Co by kdyby nebyl holocaust?

Lukáš Beer

Izraelská proválečná propaganda nezná hranic a její mediální služebníci v Evropě postupují všude a vždy dle stejného myšlenkového a argumentačního konceptu. Povšimněme si, že ospravedlňování „preventivního útoku“ proti Íránu - a tím rozpoutání válečného konfliktu na Blízkém východě s nedozírnými následky pro bezpečnost na celé naší planetě - se nikdy, nikdy neobejde bez jednoho zásadního pilíře, který bezkonkurenčně a prakticky nenapadnutelně dokáže splnit úlohu morální záštity vojenského útoku ze strany židovského státu – a tím je dnes neexistující „jev“ a čistě historická a tudíž dnes již mrtvá záležitost, které se u nás téměř celá poslední dvě desetiletí říká holocaust. Bez tematizování holocaustu v souvislosti s Íránem by u Evropanů, co se týče operování na Blízkém východě a řinčení zbraněmi, Izrael narazil na ještě větší nepochopení a nedůvěru. „Holocaust“ tedy nesmí chybět v žádném válečném apelu izraelského politika. A povšimněme si také, že holocaustem se v této souvislosti neohání pouze izraelský ministerský předseda, ale že jej do svých úvah, „zpráv“ a esejí pokaždé nějakým způsobem zabudovávají určití komentátoři v českých ale i v  zahraničních médiích, a někteří z nich si ani nelámou příliš hlavu nad tím, že jejich jednostranné sympatie vůči zahraniční politice židovského státu jsou i pro laika až příliš průhledné.

Výtečně si zde v našich vodách v tomto ohledu vede stálá spolupracovnice a komentátorka Českého rozhlasu 6 (a bývalé vysílačky Svobodná Evropa) Gita Zbavitelová. Netanjahu připomněl, Netanjahu prohlásil, Netanjahu přirovnal, Netanjahu neslevil z postoje… – Zbavitelová píše své příspěvky v zdánlivé formě nevinných beznázorových zpráv, jakoby pouhé konstatování skutečností, aby pak mezi výčtem citovaných „argumentů“ izraelského premiéra jakoby mimochodem utrousila tisíckrát opakovanou lež o tom, že Írán hrozí Izraeli vymazáním z mapy světa.

„Netanjahu připomněl, že Izrael čeká už šest let, až sankce přimějí Írán k zastavení jaderného programu, ale nevedou nikam. Přirovnal režim ajatolláhů k nacistickému Německu, jeho jaderné továrny k táborům smrti a svou současnou návštěvu Washingtonu k naléhání amerických Židů na prezidenta Franklina Roosevelta ve 40. letech, aby bombardoval Osvětim. Roosevelt tehdy odmítl s argumenty, které se podle Netanjahua podobají dnešním výmluvám odpůrců útoku na Írán. Izraelci přirovnávají současnou situaci k mezinárodní atmosféře v roce 1939 a připomínají, že Západ i tehdy raději obětoval Československo v naději, že se vyhne válce.“ (Gita Zbavitelová v pořadu Názory a argumenty na ČRo6.) Všimněme si znovu – „nacistické Německo“, „tábory smrti“, „naléhání amerických Židů na Roosevelta“, „Osvětim“, „1939“, „holocaust“ – co mají Netanjahuovy žvásty, co tyto historické souvislosti za spojitost s dnešními napjatými vztahy na Blízkém východě? Existuje jedna jediná spojitost? Nikoliv!

V Rakousku takovýmto způsobem operuje maďarsko-židovský novinář Paul Lendvai, dlouholetý komentátor rakouské veřejnoprávní televize ORF (uprchl z Maďarska v roce 1956) a nyní také publicista píšící pro významný levicově-liberální deník Der Standard. Své proizraelské stanovisko by si samozřejmě nemohl dovolit prezentovat na půdě veřejnoprávní televize, o to víc dává prostor svému smýšlení v občasných zahraničněpolitických úvahách psaných pro jmenovaný list, založený v roce 1988 židovským novinářem Oscarem Bronnerem (Bronner je také zakladatelem významných rakouských zpravodajských týdenníků Profil a Trend a je dobrým známým českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Novinářsky se Bronner profiloval pátráním po „bývalých nacistických soudcích“ v Rakousku. Oscar Bronner se pravidelně zúčastní setkání Bilderbergu.) Také Lendvai ve svých úvahách prezentuje izraelskou agresi jako jediné východisko z krize a nevynechává ve své argumentaci holocaust a lež o údajné hrozbě Íránu, že tento chce vymazat Izrael ze světa. „Znamená pokračování rozhovorů s režimem v Teheránu znatelně horší volitelnou možnost pro přímo ohroženou izraelskou stranu než všechny volitelné možnosti, které jí stály otevřené, dřív než Írán dosáhne prahu jaderných zbraní atomového programu? Tak jako tak zůstává Írán světovým nebezpečím”, uzavírá Lendvai. Izrael, vlastnící atomové zbraně a potencionální budoucí oběť pomyslného druhého íránského holocaustu, musí proto preventivně vyvolat válečný konflikt. O několik dní později po Lendvaiově úvaze zveřejní Der Standard článek bývalého izraelského vojenského poradce, ve kterém autor optimisticky posuzuje efektivnost izraelského zásahu proti Íránu z hlediska vojenské strategie.

Koncem ledna pobýval ve Vídni izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman a vyjádřil během své návštěvy přání, aby se Izrael stal členskou zemí EU (“Má vize je, že se Izrael musí stát součástí sjednocené Evropy”.) Lieberman označil při té příležitosti Írán za “největší mezinárodní hrozbu”. “Máme opravdu špatné sousedy”, řekl tehdy izraelský ministr na adresu Arabů, a dodal: “Bylo by lepší, kdyby nás Mojžíš přivedl do sousedství Německa, Rakouska a Itálie”. Členství Izraele v EU se může jevit jako docela strach nahánějící vize, a pokud budou v izraelské vládě sedět tací lidé jako Lieberman, raději si dopad takového dobrodružství ani nedomýšlet. Obraťme tedy raději list.

V České televizi se 6. března svým prvním dílem prezentoval přihlouplý „dokumentární“ seriál "Co by kdyby", zpracovávající téma alternativních dějin. (Pokud se to takhle vůbec dá formulovat, o nějakém „zpracování“ totiž nemůže být vážná řeč.) V první řadě je zjevné, že se tvůrci vlastní historickou spekulací často ani příliš nezabývali. „Co by kdyby Hitler vyhrál válku“, první epizoda seriálu, prozradila nedostačující předpoklady autorů k tomu, aby byli schopni se jen zdánlivě zabývat „alternativními dějinami“ – když už mermomocí chtějí ve svých alternativních dějinách deportovat Čechy na Sibiř, tak už jenom tím, že časově deportaci Čechů ze střední Evropy zařadili na jaro 1943, prokázali s prominutím dementní znalosti dobových poměrů. Ale o tom tu dnes není řeč.

Ale proč se nenechat jen tak trochu inspirovat zmíněnou televizní slátaninou a zeptat se: Co by kdyby nebyl holocaust? Čím by si pan Netanjahu, a zdaleka nejen on, mohl dnes posloužit při ospravedlňování „preventivního útoku“ na Írán? A dodatečně se ptejme: Co si o tomto pervertizování holocaustu a zneužívání utrpení Židů za druhé světové války při válečném štvaní proti Íránu myslí naši židovští spoluobčané nebo veřejnosti více méně známí Židé působící v české kultuře a žurnalistice? Najdou se konečně i nesouhlasející odezvy?