Smějeme se s Pepíčkem - Evžen Löbl a UNRRA

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození - Rudý Joe, Čurča a spol. - Edvard Beneš - Honza Masaryk - Betonáři - Volá Londýn, govorít Moskvá!
Lukáš Beer

Protektorátní časopis EJHLE si 15. března 1945
vzal na mušku Evžena Löbla, hlavního úředníka
exilového londýnského "ministerstva pro hospo-
dářskou obnovu", a potravinovou pomocnou
akci UNRRA, chystanou pro poválečnou ČSR.

Z iniciativy USA, Sovětského svazu, Velké Británie a Číny byla dne 9. listopadu 1943 založena organizace UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Hlavním úkolem organizace měla být podpora vojenské administrativy při repatriaci tzv. „displaced persons“. Tvůrcem tohoto pojmu byl rusko-americký židovský sociolog Eugene M. Kulischer a od roku 1943 to bylo označení hlavního stanu spojeneckých ozbrojených sil (SHAEF) pro civilní osoby, které se z důvodu války zdržovaly mimo území své domovské země a bez cizí pomoci nebyly schopny se vrátit zpět nebo se usídlit v jiné zemi. U „DPs“ se z pohledu Spojenců jednalo především o nuceně nasazené pracovníky převážně pocházející z východoevropských zemí, kteří se koncem války nacházeli na území Německa. Spojenecké armády odhadovaly v roce 1944, že půjde zhruba o 11,3 miliónu osob, tedy počet, který přibližně odpovídal vojenské síle Wehrmachtu. Po válce se UNRRA měla ujmout správy speciálních táborů určených pro „DPs“ na území obsazeném spojeneckými armádami. Prvním generálním ředeitelem organizace se stal Herbert Lehman, který ve své funkci setrval až do března 1946.

Evžen Löbl (1907-1987)
(Foto: Národná banka Slovenska)

Zahajovací konference UNRRA, které v Atlantic City bylo přítomno více než čtyřicet zemí - budoucích signatářů OSN - a která probíhala ve dnech 10. listopadu až 1. prosince 1943, se zúčastnil i Evžen Löbl ve funkci tehdejšího národohospodářského poradce exilového „československého ministra zahraničí“ Jana Masaryka. V témže roce jmenovala česká londýnská „vláda“ Evžena Löbla jako hlavního úředníka „ministerstva pro hospodářskou obnovu“ zároveň jako poradce pro agendu UNRRA. Evžen (také Eugen) Löbl se narodil 14. července 1907 v slovenském Holiči v kupecké rodině a jeho jméno je nejvíce spojováno s procesem proti „protistátnímu sionistickému spikleneckému centru“ Rudolfa Slánského, který proběhl v Československu údajně na podnět Stalina v roce 1952. Löbl, bývalý náměstek ministra zahraničního obchodu, byl vůbec prvním zatčeným z pozdější skupiny 14 obžalovaných (11 z nich byli Židé) – byl uvězněn a vyslýchán již na podzim roku 1949 a později odsouzen na doživotí, byl však v roce 1963 omilostněn, později spolupracoval např. intenzivně se známým česko-židovským ekonomem Otou Šikem a komunistický prezident Ludvík Svoboda mu 1. května 1968 uděluje „Řád práce“, krátce na to však Löbl utíká „před sovětskými tanky“ na Západ. Löbl jako hospodářský teoretik zavrhl marxismus ale stejně tak kapitalistickou ekonomii (viz Der Spiegel, č. 34/1987) a umírá v srpnu 1987 v New Yorku na selhání srdce.

Během procesu s Rudolfem Slánským mu v roce 1952 bylo vytýkáno, že byl v kontaktu s Hermannem Fieldem, americko-židovským komunistou a „bezpochyby komunistickým agentem“ (viz Der Spiegel, č. 52/1956), který Löbla zaangažoval již v roce 1939 v Krakově. Evžen Löbl s Fieldem spolupracoval až do roku 1949 a předával mu rozsáhlé důležité špionážní informace (také Der Spiegel, č. 52/1956). Fieldův slavnější bratr Noel byl jedním z vedoucích tzv. „Trust Fundu“, který byl Brity a Američany vytvořen pod záminkou poskytování pomoci emigrantům. Ve skutečnosti byl „Trust Fund“ důležitým střediskem americko-britských rozvědek, které podle příkazu svých vlád ještě před rozpoutáním války mezi Německem a Sovětským svazem zahájily masové získávání agentů mezi emigranty střední a východní Evropy, aby je mohly po válce nasadit v daných zemích. Jaké kádry bratři Fieldové vybírali, vysvětluje dobře ve svém dopisu z Londýna ze dne 14. května 1939 československý konzul v Krakově Znojemský, který po únoru 1948 utekl z Československa na západ: „Field na moji otázku určil kriterium pro ty, kdo budou dopraveni do Anglie takto: 1. je třeba, aby byli politicky levě exponováni. 2.nebo aby byli židy.“ A tak byl pro tuto činnost v roce 1939 získán i komunista Evžen Löbl.

Co se týče organizace UNRRA, o jejíž otázky se Löbl v rámci exilové londýnské vlády staral, tak ta uznala i obnovenému Československouza nárok oprávněného příjemce pomoci, která pak do našich zemí začala proudit ve formě dodávek konzerv na jaře 1945. Konzervy měly „nasytit obyvatelstvo sužované šestiletou okupací“ . Dle oficiálních údajů obdrželo Československo konzervy zdarma, československým komunistům se však působení UNRRA moc nezamlouvalo a z jejich strany přicházely výtky, že UNRRA si za pomoc Československem přeci jen nechala zaplatit. Zajímavé by bylo také zhodnocení, do jaké míry se jednalo o čistě propagandistickou činnost a do jaké míry potraviny československým občanům po válce skutečně pomohly „zasytit hlad“, vezmeme-li v potaz, že i oficiální češká historiografie dnes připouští, že i přes omezení přídělovým systémem se Češi za války vždy „dobře najedli“. V rámci této činnosti UNRRA, která byla prezentována jako poválečná pomoc, k nám byla, vedle masových konzerv, dovážena především mouka, kondenzované i sušené mléko, ovesné vločky, káva, kakao, čaj, čokoláda, sušená vejce, sardinky, makaróny, rýže, hrozinky, vanilka, pepř, džemy, sušenky, máslo i margarín a žvýkačky. Pro naprostou většinu občanů byly konzervy něčím zcela novým a tak československé Ministerstvo výživy proto v roce 1946 vydalo speciální brožurku nazvanou „Jak připravovat zboží UNRRA“, ve které ukázkově popisovalo, co je možné z jednotlivých potravin v kuchyni vytvořit. Čiinnost této organizace v Československu byla ukončena k 30. červnu 1947, samotná UNRRA, řízená po válce OSN, však svou činnost v Evropě oficiálně zakončila již k 31. prosinci 1946. UNRRA byla rozpuštěna, protože cíl repatriace všech „DPs“ do roku 1947 nebyl dosažen. Ačkoliv byl převážný počet osob, na které se pomoc zaměřovala, „repatriován“, byl organizaci z více stran vytýkán neúspěch.

Dva měsíce před koncem druhé světové války promlouval k protektorátním občanům z londýnské emigrantské vysílačky Evžen Löbl, aby „okupací sužovaným Čechům“ mohl udělat chuť na potravinovou pomoc UNRRA, která přijde jako požehnání ihned po příchodu spojeneckých armád do vlasti. Dne 15. března 1945 na to reagoval protektorátní humoristicko-satiristický časopis EJHLE a doporučoval hned několik jídelníčků, které si z potravin UNRRA budou Češi moci sestavit.

Tudle v londýsnkom radiu mluvili vo tom, jak fajňácky budem debužírovat, kdyby nás ňákej pan Löbl s naším panem Benešem vosvobodili. Ten pan Evžen Löbl (esli to je přímej potomek praotce Čecha, to na beton nevím) je ňákým moc velkým zvířetem v československom ministerstvu pro hospodářskou vobnovu. Ten tam dělá do ňákejch kalorií, do čeho dělal dřív, es-li do kůžiček nebo do konfekce, vo tom nám nedal aviso. Tedy tenhlecten pan Löbl držel v tom radiu sermón vo tom, že vybetrachtovali, že na jednoho vosvobozenýho vobojího pohlaví z těch, kerý nevoběsej, stačí 2650 kalorií na den, aby se moh jakž takž po tej vlasti hejbat. To je tedy eště míň kalorií, než máme dnes na lístky. S takovým přídělem kalorií žádnej moc velký roupy nemůže mít, páč je úplně egál, vo jakou personu de, es-li vo tenkou nebo vo dlouhou. To dá rozum, že největší bengál budou dělat ty tlustý koloristi, jak k tomu přijdou, aby měli to samý jako ty hubení. Ale to eště těch 2650 kalorií, jak nás vopatrně upozornil ten pan Löbl, nemáme sichr, páč prej z vlastní foroty si můžem tak lajsnout nejvejš 1900 kalorií. Těch zbejvalecj 750 kalorií by nám snad lifrovali páni z ňákýho UNRRA z Ameriky.
.
Ale eště nám zapomněl ten pan Löbl říct, jaký vlastně stanovisko k těm kaloriím by zaujímal pan Stalin. Je možný, že von zasejc naší vládě v Londýně i těm pánům z UNRRA bude vosobně hodně zatápět, aby těch kalorií měli co nejvíc, tak že na pana Löbla i na našeho pana Beneše a UNRRU by připadalo místo 2650 kalorií denně nejmíň desetkrát tolik.Tady ten pan Löbl furt říkal, že se nemůže brát jen zřetel na kalorie, anóbrž taky na dietu. Na kerou dietu, es-li na tu pro košer, cukráře nebo na diety za schůze těch komisí na ty kalorie, to neřek.
.

Pak nám ten pan Löbl oznámil radostnou novinu, při kerej se každýmu musely zbíhat sliny v hubě. Všecko prej máme v suchu, pude to jak na drátku. V Americe prej se to už hemží lodníma transportama, na kerejch je prej pro nás naloženej všecek futr a nádavkem eště k tomu mejdlo, boty, auťáky a jinej vercajk, kerej nám budou asi k tomu futru přibalovat. My podle toho nemusíme asi nic jinýho dělat, než si dát pod brady ubrousky, postavit se na Karlův most a čekat na ty šífy.
.
Na to sofort nám pan Löbl oznámil truchlivou novinu, že prej tanhlencta UNRRA vlastně na ten futr a na to vostatní žádný lodě nemá. Vona prej musí nejdřív vo ty lodě s futrem požádat spojence, ale spojenci ty lodě i ten futr potřebujou pro sebe. Medle, tedy co je to tedy za ty tajemný lodě, kerý vrchovatě naložený, jak říkal pan Löbl, čekaj v těch amerických přístavech, aby nám všecko kvaltem přivezly? Podle mýho fištrónu by to mohly bejt ty tajemný lodě toho Bludnýho Holanďana.
.

Ale to eště není všecko. Von nám ten pan Löbl dálejc slavnostně oznámil, že ty kalorie, vo kerejch na začátku řeči říkal, že je vod UNRRA dosatnem, si nemáme dělat zuby, anžto je asi nedostanem, naopak, že se máme spoléhat na sebe a koukat si je sehnat sami, i dyž před tím vypočet, že si je sehnat nemůžem. Taky nás vobětavě poučil, že si nesmíme myslet, že těch 750 kalorií, na kerý se nemáme spoléhat, že je dostanem vod UNRRA, dostanem na šup. Depak! To prej všecko de ouřední cestou. Nejdřív prej se vo tu podporu musíme hlásit v ňákom centrálním ouřadě UNRRA, pak prej šest měsíců předtím se musí dát dohromady vo tom, co chcem, takovej program a za tři měsíce nám pak ta UNRRA sdělí, co nemá.
.
No, ale pak prej příde to hlavní! Prej nejdřív musej vypočítat, co vlastně baštíme u nás a kolik tej specielní bašty potřebujem. Na to prej budou sestavovat takový mise a komise, kerý to budou študovat. Pro nás prej už Pepík lifruje za předsedu tej komise svýho člověka, je prej to ňákej vysokej ouřada z bolšánskýho komisariátu pro zahraniční vobchod. Tak to tedy máme v dobrejch rukou. Jen mám vobavu, aby nám ten pad předseda na ty dodávky nevyhlásil pětiletku. Vostatní ouřadové tej komise prej budou englický a americký vodborníci, es-li na baštu nebo na převážení, to nevím. Až prej to tyhle všickni vodborníci spočtou, co potřebujem, tak konečně příde to hlavní – ne futr, ale prej nám poraděj.
.

Pan Löbl, kerej asi dobře zná pana Lehmana z UNRRA, dává nám v tom svom sermónu ku konci vopatrně aviso, že i dyž to po dlouhej době nám ty páni spočtou, že teprve pak začnou s těma dodávkama frmoly. Pak prej se může stát, že každá země dostane asi jiný věci, než si vobjednla. Příkladně: nám místo vepřovýho pošlou kokosový vořechy a konservovaný červy, černochům zasejc vuřty, Židům do Palestiny vepřový, do Vatikánu zasejc košer macesy, Eskimákům mražený ovoce, Taliánům papriku, Maďarům makarony, Arabům horkej čaj v termoskách. To nechci pak vidět ten dlouhej ksicht u nás, až takovej štamgast u Bumbrlíčků si poručí vepřo, knedlo, zelo a voni mu místo něho přinesou kokosovej vořech vod UNRRA. To jistě pak ze vzteku dá přes kokos tomu vrchnímu. Nebo až takovej pan Pošusta, kerej s vyplazeným jazykem poběží domů a celou cestu se bude těšit, jak si pošmákne na švestkovejch knedlíkách a jeho stará mu bude místo nich servírovat zadělaný červy.
.
Vono to spletený zboží, jak říkal pan Löbl, prej se tady může dodatečně vyměnit a poslat zpátky UNRRA. Tedy u těch kokosových vořechů by to snad šlo, ale s těma červama mám vobavu, dybysme je poslali zpátky, aby se do nic nedali červi.
.

V takovom pádu, že si nás spletou s Číňanama, dávám vám sofort k disposici recept pro naše hospodyňky, aby příslušnou zvoranou dodávku vod UNRRA mohly chutně upravit.
.
Červi à la Čankajšek
.
10 deka konservovaných červů vod UNRRA, nechat vymočit ve vodě, pak každýho červa extra rozpárat, vybrat vnitřnosti (ty se můžou udělat zas k večeři se šlupkama vod kokosových vořechů UNRRA), naložit do octa, přidat bobkovej, dyž není po ruce, tak fíkovej list,zakloktat 10 mravenčích vajíček a to všecko smažit na vohníčku z velbloudího trusu à la Tibet, tak bajlajfik 10 minut, pak vyklopit, posypat ptačím zobem, nechat vychladnout, jako příkrm kyselý zelí a jíst hůlkama. Chutná výborně!
.
Ku konci bych chtěl jen podotejčit k tomu kaloriovýmu projevu pana Löbla, že ze všeho, co je v ňom nejasný, je jedno jasný. Dostali sme totiž vod UNRRA ouřední záruku, že nic nedostanem. Tohle jistě Pepík věděl, proto nám tam dal do tej komise toho svýho předsedu, aby nás vopatrně připravil na to, že by nám ty kalorie místo tej UNRRA vosobně lifroval sám Pepík v tekutom stavu a to v zelnej polívce loco Sibiř.

Pokračování ZDE.