistický projekt – kdyby ovšem ve stejný den nezačala série katastrof v Japonsku. Ve své frustraci se vláda premiéra Netanyahua dokonce pokusila krmit mezinárodní média snímky z vraždy. Fotografiemi, které byly tak otřesné, že se izraelské sdělovací prostředky zdráhaly je zveřejnit (ovšem našla se cesta prostřednictvím doporučení na SmartPhonech). Mezinárodní agentury prohlásily, že snímky byly zmanipulované (obličeje byly upraveny k nerozeznání) a odmítaly je.
Po krvavém činu se vydaly tucty osadníků z Itamaru směrem do Awarty, aby se pomstili. Jedny velmi vpravo stojící hebrejské internetové stránky oznamovaly, že někteří z vojáků, kteří byli nasazeni, ve skutečnosti osadníkům ukazovali, jak mají na cestě do Awarty obejít armádní stanoviště. Jeden z vojáků dal osadníkům železnou tyč a popřál jim mnoho štěstí.
20. březen 2010
V nedělní poledne byli usmrceni střelbou izraelských vojáků dva palestinští muži z obce Awarta ve West Bank. Tato událost byla všemi většími hebrejskými zpravodajskými kanály ohlašována jako „zmařený teroristický útok“, poté co hlášení vydala armáda. Tvrdilo se, že se oba muži buď „náhle objevili u dočasného armádního kontrolního bodu“, nebo že „byli zadrženi vojáky za účelem rutinní kontroly“, nebo že měli u sebe vidle na hnůj (jedny nebo více) a láhev (nebo rozbitou láhev), že se zdráhali ukázat své průkazy a „podezřele se chovali“, že jeden z nich vojáky napadl a proto bylo na něj dvakrát vystřeleno a byl zabit a že nato napadl vojáky i druhý muž a bylo po něm stejně tak vystřeleno a byl zabit. Vojáci „cítili, že se nacházejí v nebezpečí“ a „reagovali správně na ohrožení“ ze strany Palestinců, kteří měli „jak úmysl, tak i prostředky“ k tomu, aby vojákům ublížili, jak zveřejňovala armáda.
Některé ze zpráv k tomu ještě dodávaly, že vojáci zrovna chránili palestinské rolníky, kteří byli právě napadáni těmi dvěma muži – „opět nový důkaz padoušství Palestinců“, prohlásil k věci jeden armádní důstojník. Násilničtí židovští osadníci pravidelně napadali palestinské rolníky, aby tak zničili jejich sklizeň, nebo aby ji odcizili a prodali, aby úplně nakonec přebrali jejich zem, protože Izrael může zabavit zem, která není obdělaná. Armádě je soudy přikázáno ochraňovat palestinské rolníky a zemědělce.
Jeden další zpravodajský kanál vyjádřil domněnku, že tento útok by mohl být chápán jako odplata za událost, která se odehrála předchozí den. Dva neozbrojení Palestinci byli vojáky zabiti během jedné demonstrace v blízkosti Nablusu.
Pouze YNet stálo za námahu nechat se informovat z palestinských zdrojů. Ty totiž oznamovaly, že oba mladí muži, oběma bylo 19, byli příbuzní nacházející se na cestě do práce na poli a nesli nářadí. YNet byl jediný zdroj, který udával konkrétně i obě jména: Muhammad a Salah Qawariq.
CNN informoval o incidentu z pohledu obou stran. Prezentovala se verze armády, hovořilo se také s obyvateli regionu, kteří říkali, že oba muži byli nevinni pracovníci farmy. Mluvilo se také s vedoucím palestinské zdravotnické služby, který řekl, že oba byli usmrceni střelbou do zad.
Konec srpna 2010
Mrtvoly obou mrtvých mladých mužů se odvezly do nemocnice v Nablusu. Dle lékařského posudku bylo do těla Muhammada vystřeleno sedmkrát a do Salaha třikrát, zjevně z velmi krátké vzdálenosti. Izraelská armáda zvažovala, že použije opatření vůči vojákům, kteří měli podíl na incidentu, ale nepostavila na nohy nakonec ani obyčejné vyšetřování.
V srpnu 2010 zaslala izraelská organizace pro lidská práva s názvem Yesh Din petici nejvyššímu soudu, ve které se požadovalo vyšetřování usmrcení obou Palestinců před pěti měsíci. Podle Yesh Din „dávají okolnosti tohoto incidentu, kdy byli oba mladí muži usmrceni střelbou izraelského vojska, podnět k podezření, že se zde jedná o těžký zločin. Bližší údaje nebyly podchyceny a je tu nebezpečí, že už nikdy podchyceny nebudou do té doby, co bude právní pověřenec armády nadále opomínat učinit v této záležitosti rozhodnutí.“
Peticí Yesh Din se ještě nikdo nezabýval.
Jak ten čas utíká
Osada Itamar je obehnána plotem. Jak odhalila jedna žádost, podaná v roce 2005 Jednotou občanských práv v Izraeli, probíhají části tohoto plotu na pozemcích, které patří rolníkům z Awarty a které takto mohly být efektivně napojeny na osadu. Minulý týden přeskočili pachatelé přes plot. Jejich pohyb byl zaznamenán místními bezpečnostními složkami, ale poplach byl ignorován. Území bylo už dlouhou dobu klidné a stráže se nenacházely v nejvyšší poplašné pohotovosti. Izraelská tajná služba si poznačila blížící se výročí usmrcení v Awartě nadcházející týden jako nebezpečné datum. Někdo ovšem opomněl vzít ohled na to, že muslimský lunární rok má o jedenáct dní méně než ten náš.
Tento text byl přeložen a je zde zveřejněn s výslovným souhlasem správce internetových stránek Antikrieg.com.
