Lukáš Beer
Před 75 lety měl v New Yorku premiéru "dokumentární" film "Inside Nazi Germany". Zásadně změnil dosavadní shovívavý pohled americké veřejnosti na nacionálněsocialistický režim. |
O tom všem ale český divák neuslyší. Místo toho si může přečíst tuto upoutávku na pořad:
Americký kameraman Julien Bryan navštívil v roce 1937 Třetí říši a díky shodě šťastných náhod natočil neobvykle pravdivý film o tom, jak vlastně Němci ve stínu hákového kříže žijí. Německý dokument. Ještě v roce 1938 mnoho Američanů stále ještě nevnímalo Třetí říši jako hrozbu a věřilo Hitlerovým slibům míru. Pochybovali o pravdivosti zpráv o útlaku, teroru a vraždění v nacistickém státě. Velký vliv na změnu veřejného mínění měl dokumentární film, který 20. ledna 1938 uvedla společnost March of Time. Německé velvyslanectví ve Washingtonu jej označilo za „hnusnou propagandu“, a naopak exilový spisovatel Klaus Mann za „geniální portrét naprosté bezútěšnosti života v nacistickém Německu“.
Vskutku – původní snímky kameramana Juliena Bryana byly „neobvykle pravdivé“, v tom má člověk od ČT, který tuto upoutávku psal, naprostou pravdu. Ony autentické snímky Bryan poskytl v USA jisté společnosti, která se však ihned ohradila, že to, co na nich je vidět, je až příliš „nevinné“ a mohlo by být chápáno naopak jako propagace Hitlerova nacismu. A jak by také ne: to, co se Bryanovi podařilo v létě 1937 v Německu natočit, jsou jenom záběry spokojených lidí, spořádaného života v německých městech, usmívající se německé děti, očividný pořádek a čistota, vzkvétající země, blahobyt a všudypřítomná spokojenost… A takový film se měl nyní promítat v USA? Jediným kritickým momentem, který se Bryanovi podařilo kamerou zachytit, byly německé cedule v městských parcích, které zakazovaly vstup Židům nebo hlásaly, že Židé se smí posadit pouze na vyznačené lavičky. Nafilmoval dokonce žáky jedné židovské školy při výuce. Žáci se na ní v září 1937 učí hebrejsky a dívka se učí psát na tabuli. Zkrátka a dobře, tato autentická původní verze se producentům nezdála dostatečně kritická vůči tamějšímu režimu, hrozilo naopak nebezpečí, že Američané ze záběrů usoudí, že v Německu se vede spořádaný – nebo dokonce záviděníhodný život, který nezná útrapy jako je nezaměstnanost, bída, kriminalita, bezútěšnost životní situace a nečistota v ulicích New Yorku…
Film „Inside Nazi Germany“ měl premiéru v New Yorku dne 20. ledna 1938 a je označován za vůbec první komerční „antinacistický film“ z americké produkce. Vidělo jej více než 25 milionů lidí. A co je snad nejdůležitější: zásadně změnil dosavadní shovívavý a málo kritický pohled prostých Američanů na nacionálněsocialistické Německo a přivedl zásadní obrat ve vnímání Hitlerova režimu. Zejména židovské organizace a kruhy v USA tento propagační efekt filmu uvítaly, poněvadž dosavadní postoj americké veřejnosti vůči poměrům v Německu byl dle jejich názoru shovívavý. Jak je jen možné, že se nakonec filmu podařilo takového účinku dosáhnout?
Jedna z očividně "doplněných" scén ve filmu "Inside Nazi Germany" - takřka poprava v přímém přenosu. |
Když německé velvyslanectví ve Washingtonu označilo film "Inside Nazi Germany" za "hnusnou propagandu" - tak jedině plným právem, protože se jednalo z velké části o podvržené scény!
Němečtí tvůrci z televize ARTE moc dobře pochopili, že ponechat v nově zpracovaném dokumentu ony dodatečně natočené štvavé scény, které měly Američanům původně život v Německu dostatečně znechutit a zrůdně vybarvit, by bylo nesmyslné, a tak vznikl filmový dokument, sestávající pouze z oněch autentických Bryanových filmových záznamů. Mimochodem Bryanovo jméno, který se po svém návratu do USA musel bránit kritice, že svým dílem bagatelizuje poměry v nacistickém Německu, se neobjevilo ani v úvodních titulcích filmu „Inside Nazi Germany“...
Pokud si tedy dokument ARTE vysílaný nyní v České televizi pustíte a - pozor - vypnete si u něj zvuk, nabydete dojmu, že vidíte záběry idylického všedního života spokojených Němců a tak trochu ráj na zemi. Pokud si zvuk přeci jenom pustíte, vyslechnete si kritické komentáře o stíhání Židů a utiskování náboženské svobody v nacistickém Německu – samozřejmě chvílemi podmalované zlověstnou hudbou – ale budete se místy ptát, jakou souvislost má to, co slyšíte, právě s tím, co na obrazovce vidíte…
Ostatně nechcete-li čekat na vysílací čas tohoto dokumentu na ČT 2, můžete jej vidět přímo zde (v německém originálu). Rozhodně ale stojí za to, podívat se také na scény, které byly v USA zařazeny do filmu „Inside Nazi Germany“ a které v tomto dokumentu vysílaném na ČT neuvidíte – jsou to ony dodatečně nainscenované filmové záběry, tj. ty, které se natáčely v USA a byly vydávány za autentické – ZDE.
A zde dokument televize ARTE, který odvysílá ČT 2 v pondělí 25. března ve 20 hodin: