čtvrtek 7. března 2013

Usnesení okresního soudu v Berouně o pozastavení trestního stíhání Jana Šinágla napadeno

Státní zástupce Josef Šebek argumentuje: „Židovská národnost neexistovala“. Mohou však být Židé i dnes považováni za příslušníky českého národa?
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně Josef Šebek podal stížnost proti usnesení Okresního soudu v Berouně z minulého týdne, kterým se pozastavilo trestní stíhání aktivisty Jana Šinágla pro údajné popírání genocidia ve vztahu k českému národu za 2. světové války. Jako jeden z hlavních argumentů nyní napadeného usnesení o pozastavení trestního stíhání uváděl samosoudce Michael Pařez skutečnost, že ve vztahu k českému etniku v období existence Protektorátu Čechy a Morava nelze hovořit o genocidiu. A navíc, okresní soud dospěl k závěru, že v Šináglem publikovaných článcích není popíráno genocidium židovského a cikánského obyvatelstva.

S tímto argumentem však státní zástupce Josef Šebek nesouhlasí: „Okresní soud ve svém odůvodnění i špatně hodnotí židovské a cikánské obyvatelstvo, neboť židovská národnosti a cikánská národnost v době druhé světové války neexistovala a jednalo se o obyvatele protektorátu Čechy a Morava, povětšinou české národnosti.“ Odvolává se také na předešlé dva znalecké posudky z oboru historie a politologie – Lenky Vrchlavské a Josefa Zouhara - a dále na odborné vyjádření Ústavu pro studium totalitních režimů, vyhotovené amatérským historikem Jaroslavem Čvančarou. Státní zástupce Šebek k tomu doslova poznamenává: „Okresní soud v rozporu s výše citovanými znaleckými posudky sklouzává do hodnocení událostí, které jsou v současné době moderní, a to dívat se na historii dnešníma očima, ačkoliv toto je značně zkreslující, neboť historii lze hodnotit pouze v souhrnu historických skutečností, které se tehdy staly a dívat se na ně z tehdejšího pohledu.“

Znalecké posudky Lenky VrchlavskéJosefa Zouhara však vykazují značné faktické nedostatky. Vrchlavská se ve svém posudku dokonce odvolávala na to, že hrané celovečerní filmy natočené komunistickou kinematografií v 60. letech podávají objektivní obraz o skutečných poměrech každodenního života v Protektorátu Čechy a Morava a stejně tak použila ve své práci nepravdivé údaje ohledně počtu českých obětí 2. světové války.

Publicista Tomáš Pecina, který případ od začátku důkladně sleduje a dokumentuje, ve svém komentáři poznamenal, že státní zástupce Šebek jedná z podnětu „politické objednávky, kterou je třeba splnit na maximum“. Označil jmenovaného státního zástupce na svém blogu titulem „osel měsíce“, který pravidelně na svém blogu propůjčuje osobnostem, jež se vyznamenaly „mimořádnými počiny na poli českého práva“.

Židé nejsou příslušníci českého národa ani dnes, stejně jako Čech se nemůže libovolně stát Židem

Argumentace Josefa Šebka, že „židovská a cikánská národnost neexistovaly“, a tudíž by se židovské a cikánské oběti 2. světové války měly započítávat vlastně mezi oběti českého národa, je nepřípustná. Existují přitom více méně různící se údaje, pokud jde o to, ke které národnosti se Židé žijící v českomoravském prostoru převážně hlásili. Nehledě na skutečnost, že mnozí Židé žili v dvojjazyčném či trojjazyčném prostředí. Podle některých údajů se většina českomoravských Židů hlásila jazykově k němectví, popřípadě jej soukromě praktikovala, jiné zdroje hovoří zhruba o vyrovnaném stavu mezi němectvím a češstvím. Podobné úvahy ve vztahu k českému národu by však automaticky musely dospět k závěru, že např. oběti tzv. holocaustu pocházející z Německa, Rakouska byli Němci, stejně tak by v podstatě smetly ze stolu tzv. holocaust spáchaný na Židech, kdyby přiřadily tyto rasově perzekuované jedince k jednotlivým evropským národům – Polákům, Maďarům, Němcům, Slovákům, Ukrajincům, Holanďanům apod. I současné chápání vlastní židovské identity ze strany organizací, zastupujících židovské etnikum v našich zemích a ve světě, samo o sobě vylučuje fakt, že by Židé, včetně těch, žijících v českomoravském prostoru i dnes, mohli být považováni za příslušníky českého národa. Zřejmé je to zejména při zohlednění zvláštních privilegií ve vztahu k občanství židovského státu Izrael, jež mohou využít pouze příslušníci židovského etnika a nikoliv ostatní občané České republiky, hlásící se například k české nebo německé národnosti, nemluvě o svým původem a religiozitou podmíněných skutečnostech, které musí příslušník židovského etnika v tomto případě průkazně doložit. (-lb-)